Květen 2017

Časoprostor, teorie relativity a kvantová fyzika.

23. května 2017 v 21:19 | selskyfilosof |  Moje logika
Časoprostor, teorie relativity a kvantová fyzika.

Tři pojmy, které většina lidí vnímá jako něco těžko pochopitelného, něco co v běžném životě není nutné chápat, ani vnímat, něco co je doménou vědců, kteří jsou jaksi více podivínsky inteligentní. Dnes si ukážeme jak filosofie Vesmíru jednoduše a logicky převrací staré, nadřazené myšlení. Tři pojmy, které prezentují tři základní zákonitosti našeho běžného, každodenního života. Tři pojmy, které začneme vnímat a chápat tak, že se stanou počátkem našeho základního vzdělávání již ve velmi raném věku.

Časoprostor
Nejdříve si ujasníme a definujeme co to je vlastně časoprostor. Většinou vnímáme odděleně trojrozměrný čas (minulost, současnost, budoucnost) a trojrozměrný prostor (nahoru a dolů, zprava doleva, dopředu a dozadu). Dokážeme si nedělitelnost časoprostoru. Bez času není prostoru a bez prostoru není času. Co to tedy je časoprostor? Jednoduše: "Časoprostor je pohyb hmoty." Jestliže uvedeme do pohybu jakoukoliv hmotu, pak se pohybuje současně jak v prostoru, tak v čase. Její dráha je prostor, doba pohybu pak čas. Zde jasně vnímáte, že nelze oddělit. Nemůžete se pohybovat v prostoru, aniž by plynul čas, a rovněž nemůže plynout čas, aniž byste se pohybovali. (Řeknete si, když stojím, jsem v klidu a čas plyne. Zapomněli jste na rotaci Země, která určuje prožívaný lidský čas a pohyb vaší krve, srdce a tekutin, který určuje váš jedinečný čas.) Tedy dělení v rámci duality na čas a prostor je nesmysl. Pochopíme-li tuto základní zákonitost, uvědomíme si, že vše, co nás obklopuje je časoprostor, který je tvořen na jedné straně nekonečně dělitelnými malými časoprostory, na straně druhé se nekonečně skládá do větších a větších časoprostorů. Ty pak vnímáme jako různé struktury hmoty. Hmotná tělesa jako je naše Země, nebo naše tělo, vnímáme jako stálá, nehybná tělesa, neboť naše smysly nám neumožňují vnímat pohyb atomů a molekul, které je tvoří. Kdybychom to dokázali, viděli bychom pak pohyb těchto hmotných částic, které tvoří jednotný celek, třeba naše tělo. Dostali bychom se ovšem jen na jinou hranici, kdy hmotu atomů a molekul bychom opět vnímali, jako stála a nehybná tělesa. Další zdokonalení našich smyslů na vnímání pohybů částic (elektronů, protonů, neutronů…), by nám odhalilo jejich časoprostor. Z tohoto logicky vyplývá definice hmoty, že: "Hmota je časoprostor, u něhož nejsme schopni vnímat vnitřní pohyb."Je tedy stejně jako časoprostor nekonečně dělitelná směrem dovnitř, a nekonečně skladatelná směrem ven. To vám pomůže pochopit i vznik světa z ničeho podle logiky filosofie Vesmíru. A také nesmysl hledání nejmenší částice hmoty. A tak ode dneška na cokoliv se podíváte, budete již vnímat jako jednu věc z nekonečného množství časoprostorů, které nás obklopují. Vše, co je kolem vás, je jen nekonečné množství rozmanitých časoprostorů. Není to žádný těžko pochopitelný pojem pro vědce, ale vaše každodenní vnímání hmoty.

Teorie relativity
Obecná relativita je opět základní zákonitostí vnímání našeho každodenního života. Vše kolem nás je tedy jak již víme časoprostor a ten je relativní. Tak jak je vnímání jednotlivých časoprostorů závislé na našem vnímání vnitřního pohybu částic, tak relativita je závislá na vnímání našeho klidového postavení. Jednoduše: Podle toho, kde v časoprostoru stojím, to také vidím, vnímám. Budou-li stát dvě osoby proti sobě a já umístím mezi ně šipku, oba uvidí stejnou šipku, jen jednomu bude směřovat doprava a druhému doleva. Oba vidí dobře, oba mají pravdu ve svém tvrzení. To je relativita každého dne, každé situace, každého chování i jednání. Již staří Egypťané to věděli a říkali, že vždy záleží na úhlu pohledu. Kdybychom tuto zákonitost vnímali jako zákonitost života jistě bychom měli mnohonásobně méně problémů a nedorozumění. Z tohoto opět jasně a logicky vyplývá, že: "Absolutní pravda neexistuje, je jen relativní pravda a jedinečná pravda daného postavení v daném časoprostoru." Určit, kdo má pravdu a kdo lže je tedy z tohoto pohledu velmi obtížné. Museli bychom sjednotit oba časoprostory, spojit je v jeden a to je možné pouze v novém budoucím časoprostoru. Známe to ze skutečnosti, že historická tvrzení se projeví až v budoucnosti. Jinými slovy, kdo měl pravdu v minulosti, nám ukazuje teprve současnost. To je možná i důvod proč tento blog má své moto v záhlaví. Pak, ale musíme vzít na zřetel ještě pojem jedinečná pravda. To je pravda, která je vlastní jednomu jedinečnému časoprostoru. Mám-li svou pravdu, věřím v ní celou svou duší, srdcem i tělem. Najdu-li podobné lidi, stvoříme novou jednotu, jednotný celek, nový časoprostor. V tomto časoprostoru stejně smýšlejících lidí vzniká jednotná jedinečná pravda. Je pak mylně vnímána za absolutní pravdu. Kdo se ji vymyká, nebo jí popírá je zákonitě při nejlepším vyloučen, většinou však pronásledován, nebo likvidován v zájmu pravdy. Věřím, že jste pochopili, že relativita není pojem jen pro vědce, ale opět součást vašeho každodenního života.

Kvantová fyzika
Tady už většina lidí ani nepřemýšlí, berou to většinou jako těžko pochopitelný vědecký pojem. Opět si ukážeme, že je to zákonitost našeho každodenního života, jen nám to nikdo ještě neřekl. Vnímání časoprostoru a relativity způsobilo trochu chaos ve vědeckých mozcích, když některé pokusy, které prováděli, se nechovaly vždy stejně. Z tohoto usoudili, že základní Newtonovy zákony fyziky neplatí vždy, tedy především pro částice a vznikla nám tzv. Kvantová fyzika. My si dnes znovu jednoduše ukážeme, že Newtonovy zákony platí i pro částice, jen naše vědecké vnímání není schopno přijmout jednoduchost zákonu časoprostoru a relativity. Už víme, že časoprostor - hmota je závislá na našem vnímání pohybu, relativita je pak závislá na našem postavení v časoprostoru. Pokud jsme ochotni toto přijmout jako základní zákonitost Vesmíru, pak jedinečnost chování částic nám znemožňuje jejich opakované chování. To se projeví tak, že se chovají jinak, ale pozor, vždy v souladu s Newtonovými zákony, jen my to díky měnícímu se časoprostoru a relativitě nevidíme. Znovu a opět jednoduše se pokusíme vysvětlit a pochopit. Čtěte prosím pomalu a pozorně. Jako základ časoprostoru si vezmeme hmotu jablka padajícího ze stromu. Na základě tohoto byl definován gravitační zákon, že jablko - pozor - padá shora dolů. Pokud byla Země vnímána jako deska, pak to bylo vždy směrem z Nebe k Zemi. Když jsme zjistili, že Země je kulatá, pak jsme definovali Zemskou přitažlivost a přitažlivost velkých těles obecně. Nějak jsme se ale nezabývali pozorováním. Přišlo nám logické, že je vždy přitahováno k Zemi. Nyní se ale podívejme, jaký pohyb vlastně vidíme? Kdybychom se vzdálili od Země na oběžnou dráhu, viděli ji kulatou a mohli sledovat padající jablko, jasně pak vidíme a víme, že bude záležet na umístění padajícího jablka. Shora dolů bude padat jen na horním okraji kulaté Země, na dolním okraji bude padat směrem k Zemi, tedy nahoru, na pravém okraji směrem do leva, na levém okraji směrem doprava. Vždy se chová v duchu Newtonových zákonů, ale my vidíme již čtyři možné varianty pohybu. Máme tu jedno stále stejné jablko, jeden časoprostor Země a přesto čtyři různé podoby chování. Když nebudeme vnímat časoprostor jako nedělitelný, pak jeden okamžik může mít čtyři různé pohledy na chování jablka, záleží jen na tom, do jakého časoprostoru se dívám. Naopak budu-li odděleně vnímat prostor, budu se dívat na jedno místo, vlivem času se Země pootočí a s každou sekundou bude pohyb jablka jiným směrem. A nyní k tomu přidejte základní vlastnost časoprostoru Vesmíru a to je neustálý skládaný pohyb (rotuje Země, rotuje sluneční soustava, rotuje galaxie…, ale i směrem dovnitř, rotují atomy, rotují elektrony …) tedy pozorovatel je rovněž v neustálém pohybu. Je proto nemožné na úrovni částic pozorovat dvakrát za sebou stejnou situaci. Už někdy dávno někdo moudrý řekl, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Důvod je jednoduchý - pohyb vody. Až tedy vědci pochopí, že i vnitřní struktury částic se pohybují, zjistí, že částice samotné se chovají v duchu Newtonových zákonů. Jen naše pozorování, tedy opakovaný pokus je již do jiné části časoprostoru. Myslím, že nyní jako obyčejní laici máte daleko jasnější představu o chování zatím nejmenších částic hmoty, než samotná současná věda. Já jen přidám, že i každá částice je jedinečná, má svou inteligenci, je součásti vyvíjejícího - organizujícího se Vesmíru, tedy v časoprostoru se proměňuje.
S pojmem kvantová fyzika úzce souvisí pojem kvant, tedy množství, které se opět organizaci - vývojem mění v novou kvalitu, tedy jedna časoprostorová jedinečnost nám poskládá větší časoprostorovou jedinečnost v duchu opraveného Darwina. To vše se odehrává na 3 x třech úrovních, jak bylo několikráte představeno na těchto stránkách. Matematicky pak zpodobněno lineárně naší desítkovou soustavou, kdy 3x3=9, to je základní kvantum, pak jediná další jednotka posouvá kvalitu na desítky, desítky pak na stovky, ty na tisíce a dále … V časoprostoru, tedy trojrozměrný prostor a trojrozměrný čas, vzniká pak pro nás zatím celkem nepředstavitelně, nekonečně rozmanitý obraz.

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 2.ad.1

10. května 2017 v 17:14 | selskyfilosof |  Moje logika

Filosofie Vesmíru a Darwin:

Filosofie Vesmíru mi dala své universální zákony platící pro celý Vesmír. Ukázala mi nedělitelnost, nenadřazenost, jedinečnost, dipolaritu i trojelementárnost. Ukázala mi směr ven a dovnitř, odstředivou a dostředivou sílu a především tři úrovně organizace - tedy vývoje, který po naplnění 3 x 3 úrovní představuje kvantitativní skok v novou kvalitu. Zjednoduším. Představím jednoduchá tvrzení, která jsem přijal.

Ad. 1 - Vesmír jako takový je zcela živý organismus, dělení na živý a neživý je neopodstatněné.

Ad. 2 - Vše co platí pro tzv. neživý Vesmír, platí i pro to, co nazýváme život.

Ad. 3 - Organizace - vývoj neprobíhá od jednoduchého k složitému, nebo dokonalejšímu, ale od jedné jedinečnosti k druhé jedinečnosti.

Ad. 4 - Vše ve Vesmíru je postaveno tak, aby v daném časoprostoru správně fungovalo, a vše funguje tak, jak je postaveno.

Ad. 5. - Časoprostor je nedělitelný ve smyslu duality na čas a prostor, vzniká pohybem hmoty.

Ad. 6. - Vesmír je jen hmotný, to co vnímáme jako nehmotné je funkce - vlastnost, dané hmoty, bez hmoty není funkce - dané vlastnosti, a bez funkce - vlastnosti není hmoty.

Ad. 7. - Hmotný Vesmír je nekonečně dělitelný směrem dovnitř a nekonečně skladatelný směrem ven.

Ad.1 - Vesmír jako takový je zcela živý organismus, dělení na živý a neživý je neopodstatněné. Hranice živého a neživého je dána úrovní našeho vědění. Dokud jsme nepoznali prvoky, mysleli jsme si, že život začíná u malých tvorů, které vidíme, kteří se samostatně hýbou a projevují se třeba rozmnožováním. Po objevení mikroskopu a prvoků, jsme posunuli tuto hranici k jednobuněčným organismům. Pak k bakteriím a virům. Nemyslím, že bych vás dnes posunul ještě dále až k počátku života a tím byl "Velký třesk", nebo Bůh, pro filosofii Vesmíru je to jedno. Pokusím se, alespoň posunout hranici života k Vodě. Vodu na jedné straně vnímáme jako neživou chemickou sloučeninu dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Jinak si ale uvědomujeme, že voda je život. Život, tak jak ho známe na Zemi je spojen s vodou. Existence vody je nepopiratelná v jakémkoliv živém organismu. My sami, tzv. páni tvorstva a inteligence života jsme z více jak 70% voda. Voda má mnoho anomálií, které ani současná věda nedokáže vysvětlit. Voda umožňuje všechny životní děje, všechny chemické i fyzikální procesy, které probíhají v našich organismech. Vznik života podmiňujeme existenci vody, to je logické. Nelogické ovšem je, že zbytek vzniku života připisujeme, ať jsme vědci, nebo věřící, nějaké nadpřirozenosti. Voda, ať chcete, nebo nechcete je substance, která dokáže program života realizovat. To je jak z vědeckého, tak náboženského pohledu nepopiratelné. Dejte vodě suché semínko, to je program opět dříve vytvořený ve vodě, a ona vám stvoří rostlinu. Voda dokáže totiž přebírat programy, kdyby ne, nikdy byste si nedali čaj, nebo kafe, to je totiž převzatý program čajového lístku, nebo kávového zrna. Dokonce dokáže přebírat i léčivé účinky dané rostliny, nemusíte pojídat rostlinu, vaše tělo lépe příjme danou léčivou látku již z programu vody. Jsou lidé, kteří vědí, že vodu si můžete dokonce naprogramovat svými myšlenkami. Kdo nevěří, ať to zkusí. Posledním nepopíratelným důkazem této vlastnosti vody je pak samotná homeopatie, která několikanásobným ředěním danou léčivou látku vyloučí a ve vodě zůstane pouze její program. Léčí tedy voda s daným programem, nikoliv samotná léčivá látka. Takže voda je skutečně ten život, který realizovala zde na Zemi. Všechny formy života na této planetě jsou jen jiné modifikace vody. Voda pomocí programů DNA, (DNA je opět jen dříve organizovaný program vody"), realizuje veškerou rozmanitost organismů. Dáte-li vodě program člověka - jeho genetický kód, promění se v člověka, dáte-li ji program fazole, promění se ve fazoli. Tak dnes jsem možná vaše vnímání života posunul na hranici vody, že voda je to živé médium, které se nekonečně proměňuje. Na konci můžete i pochopit, že Vesmír je živý, Život je Vesmír.

Jak jsem doplnil Darwina. Část - 1.

5. května 2017 v 21:28 | selskyfilosof |  Moje logika
Trochu historie:

O Darwinovi jsem začal psát knihu během posledních pár let vícekrát, snad proto, že byl od počátku se mnou při mém uvědomování si vnějšího světa, který jsem chtěl pochopit jako každý z nás. Vždy je to tak, že když něco nového čtete, něco se vám líbí, něco ne, s něčím se ztotožňujete, něco vám nejde pod vousy. Je to naše jedinečné vnímání, a to jsem si uvědomil.
Za poslední měsíce jsem pochopil, že psát knihu v současné uspěchané době společnosti je energetické plýtvání vlastním i vaším časem. Jen málokdo by se do ní začetl. Pokusím se vtěsnat raději do obsáhlejšího článku, snad se podaří, aby bylo srozumitelné.

Darwin - trochu historie, tak jak ji mám zapsanou já ve své jedinečné mysli. Ve vaší může být zapsaná zcela jinak. To je vaše jedinečnost násobená relativitou.

Upřímně mohu říci, že na počátku mého zájmu a studia přírody, jsem byl Darwinovou teorií fascinován. Přišla mi zcela přirozená a logická, takže jsem ji přijal a spíše si začal klást otázku: Proč to nikdo před Darwinem neviděl? Vím, ke stejným závěrům došel Alfred Russel Wallace, ale bylo to přibližně ve stejné době a oba se zdráhali zveřejnit.

Odpověď mé filosofie:

Nedozrál čas.
"Ti co v čase předbíhají,
ničeho se nedočkají,
čeká je upálení, hranice,
zesměšnění, pohrdání,
morální
časoprostorové tradice,
protože vědění je více."

To, že v daný čas se nakonec po dvaceti letech rozhodl Darwin zveřejnit své poznatky, bylo dáno jeho pokročilým věkem, již jeho vlastní existence nehrála vážnou roli, strach pominul, rovněž síla nadřazenosti náboženství pod tlakem nových poznatků ztrácela moc, již nebylo možno někoho jen tak upálit za kacířství. Sklidil sice posměch a pohrdání u ještě vládnoucí nábožensko-vědecké elity, ale rodící se nová síla společnosti, buržoasie cítila v této teorii evoluce silnou novodobě náboženskou ideologii. Darwin nezrušil nadřazenost, která je nutná k ovládání, ale naopak ji vědecky dokládal. Především postavil člověka na konec evoluce, jako dokončené dílo přírodního výběru, a zjednodušený výklad evoluce pak mohl být prezentován i ve společnosti. "Jen silní jedinci přežívají." "Síla, dravost předurčuje jedince do alfa postavení, vedení rodiny, smečky, stáda, ale i společnosti." Tento výklad se stal nejmocnější zbraní rozvíjející se kapitalistické společnosti. Jiní materialisté vnímali jistý energetický nesoulad, ale stejně jednoduše a naivně vnímali Darwina. Snažili se přenést nadřazenost člověka na jeho kolektivní nadřazenost, která měla jednotlivým jedincům společnosti zajistit stejná práva. Neměli však žádný jiný alternativní postup, než třídní boj, revoluci, převzetí moci násilím a především pak jedině možný postup udržení společnosti, totalitu opět nadřazené vládnoucí skupiny. V čase neuspěli, neboť jejich největším problémem se stala prostorová izolovanost od okolního světa. Mohli bychom pokračovat dalším výčtem jiných alternativ komun, které byly rovněž smeteny z povrchu země, ale to je na jiné povídání o Darwinově teorii ve společnosti. Chtěl jsem jen ukázat, co v daném časoprostoru umožnilo její přijetí a jak často byla vulgarizována.

Připomenu jen dvě nejznámější tvrzení:

"Člověk pochází z opice."
Často pak je používáno srovnání s dnešními lidoopy fotografie, nebo kostra třeba šimpanze a člověka. Již toto tvrzení je nesmysl, neboť to popírá samotnou evoluci. Dnešní lidoopi před pár miliony let, kdy se objevili naši předci, nežili, i oni se do dnešní podoby vyvinuli. A tak správné tvrzení je: "S dnešními lidoopy máme společného předka, ale pozor i s jinými savci, plazy, obojživelníky i rybami, i dnešním tvorem Kopinatcem." S nimi jsme se jen společně vyvíjeli.

"Jen nejsilnější jedinci přežívají."
Velmi nesmyslné tvrzení, síla se ve vývoji jedinců uplatňuje jen v omezeném časoprostoru. My ji však velmi intenzívně vnímáme především v soubojích alfa samců v přírodě. Nevnímáme jiné vlastnosti, našemu pozorování zcela skryté. Sledujeme třeba dva silné jedince jelenů bojující na pasece a vnímáme jejich sílu. Dobrý pozorovatel však ví, že se občas stává, že silným jedincům právě bojujícím o přízeň pozorujících laní občas nějaký mladší nebojující samec některou oplodní. Nebo se v revíru objeví již starší, slabší samec, tzv. špičák, který se může stát pro daleko silnějšího jedince života nebezpečným, právě pro tvar svého paroží. Myslivci to dobře ví, proto se těchto samců zbavují, zdůvodňuji to tím, že nahrazují přirozené nepřátele, především vlky, kteří byli vyhubeni, ale jinak by se právě o tyto staré jedince přirozenou cestou postarali. Je však otázka, zda vždy? Dalším oblíbeným soubojem, který rádi filmujeme a sledujeme je udržení se Krále zvířat Lva v pozici hlavy rodinného klanu. Pokud je při síle a bojuje o své postavení, často se vystavuje nebezpečí únavy, vyčerpanosti, zranění, což může být za daných okolností v daném časoprostoru naopak hendikep, neboť po jednom těžkém vyrovnaném souboji se může objevit mladší, slabší jedinec, který vyčerpanosti využije pro svůj prospěch a vyčerpaného siláka nakonec porazí. Ještě přidám dva příklady, kdy síla nehraje vůbec žádnou roli. Představte si jakékoliv mládě stádového zvířete třeba na savaně, je jedno, jestli je to zebra, pakůň nebo antilopa. Narodí se silné mládě, čím je však silnější, tím je svalnatější, tím je pomalejší. V tomto případě nerozhoduje vůbec síla, ale rychlost a vytrvalost. Tato mláďata jsou schopná následovat rodiče a predátorovi uniknout, na rozdíl od silnějšího, ale pomalejšího. Ještě nápadnější je barva. Představte si, že se narodíte jako silný samec hranostaje, máte ale hendikep, na zimu se nepřebarvíte do bílého šatu. Jste tedy velmi nápadní a máte minimální šanci přežít zimu. Ale i opak může být výhodou, máte právě tento hendikep, nepřebarvíte se, ale tento rok je zima bez sněhové pokrývky a to se stane vaší výhodou, nikoliv síla, ale barva, dokonce hendikep. Bílí samci jsou právě teď v nezasněžené krajině velmi viditelní pro predátory. K tomu se ještě vrátíme později. Dnes jsem použil tento příklad především proto, že tvrzení o síle a přežití je nesmysl. Posledním dokladem jsme my sami lidé. Ze zemského povrchu jsme sprovodili nejdříve všechny silnější tvory, ostatní přivedli na hranici vyhubení, nebyla to naše síla, ale schopnost spolupráce, v daném časoprostoru se přizpůsobit. A tak správné tvrzení je: " V přírodním prostředí se uplatňují, přežívají ti nejlépe přizpůsobení danému časoprostoru."

Vím, že většina dnešních přírodovědců již takto Darwina chápe a přijímá, přesto nedokáži vysvětlit některé zvláštnosti, výjimečnosti evoluce. Ještě než se dostaneme k evoluci podle "Filosofie Vesmíru", všimneme si alespoň jedné zajímavé výjimečnosti. A tou je samotný lidský mozek. Darwinova evoluce říká, že vše se vyvíjí postupně, v průběhu času se uplatňuje daná výhoda a v průběhu jednotlivých generací se zdokonaluje, známe to ze zkamenělin. Vývoj nohy koně, křídla ptáků apod. Jenže lidský mozek se vyvinul dejme tomu před čtyřiceti tisíci lety a od té doby se jeho kapacita nezvětšuje, dokonce některé poslední výzkumy tvrdí, že se zmenšuje. Dále víme, že stále nepracuje na sto procent, ale je využíván jen částečně. Toto do evoluce nezapadá. Představte si, že by se vyvinuli ptáci z dinosaurů, měli křídla schopná letu, ale nelétali by, učili by se to dalších čtyřicet tisíc let. To je nesmysl, že? Ale my máme mozek a nepoužíváme ho, využíváme pouze snad jednu třetinu jeho schopností. Uvědomili jste si, že i ti nejschopnější, nejsilnější a nejděsivější predátoři podlehnou (námi doposud vnímaným), primitivním, jednoduchým organismům, jako jsou bakterie a viry. Člověk ve svých výzkumných ústavech a farmaceutických firmách vede boj, nikoliv proti primitivitě, ale nesmírné inteligenci těchto organizmů. Tady evoluce jak ji přijímáme, selhává.

A tak mi dovolte vás pozvat k dalšímu již více méně mnou přijímaného vnímání.

Milovat

5. května 2017 v 21:18 | selskyfilosof |  Moje antidepresiva
Milovat,

toť svobodu a víru,
svému srdci odevzdat.

Nechat čas svobodně plynout,
a s důvěrou
k upřímným citům srdce se vinout.

Prostor extázi naplní se,
máš všechno
a netoužíš více.

Nebát se.
Srdci,
odevzdat se.
sf.

Láska

5. května 2017 v 21:15 | selskyfilosof |  Moje antidepresiva
Láska,

tajemná je kouzelnice,
však než od čaroděje,
od Boha je více.
Nemá pravidla a nezná hranice,
jenž stanoví lidská,
morální tradice.
sf.