Červen 2017

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 2.ad.4

29. června 2017 v 21:59 | selskyfilosof |  Moje logika
Ad. 4. - Vše ve Vesmíru je postaveno tak, aby v daném časoprostoru správně fungovalo, a vše funguje tak, jak je postaveno. Tady si znovu musíme připomenout rozdíl mezi dualitou a dipolaritou. Současní duálně myslící vědci neustále hledají opak hmoty, tedy nějakou antihmotu. Anti, znamená opak, ale zeptejme se opak, které vlastnosti hmoty? Například viditelnost, vědomě často si myslíme, že to, co vidíme, je hmota, co nevidíme, je energie. Je to nesmysl, neboť vzduch nevidím, přesto je to hmota. A energie je vlastnost hmoty. Další vlastnost, kterou antihmotě přisuzují, je antigravitace. Obrazně, že tělesa z antihmoty nejsou přitahována k Zemi, ale naopak odpuzována. Opět nesmysl, neboť každé hmotné těleso, dosáhne-li určité rychlosti rotace, je od země odpuzováno. Kdyby se měsíc pohyboval rychleji na své dráze kolem Země, zmizel by ve Vesmíru. Ale pozor, kdyby naše Země rotovala rychleji, odstředivá síla by odtrhla nejdříve naší atmosféru a pak další menší částice na povrchu. Ve škole nás učili, že máme atmosféru díky přitažlivosti, to je pravda, ale tato přitažlivost udrží jen to, co jí dovolí odstředivá síla rotace, to nám již nikdo neřekl. Přitažlivost - gravitace není závislá jen na hmotnosti tělesa, ale také na jeho rychlosti rotace. Jednoduchým příkladem nám může být míč, který namočíme ve vodě. Na povrchu zůstanou kapičky vody, které se drží svou přilnavostí, když míčem otočím, tak se kapičky odtrhnou. Tuto zákonitost využívají běžně zvířata, když se namočí, vody se zbavují otřepáním, tedy rotačními pohyby. Když půjdeme ve svém uvažování dále, uvědomíme si, že kilogram na této planetě je kilogramem, nejen kvůli hmotnosti Země, ale také díky rotaci. Kdyby Země začala rotovat rychleji, museli bychom změnit svá dosavadní závaží, byly by na dnešních váhách lehčí. Při pomalejší rotaci těžší. Dalším zajímavým a zákonitým úkazem je, že když se pohybuje hmota směrem dovnitř tělesa, roste jeho vnitřní hustota a zároveň se zvyšuje rotace. Můžeme to krásně pozorovat na Zemi, když krasobruslař připaží, zrychlí se jeho rotace, když rozpaží, pak se zpomalí. Když jsme byli děti, tak jsme přitahováním roztáčeli kolotoč. Rotace udržuje rovnováhu odstředivé a dostředivé síly. S rostoucí hustotou, roste hmotnost i gravitace tělesa. Astronomové stále hledají odpověď, co způsobuje velké rychlosti větrů na plynných obrech sluneční soustavy. Kdyby si uvědomili, že tito obři právě formují své vnitřní struktury, tedy organizují svá jádra. Pohyb jejich molekul a atomů plynů směřuje dovnitř a tím pádem se na základě tohoto jednoduchého zákona zvyšuje rotace plynů na povrchu. Více někde jinde. Takže která vlastnost hmoty určí, že se jedná o antihmotu? Správně jste pochopili, že hledání antihmoty je nesmysl, žádná neexistuje. Je jen hmota s rozmanitými vlastnostmi- funkcemi. Dualita hledá anti části, protože dělí. Polarita, jako protipól hmoty vidí její vlastnost-funkci. Základní vlastnost neboli funkce je pak v našem Vesmíru snad to jediné nehmotné. Základní vlastností je pohyb a jeho potenciální a kinetická síla. Vše ostatní je hmota, byť s jinými vlastnostmi. Neexistují žádné étery, fluida apod., jen hmota a její funkce. Jednou mi někdo řekl, že hologramy a myšlenky jsou přeci nehmotné. Opět nesmysl, neboť hologram je reálný, hmotný, ale dvourozměrný obraz, který vzniká na hmotných molekulách vzduchu. Bez vzduchu žádný hologram nestvoříte, neboť fotony by se neměly od čeho odrazit a my již víme, že vnímáme pouze odražené fotony, ty, co procházejí Vesmírným prostorem, nevidíme, jen ty, které narazí do hustší hmoty. Myšlenky jsou pak vlastnosti konkrétních neuronu v našem mozku, kdy dochází na hmotné úrovni kladných a záporných částic k výměně, spojování a vzájemnému působení, což vytvoří hmotný obraz v našem mozku na úrovni těchto částic. Logicky pak musíme přiznat, že za jakékoliv vlastnosti a projevy hmoty je odpovědná její stavba. Pro dokreslení uvedu ještě jeden názorný příklad: Porézní hmota, tedy hmota s volnými prostory mezi molekulami, třeba savý papír, nebo knot, umožňuje přitahování, gravitaci, třeba molekul vody, tedy nasává. Zhustím-li hmotu, pak bude vodu naopak odpuzovat, třeba voskový povrch jablka, čím hustější hmota, tím menší dotyková plocha. Jasně vidíme, jak stavba hmoty, uspořádání atomů a molekul v časoprostoru, vytváří její vlastnosti. Přidáme ještě třeba vzduch: když ho zředím, zahřeji, okolní chladný, hustší vzduch ho začne vytlačovat. To je princip horkovzdušného balónu. Přestane na něj působit gravitace, žádný anti vzduch, žádná antihmota, jen jinak uspořádané molekuly vzduchu v časoprostoru.

Myslím, že dnes již správně chápete, že za jakékoliv projevy a jevy ve Vesmíru je odpovědná stavba hmoty, tedy její časoprostorové uspořádání. Nový vědní obor zabývající se nanotechnologiemi přinese obrovské množství dalších důkazů tohoto univerzálního pravidla stavby Vesmíru, neboť již dnes ukazuje na stavbě malých částic hmoty její doposud nepoznané vlastnosti - funkce. Vše je možné, pokud najdeme správnou stavbu hmoty, nikoliv antihmoty.

Pro váš osobní život z toho vyplývá, že pokud pro vaší hmotnou myšlenku najdete správnou stavbu v husté hmotě, pak ji realizujete v okolním světě. Nezapomeňte, že hustota vašich myšlenek musí být dostatečně porézní a vysněný objekt se sám přitáhne, nasaje stejně jako voda do savého papíru. Poréznost myšlenek znamená, že neřešíte jak, tím byste zaplnili volný prostor mezi vašimi přáními, dávejte svobodnou volbu okolí v jeho rozhodnutí o své přitažlivosti, myslete jen na to, co chcete prožívat, prožívejte a nasajete.

Toto je jednoduchý hmotný princip zhmotnění vytouženého snu do vlastní reality.

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 2.ad.3

25. června 2017 v 21:51 | selskyfilosof |  Moje logika
Ad.3 - Organizace = vývoj neprobíhá od jednoduchého k složitému, nebo dokonalejšímu, ale od jedné jedinečnosti k druhé jedinečnosti, kdy konečná jedinečnost se snaží dosáhnout universální inteligence původní, základní stavební jedinečnosti.Na počátku všeho je absolutní inteligence, chcete-li: zákonitost, řád, program, Bůh. Přál bych si, abyste tuto část vnímali jako zásadní rozdíl mezi vnímáním současného pojetí Darwinovy evoluce a opravenou evoluci - organizaci Vesmíru z pohledu mnou přijaté filosofie Vesmíru.
Vnímáme evoluci, vývoj pouze v lineární rovině. Na počátku buňka, na konci mnohobuněčný organismus, na počátku primitivní jednoduchý mnohobuněčný organismus, na konci člověk, jako jediná inteligence. Pak tu mají současní evolucionisté pojem "zamrzlá evoluce" - když se nemění podmínky prostředí, pak vývoj ustane, zamrzne. Příkladem mohou být jeskynní živočichové, přizpůsobili se dokonale prostředí, ztratili zrak, pigment, vyvinuli smysly pro tmu zcela dokonalé, jsou velmi specializovanými druhy daného prostředí, dál se prý nevyvíjí. Změní se podmínky, propadne se strop jeskyně, pronikne světlo a tyto organismy se stanou prvotní potravou nových návštěvníků, zmizí, vyhynou. Toto nahrává teorii zamrzlé evoluce, jelikož nejsme schopni postihnout jejich dlouhodobý vývoj a neustálé zdokonalování. Je to však jen lineární vnímání vývoje. Jak do toho zapadají tzv. živé fosilie? Nejznámější je asi Latimérie podivná, lalokoploutvá ryba, která dokládá evoluci důkaz o proměně ploutví v končetiny. Ale celá řada skupin organismů, jako jsou třeba obojživelníci, kteří demonstrují přechod obratlovců z vodního prostředí na souš. Prostředí se měnilo, někteří se vyvíjeli dále v plazy a ti v savce a ptáky, přesto někteří zůstali, přežili do dnešní doby. Obojživelníci zůstali, plazi také, to neodpovídá lineárnímu vnímání zamrzlé evoluce. My jsme pochopili filosofii Vesmíru, jeho vývoj - organizaci, tedy si můžeme ukázat a pochopit, že zamrzlá evoluce je nesmysl. Vývoj, organizace Vesmíru pobíhá v nedělitelném časoprostoru. Prostor je trojrozměrný, čas je rovněž trojrozměrný, tedy 3 x 3 je devět úrovní vývoje - organizace Vesmíru, života v něm, tak jak ho vnímáme. Evoluce není tedy lineární, ale probíhá dvěma směry - ven a dovnitř na devíti úrovních organizace. Na konci je kvantitativní proměna v novou kvalitu, nový organismus, novou jedinečnost se všemi základními vlastnostmi výchozích jedinců. Vysvětlíme názorně v následujících faktech.

Zásadní rozdíl mezi Darwinovou evolucí a evolucí prezentovanou filosofii vesmíru je, že filosofie vesmíru vnímá evoluci jako opakující se proces, kdy počáteční inteligence se formuje do nových struktur organizujícího se vesmíru. Po dosažení naplnění daného časoprostoru evoluce nezamrzá, ale mění směr dovnitř, kdy vzniklé struktury hmoty - organismy se dále vyvíjejí ve vnitřní stavbě - inteligenci.

Začneme u bakterií, ještě všeobecně vnímanými jednoduchými organismy, pomineme před bakteriální struktury, bílkovinné koacerváty a inteligentní makromolekulární struktury vody, a ukážeme si jejich inteligenci. Filosofie Vesmíru na rozdíl od Darwinovy evoluce říká že: Čím starší je organismus na této planetě, tím je dokonalejší a inteligentnější. Darwinisté dnešního pojetí tvrdí opak: Vývoj probíhá od jednoduchých, primitivních organismů k organismům složitějším, dokonalejším, inteligentnějším. My si logicky dokážeme, že toto tvrzení je nesmysl, neboť by to popíralo samotnou evoluci. Jestliže máme na této planetě bakterie již nějaké tři miliardy let, jejich vývoj se nezastavil, nezamrzl, pak jsou logicky ve vývoji nejdále a tím pádem rovněž nejinteligentnější. Většina lidí argumentuje, že bakterie nemyslí a nic nevymyslely jako lidé, především pak ukazuje na naše vyspěle technologie, které jsou však v pojetí bakteriálního světa velmi primitivní. Bakterie dávno vyřešili problém nesmrtelnosti, problém přežití jakýchkoliv změn prostředí na planetě, ale také problém šíření se ve vesmírném prostoru i bez našich raket. Jejich vnitřní inteligence jim umožňuje, zvládnou jakékoliv nástrahy, i ze strany člověka. Vždy najdou způsob řešení a překonají všechny naše antibakteriální prostředky, nebo je dokonce využijí ve svůj vlastní prospěch, neboť jen nepatrná část bakterií je patogenních a ty škodí i jejich většinovým projektům.
Podíváme se nyní na bakteriální technologie a jejich tvůrčí projekty. Když jsem si přečetl knihu Allan Collen "10% člověka" ihned jsem pochopil, že to je začátek důkazu mého vnímání evoluce. Tato kniha ukazuje na teprve otvírané dveře vědy do mikro organického světa.
Vrátíme se tak tři miliardy let zpět, kdy se začaly formovat první bakteriální organismy. Byly na tom podobně, jako jsme dnes my. Jejich těla byla více méně zformována do vnější podoby, tedy do daného tvaru, velikosti - časoprostorového uspořádání. Z vnějšku se již nic moc nevyvíjely, měly podobné tvary jako dnes. Započala jejich vnitřní evoluce. Řešily problémy nemoci, smrtelnosti, výživy, odpadů v prostředí, problém přežití. Po asi miliardě let vnitřní evoluce se jim podařilo většinu těchto problému vyřešit a daly se do nových projektů organizace života na Zemi. Některé se specializovaly na získávání energie, jiné na její zpracování, další na zajištění surovin, jiné na řešení odpadů. Podařilo se jim zorganizovat první buňky, jejihž vnitřní struktury, organely, jako jsou mitochondrie, chloroplasty, potravní vakuoly…jsou původní, úzce specifikované bakterie, ale již závislé na nové organizaci, jedinečnosti - buňce. Ta se stala jejich jak vnitřním, tak vnějším domovem. Na povrchu jednobuněčných organismů, ale i našich buněk pak žije okolo desíti bakterií a mnoha dalších spolupracujících mikroorganismů. Buňky se staly jejich novým domovem, světem. Opět začaly řešit základní životní problémy těchto organismů, tedy problémy spojené s přežitím. Vnitřní vývoj pak pokračoval na úrovni buněk. Po asi dalších dvou miliardách let to zvládly a pokračovaly v projektu mnohobuněčného organismu. Po pěti stech miliónech let jsme ve stádiu, kdy mnohobuněčné organismy nemají ještě vyřešeny všechny problémy přežití, ale již jejich těla v daných časoprostorech jsou rozmanitě funkční, na různých úrovních vývoje. Vnitřní inteligence vašeho těla v každé sekundě vašeho života řídí, organizuje a rozhoduje o životě mnoha miliard buněk a mnoha biliónů bakterií. Na to by nestačila operační kapacita všech počítačů na Zemi a stavba je tak dokonale složitá, že naše galaxie s miliardami hvězd v tomto systému organizace odpovídá asi tak jednomu lidskému orgánu, možná jen tkáni. Jsme však teprve na počátku a cesta řešení našich základních problému s přežitím je teprve před námi. Mnohé mnohobuněčné organismy jsou mnohem dále, je to dáno jejich stářím. Jsou to v podstatě všechny organismy, které se formovaly miliony let před námi. Od hvězdic přes měkkýše až po třeba 400 miliónu let staré žraloky. Všechny tyto organismy jsou projektem baktérií, které využívaly své tvůrčí schopnosti, pro jednotlivé časoprostory, tedy různá prostředí. Pokud vznikne ve vnějším světě volný prostor - prostředí, bakterie toho okamžitě využívají a projektují nové organismy. Jejich tvůrčí schopnosti a umělecký talent nám dokazuje nekonečná pestrost rozmanitých organismů. Podívejte se třeba na tvary a barvy ptáků a rostlin, kde se hrabe lidská představivost. My z té nekonečné škály rozmanitosti jen čerpáme a kopírujeme. Nakonec pochopíte, že my jsme rovněž jejich projekt, který jistě dovedou do dokonalé podoby počátečního božství. Jak říkám, mohl bych o tom napsat jistě mnohostránkovou knihu, nedozrál však ještě časoprostor k jejímu pochopení. Věřím však, že brzy zákonitě nastane doba, kdy tato pozměněná evoluční teorie bude přijata a začne se vyučovat. Věda učiní předpovězený kvalitativní skok. Spolupráce s bakteriemi pak dořeší naše všechny problémy s přežitím. Planeta Země se stane dokonale fungujícím organismem, kde lidstvo bude mít nenahraditelnou úlohu. Je to zákonitý, opakující se proces.

Tak vznikly bakterie, tak vznikly buňky, tak vznikne fungující živý organismus planeta Země. To je univerzální princip organizace Vesmíru, nebo chcete-li Boha a žádný nadřazený člověk, ani jeho současná nadřazená inteligence na tom nic nezmění.

Dualita je stejně zákonitá jako jednota.

24. června 2017 v 21:36 | selskyfilosof |  Moje logika
Možná jste si položili otázku:
Proč procházíme dualitou a směřujeme k jednotě?

Odpověď je jednoduchá, pokud již alespoň částečně chápeme filosofii Vesmíru a její univerzální zákony. Víme, že organizace Vesmíru prochází od jedné jedinečnosti k druhé jedinečnosti. Jeho jednotlivé jedinečnosti se skládají do větší jedinečnosti a nová vzniklá se stává základním kamenem další ještě větší jedinečnosti. Tato organizace Vesmíru je nekonečně skladatelná směrem ven a nekonečně dělitelná směrem dovnitř. Podíváme-li se na dualitu a jednotu tímto pohledem, pochopíme, že dualita prezentuje pohyb směrem ven, kdežto jednota pohyb směrem dovnitř. Matematikové tuto zákonitost pochopili již před staletími a matematicky vyjádřili v přímé a nepřímé úměře. Přímá úměra platí pro otevřenou soustavu, tedy pro pohyb směrem ven, kdežto nepřímá úměra platí v uzavřené soustavě, tedy pro pohyb směrem dovnitř.

Matematicky připomeneme jednoduchým příkladem:
Přijedu před supermarket a chci si koupit třeba pivo, jsem v otevřené soustavě, platí přímá úměra, čím více lahví nakoupím, tím více jich mám. Přijedu domů, jsem v uzavřené soustavě, tedy čím více piva vypiji, tím méně ho mám, platí nepřímá úměra. Dualita prezentuje přímou úměru, čí více tím více, nebo čím méně tím méně, kdežto jednota prezentuje nepřímou úměru, čím více, tím méně, nebo čím méně tím více. Toto je univerzální zákonitost filosofie Vesmíru.

Jak se to projevuje v organizaci lidské společnosti?
Mnozí z vás již vidíte, že když se lidská západní civilizace rozšiřuje po planetě Zemi, je to stále otevřená soustava, tedy přímá úměra, čím více čerpám, zaberu, ukradnu, tím více mám, to jsou zákony duality. Jakmile globalizace uzavře soustavu, vznikne jednotná zemská civilizace, v daném okamžiku dojde k přepólování a začnou platit zákony uzavřené soustavy - nepřímá úměra, čím více spotřebuji, tím méně mám, to jsou zákony jednoty. Nejdříve toho dosáhne světová ekonomika, která se již velmi přibližuje a padne jako první, což filosofie Vesmíru předpovídá již řadu let. Tady jasně vidíte, jak těžké se je vzdát zákonitostí duality. Ekonomicky vyspělé a bohaté státy vůbec již dnes nemohou fungovat samostatně, pokud by se uzavřely, nemohly čerpat z vnějšku, musely by přehodnotit vnitřní ekonomické poměry na rovnováhu producentů a konzumentů energie. Ale ještě stále mají odkud čerpat, z vnějšího prostoru chudých zemí, jejich nerostné suroviny a levnou pracovní energii, proto jsou ekonomicky silní. Jakmile se tento prostor uzavře, zákonitosti duality přestanou platit, projeví se zákonitosti jednoty. Energetické bohatství jednotlivců se stane přítěží, každý jedinec bude mít a unese jen tolik energie, kolik je sám schopen stvořit, obhospodařit. Energie bude mít zákonitou stejnou hodnotu, nebude žádná nadřazená energie, módní energie, historická energie a pod… Jen energie v duchu zákona o zachování energie. Toto vše umožňuje dualita, jednota takovéto zákony eliminuje.
Představte si vlastní tělo, již dobře fungující jednotný celek obrovského množství rozmanitých buněk. Z pohledu duality si řeknete, že některé jsou důležitější, některé méně významné. Nic takového v jednotě nemůže přežít. Pokud třeba jen jediná pro vás bezvýznamná buňka v konečníku se začne chovat dle zákonů duality, tedy čím více živin si vezmu, tím nás bude víc a budeme silnější, pak stvoří rakovinný nádor a pokud tělo tuto skutečnost neodhalí, převzata moc těchto buně jej zlikviduje formou další rozpínavostí v metastázích. Výsledkem ovšem je, že nezemře jen vaše tělo, ale i tato jediná buňka, která se chtěla mít na počátku trochu lépe než ostatní. Duální chování některých našich buněk je příčinou všech naších nemocí a jejich spouštěčem je ještě naše duální myšlení. Čím dříve přejdete na myšlení v duchu zákonitosti jednoty, tím méně budete mít problému i se svým zdravím. Jednota je rovnováha, zákonitá spravedlnost mezi jejími jednotlivými základními stavebními kameny neboli základními jedinečnostmi. V lidské společnosti je to pak každý jedinec, který má nezastupitelné místo v daném časoprostoru hmoty, jedinečnosti zvané civilizace.

Chcete-li obstát v jednotě, musíte si uvědomit, že historie je dualita, ta vám nemůže dát zákonitosti do budoucnosti, zákonitosti jednoty neošálíte, buď je přijmete, nebo vás nepřijme jednota, nebo zlikvidujete jak jednotu, tak sami sebe. Myslete na rakovinu, dualita je rakovinou jednoty, buď ji eliminujete, nebo eliminuje ona vás. Možná vás teď napadá, že ji je třeba fyzicky zlikvidovat, bojovat s ní. Toto je opět myšlení duality. Vaše mysl je ovládána touhou po zdraví, ale také samotnou rakovinou, tedy strachem z ní, to je její živná energie. Pak záleží jen na okolnostech časoprostoru vaší mysli, kdo zvítězí, je velmi neurčité. Úspěšná je pouze ignorace. Ve vašem těle to znamená izolaci, opouzdření nádoru, nebo jeho podvázání, zamezení přísunu živin, ten se sám zlikviduje, neboli obrazně sežere. Až toto pochopíme i na úrovni lidské společnosti, pak dnešní problém, třeba islámského státu, nebudeme řešit bojem, kdy ho živíme zbraněmi a energií, kterou do tohoto časoprostoru investujeme, ale jeho absolutní izolací. Kdybychom ho bez jakéhokoliv násilí jen opouzdřili, již dávno by přestal existovat. Sám sebe by sežral a zbyly by pouze buňky, jedinci, kteří fungují na principu jednoty.

Zanechte za sebou všechny autority i myšlenky historie-minulosti, to jsou zákonitosti duality, v jednotě neplatí. Možná právě teď namítnete, že některé myšlenky jsou nadčasové, že někteří jedinci měli poučné myšlenky. Ano byly to všechny ty, které se ale v dualitě nikdy neuplatnily, nebyly realizovány, jsou to všechny myšlenky, které v dualitě nazýváte utopií. Ano utopie v dualitě, jsou zákonitosti jednoty. Historie vás může poučit jen v tom, že v jednotě se neopakuje, pokud se opakuje, jsme stále v dualitě.
Dělení v dualitě je umožněno směrem pohybu. Jsem uvnitř a směřuji ven, tedy dva časoprostory. V jednotě zákonitě nelze dělit. Jsem uvnitř, směřuji dovnitř, tedy pouze jeden jedinečný časoprostor, třeba jedno, jediné, jedinečné mé tělo. "Já"

Kdy jsme v dualitě?

18. června 2017 v 22:26 | selskyfilosof |  Moje logika
Kdy jsme v dualitě, a kdy se nám daří již vnímat jednotu?
Dualita je velmi silný program, v jehož duchu jsme byli vychovávání od dětství, a okolní svět duálně na nás stále působí. Zbavit se tohoto programu a hlavně rozpoznat jeho působení a ovlivňování našeho myšlení je velmi těžké. Každý jsme dle universálního zákona jedineční a tak i jedinečně vnímáme okolí i dualitu kolem nás. Když jsem někdy kolem roku 2009 formuloval universální zákony Vesmíru, vůbec jsem si neuvědomoval, jak se stanou mým každodenním odhalováním jiného, nového pohledu na svět. Každá nová situace přináší pro mne pohled ještě duálního světa, a pak mé rozpoznávání. Kdykoliv pak čtu jakýkoliv text o jednotě, dnes velmi často rozpoznávám jeho duální výklad. Mnohdy mne to odradí od dalšího čtení, ale protože jsem se naučil nevnímat jen duálně, tak naopak mne to někdy inspiruje, nebo poučuje, kde já sám jsem v myšlení ještě duální. A tak se pokusím předat jednoduchý návod jak se učit a hlídat své myšlení, odpoutat ho od pravidel duality a nastolit svobodu svého já v jednotě.
Základem našeho úspěchu je uvědomění, uvědomění si, že dualita je dělení. Z filosofie vesmíru víme, že jedinečnost nelze dělit. Není + a -, není černá a bílá, není dobro a zlo, to jsou nedělitelné jedinečnosti, kdy bez jednoho neexistuje druhé. Jsou to dvě misky jedné váhy zvané rovnováha, když na jedné přidám, zároveň na druhé ubírám. Kdyby byl svět pouze černý, nikdy bych neviděl bílou, ale také bych nevěděl co je černá, neboť tu vnímám pouze v existenci s bílou. A co je dobré pro jednoho, může být zlé pro druhého, vše záleží na tom, kdo jsem, kde jsem, jaký časoprostor tvořím. Nekonečné množství příkladů.

Co z toho vyplývá pro naše myšlení?
Kdykoliv, kdekoliv, cokoliv sledujete, pozorujete, posuzujete tak, že vnímáte pouze jednu misku váhy, pak věřte, jste stále v dualitě.Velmi obtížné je rozeznat, co jsou dvě jedinečnosti a co jsou dvě polarity. Dualita nás naučila vnímat opak, protiklad jako dvě samostatné jedinečnosti. Pokusím se přiblížit na dnes rovněž často zmiňovaném ženském a mužském principu. Pokud ho popisuji a dělám závěry odděleně, jsou vždy duální. Ženský a mužský princip je rovněž nedělitelný a nemohu jej pochopit odděleně. To co nás mate, jsou dvě jedinečnosti, žena a muž, neboli samec a samice jako dvě polarity jednoho druhu organismu. Vnímám-li druh, člověka, nebo třeba psa domácího, pak jasně musím vnímat jedinečnost tohoto organismu s jeho dvěma polaritami, tedy mužem a ženou, samcem a samicí. Ve smyslu daného druhu je nedělitelné, neboť neexistuje člověk žena a člověk muž. To jsou pouze dvě polarity jednoho druhu zvaného člověk. Jakmile začnu hovořit pouze o ženě, nebo muži jako samostatné jedinečnosti, pak si musím uvědomit jejich polaritu a v jejich časoprostoru je sledovat.
Co je polaritou muže a ženy? Je to to, co dnes nazýváme ženský a mužský princip.
Co je to mužský a ženský princip? Opět jednoduše: Je soubor vlastností, neboli funkcí dané hmoty.
Obě jsou součástí, jak muže, tak ženy, podrobněji jsem to popsal v sexualitě člověka. Soubor vlastností charakterizující muže, mužský princip se u muže projevuje vně, směrem k vnějšímu světu, uvnitř je však druhá miska váhy a to je soubor vlastností charakterizující ženu, tedy ženský princip. U ženy je to zcela obráceně, vně se projevuje ženský princip, uvnitř miska váhy je vyrovnávána mužským principem. Zkusím jen velmi jednoduše ukázat na třeba těchto třech vlastnostech. Síla, romantičnost, duchovno a vztah ke hmotě - materialismus. Síla muže se projevuje vně především větší svalovou hmotou a jejím projevem k vnějšímu světu (agresivita, dobyvačnost, materialismus, soutěživost…), uvnitř pak na misce vah se projevuje slabostí (duševní labilita, psychická slabost vedoucí k depresím až šílenství, častější sebevraždy, celková slabost vnitřních orgánů…). Žena naopak se vně prezentuje menší svalovou hmotou a celkovou křehkostí, plačtivostí, duševní labilitou - náladovostí, uvnitř pak na misce vah se projevuje obrovskou silou (silná vůle přežít, zajistit potomstvo, velké materiální potřeby, celková síla vnitřních orgánů…). Romantičnost má rovněž nekonečné množství podob, tak to zkusím s večeří: muž vidí romantickou večeři v co možná nejdrsnější přírodě, sám ulovil, sám připravil, neřeší prostředí případného následného spojení. V drsném prostředí je naopak pak schopen co nejemnějšího kontaktu a projevu své touhy. Žena naopak romantickou večeři vidí v co nejútulnějším prostředí, teplo, okázalost, kvalitní jídlo …, v případném následném spojení pak očekává většinou mužnost spojenou se silou a výkonem. Duchovno a materialismus se v mužích projevují jejich uměleckou tvořivostí (hudba, literatura, malířství…). Vztah ke hmotě se pak projevuje především v dobyvačnosti a touze shromažďovat, kvalita a stav hmoty již není tak podstatný, znáte to, "vždyť ta lednička, pračka, sedací souprava je ještě dobrá, proč bychom měli kupovat novou…". Duchovno ženy je zaměřeno na duchovní autority a duchovní řády, vyžadují pak precizní dodržování v životě i v zaměstnání, materiální hodnoty pak musí být dostatečně prezentační, nezáleží tolik na funkčnosti, jako na prezentaci v okolí. Tak teď jste si řekli, to je nesmysl, já takový nejsem, já taková nejsem. Úkolem nebylo vás někam zařadit, ani vaším úkolem není to brát osobně a srovnávat se. Úkolem je ukázat vnímání nedělitelnosti těchto principů ve vás, ve vašem okolí, v pohledu na ostatní. Nezapomeňte, že každý jsme jedinečný a máme jedinečné zastoupení jednotlivých vlastností mužského i ženského principu v sobě. Když ho pravdivě rozpoznáme, můžeme pak pochopit všechny situace i vztahy do kterých vstupujeme. Ženský a mužský princip v každém z nás je tedy jedinečný a je výsledkem organizace Vesmíru, je jeho opět nedílnou součástí. V tomto časoprostoru převládá na misce vah mužský princip, ale pozor ne jen v mužích, ale i v ženách. Současný svět je takový proto, že i mužský princip v ženách vyžaduje určité typy mužů. Podívejte se na inzeráty, převládají mužské, přestože jich je v naší populaci trochu méně, díky své vnitřní slabosti, dříve umírají. Jsou to většinou takoví hodní, nenápadní domácí kutilové, spíše se silnějším ženským principem, netoužící po žádné reprezentaci, ale klidném, nenápadném životě. Ženské inzeráty, kterých je podstatně méně, přestože v populaci převládají, pak přednostně vyžadují muže finančně vyrovnané dostatečně reprezentativní. Toto je přirozená potřeba ještě rozpínajícího se časoprostoru.
Proto, pokud jste správně pochopili, už víte že, ženu nemůžete ztotožňovat s ženským principem a muže s mužským principem. V populaci přibývá těch mužů, u nichž je ženský a mužský princip vyrovnaný, nebo dokonce ženský převládá, naopak, je ještě hodně žen u niž převládá mužský princip. Proto jsou tito muži zatím většinou samotní. Pokud jste správně pochopili, pak již chápete rozdíl mezi dualitou a dipolaritou. Podle duality jsou muži takoví a ženy takové. Dipolarita pak jasně ukazuje jen na projev určitých vlastností ženského a mužského principu v každém jedinečném jedinci.
Budete-li se učit takto vnímat své okolí, pak se budete blížit jednotě a duální vnímání se vám snadněji bude odhalovat. Sledujte polaritu dobra a zla v rozmanitých situacích, moc a nemoc, a další polarity…

Vždy hledejte a sledujte, co se děje na druhé misce váhy, když chcete pochopit tu první.
Pamatujte, že každé vně má i své nedělitelné uvnitř, které umožňuje právě to vnímané vně.

P.S. Autora: Pomohlo vám to? Máte nějaké pochybnosti? Klidně napište, já nejsem žádná autorita, žádný génius, jen jeden z vás, co se rád podělí o své vnímání světa. sf.

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 2.ad.2

3. června 2017 v 22:00 | selskyfilosof |  Moje logika
Ad.2 - Vše co platí pro tzv. neživý Vesmír, platí i pro to, co nazýváme život. Problém vnímání života je spojen s vnímáním časoprostoru. Jsme schopni obsáhnout časoprostor jednoho lidského života, jedné generace a částečně vnímat dnes historicky zaznamenaný čas. Dalším problémem vnímání života je pohyb. Vědomě máme zakódováno, že co se pohybuje, (myslím tím pohyb způsobený vlastní energií), je živé, čím lépe se pohybuje, tím nám připadá živější. Názorným příkladem jsou rostliny, pro naše vnímání jsou málo pohyblivé, tedy přestože víme, že jsou živé, jejich život přijímáme jako nějaký nižší, méněcenný a všeobecně z lidské pozice tak s nimi zacházíme. Dokonce ve významu svého jazyka nepoužíváme spojení "zabil jsem rostlinu", "zabil jsem největší stromy v pralese", "zabil jsem starou jabloň" … Máme na to běžná spojení, jako vykácel, vyplel, zlikvidoval. To je podstata lidské nadřazenosti, nad vše živé. Stále nechápeme, že jsme součástí živého Vesmíru a že všechny organismy mají nezastupitelné místo v tomto Vesmíru. Paradoxem je, že náš vědomý mozek není schopný uvědomit si základní podmínku naší existence a tou je kyslík, bez něhož bychom přežili jen pár sekund. Po osmi minutách bez kyslíku začínají právě nejdříve umírat naše neurony. A kyslík je tu jen díky rostlinám. Neumíme přijmout rostliny jako naše dárce života a neskutečně nehorázně se k těmto organismům chováme. Velkým omylem současné vědy je, že inteligenci a myšlení spojují pouze se stavbou nervové soustavy živočichů. Proto věda není zatím schopna akceptovat inteligenci rostlin, přestože již máme pro ní důkazy. Vůbec pak přijmout inteligenci hmoty, molekul, atomů, částic…Jednoduché fyzikální zákony řídí celý Vesmír a vše v něm. Platí to jak pro tzv. živé i neživé. Je pravda, že současná věda nám komplikuje vnímání jevů kvantovou teorii, ale velmi brzy vědci dospějí k závěru, že kvantové chování částic není nic jiného, něž základní fyzikální zákony na úrovni částic. Stejně je to s chemií, která je pouhou fyzikou na úrovni látek, molekul a atomů. Všechny jevy v našem těle, naši mysli i naší společnosti podléhají stejným přírodním zákonům, které známe a víme, že platí pro tzv. neživou přírodu. My ve své nadřazenosti nejsme zatím schopni připustit na jedné straně inteligenci prvotních organizmů, nazýváme je nižší. Na straně druhé své myšlení nadřazujeme i nad základní přírodní zákony. Měli bychom si konečně uvědomit, že jsme z hlediska vývoje na planetě Zemi teprve rodící se identitou hmoty, jsme oproti jiným organismům teprve nemluvňata, tedy naše inteligence zdaleka nedosahuje inteligence vývojově starších organizmů. Vše je opět jen otázka vnímání daného časoprostoru, my ve svém časoprostoru zatím jen tápeme a balancujeme na hranici vyhynutí - uplatnění se v daném časoprostoru.

Jak se uplatňují jednotlivé jednoduché přírodní zákony v našem životě, od osobních prožitků až po společenské události? Mohl bych představit nekonečnou řadu příkladů, to není úkolem tohoto psaní, uvedu jen jeden příklad za všechny. Zákon rovnováhy, vyrovnávání jak hmoty, tak to, co vnímáme jako energií, nebo společenský vývoj. Uvědomte si, že je vždy "vně a uvnitř", každá jedinečnost na své úrovni je oddělena od ostatních jedinečností. Má své hranice, slupku, obal, a pod. Žádný obal není absolutně nepropustný, proto filosofie Vesmíru hovoří o membráně, která je vždy nějakým způsobem propustná. Jestliže viry, bakterie, prvoci, ale i vyšší organismy si vytvoří ochranný obal pro nepříznivé podmínky, jako třeba australské žáby, aby v období sucha nevyschly, pak membrána je nepropustná pro vodu směrem ven, ale přijdou-li deště, voda se dostává dovnitř a membrána se rozpouští. Na stejném principu fungují i membrány ostatních organismů. Membrány jsou vždy jedinečné a specifické, propouštějí oběma směry vždy žádoucí látky, pro daný organismus. I naše kůže je propustná pro některé látky ven, jako je třeba pot, a některé dovnitř, díky tomu můžeme aplikovat různé krémy a masti. Bohužel se můžeme i prostřednictvím kůže otrávit.

Na úrovni států pak vytváříme různě dokonalé membrány - státní hranice. Státy pak fungují jako jedinečné organismy, hranice jsou rozmanitě propustné, od totalitních systému jejihž hranice jsou sice nepropustné pro jednotlivce, ale už dost těžko brání propouštění informací, až po unijní hranice, které umožňují zcela volný pohyb. Jednoduchou membránou se může stát i běžná přírodní překážka, horský hřeben, řeka nebo oceán, ale také čas. Zákon rovnováhy Vesmíru pak zajišťuje vyrovnávání nesrovnalostí dvou časoprostoru při jeho vývoji - organizaci. Vyrovnává se energetický potenciál hmoty, především pohybem základních hmotných částí mezi dvěma časoprostory. Hybným potenciálem tohoto pohybu je rotace, která srovnává dostředivou a odstředivou sílu, vyrovnává poměry mezi vnitřním a vnějším. Vím, asi trochu víc odborné a složité, dále už opět budeme konkrétní na jednoduchých příkladech. Vezměme dva stejnorodé různobarevné roztoky. Slejeme je dohromady, vznikne barevný obraz v nebarevném roztoku. Necháme-li to na Vesmírných rotačních silách, po určitém čase pohyb molekul oba roztoky promísí v jednobarevný roztok. Chceme-li to urychlit, posílíme rotaci a roztoky promícháme. Dosáhneme stejného efektu za kratší čas. Stejný zákon rovnováhy, vyrovnává hustotu částic mezi dvěma časoprostory. Na tomto principu přijímají živiny jak rostlinné, tak živočišné buňky, membrány pak určují propustnost pro určité látky. Přírodovědci to nazývají osmóza, osmotický tlak. Časoprostor s větší hustotou, tedy vnitřní prostředí buňky nasává vodu s živinami přes membránu dovnitř buňky. Přehnojím-li rostlinu, tedy dodám hnojivo s větší koncentraci, než je prostředí buňky, pak buňku vysaji - rostlinu tzv. spálím. Princip rovnováhy, osmózy probíhá jak na úrovni molekul, tak na úrovni větších jedinečností jako jsou jednotlivé organismy, tak třeba lidé. Migrace zvířat na africké savaně, nebo migrace ptáků není nic jiného než osmóza mezi časoprostorem s hustou zásobou živin a časoprostorem s vyčerpanými živinami. Membránou v tomto případě je čas, který určuje bohatost daného časoprostoru. My si nyní všimneme migraci lidí, stěhování národů, v průběhu nám známe historie a pokusíme se ukázat její zákonitost, ale také možnost ji zastavit, pouze a jen vyrovnáním energetického potenciálu daných časoprostorů. Nebudeme zmiňovat všechny migrace, stěhování národů, ani se nebudeme věnovat jednotlivým vnitřním energetickým proměnám. To si necháme pro historii, dějiny probíhající v duchu jen elementárních přírodních zákonů. Začneme celkem nedávnou, dobře zdokumentovanou migraci obyvatel Evropy do Severní Ameriky. Evropa průmyslovou revolucí energeticky zahustila svůj prostor. Lidská nadřazenost způsobila, že energetické rozdělení bylo ve velké nerovnosti. Malá skupina obyvatel soustředila obrovský majetek, ostatní tvůrci energie byli ve většině, ale neměli přístup k této energii, obchod stagnoval, nastala krize. Objevením Nového světa se zpřístupnil prostor nakumulované potenciální energie v řídkém osídlení a bohatství přírodních zdrojů. Obyvatelstvo Ameriky, indiáni byli ve svém časoprostoru vyrovnání s využívaním vlastních přirozených přírodních zdrojů. Jejich vývoj měl velmi řídký hmotný energetický potenciál, na druhé straně velmi vyvinutý, bohatý duchovně energetický potenciál. To byl důvod, proč se nedali zotročit a byli téměř vyhubeni. Evropané pak byli především hmotným energetickým potenciálem přímo nasávání, žádná membrána již nefungovala, cesta přes oceán byla vyřešena. Prostor byl původním obyvatelům jednoduše ukraden. Nadbytek hmotné energie způsobil nasávání dalších lidských jedinců, ale energetická rovnováha by to zpomalila, proto byli dovážení otroci, kteří díky opět lidské nadřazenosti měli minimální přístup k tvořící energii, ta jim byla opět kradena. Tím došlo k ekonomickému růstu, nahuštění hmotné energie a opět k nerovnováze, energetické hustotě. Časoprostor Severní Ameriky, dnes stejně jako Evropa nasává z energeticky řídkých - chudých zemí jejich obyvatelstvo. Již neexistuje časoprostor s řídkým osídlením a volnými energeticky bohatými oblastmi, ty patří většinou nadnárodním společnostem, které bohatství opět čerpají již do bohatě zásobených zemí. Osmóza je přírodní zákon, který nelze obelstít lidskou nadřazeností, proto její současný směr je pohyb lidí do prostředí s bohatou energetickou zásobou. Zastavit tento proces může jen opětovné vyrovnávání energie mezi těmito prostředími. To by ovšem znamenalo, že většina vytvořené energie v těchto zemích by zůstávala v tomto prostoru. Na to není současná populace bohatého světa ještě připravena. Přírodní zákony však budou řešit tuto situaci po svém. Jak? To by bylo již politizování a to už vůbec není záměrem tohoto psaní, ani tohoto blogu. Je jen mým pohledem do současného časoprostoru. Nezapomeňte, stojíte-li na břehu řeky, vždy je jeden pravý a druhý levý, na jednom vidíte stejnou řeku plynout doprava a na druhém do leva, to je přírodní zákon a ten ani lidská mysl nemůže změnit. Chtěl jsem pouze ukázat, že současná migrace obyvatel je zcela jednoduchý přírodní zákon osmózy a je na lidech jak rychle se zbaví svého nadřazeného vnímání a uvědomí si, že přírodní zákony platí i pro lidskou populaci. Jsme součástí Vesmíru a vněm platí stejné zákony pro vše.