Srpen 2016

Bezpdmíněná Láska v svobodě Jednoty – část 3.

19. srpna 2016 v 11:01 | selskyfilosof |  Moje logika
"Svobodné srdce v Jednotě, může být v Dualitě vnímáno, jako kruté."

Věřím, že jste přijali představu přijímání a růstu vaší lásky ve vašem srdci. Dnes si ukážeme, jak toto srdce se projevuje v Jednotě a jak může být vnímáno sobecky, až krutě ve vnímání reality v Dualitě.

Abychom pochopili, budeme zcela upřímní, konkrétní. Přál bych si, abyste si zachovali vizualizaci kuliček Lásky a jedinečnost vašeho srdce, v podobě obrazu skládanky puzzle. Jedinečné části vašeho srdečního časoprostoru, který je nenahraditelný v celkovém obrazu Lásky Jednoty.

Hledáte?

Hledáme všichni, neboť to je podstata bytí, existence, smyslu naplnění Boží touhy i potřeby. Bůh odhalil tajemství nekonečnosti existence v pulsu. Nekonečně se opakujícího rozpadání a skládání. Tato hra ho nesmírně baví, neboť je nekonečně tvůrčí a každé jeho části dovoluje stejný prožitek. Každá smrt je jen rozpad, konec, ale především začátek, aby se proces mohl opakovat. Až si to plně uvědomíte, pochopíte, že nejen vaše duše, ale i tělo nemůže nikam zmizet, jen se rozpadne na molekuly a atomy, které jsou okamžitě použity ke skladbě jiného těla. Tedy smrt ve vnímání Duality je nesmysl. Jen jedno poskládání, organizace, je naplněno a stagnace není možná, to by byla skutečná smrt, ta neexistuje. Okamžitě nastává nová stavba, jiného organismu, jiné organizace. V tomto Vesmíru, v této podobě Boha nemůžete nikdy zmizet, nikdy zemřít, neboť každý atom vašeho těla je stále součástí tohoto Vesmíru.

Trochu jsme odbočili, ale pomůže nám vnímat podstatu nekonečné Boží lásky ve všem. Dál již konkrétní příklady ze života a vnímání. Organizace Vesmíru, jeho funkce je hnána jedinou silou. Silou přitažlivosti, a vše v obklopujícím světě je poháněno touto silou, jen ji někdy nevnímáme, nebo nechápeme její nenadřazenost.
Vaše láska k jiné osobě (matce, dítěti…,ale i věci, události) je prožívaná na principu přitažlivosti, stejně jako je atomová, zemská, sluneční či galaktická přitažlivost. Žádná nadřazenost, jen stejná síla v nekonečném množství proměn. A tak si na dvou příkladech ukážeme, jak se projevuje bezpodmíněná Láska v Dualitě a Jednotě:

V minulé části jsme si ukázali, jak vidět naší Lásku, jak se projevuje přitažlivost základních kuliček Lásky, proč to funguje, nebo proč to nefunguje. Naučíme se vnímat některé varující signály, ukážeme si jak nevytvářet stíny na své srdce. Základem je to, co dnes radí mnozí ve svých rozmanitých zprávách. Přijmout sebe takové, jací jsme, naučit se milovat sám sebe, bez podmínek, se všemi svými dobrými i "nedobrými" vlastnostmi. Nemůžeme někoho milovat bezpodmíněnou Láskou, pokud nemilujeme tímto způsobem sami sebe. Chápete, když to neumím k sobě, pak to neumím, a nemůžu se bezpodmíněně zamilovat, neboť podmínky mám v sobě. Je to velice těžké, neboť Dualita některé vaše vlastnosti chápe jako sobectví a vy hledáte kompromisy v sobě i okolním světě. Možná si řeknete, že některé věci na vás samotných se vám nelíbí a že je sami chcete změnit. Použijete většinou to, čemu se říká "pevná vůle." Věřte, že i když překonáte pomocí pevné vůle, nic nezměníte, jen v sobě zazdíte, což se může v budoucnu projevit a většinou se to stává. I sopka po staletí spí, ale nakonec kumulovanou energii neudrží a vybuchne, stejné je to i s vámi. Pevná vůle je jen energie, kterou danou vlastnost živíte a kumulujete, zazdíváte. Jednou vybuchne, nebude to výbuch sopky, ale třeba nemoc. Vy nejste sopka, jste člověk, princip je však stejný. Dá se s tím vůbec něco dělat, mohu se vůbec změnit, mám rezignovat, a podobné otázky asi teď přicházejí. Já říkám, dá. Ponechme si ještě chvíli příklad sopky a zeptejme se: Kdy sopka vyhasne? Kdy skončí její energie? I dítě ví, že když vydá veškerou svou energii a žádnou již nezískává, pak zhasne a přemění se třeba v krásný kopec plný nového života. Jak to udělat v sobě, když cítím, že toto již nechci, že bych to měl změnit. Tak třeba kouřím, nebo se přejídám. Reagujeme většinou dvěma způsoby:

Negativně - hledáte všechny špatné důvody pro pevnou vůli: smrdím, mám žluté zuby, špatně se mi dýchá, jsem, pro mě některé potřebné nepříjemný, jsem tlustý, potím se, nemohu se hýbat, nikomu se můžu líbit, ničím si zdraví apod.

Nebo pozitivně - hledáte všechny dobré důvody pro přežití: kouřil, umřel, nekouřil, umřel, když kouřím, tak se uklidním, nevybuchuji, jako ostatní, až budou tlustí hubení, tak hubení budou studení, když se najím, jsem v pohodě, chutná mi a co, je to jediná radost, co mám apod.
Pokud jste byli pozorní, tak už vidíte, že obojí je špatně, obojí má jedno společné. Živí, energií pozornosti, tuto vaší závislost.

Co s tím?
Mnozí už víte: Nevěnovat pozornost.

Jak toho dosáhnout?
Známé ztišení, pozorovat tuto svou vlastnost ze sebe, ale i zvenčí, jak nám ji prezentuje Dualita. Jen nesoudit, nepřemýšlet, nehledat řešení, jen pozorovat, zavrhnout všechna řešení, neboť každé řešení je jen energie pro vaší závislost. Když se přistihnete, že přemýšlíte, řešíte, okamžitě utíkejte a to způsobem vám nejbližším. Někdo si jen řekne: "Jsem, jaký jsem." Silná mantra. "Miluji se." Někdo se může začít modlit, někdo třeba začne zpívat. Já většinou používám techniku čištění. Mantry Ho óponopono - (Miluji tě. Omlouvám se. Prosím odpusť mi. Děkuji.) Důležité je utéci z pozornosti, pak je vše dobré a budete čím dál tím víc bdělejší, přestanete věnovat problému pozornost a on zmizí sám, aniž byste o něm přemýšleli, tedy cokoliv dělali. Nebudete dělat nic a dostanete vše. Ano úspěch je o problému nepřemýšlet. Vaše závislost zmizí, rozpustí se, neexistuje. Ještě jedno upozornění: Znáte to, že odnaučení kuřáci jsou velcí odpůrci kouření. Proč? Protože to mají stále v sobě a cítí stále potencionální nebezpečí v sobě samých, jen zazdili. Když přestanete kouřit proto, že jste to rozpustili, že to skutečně z vás zmizelo, budete velmi tolerantní ke kuřákům, budete je chápat, jako jinou formu projevu. To je podstata bezpodmíněné lásky.

Máte jinou vlastnost, závislost?
Převeďte si tento princip na ní, je to vždy stejné. Věnovali jsme se těmto závislostem proto, abychom pochopili, že bezpodmíněná Láska je bez závislosti. Každá láska s kompromisy je závislost.

Milovat v Jednotě, znamená milovat sebe v nepodmíněné Lásce. V Dualitě se stanete "Narcisem", ale nebude vás takto vnímat, pokud to bude ve vás, k vám upřímné. Nebudete hledat osudovou Lásku, neboť se zjeví, stane se vaším průvodcem, přitáhnete si ji stejně, jako ona si přitáhne vás. Tento zázrak Jednoty se nedá popsat, ale budete vědět, že se stal. Budete ho jen prožívat, nebudete o něm, ani o ničem přemýšlet, budete to prostě vědět. Žádná vůle, žádná přání, žádné touhy, jen prožitek naplnění. Tělesný, duchovní, prostě bytostní orgasmus po celý den, po celou vámi prožívanou současnost.

Tohle všechno jsem ve svých vizích prožil, zatím nenaplnil, ale poznal jsem již situace, které mne chtěly zmást a budou nás mást. Proto předávám, snad těm, kteří chtějí, pomohou i něco vidět, rozpoznat, neboť i mně bylo dáno mnoha signály varování od jiných.

Láska na první pohled.
V minulé části jsme si popsali, jak nás může zmást, jak nás převálcuje zamilovanost a jak se to následně projeví. Dnes si ukážeme její druhou stránku. Jakou silou otevírá bránu bezpodmíněné Lásky v Jednotě. Podstatou Lásky na první pohled jsou naše smysly, věnovali jsme jim pozornost minule, klidně se vraťte, připomeňte si. Zůstaneme u zraku, tentokrát ne kvůli nadřazenosti, ale pro jeho samotné vnímání našeho časoprostoru. Kdybychom byli slepí, pak se vše přesouvá do časoprostoru sluchu, hmatu, čichu a chuti, tam princip platí stejně. My vidíme a ostatní smysly nejsou méněcenné, neboť jak jsme si minule vysvětlili, mohou naše pocity znásobit, nebo zavrhnout. I nejkrásnější bytost, pro vaše zrakové vnímání, pokud vám bude smrdět, nikdy se vám nezalíbí.

První pohled. Co vše nám říká?
Musíte přijmout to, co vás ve škole ve fyzice neučili, já jsem vysvětlil ve filosofii Vesmíru. Každý tvar, každá barva má svou jedinečnou energii, u barvy je jednoduše dáno vlnovou délkou, u tvaru rovněž, jen to fyzika nevnímá. Kombinace tvaru a barvy pak dává nekonečné množství projevů, tedy vysílacích signálů. Vy jste pak jeden z nekonečného množství přijímačů ve své jedinečnosti. Jednoduše, co se líbí mně, nemusí se líbit jinému, přesto má stejně silný energetický potenciál, jen je jiný, pro jiné nepřijatelný. Připomeňte si puzzle, do vašeho obrazu dokonalosti zapadne jen jediná, žádná podobná. A podobné nás matou, podobné nás svádějí ke kompromisům, podobné nikdy nestvoří dokonalost. Bezpodmíněná Láska je obraz dokonalosti Boha.

Poslední, co byste měli přijmout je, že každý tvar je soubor křivek daného těla. Každá křivka odráží a je tvarovaná vaší vnitřní duchovní podstatou. Ano, tvar vašeho těla je obrazem vaší duše, srdce, vnitřní pohody. To vše je dále vyzařováno do prostoru vaší barevnou aurou, tu většina z nás nevidí, ale všichni ji vnímáme, jen neumíme pochopit princip, proč se s někým, nebo něčím cítíme dobře, nebo nedobře. Dnes už to možná vidíte jinak.

Projevy varování:
Konečně konkrétní příklad: Smějící se Berte vše z úsměvem, prosím. Vážnost je pohřeb, veselost je zrození Nového, vaše tvůrčí Božství.
Klasický příklad okouzlení:
Potkáte bytost, která vás ihned zaujme, zaujme tak, že pohltí, nemůžete vytěsnit z mysli tento obraz, jste přímo posedlí krásou toho, co jste spatřili. Váš fascinovaný mozek okamžitě tvoří nekonečné množství alternativ naplnění, říkáte prostě: "Já jsem se zamiloval." Je-li reakce na druhé straně stejná, vše se kvalitativně znásobí. V Dualitě naplnění Lásky na první pohled, klasická zamilovanost. Vše by bylo a je v pořádku, dokud nevznikne, což se většinou stává, závislost na hmotném těle, které vám tento obraz předalo. Začnete být závislí a rozpoznáte to snadno. Chcete toto tělo, bytost vlastnit, chcete se pro ní dokonce obětovat, začnete tvořit v mysli kompromisy. To je varování, nebudeme je číslovat, jen zmiňovat.

Z vás přichází: nelíbí se vám, nějaká křivka, prst, nehet, pigmentová skvrna. Řeknete si: "To je ale prkotina, nikdo nejsme dokonalý." To je varování. Uslyšíte myšlenku, názor. Řeknete si: "Každý jsme jiní, tohle není pro mne zásadní." To je varování. Pocítíte touhu tuto hmotu vlastnit, obětovat se, přestanete vnímat sebe, vidíte jen lásku v podobě jisté bytosti, zapomenete na sebe. Ale uvědomte si, že jen vy, pokud jste, to prožíváte. "Udělám pro tuto lásku vše a chci to udělat, chci se obětovat." To je varování.

Z druhé strany uslyšíte: "Nemohu bez tebe žít." V Dualitě slastné naplnění. V Jednotě varování. "Udělám pro tebe vše." V Dualitě slastné naplnění. V Jednotě varování. "Jsi pro mne všechno, já se v tobě ztrácím." V Dualitě slastné naplnění. V Jednotě varování. To vše není bezpodmíněná Láska, to je jen Závislost na vaší hmotné existenci. Tak se může jevit krutost bezpodmíněné Lásky Jednoty. Protože pokud si to uvědomíte, ihned z tohoto vztahu utečete.

Pochopení.
Toto je má cesta, vy hledejte tu svou, já se již nebojím podělit. Prožil jsem dva velmi intenzívní vztahy, každý z nich byl jedinečný, žádný nebyl časem nadřazen, oba trvaly více jak osmnáct let. Já zvládl, dejme tomu první lekci bezpodmíněné Lásky, když jsem se ponořil, z odstupem času do nadhledu, pohledu, bez jakýchkoliv soudů ve mně samotném.

Co jsem spatřil? Jednoduchost. Logičnost. Boží lásku.

Máte partnera, milujete se, vzájemně se obětujete, budujete, stavíte, tvoříte. A ejhle, stane se, zahnete, zahne, v daném okamžiku nevěra. V čase třeba vás opustí a vy se ptáte proč? Přežíváte, trpíte, sbíráte z okolí negativa o své lásce, o její, jeho zradě o zavrženihodnosti. Pomíjím všechny vulgarismy seslané okolím a vámi přijímané. Vy však máte pořád stejnou otázku: "Proč to udělal/a?" "Proč se mi to stalo?"

Vy jste se provinili, vy jste zahli, vy jste se rozhodli utéct s někým jiným. Proč? Ptáte se sebe samého, nerozumíte, milujete, a přesto snímáte dary jiného, jste posedlí. Dualita nemá řešení, dualita vnímá jedno, nebo druhé. Nedovolí Lásku bezpodmíněnou, nedovolí Lásku nenadřazenou, má svá pravidla: Miluješ čistě jen jednu bytost, jinak to není čisté. Miluješ někoho jiného, ano, jen ale méně, nějak bezvýznamně, hledáte omluvu v nízkých pudech apod.

Jednota miluje vše a to rovnocenně. Každý máme svůj časoprostor, a pokud v tom vašem je místo ne pro jednu, dvě i více lásek, pak je to v pořádku v souladu s Boží Láskou, neboť i Bůh miluje vše a všechno, jeho Láska patří všem, proč by vaše Láska nemohla patřit více partnerům? Pokud ve vašem časoprostoru je místo jen pro jednu Lásku, pak ji jistě přitáhnete, pokud ale ve vašem časoprostoru je místo pro více Lásek, pak přitáhnete stejné partnery. Problém je v tom, že Dualita nedovoluje, nezná takovýto časoprostor. Jeho tvůrce si vůbec tuto alternativu nepřipouští a pak se stává, že v takovémto časoprostoru uvíznete a po čase dojde zákonitě ke zklamání. Když někoho potkáte v Jednotě, nebudete vnímat hmotnou bytost, ale její časoprostor, jehož je tvůrcem. Svobodně se rozhodnete, zda vstoupíte, či nikoliv, budete možná jen navštěvovat mnoho takových časoprostorů. Až najdete ten, do něhož vaše puzzle dokonale zapadne. Pak zjistíte, že jeho součástí je i hmotná bytost. Vaše puzzle zapadne s absolutní dokonalosti bezpodmíněné Lásky. Budete Jedno, ve dvou tělech. To se nedá představit v Dualitě, to se dá žít jen v Jednotě.

Já jsem pochopil, že ty, co mne opustily, přijaly jen to, co já nemohl dát, co nemám. Takže ti co je získali, dejme tomu lepší milenci, nejsou lepší, jen jiní, mají to, co já nemám a má Láska po tom toužila, dostala a já dnes nemám potřebu to negativně řešit. Protože jsem své Lásky miloval, nechtěl jsem je obalit do nenávisti. Odměnily mne vnímáním, že je mohu milovat nadále, jen z jiného úhlu, jiného časoprostoru a jejich partneři jsou pro mne jejich láskyplnou součástí.

Zvrhlé? Kruté? Ne. Já vím, že jen jednoduchá, prostá Boží Láska ke všemu.

Tak, a nyní si opět přečtěte ta všechna varování, většinou zní libě, krásně, vysněně, myslíte si právě teď, že o ně máte přijít, nechápete proč? V Dualitě je potřebujete slyšet, abyste uvěřili, musí je někdo říkat. V Jednotě je nikdo neříká a vy slyšíte, v Jednotě je neslyšíte, ale žijete. Vše to krásné v Jednotě je, není potřeba poslouchat, přijímat, jen žít a užívat.

To se stane, až uvěříte, dovolíte svému srdci se projevit.

Bezpodmíněná Láska Jednoty nepotřebuje vlastnit, nepotřebuje se přizpůsobovat, nepotřebuje se obětovat. Bezpodmíněná Láska Jednoty jen miluje, miluje bytost jaká je. Máte rádi kvetoucí louku, pohled na panoráma horských štítů, mohutný strom ve známém lese? To nevlastníte, nic nemusíte, ono to je a vy to vnímáte, přijímáte, žijete, milujete:

"Přestože vám nic z toho nepatří, máte vše."

A tak nějak můžete a budete žít svou osudovou lásku.

"Dnes víc vám nemohu předat, jen současné vnímání, to zítřejší, bude mít jistě jinou, krásnější podobu. Nezapomeňte, vše se v čase organizuje do ještě větší podoby Lásky."

P.S. Protože se dnes často používá výraz "pravdoláskaři", rád bych upozornil, že nemají nic společného s Boží Láskou, jen nadřazují jednu Lásku nad druhou. Jsou v Dualitě, stejně jako ochránci zvířat, kteří nadřazují jedny, nad druhé, to je rasismus v říši zvířat. Ale to je již zcela jiné téma lásky.

Bezpdmíněná Láska v svobodě Jednoty – část 2.

17. srpna 2016 v 21:33 | selskyfilosof |  Moje logika
"Láska nikdy není slepá, jen zamilovanost oslepuje."

Popsat Lásku, nebo dokonce ji definovat, je absolutní nesmysl. Vůbec nemám v úmyslu dělat ze sebe chytráka, že vím, co to je Láska. Jen mám potřebu se s vámi podělit o své vnímání Lásky, tak jak jí vnímám z pohledu své filosofie, kterou jsem přijal.
Láska má nepopiratelně nekonečné množství podob. Láska je zodpovědná za vaše nejsladší pocity. Láska je stejně zodpovědná za vaše bolesti, trápení i nejkrutější jevy, se kterými se v životě potkáváte, neboť Láska k jednomu, nebo něčemu, třeba k víře, muže být krutá k ostatním. Láska je ve všem a je vše. Má filosofie mi říká, že vše je Bůh, proto často používám rovnítko Bůh = Láska.

Přijal jsem pravdu, že Bůh je ve všem, je ve mně, já jsem jeho částí. Učili nás vidět Boha na nebesích. Učili nás falešné pokoře, že proti Bohu jsme nicoty a popírali naší boží podstatu. Učili nás vnímat vše vně a obracet se k vnějšímu světu. My jsme to přijali a vnější svět se stal pro nás za všechno odpovědný.

Když jsme se zamilovali, vnímali jsme vnější hmotu, konkrétního člověka, věc, situaci. Pocit velmi krásný pro naše srdce, zrodila se potřeba tohoto prožitku. Protože jsme to viděli v obklopujícím světě, stvořila se touha to vlastnit. V naších myslích pak zákonitě nastoupilo rovnítko "vezmu-li si určitou osobu, bude moje a já budu tyto své prožitky mít stále", všichni víme, jak je to naivní a jak to vůbec nefunguje. Takovýmto způsobem se zrodila lidská majetnická potřeba, potřeba vlastnit, vlastnit cokoliv.

Když jsme trpěli, prožívali bolesti a strasti, opět jsme vnímali vnější hmotu, konkrétního člověka, věc, situaci. Pocity nepříjemné, bolestné pro naše srdce, zrodila se potřeba za tyto pocity někoho vinit. Protože jsme to viděli v obklopujícím světě, stvořila se potřeba zlosti, nenávisti, pomsty. V naších myslích pak zákonitě nastoupilo rovnítko "oko za oko, zub za zub". Takovýmto způsobem se zrodilo veškeré lidské zlo.

Pochopil jsem, že toto učení není pro mne. Hledal jsem a nalezl ty odvážné, co ve svých tezích se nebáli hlásat, že jsou součástí boží, že všichni jsme jeho rovnocenným božím dílem. Přijal jsem slova syna, člověka, Krista a poznal, že žádná církev toto nenabízí. Má své modly, své relikvie, své chrámy … Nic z toho jsem nenalezl v Kristových slovech, jen rovnocennou úctu ke všemu, a vše je Bůh. Pochopil jsem, že všichni ti světští svatí, mučedníci umírající na ohnivých hranicích se obětovali pro vnější svět, z vně vnímaného Boha. Zapomněli na Boha v sobě, zapomněli na svou boží podstatu, zapomněli na úctu k životu. Nechali v sobě upálit vlastního Boha ve jménu boha lidské pravdy, nikoliv boží. Boha ve vašem srdci vám nikdo nemůže vzít, jen vy sami ho můžete zabít, obětovat ve jménu lidské pravdy, která je pomíjivá a mění se v průběhu našich dějin. Být židem, křesťanem, muslimem, pohanem, není třeba dokazovat vnějšímu světu, je třeba milovat a ctít Boha v sobě, nedovolit jeho zmar. Co se má a nemá, jsou jen lidská pravidla, Bůh nechce, abyste zemřeli. Proč by si to přál? Aby se zbavil své vlastní části? Jak již jsem dávno napsal, žádná pravda nemá cenu života, ta boží je ve vás, tu nemusíte před nikým hájit, ani se obětovat pro vnější nevěřící svět. Pokud pochybujete v sobě, pak hájíte v nevěřícím světě, který vás pošle ve jménu své lidské nadřazené víry klidně na hranici, dnes spíš do blázince.

Slepota zamilovanosti a čistota Lásky.

Potkáte… člověka, věc, situaci … Vaše smysly proženou vjem vaším trojelementárním tělem - myslí, tělem, srdcem. Pokud vám vibrace tohoto vjemu je příjemná, první, kdo zaznamenává je mozek = rozum = myšlení z pohledu dnešního vnímání. Okamžitě registruje touhu vlastnit hmotu těchto schopností, vidí ji ve vnějším světě a jediné řešení je vlastnit. Takto zpracovanou informaci předává tělu. Tělo okamžitě registruje tyto informace a přidává své tělesné prožitky od doteku po sexuální naplnění, spouští endorfiny, které zpětně vyživuji mozek, a vy jste prostě zamilovaní. Dva základní elementy vašeho těla jsou naplněny a zůstává to, co je třetím vrcholem trojúhelníku vašeho trojelementárního těla:

Vaše srdce.

Bylo na počátku tohoto vnímání neboť vaše srdce je Láska, mozek a tělo ji neustále hledá, touží po jejím naplnění, obrací se k vnějšímu světu. Když ji najde, chce ji vlastnit, zmocnit se jí. Tyto všechny informace na konci již započaté cesty putují i k srdci. Srdce je Láska a ta ví, co k ní přichází, přijímá jen a pouze Lásku, vše ostatní vrací zpět, nevnímá, nevidí, neregistruje.
Pokud odmítnutá informace dorazí k tělu, pak buď zkolabuje, vy nedosáhnete touženého tělesného orgasmu, nebo předá dál mozku a čeká na alternativu řešení. Ten zpracuje a vy můžete jisté potíže překonat, to jsou vaše vlastní vnitřní kompromisy, malé zlo, které se jednou může proměnit ve zlo skutečné. Tímto činem vlastně jako byste bušili do vlastního srdce, to vás miluje nepopsatelnou láskou a začíná trpět pro vás.
Pokud odmítnutá informace dorazí do mozku, tělu se líbí, ale srdce odmítá myšlenky, názory, mozek opět touží po všem, co již dostal a srdci předkládá nové a nové alternativy, že to tak není, že to není důležité. Vaše srdce miluje vás celého, tedy i mozek a nechá znovu do sebe bušit, trpí pro vás.

Toto je reálný popis vaší oslepené zamilovanosti. Vaše srdce je čistá Láska a ta uvízla v objetí vámi přijatých vnějších tužeb a potřeb.

Jak to rozpoznat a co s tím?

Chcete-li to vidět, pochopit, budete muset vystačit s popisem tohoto výkladu. Je škoda, že ještě nikdo neprojevil zájem se to naučit, naučit se jednoduchým universálním zákonům filosofie Vesmíru. Budete potřebovat nakreslený trojúhelník vašeho trojelementárního těla, tak jak jsem vám ho již předal. Budete potřebovat vizi kuličky, která je nekonečně dělitelná směrem dovnitř a nekonečně skladatelná směrem ven. No a základní fyzikální zákony, které většinou máte zapsané v mysli ze základní školy.
Budeme tentokrát sledovat cestu Vnější Lásky k Lásce ve vašem srdci. Nejdříve se pokusíme Lásku vizualizovat, pokusíme se Lásku vidět. Ano je to neuvěřitelné vidět Lásku, ale jde to. Na počátku všeho je Láska a Láska je Bůh. Na počátku existence Vesmíru máme "Velký třesk", nebo "Boha". Po velkém třesku, je vesmír plný těch nejmenších částic, pro nás kuliček, které se okamžitě začínají formovat, skládat, organizovat. Nás v téhle chvíli zajímá ta nejmenší kulička, na počátku všeho je Láska, tedy pro nás se ta nejmenší kulička stává obrazem Lásky. Pokud máme ve svém vnímání na počátku Boha, Velký třesk je pro nás nepřijatelný, pak přijmeme výklad z filosofie Vesmíru, že Bůh je Láska. Bůh je zrcadlo, které se rozpadne na nekonečné množství malých střepů a začíná se pomalu skládat, organizovat do své podoby světa. Každý střep však v sobě nese obraz celkového Boha, celkové podoby Lásky. Pokud se nám podaří v mysli identifikovat střep s kuličkou, pak již výklad je stejný.

Zvládli jste to?

Pokud ano, pak další výklad již bude jen jednoduše krásný. Máme tedy nejmenší kuličku, kterou náš Vesmír zná, a už víme, že je to Láska. Už jen toto uvědomění nám samotné odpovídá na mnohé otázky. Proč po nich toužíme? Proč je chceme vlastnit? Proč jich chceme mít co nejvíce? Čím více jich máme, tím větší a intenzivnější je naše Láska a v organizované hmotě, jako je naše tělo se projeví jako prožitek. Vaše srdce je orgánem lásky, formovalo se v průběhu miliónu let do této podoby, je poskládáno z nevyčislitelného množství kuliček Lásky. Jeho touha je stejná, jako byla na počátku, skládat se dál a vytvořit ještě něco většího. Proto tolik naše srdce touží po lásce, po podstatě bytí. Vesmír, okolní svět je plný těchto kuliček lásky, je v podstatě tvořen jen těmito kuličkami. Je to jedna veliká rozházená puzzle, a každá lidská bytost je jedinečná ve svém srdci a skládá svůj jedinečný časoprostorový obraz. Každý z nás ve svém srdci skládáme svou část kompletního obrazu Boha. Puzzle do sebe sice zapadají, ale tvořit dokonalý obraz ve svém časoprostoru, ve své vlastní skládačce předpokládá najít tu pravou. To je naše osobní cesta hledání těch pro nás pravých kuliček Lásky v okolním světě. A tak proplouváme, hledáme, skládáme, po čase zjistíme, že některé se nehodí a odhazujeme, to jsou naše nenaplněné, nebo zklamané Lásky. Už vidíte obraz své Lásky ve vašem srdci? Pokud ano, tak se budeme učit vyvarovat se stále přijímat nevyhovující pro nás kuličky Lásky. Jsou důležité, ale ne pro naše jedinečné srdce, do jiného zapadnou s úplnou dokonalostí. Teď vás musím upozornit, že ani já to dokonale neumím, učím se, možná jsem udělal mnohem více chyb než vy, proto vám chci ukázat, čeho se vyvarovat. Možná mnozí z vás jste na této cestě mnohem dál než já, ale neměli jste doposud tuto reálnou představu Lásky. Odpověď najdete jen ve vašem srdci, neboť i toto jsou kuličky Lásky, které předávám. Pokud zapadnou, pak pochopíte, pokud ne, potřebujete jiné, jiný výklad.

Tak a nyní se podíváme na cestu Lásky k vašemu srdci, nejdříve připomeneme tu, kterou jsme poznali výše, prostřednictvím mozku a těla. To, co příjemně působí na mozek a tělo je prostřednictvím jejich vnitřního vyzařování předáváno srdci, jak již jsme řekli, srdce přijímá pouze čistou Lásku, bez úprav, bez kompromisů, ostatní vrací. Mozek nemůže přímo působit na srdce, neboť není nervové propojení, tělo je naopak mozkem inervováno. Proto reaguje více méně podřízeně. Srdce nikoliv, bylo tu mnohem dříve, než se váš mozek začal formovat, stačí se podívat na vývoj zárodku a uvidíte nejdříve bijící srdce a pak se začínají organizovat, tvořit ostatní orgány, včetně mozku. Srdce má svůj vlastní řídicí systém, proto také při jeho zástavě musí dostat elektrický šok srdce, nikoliv mozek. Srdce přijímá kuličky lásky z vnějšího prostředí dvěma způsoby. Zaprvé samostatně bez smyslového vnímání mozku, to jsou případy, kdy se setkají dvě aury, neboť vaše aura je obrazem, pokud jí vidíte, vaší vyzařované Lásky. Prostě se v blízkosti někoho cítíte dobře, to se vaše kuličky Lásky dotýkají kuliček Lásky druhé bytosti, navzájem se poznávají, doslova se hladí. Nebo dokonce pociťujete prostoupení do každé buňky těla, mrazení, chvění a podobné pocity, to vaše kuličky Lásky a kuličky Lásky jiné bytosti nechávají na sebe působit přitažlivé a odpudivé síly a začnou spolu tančit v rotaci kolem sebe. Čím je tanec dokonalejší, tím je prožitek intenzivnější. V případě, že se ale v blízkosti jiné bytosti cítíte nedobře, pak vaše kuličky Lásky do sebe jen narážejí, když se cítíte ohroženi, máte strach, pak jsou to kuličky Lásky druhé bytosti, které srážejí ty vaše a ženou je před sebou, doslova je válcují. Z takovéto aury utíkáte. Tady připomenu, že aura není jen výsadou člověka a tzv. živých tvorů, auru mají všechny části vesmíru včetně skal, hor, kamenů a dodávám, každá projevená funkce, děj, pohyb. Proto prožíváte podobné pocity i v neživém prostředí. Tak to je cesta Lásky přímo k srdci, bez účastí smyslů mozku a jeho vědomí.
Přenos kuliček Lásky do vašeho srdce prostřednictvím smyslového vnímání mozku: Mozek pomocí smyslů přináší především naší tělesné schránce velké množství informací, aby ho varoval, chránil, ale také mu dopřál všechnu krásu a požitky, jenž obklopující svět poskytuje. Tím mu pomáhá najít to správné místo v časoprostoru jednoty, jeho vlastní časoprostor, v němž se realizuje a dosáhne sjednocení, tím se náš časoprostor v jednotě stává nedílnou součástí dokonalé Jednoty. Právě přemýšlím, kterým smyslem začít, všechny mají stejný princip cesty k srdci, všechny jsou rovnocenné, neboť nepřijeti informací jednoho jediného, každého, způsobuje srdci bolest. Tak dnes vyhovím dualitě a začnu jejím nadřazeným smyslem, zrakem.

Zrak. Vnímání tvarů a barev. Zůstaneme jen u vnímání Lásky druhé naší polární bytosti, tedy ženy, nebo muže. Tvar i barva jsou nositeli energie, pro nás nositeli kuliček Lásky, které vyzařují. Oko zaregistruje, předá mozku, ten dál tělu a srdci. V okamžiku uvědomění snímá a stvoří, nebo nestvoří žádostivost, touhu, potřebu. Láska na první pohled. Dokonalost tvaru je snímána celkově, z celého obrazu. Registruje i detaily, které však již ideálu nemusí odpovídat, srdce je rozpozná a nepřijímá, odráží se, vracejí se do mozku. Ten ihned hledá řešení v nedůležitosti, nebo v časové proměně, vrací zpět. Srdce možná něco příjme, zbytek opět vrátí, mozek uchvácen odpovědí těla je zasune do pozadí, zazdí. Srdce užívá lásky přijaté, ale trpí stínem odmítnutých kuliček. To je stav zamilovanosti, pro vaše srdce přijatelný, snesitelný, dopřává vám radost. Čas přináší otupění, z vnějšku přicházejí další a další vjemy vašeho společného života, které přinášejí i další stíny a na konci může být to, co vás překvapí samotné. Vaše srdce je zcela zastíněno a vy si řeknete: Jak jsem mohl být tak slepý? Nebyli jste slepí, jen jste nedokázali zbavit své srdce stínů. Pod tím stínem je stále vás milující srdce. Stín se časem rozpadne, neboť osoba zmizí z vašeho života a srdce je opět pro vás čisté, milující a vy znovu hledáte.

Ostatní smysly: Hmat, čich, sluch, chuť. Jsou přímo propojeny s tělem a inervují mozek, přímá dráha, která přijímá, ale také přímo odmítá, proto pokud vám někdo přímo smrdí, nebo dotek je nepříjemný, hlas je děsivý, chuť v prvopočátku přichází málokdy k naplnění,mozek nemá moc šancí tvořit alternativy a Láska na první pohled se nekoná. Problém nastává, kdy některé ze smyslu dosáhnou naplnění, spustí emoce, které se projeví tvorbou endorfinů, ty zahltí mozek, laskají srdce a zastíní třeba jiné vjemy pachové, chuťové… Čas opět přinese otupění v přijímání dalších vjemů, které mohou zastiňovat. Nakonec mozek rezignuje, přestává zamilovanost, nastává vystřízlivění, zastíněné srdce vám nic nevysílá, vy přestanete vnímat Lásku.

To je podstata čistoty Lásky vašeho srdce.
Tak a nyní si vzpomeňte na náš trojúhelník a v jeho středu jsem vám říkal, že se zmítá vaše duše.

Jakou úlohu hraje duše ve vaší Lásce?

V tomto případě má duše nesmírnou moc, je ve středu, je v kontaktu se všemi třemi a dokáže na ně působit nesmírnou Boží mocí. Záleží však, jakou cestou prošla, záleží, co jí dovolíte, záleží však, jak jí věříte a důvěřujete. Ona totiž dokáže změnit vše, vaše tělo, vaši vůni, váš vzhled, vaše myšlení, vaše vnímání, dokáže rozšířit srdce do nekonečných rozměrů. Její cesta je její naplnění v této vaší reinkarnaci, podaří-li se sladit všechny vaše tři elementy bez nadřazeností, jen s potřebou uznání sebelásky ke všem, pak se naplní čistota lásky vašeho srdce a duše vše dokáže, vše je možné.

Už chápete čistotu Lásky, čistotu vaší Lásky, to je Bůh ve vás. Nemůžete ho zničit, jen zastínit. Všechny vaše stíny jsou jen nenaplnění láskyplného vnímání světa.

"Nikdy nebojujte, jen se vyhýbejte stínům a ty staré čistěte."

Jak? To někdy příště.

Bezpdmíněná Láska v svobodě Jednoty – část 1.

16. srpna 2016 v 23:59 | selskyfilosof |  Moje logika
"Upřímně pro všechny, co tento blok navštěvují."
"Musel jsem si to prožít, abych pochopil. Mnozí prožívají a nechápou, a tak se vše vrací znovu."

Kdo čte pravidelně, nebo četl více, tak ví, že toto mé psaní je nějakým způsobem přijímáno a předáváno. Vše v podstatě píši pro sebe, říkám tomu manuály, zpětně si je čtu a snažím se naplňovat. Většina textů vzniká tak, že má mysl stále klade nějaké otázky a odpovědi se zjevují v podobě obrazových vizí, nebo jen myšlenek, které jsou najednou v mé hlavě, většinou ráno. Často se stává, že prožiji v realitě nějakou událost, na první pohled zcela nesouvisející, ale přichází srovnání, které většinou používám ve svých textech. Po napsání posledního článku "Tajemství Lásky", který vznikl v podstatě kladením otázek k mým prožitým láskám, se stalo to, že tento obraz skutečně začal projevovat v mém osobním životě. Věřte, napsal jsem si ho pro sebe, tak jak jsem cítil, že by měl vypadat můj nový potencionální vztah, často jsem si ho četl a snažil se srovnat svou vědomou mysl s tímto textem. Začaly se dít kolem mne věci, které jakoby s láskou a vztahem vůbec nesouvisely, přesto jsem rozpoznávat zákonitosti svého vlastního cítění. Těžko se to popisuje, ale zkusím alespoň jeden příklad:

Ve vašem reálném životě máte náhle zkušenost, nepříjemnou zkušenost s nějakým člověkem, nebo jiným tvorem, nebo jen situací. Cítíte lítost, zklamání, zlost, nebo vás dokonce ovládne nenávist. Toto vše jsou jen vaše, vaše emoce, které jsou ve vás samotných, a s těmito emocemi vstupujete do dalších vztahů.

To bylo pro mne zásadní rozpoznání. Jak chceš budovat nový vztah, když sám v sobě prožíváš takovéto emoce. Pochopil jsem, že tohle musím v sobě změnit. Každou následující emoci podmíněnou příchodem zvenčí, nemohu sílou vůle vyhnat. Tím ji jen dodávám energii a nechám ji v sobě někde uvnitř zazdít, a zeď se při náhlém zemětřesení může rozpadnout a pohltit mne zcela i v novém vztahu. Pochopil jsem, co to znamená zklidnění, co to znamená pozorování zvenčí, co to znamená přijmout sebe sama, takového jaký jsem. Všechna svá reálná trápení, která přicházela do mého života, jsem začal takto pozorovat. Nesoudit, nehodnotit, nevytvářet domněnky, jak napsal Don Miguel Ruiz. Začal jsem si uvědomovat první zázrak, pozoroval jsem jak tyto všechny nepříjemné zkušenosti, pocity se pomalu rozpouštějí, odcházejí a opouštějí mojí mysl. To, co jsem napsal, že zázraky se stanou součástí vašeho života v Jednotě, se začalo v mé realitě naplňovat. Uvědomil jsem si, že má mysl i v těch nejbujnějších fantaziích, nedokázala stvořit to, co mne najednou potkává. Vím, že pokud neopustím toto své vnímání, neopustí ani ono mne. Jinými slovy, neopustím-li já sám Boha, neopustí on mne, jen já, se mohu vzdát Lásky svého srdce, jen já ji mohu opustit, jen já ji mohu zabít. Děkuji, že mi bylo dáno to poznat. Děkuji, že s upřímností se mohu s vámi o to podělit. Děkuji, že jednou tam budeme všichni.

"Dnes jsou tam již všichni ti, kteří si to sobě dovolí."

Jednoduché.

14. srpna 2016 v 22:28 | selskyfilosof |  Moje logika
Jednoduché:
"Vnímání Jednoty v Dualitě."

" V Jednotě nemusíš nic a všeho dosáhneš."
" V Dualitě musíš všechno, abys nedosáhl ničeho."

" V Jednotě nechceš nic, a máš všechno."
" V Dualitě chceš všechno, a nedostaneš nic."

To je podstata přechodu z duality do jednoty.

"Uvědomění"

Uvědomění,
je počátek všeho,
i Bůh se stvořil,
realizoval,
jen svým uvědoměním.

" Uvědomil si,
že je,
a stal se Bohem.
Uvědom si sebe,
a budeš Bohem."