Červenec 2017

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 2.ad.7

13. července 2017 v 22:18 | selskyfilosof |  Moje logika
Ad. 7. - Hmotný Vesmír je nekonečně dělitelný směrem dovnitř a nekonečně skladatelný směrem ven. Hledání tzv. "boží částice" bosonu je nejsměšnější omyl současné nábožensko-vědecké elity. Možná za sto let by se tomu smáli vědci stejně, jako nám je dnes úsměvné hledání atomu v minulosti. Věda však velmi brzy učiní kvantitativní skok a vědecké poznatky dosáhnou zcela nové kvality hledání, poznávání a chápání. Nebudeme se zde zabývat významem, či ne významem energie věnované budování a provozu nejvýznamnějšího díla současné vědecké elity tedy, hadronova urychlovače. On sám se stane potvrzením nesmyslnosti této cesty. Jeho potencionální nebezpečí pro Vesmír je opodstatněné, neboť logika jasně říká, že pokud probudíme částici rychlejší než světlo, tak náš Vesmír zhasne. Filosofie Vesmíru nám dokazuje nekonečnou dělitelnost směrem dovnitř a nekonečnou skladatelnost směrem ven. V námi vnímaném časoprostoru to vidíme všude kolem sebe. Přizveme-li si na pomoc logiku, pak si uvědomíme, že nekonečno vnímané a poznané v lineární rovině je přímka vedoucí od nikam do nikam, to postrádá logiku. V rovině je pak vnímání nekonečna pohyb na kružnici, který se neustále opakuje, ale opět nevede nikam. V trojrozměrném prostoru je to rozpínání od nuly do nikam, stejné je to s trojrozměrným časem. Spojíme-li ale prostor a čas v jedno, dostáváme časoprostor, jehož nekonečností se stává "puls". Neboť čas a prostor jsou opačné polarity jedinečnosti zvané časoprostor. Na počátku tedy těsně před "Velkým třeskem" máme nulový prostor, ale všechen čas existence Vesmíru. Na konci, tedy těsně před "Velkým zhroucením" máme maximální prostor našeho Vesmíru, ale již nulový čas. Dvě polarity, kdy ve stejném okamžiku, jedna je na konci a druhá na začátku. To umožňuje nekonečné opakování, pulzaci. Tak jak pulsuje naše srdce, tak pulsuje i náš Vesmír. Hranice existence našeho Vesmíru jsou dány samotnou podstatou nekonečnosti. Náš vesmír končí tam, kde se stává základním stavebním kamenem, dejme tomu "maxi Vesmíru" a začíná tam, kde jsou konečné hranice dejme tomu "mikro Vesmíru". Obě hranice jsou ovšem časoprostorové a všechny Vesmíry pulsují, tedy se navzájem prolínají jak na maxi, tak mikro hranici, proto není možné, ani logické najít základní stavební částici našeho Vesmíru, neboť jsme v jedné chvíli součásti jak maxi, tak mikro Vesmíru.

Je zvláštní, že taková to představa Vesmíru se v mé hlavě objevila již na základní škole v hodinách fyziky, kdy jsem na stěnách učebny viděl obrazy naší planetární soustavy a obrazy atomů. V tehdy ještě bukové desce lavice jsem si pak představoval atomy jako planety obíhající kolem svého jádra a přemýšlel o světech, který je na nich. Teprve v šedesáti letech jsem tyto dětské představy převedl do těchto řádků, přestože jsem nestudoval fyziku a nezabýval se astronomií tak mne nikdy během života již neopustily.

Jsem rád, že jsem to udělal a dokázal předat dál. Dnes.

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 2.ad.6

11. července 2017 v 20:45 | selskyfilosof |  Moje logika
Ad.6 - Vesmír je jen hmotný, to co vnímáme jako nehmotné je funkce - vlastnost, dané hmoty, bez hmoty není funkce - dané vlastnosti, a bez funkce - vlastnosti není hmoty. Kdybych se měl dnes někam zařadit v duchu duality, pak bych se musel nazvat ultra materialista, nebo tak nějak. Dělení na materialisty a idealisty, hmotu a duchovno je pro mne absolutně nepochopitelné, je to duální myšlení. Představa Boha je stejně hmotná jako v době mého dětství, kdy jsem ještě jako hodně malý, negramotný listoval u babičky ve skříni ve velmi velké, nevím jakým jazykem psané, Bibli, s velkými, bohatými perokresbami k jednotlivým příběhům. Ty obrázky byly velké skoro jako já a proto tak živé. Stejně jsem pak vnímal kresby v kostelích a chrámech. Možná, že podvědomá touha po hmotném Bohu mne dovedla až k filosofii Vesmíru. Pak jsem dostal ve škole pevné základy materialistického pojetí přírody a logičnost evoluce jsem přijal jako své vnímání světa. Nemám žádné církevní vzdělání a tak mi nečiní problém navštívit jakýkoliv chrám. Rovněž diskuze mezi jednotlivými církvemi mi připadají přinejmenším směšné a dokazuji jen touhu vlastnit svého Boha a vkládat mu do úst své pravdy. Stejně tak mne dráždili materialisté svými odmítavými tvrzeními. Existenci přírodních zákonů pak rovněž neumí nijak zdůvodnit. Často jsem, přiznám se, provokoval obě skupiny, jak věřící, tak nevěřící svým tvrzením. Když se mne zeptali, zda věřím v Boha? Odpovídal jsem: "Nevěřím, neboť vím, že je." Věřící to často považovali jako jakési povyšování se. Nevěřící, většinou argumentovali zákony. Když jsem se zeptal: Kdo je stvořil? Většinou odpovídali, že příroda. Když jsem se zeptal: Kdo je to příroda. Již nevěděli kudy kam. Před lety jsem pak přijal filosofii Vesmíru a ta mi umožnila opět vnímat Boha zcela hmotného. Postupně si dokážeme, že Bůh, duchové, myšlenky a vše, co se vám jeví jako nehmotné je zcela realisticky hmotné, nebo je to vlastnost hmoty. Budeme potřebovat jen trochu logiky a selského rozumu. Dokonce vám dnes ani nevezmu představu Boha, jako šedovlasého pána sedícího na nebesích jak to známe z mnoha obrazů. Klidně si jí ponechte. Jen ten váš Bůh nesedí na nebesích, ani nikde mimo, je to váš svět, co vás obklopuje. Vy jste uvnitř, jste jeho součástí. Je tedy logicky vaším Vesmírem. Váš Vesmír má podobu šedovlasého pána. Když přijmete tuto jednoduchou představu, pak vám logika odpoví na všechny vaše duchovní i materiální otázky v dnešním pojetí. Jste jeho částí, proto platí a zažíváte všechny zákonitosti přírody. To, co neznáte, neumíte vysvětlit, nazýváte to nadpřirozeno, nebo zázrak, je jen vaše současná nevědomost. Nevědomost jak věřících tak stejně nevěřících vědců. Vše se odehrává v jednotlivých úrovních časoprostoru a vy se postupně seznamujete, vyvíjíte se, nejen na úrovni jedince člověka, ale i druhu, lidstva. I Bůh se jednou narodil a vyvíjí se, vývoj jeho těla vnímáte jako vnější svět, ale vy jste jeho částí, tedy se vyvíjíte zároveň s ním. Nemůžete tedy zákonitě hned vědět vše, ale máte to v sobě jako novorozenec. Dnes ještě mnohé nechápete, přenos myšlenek, telepatii, a spoustu dalších věcí, proto hledáte v nadpřirozenu. Vše je hmotné a vše jednou pochopíte, čas nelze předběhnout. Jen si představte, že ve středověku byste měli televizi, rádio. Byli byste označeni za Ďábla a zlikvidováni.

Dnešek je středověk budoucího času, to je časová zákonitost. Když se pohybuje čas dopředu, posouvá se i jeho střed.

Pár logických důkazů hmotnosti všeho:
V minulé části jsme si ukázali, že jakákoliv existence čehokoliv je časoprostorová hmota. Uspořádání částic v prostoru postaví určitý druh hmoty. Nic nehmotného neexistuje. Řekne-li vám někdo že Bůh je nehmotný, tak mu prosím odpovězte, ať vám ho představí bez hmoty. Tady všechny argumenty o nehmotnosti padají, bez hmoty nic nevysvětlíte, nestvoříte žádnou představu. Každá vaše představa je hmotná. Nic nehmotného neexistuje. Trochu nás matou funkce hmoty, které jsou jakési nehmotné vlastnosti. Ovšem tyto nehmotné vlastnosti bez hmoty neexistují, jsou vázány na určitý druh hmoty. V dualitě jsme zvyklí dělit, takže si klidně vlastnost oddělíme, což je logický nesmysl. Hmota má rozmanité vlastnosti, tvar, barvu vůní, vyzařování určitého záření. Dnes již víme, že mnohé je hmotné, tvar a hmotnost je dán uspořádáním částic, vůně vyzařovanými pachovými molekulami, všechna záření jsou hmotná. Nejčastějším argumentem o nehmotnosti je myšlenka. Již jsme si dříve dokázali hmotnou podstatu myšlení. Je vlastností hmoty zvané dejme tomu lidský mozek, ten je tvořen neurony a ty si vyměňují informace pomocí kladných a záporných hmotných iontů. Ty se formují do podoby obrazu, nebo myšlenky. Logicky je tedy i myšlenka hmotná, jako všechny naše příjemné i nepříjemné pocity. Víme, že jsou způsobovány chemickými látkami, tedy hmotou, která se buď stvoří v našem organismu, endorfiny, nebo si je vpravíme pomocí nějaké drogy. Vždy je to opět hmota. To, co vnímáme ještě jako nehmotné, často nazýváme nadpřirozené. Je jen hmota, kterou jsme ještě nepoznali. Jak bylo řečeno, vše se v pravý čas zjeví, jen dnes to ještě nevíme.

Nadpřirozeno a nehmotné je jen naše momentální nevědomost.

Už jsou z vás reální materialisté? Dnes jsem vám dal zcela reálného, hmotného Boha. Příště si třeba popovídáme o hmotné duši, o hmotných duších apod.

Pamatujte: Církve, sekty a věda potřebují nehmotné a nadpřirozené, snadněji vás pak dokáží ovládat. Církve mají nehmotného Boha, věda antihmotu, kdyby je dokázali definovat bez reálné hmoty, pak by existovaly. Selský rozum říká, že každá představa má hmotnou podobu. Popisuji-li něco pomocí hmoty, tak to může být jen zase hmota jiných vlastností.

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 2.ad.5

11. července 2017 v 20:27 | selskyfilosof |  Moje logika
Ad. 5. - Časoprostor je nedělitelný ve smyslu duality na čas a prostor, vzniká pohybem hmoty. Časoprostor jsme na těchto stránkách definovali již více krát. Stručně připomeneme, že čas je trojrozměrný, prostor rovněž trojrozměrný, což vytváří kombinaci 3x3, jeho naplnění v devíti úrovních organizace každého místa časoprostoru. Tím se naplní kvantum časoprostoru a dochází ke kvalitativní proměně. To zákonitě umožňuje nekonečné skládání směrem ven, a nekonečnou dělitelnost směrem dovnitř. Pokud si to trochu dovedeme představit, pak jasně vidíme, jak jednotlivé univerzální zákonitosti filosofie Vesmíru jsou propojené, jak jedna zákonitost podmiňuje a umožňuje druhou, která z ní zároveň vychází a obráceně dokazuje první. Časoprostor je definován jako pohyb v čase, což samotné je nehmotné. Je to vlastnost něčeho, co již hmotné zákonitě musí být. Proto zcela logicky klade rovnítko mezi časoprostor a hmotu.

Definice hmoty pak zní:
"Hmota je časoprostor, u něhož nevnímáme pohyb základních stavebních částic."

Definice časoprostoru je:
"Časoprostor je hmota, u které nevnímáme pohyb základních stavebních částic."

Kdo pochopil univerzální principy Vesmíru, pak si uvědomí, že hmota a časoprostor jsou dvě polarity jedinečnosti zvané Existence.
Jinými slovy: To, co existuje, se pohybuje v prostoru a čase a je hmotné. To je náš Vesmír a vše v něm.

Abyste byli, existovali, musíte být hmotní a pohybovat se nejen v prostoru, ale i v nedělitelném čase, tedy časoprostoru. Pohybujete se vy, pohybují se vaše vnitřní struktury, pohybuje se krev, to je pohyb v prostoru. Zároveň stárnete, to je pohyb v čase. Toto jasně dokazuje nedělitelnost časoprostoru. Logika pak říká, že co není hmotné a co se nepohybuje, neexistuje.