Časoprostor, teorie relativity a kvantová fyzika.

23. května 2017 v 21:19 | selskyfilosof |  Moje logika
Časoprostor, teorie relativity a kvantová fyzika.

Tři pojmy, které většina lidí vnímá jako něco těžko pochopitelného, něco co v běžném životě není nutné chápat, ani vnímat, něco co je doménou vědců, kteří jsou jaksi více podivínsky inteligentní. Dnes si ukážeme jak filosofie Vesmíru jednoduše a logicky převrací staré, nadřazené myšlení. Tři pojmy, které prezentují tři základní zákonitosti našeho běžného, každodenního života. Tři pojmy, které začneme vnímat a chápat tak, že se stanou počátkem našeho základního vzdělávání již ve velmi raném věku.

Časoprostor
Nejdříve si ujasníme a definujeme co to je vlastně časoprostor. Většinou vnímáme odděleně trojrozměrný čas (minulost, současnost, budoucnost) a trojrozměrný prostor (nahoru a dolů, zprava doleva, dopředu a dozadu). Dokážeme si nedělitelnost časoprostoru. Bez času není prostoru a bez prostoru není času. Co to tedy je časoprostor? Jednoduše: "Časoprostor je pohyb hmoty." Jestliže uvedeme do pohybu jakoukoliv hmotu, pak se pohybuje současně jak v prostoru, tak v čase. Její dráha je prostor, doba pohybu pak čas. Zde jasně vnímáte, že nelze oddělit. Nemůžete se pohybovat v prostoru, aniž by plynul čas, a rovněž nemůže plynout čas, aniž byste se pohybovali. (Řeknete si, když stojím, jsem v klidu a čas plyne. Zapomněli jste na rotaci Země, která určuje prožívaný lidský čas a pohyb vaší krve, srdce a tekutin, který určuje váš jedinečný čas.) Tedy dělení v rámci duality na čas a prostor je nesmysl. Pochopíme-li tuto základní zákonitost, uvědomíme si, že vše, co nás obklopuje je časoprostor, který je tvořen na jedné straně nekonečně dělitelnými malými časoprostory, na straně druhé se nekonečně skládá do větších a větších časoprostorů. Ty pak vnímáme jako různé struktury hmoty. Hmotná tělesa jako je naše Země, nebo naše tělo, vnímáme jako stálá, nehybná tělesa, neboť naše smysly nám neumožňují vnímat pohyb atomů a molekul, které je tvoří. Kdybychom to dokázali, viděli bychom pak pohyb těchto hmotných částic, které tvoří jednotný celek, třeba naše tělo. Dostali bychom se ovšem jen na jinou hranici, kdy hmotu atomů a molekul bychom opět vnímali, jako stála a nehybná tělesa. Další zdokonalení našich smyslů na vnímání pohybů částic (elektronů, protonů, neutronů…), by nám odhalilo jejich časoprostor. Z tohoto logicky vyplývá definice hmoty, že: "Hmota je časoprostor, u něhož nejsme schopni vnímat vnitřní pohyb."Je tedy stejně jako časoprostor nekonečně dělitelná směrem dovnitř, a nekonečně skladatelná směrem ven. To vám pomůže pochopit i vznik světa z ničeho podle logiky filosofie Vesmíru. A také nesmysl hledání nejmenší částice hmoty. A tak ode dneška na cokoliv se podíváte, budete již vnímat jako jednu věc z nekonečného množství časoprostorů, které nás obklopují. Vše, co je kolem vás, je jen nekonečné množství rozmanitých časoprostorů. Není to žádný těžko pochopitelný pojem pro vědce, ale vaše každodenní vnímání hmoty.

Teorie relativity
Obecná relativita je opět základní zákonitostí vnímání našeho každodenního života. Vše kolem nás je tedy jak již víme časoprostor a ten je relativní. Tak jak je vnímání jednotlivých časoprostorů závislé na našem vnímání vnitřního pohybu částic, tak relativita je závislá na vnímání našeho klidového postavení. Jednoduše: Podle toho, kde v časoprostoru stojím, to také vidím, vnímám. Budou-li stát dvě osoby proti sobě a já umístím mezi ně šipku, oba uvidí stejnou šipku, jen jednomu bude směřovat doprava a druhému doleva. Oba vidí dobře, oba mají pravdu ve svém tvrzení. To je relativita každého dne, každé situace, každého chování i jednání. Již staří Egypťané to věděli a říkali, že vždy záleží na úhlu pohledu. Kdybychom tuto zákonitost vnímali jako zákonitost života jistě bychom měli mnohonásobně méně problémů a nedorozumění. Z tohoto opět jasně a logicky vyplývá, že: "Absolutní pravda neexistuje, je jen relativní pravda a jedinečná pravda daného postavení v daném časoprostoru." Určit, kdo má pravdu a kdo lže je tedy z tohoto pohledu velmi obtížné. Museli bychom sjednotit oba časoprostory, spojit je v jeden a to je možné pouze v novém budoucím časoprostoru. Známe to ze skutečnosti, že historická tvrzení se projeví až v budoucnosti. Jinými slovy, kdo měl pravdu v minulosti, nám ukazuje teprve současnost. To je možná i důvod proč tento blog má své moto v záhlaví. Pak, ale musíme vzít na zřetel ještě pojem jedinečná pravda. To je pravda, která je vlastní jednomu jedinečnému časoprostoru. Mám-li svou pravdu, věřím v ní celou svou duší, srdcem i tělem. Najdu-li podobné lidi, stvoříme novou jednotu, jednotný celek, nový časoprostor. V tomto časoprostoru stejně smýšlejících lidí vzniká jednotná jedinečná pravda. Je pak mylně vnímána za absolutní pravdu. Kdo se ji vymyká, nebo jí popírá je zákonitě při nejlepším vyloučen, většinou však pronásledován, nebo likvidován v zájmu pravdy. Věřím, že jste pochopili, že relativita není pojem jen pro vědce, ale opět součást vašeho každodenního života.

Kvantová fyzika
Tady už většina lidí ani nepřemýšlí, berou to většinou jako těžko pochopitelný vědecký pojem. Opět si ukážeme, že je to zákonitost našeho každodenního života, jen nám to nikdo ještě neřekl. Vnímání časoprostoru a relativity způsobilo trochu chaos ve vědeckých mozcích, když některé pokusy, které prováděli, se nechovaly vždy stejně. Z tohoto usoudili, že základní Newtonovy zákony fyziky neplatí vždy, tedy především pro částice a vznikla nám tzv. Kvantová fyzika. My si dnes znovu jednoduše ukážeme, že Newtonovy zákony platí i pro částice, jen naše vědecké vnímání není schopno přijmout jednoduchost zákonu časoprostoru a relativity. Už víme, že časoprostor - hmota je závislá na našem vnímání pohybu, relativita je pak závislá na našem postavení v časoprostoru. Pokud jsme ochotni toto přijmout jako základní zákonitost Vesmíru, pak jedinečnost chování částic nám znemožňuje jejich opakované chování. To se projeví tak, že se chovají jinak, ale pozor, vždy v souladu s Newtonovými zákony, jen my to díky měnícímu se časoprostoru a relativitě nevidíme. Znovu a opět jednoduše se pokusíme vysvětlit a pochopit. Čtěte prosím pomalu a pozorně. Jako základ časoprostoru si vezmeme hmotu jablka padajícího ze stromu. Na základě tohoto byl definován gravitační zákon, že jablko - pozor - padá shora dolů. Pokud byla Země vnímána jako deska, pak to bylo vždy směrem z Nebe k Zemi. Když jsme zjistili, že Země je kulatá, pak jsme definovali Zemskou přitažlivost a přitažlivost velkých těles obecně. Nějak jsme se ale nezabývali pozorováním. Přišlo nám logické, že je vždy přitahováno k Zemi. Nyní se ale podívejme, jaký pohyb vlastně vidíme? Kdybychom se vzdálili od Země na oběžnou dráhu, viděli ji kulatou a mohli sledovat padající jablko, jasně pak vidíme a víme, že bude záležet na umístění padajícího jablka. Shora dolů bude padat jen na horním okraji kulaté Země, na dolním okraji bude padat směrem k Zemi, tedy nahoru, na pravém okraji směrem do leva, na levém okraji směrem doprava. Vždy se chová v duchu Newtonových zákonů, ale my vidíme již čtyři možné varianty pohybu. Máme tu jedno stále stejné jablko, jeden časoprostor Země a přesto čtyři různé podoby chování. Když nebudeme vnímat časoprostor jako nedělitelný, pak jeden okamžik může mít čtyři různé pohledy na chování jablka, záleží jen na tom, do jakého časoprostoru se dívám. Naopak budu-li odděleně vnímat prostor, budu se dívat na jedno místo, vlivem času se Země pootočí a s každou sekundou bude pohyb jablka jiným směrem. A nyní k tomu přidejte základní vlastnost časoprostoru Vesmíru a to je neustálý skládaný pohyb (rotuje Země, rotuje sluneční soustava, rotuje galaxie…, ale i směrem dovnitř, rotují atomy, rotují elektrony …) tedy pozorovatel je rovněž v neustálém pohybu. Je proto nemožné na úrovni částic pozorovat dvakrát za sebou stejnou situaci. Už někdy dávno někdo moudrý řekl, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Důvod je jednoduchý - pohyb vody. Až tedy vědci pochopí, že i vnitřní struktury částic se pohybují, zjistí, že částice samotné se chovají v duchu Newtonových zákonů. Jen naše pozorování, tedy opakovaný pokus je již do jiné části časoprostoru. Myslím, že nyní jako obyčejní laici máte daleko jasnější představu o chování zatím nejmenších částic hmoty, než samotná současná věda. Já jen přidám, že i každá částice je jedinečná, má svou inteligenci, je součásti vyvíjejícího - organizujícího se Vesmíru, tedy v časoprostoru se proměňuje.
S pojmem kvantová fyzika úzce souvisí pojem kvant, tedy množství, které se opět organizaci - vývojem mění v novou kvalitu, tedy jedna časoprostorová jedinečnost nám poskládá větší časoprostorovou jedinečnost v duchu opraveného Darwina. To vše se odehrává na 3 x třech úrovních, jak bylo několikráte představeno na těchto stránkách. Matematicky pak zpodobněno lineárně naší desítkovou soustavou, kdy 3x3=9, to je základní kvantum, pak jediná další jednotka posouvá kvalitu na desítky, desítky pak na stovky, ty na tisíce a dále … V časoprostoru, tedy trojrozměrný prostor a trojrozměrný čas, vzniká pak pro nás zatím celkem nepředstavitelně, nekonečně rozmanitý obraz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 24. května 2017 v 11:13 | Reagovat

Na to, že fyziku nemusím, je to parádně vysvětleno.

2 selskýfilosof selskýfilosof | 31. května 2017 v 9:53 | Reagovat

[1]: Upřímně děkuji, budu se snažit i nadále.sf

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama