Květen 2016

Tajemství Lásky.

4. května 2016 v 0:37 | selskyfilosof |  Moje logika

"Tajemství bez podmíněné partnerské Lásky je, když vaše touhy jsou životní potřebou partnera a jeho touhy jsou naopak vaší životní potřebou."

Jak tomu rozumět?
Do bez podmíněného vztahu partnerské Lásky nepatří v žádném případě kompromisy. To jsou názory duality. Kompromisy jsou vnitřní dobrovolné otroctví, které se časem mění v utrpení, nebo obchod. Jestliže oba partneři jsou přístupní a ochotni ke kompromisům, jeví se to jako dokonalé partnerství. Časem ovšem sami nepostřehnou, že jejich vztah se mění v obchod s Láskou. Já ustoupím tady a ty zase tady. To jsou jen podmínky obchodu. Je-li dokonce jeden partner svolný ke kompromisům a druhý ne, pak tento vztah přeroste ve vydírání, zneužívání druhého partnera.
Chápete?
Kompromisy ve vztahu nemají nic společného s bez podmíněnou Láskou, souzněním, vzájemným splynutím, jednotou.

Význam pojmů touhy a potřeby ve výše uvedeném citátu:
Touhu v tomto významu chápeme jako, že po něčem toužíme, co bychom chtěli, nemáme to, a vnitřně vnímáme, že dokážeme bez toho žít, pokud nám to život nepřinese. Naše potřeba je naopak to, bez čeho naše tělo, duše nefunguje, bez čeho pomalu strádáme, až nakonec bychom rezignovali na samotný život.

V praxi to pak vypadá takto:
Příklad: Máme silnou touhu cestovat, nemáme však vlastní podmínky (peníze, odvahu, sílu a jiné možné prostředky). Potkáme partnera, který má životní potřebu cestovat. Vše dělá v životě pro svou potřebu. Má, všechny podmínky a cestuje. Jeho touha je, mít partnera, který by to s ním sdílel. Přestože naplňuje svou potřebu, touha po sdílení mu brání v naplnění. Vy naopak máte životní potřebu mít partnera, který rozumí vaší touze, ale nenaplní ji přizpůsobením, kompromisem, ale naopak znásobí vaší touhu svou životní potřebou. Jinými slovy:

"Milujete svého partnera především proto jaký je, nikoliv, jakým byste ho chtěli mít."

Převedete-li tento příklad na všechny vzájemné vztahy, od sexuálních, až po duchovní, pak můžete říci, že jste našli to, co rádi nazýváme: osudová Láska, životní Láska, splynutí duší, souznění, ...
Ano, přestanete žít dva životy, stvoříte jeden v jednotě v nepředstavitelném naplnění. Chápete, zde není místo pro kompromisy, není místo pro pochyby, strachy ani žádná jiná negativa duality. To je Jednota srdce, ducha i těla. Ze dvou bytostí v dualitě, se stáváte jednou dipolární bytostí Jednoty, kdy každý pól jen násobí účinky svého nedělitelného protipólu. Jako u magnetu, nemůže být jeden pól silnější a druhý slabší, to je proti zákonům přírody, zákonům Jednoty. Zesílí-li jeden, automaticky druhý je stejně silný, neboť posilováním sebe posiluje zároveň i svůj protipól.

"V Jednotě se vaše potřeba mění ve vaše naplnění, touhu partnera nevnímáte jako svou potřebu, ale jeho touha vám přináší vaše naplnění a naopak."

Kde takového partnera najít?
Tak na tuhle otázku vám neodpovím ani já. Sám jsem si podobnou kladl a přišla mi odpověď v podobě dvou zodpovězených jiných otázek:
Kde ho hledat?
Jak ho poznat?
A tak předám, i když si myslím, že každý má svou jedinečnou cestu.

Kde hledat?
Jedině v sobě, ve svém vnitřním světě, ve světě svého srdce, duše i těla. Nejdříve se zklidněte, udělejte si čas pro sebe a podívejte se na sebe vlastníma očima. Tak jak se vnímáte se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi, které máte. Většinu toho špatného mínění o sobě jste přijali z vnějšku od jiných, kteří vám po celý život říkali: co máte, co nemáte, jací jste, dobří, zlí, špatní. Uvědomte si všechny své špatné vlastnosti, neposuzujte je, soudili byste stejně jen pomocí ve vás zakořeněných programů, matrixů duality. Už vůbec nemyslete na to, že chcete něco změnit, měl bych přestat kouřit, měl bych zhubnout apod.
Jen si řekněte:
"Jsem, jaký jsem. Takového mne miluje Bůh. Bůh je ve mně a já miluji Boha. Miluji sebe."
To stačí, již žádné jiné doplňující informace nepřidávejte. Snad jen:
"Děkuji za mé uvědomění."
Pokud se vám to několikráte podaří, kdykoliv budete mít chuť to prožít, pak to poznáte zvláštním způsobem. Jakoby najednou ve vás samých touha, potřeba partnera ochabla. Začnete vidět sebe sama, pozorovat svou sebelásku. Začnete si to užívat, a všechny dřívější podmínky, kterými jste měli opředený jakýkoliv vztah, zmizí, přestanou být pro vás podstatné.
To je chvíle, kdy můžete přistoupit k třetí úrovni. Pojmenujte si ji podle svého, jak se vám nejlépe líbí: najdu, začnu přitahovat, objeví se, srazíme se. Já myslím, že svého partnera začnete v realitě tvořit.

Jak?
Tady mi přicházejí dvě odpovědi, těžší a snadnější, ale jako vše ve Vesmíru, pro někoho to může být zákonitě naopak. Ve výsledku jsou obě rovnocenné. V prvém případě znáte někoho, kdo již na vás působí velmi přitažlivě. Toho byste si přáli mít jako osudového partnera. Máte ho však již opředeného nějakými dřívějšími duálními pohledy. To by mi nevadilo, to bych jistě toleroval/a, apod. Pokud jste v druhé úrovni se dokázali oprostit, zbavit podmínek, pak snad jde pokračovat již stejně jako v druhém případě. Pokud ne, pak jen začnete zasahovat do osudu někoho jiného, což je nepřijatelné z hlediska zákonů Lásky, můžete být i na čas úspěšní, ale zůstanete jen v úrovni podmíněné Lásky.
V druhém případě nemáte nikoho konkrétního na mysli. Tady se tvoří mnohem snadněji, jasněji, čistěji. Máte jen sebe a své emoce. Ty můžete intenzívně již díky mysli a uvědomění prožívat, Neprožívat "jak", ale konkrétní "co". To už i jiní moudří někde napsali.
Příklad: Máte rádi, nějaký sport, nějakou hudbu, prožívejte své emoce sounáležitosti s někým, ne jak, ale jen konkrétní prožitek. Máte rádi hlazení, nebo rádi hladíte, prožívejte jen tu emoci, opět bez jakýchkoliv podmínek. "Jak" znamená, že přemýšlíte o okolnostech situacích, kdy hladíte, jste hlazeni, "co" znamená, že prožíváte jen pocity a sílu doteků. Tak začnete tvořit, přitahovat… I Čas se musí stát vaší emocí, nespěchat, neočekávat, jen prožívat, nechat milovaně plynout a pak se zázrak duality, promění ve vámi již vnímanou realitu. Soustředíte-li se na čas, opět upadnete do podmínek. Jen ho nechte plynout, opět mu nepřidávejte žádný význam. Čas jen je, není dlouhý, není krátký, je!!!

Jak poznáte, že jste našli.
Na to vám odpoví opět jen vaše srdce, tělo, duše. Ten stav je podobný velmi tomu, co znáte pod pojmem zamilovanost. Vnější svět zmizí, vidíte jen svého partnera a sebe. Od zamilovanosti se však velmi podstatně liší.

Čím?
Především závislosti. V zamilovanosti toužíte být jen s milovanou osobou, jste závislí na její existenci, toužíte jen po společné přítomnosti, jste duální vy a on tvoříte něco krásného společného. Nikoliv však jednotného. V Jednotě s osudovou Láskou jste již jedno, vaše city, emoce prožitky jsou a násobí se, ať jste, nebo nejste fyzicky spolu, jak vnímáte v dualitě. V jednotě jste jedno stále spolu a to i na emočně fyzické úrovni, přestože v prostoru jste odděleni třeba mnoha kilometry. Já vím, těžko se to chápe, ale určitě to poznáte, až se to dostaví. Jak říkám, zázrak duality se promění v život reality Jednoty.
No, snad to bylo trochu srozumitelné, není to univerzální návod, jen jedna z možných cest. Možná najdete jinou svou, ale všichni tam spějeme a těšíme se na sebe.

Víra se proměňuje ve vědění. Děkuji.

Prakticky v "Tady a Teď".

3. května 2016 v 17:48 | selskyfilosof |  Moje logika

"Pokud si uvědomíte tady a teď, pak vdaném okamžiku víte, co je a není dobré, jak z minulosti, tak z budoucnosti."

Jestliže jste si přečetli mé povídání o "Tady a Teď", tak jste možná něco přijali pro své chápání. Rád bych ještě nabídl několik postřehů o uvědomění "Tady a Teď" v každodenním životě, každodenní situaci.
Jsme, a jsme zde, jsme trojelementární bytosti.
"Když vám někdo řekne, že vše je jen iluze, že reálný svět neexistuje, že vše je jen projekcí mysli, tak mu řekněte, ať si pustí žilou. Pokud si skutečně vezme život, pak věřil své iluzi, pokud ne, tak chce být jen zajímavý."

Žijeme, jsme a naplňujeme svou podstatu božství.
Trojelementárnost našeho těla je: Tělo, mozek, srdce. Jak fungují, někdy, někde, jinde. Dnes jen, obsaďte vrcholy rovnostranného trojúhelníku. Jeden vrchol tělo, druhý vrchol mozek, třetí vrchol srdce. Uzavřený prostor trojúhelníku je místo v němž se zmítá naše duše. Namalujte si na papír tento trojúhelník. Do vrcholů umístěte své: tělo, mozek, srdce. Strany trojúhelníku zdvojte, dejte jim podobu dvou rovnoběžek, pak přidejte šipky na konce, každé z rovnoběžek opačný směr. A máte grafický vzorec své vlastní existence. Doprostřed trojúhelníku napište, já, má duše, duše, já. To, co v danou chvíli vnímáte, že jste. Jak s tím pracovat vám dám, jen dnes by to byla komplikace. Už jen, že jste si to stvořili, mnohým odpoví a nemusí čekat na mne.

Jak poznáme, že jsme v tady a teď?
Velmi často a stále častěji tuto situaci vyhledáváme, jen si neuvědomujeme. Bez uvědomění se "Tady a Teď" stává drogou, mnohdy neovladatelnou. Podstatou je, že vypínáme mozek, především jeho přetížení nashromážděnými negativními emocemi z vnějšku. Mozku, myšlení se budeme věnovat více v trojelementárnosti našeho těla. Dnes jen, že mozek, myšlení pomocí různých podnětů z vnějšku, dokážeme omezit jen na pozitivní. Neztrácíme se v minulosti ani budoucnosti. Toto dokážou jen situace, které obecně nazýváme drogy, neboť se bez uvědomění stáváme často na nich závislí.

Proč?
Jednoduše proto, že dokáží nás odpojit od negativního myšlení na budoucnost, nebo minulost. To je základní úspěšnost jakékoliv drogy. Od alkoholu, po různé psychotropní látky. Jenže drogou se stávají další jevy, jako adrenalinové sporty, gamblerství, další fyzické, či psychické závislosti, jakákoliv situace, kdy se ocitneme v "Tady a teď" bez uvědomění, třeba rokový koncert, nebo dojemný televizní seriál. Pochopili jste, transformace, je touha po jednotě, ta nás k tomuto již vede, proto jsou tyto jevy stále častější, bohužel zatím bez uvědomění.

Opakovaně: Uvědomění je počátek všeho.

Většinou si uvědomujeme, že začínáme, nebo jsme již závislí a začneme bojovat s touto závislostí. Toto je ovšem boj proti naší přirozené touze žít v Tady a Teď a tak většinou prohrajeme.(více v článku o drogách a závislostech). Pokud si ovšem uvědomíme, že určité věci, jevy, situace u nás vyvolávají okamžitý uvědomělý prožitek a my ho vnímáme s pocitem, ano, teď jsem v Tady a Teď, pak: "oheň se stává dobrým služebníkem, nikoliv pánem".

Droga není naší závislosti a my si umíme řídit a užívat život.

Jak to zvládnout?
1. Jestliže právě teď čtete o uvědomění si "Tady a Teď", už jste zapsali ve své mysli tuto informaci a pokud ji přijmete, již jste učinili první krok. Poznáte to podle toho, že začnete aktivně vyhledávat situace, kdy si to uvědomujete, ano právě jsem v "Tady a Teď".

2. Druhým krokem je poznávání, těchto jednotlivých situací. Uvědomili jste si danou situaci a vědomě sledujte. Prosím, dívejte se na sebe jakoby z vnějšku, a dívejte se dovnitř sebe, co prožíváte. To je velmi důležité, to zapisujete do svého vědomí jen pozitivní prožitky, které pak v budoucnosti se stanou součástí vašeho života, kdy už mysli nebudete muset věnovat pozornost. Půjde to samo. Příklad: Jste na koncertě vaší oblíbené kapely, zpěváka. Atmosféra koncertu vás pohltí, nevnímáte budoucnost, ani minulost, jen současnost. Podaří-li se vám přizvat uvědomění, své pozorování svých prožitků, rázem zjistíte, že jejich intenzita se znásobuje. Jste-li tam s někým blízkým, přibude další efekt, okamžitě se bude naplňovat touha sdílení, budete komunikovat v "Tady a Teď", budete opět násobit prožitek, své emoce sdílením. Výsledkem bude, že tyto mnohokráte znásobené emoce budou zcela jen pozitivní a velmi dobře zapsané ve vaši mysli. Stanou se prostorem z minulosti, do kterého se budete bez obav moci vrátit v budoucnosti, aniž byste v minulosti ustrnuli. Neprojeví se závislosti, jen prostorem, kam se mohu vědomě vrátit, když budu potřebovat. Riziko závislosti prudce začne klesat, protože prožitek vyvolá jen vaše mysl, nikoliv již potřebná droga. Také díky tomu, že množství různých jiných podobných prožitků vaše mysl začne skladovat více a více. Vaše uvědomění těchto emocí v budoucnosti vás zákonitě bude vracet do uvědomělého tady a teď. V tady a teď se budete vědomě rozhodovat, co v dané chvíli chcete prožívat.

3. Třetím krokem je, jak jinak, než vědomé pochopení. Co to znamená? Pochopením si otevřete dveře do každodenního "Tady a Teď". Opět nejlépe příklad: Zůstaneme u našeho oblíbeného koncertu. Na koncertě jsme byli v tady a teď, koncert se stal drogou. Nejsme závislí, do té doby, dokud nás opět nenavštíví naše oblíbená skupina. Silná závislost by vznikla, kdybychom podlehli a následovali se skupinou celé koncertní turné. Další závislost se může projevit, pokud nekontrolovatelně začneme poslouchat tuto hudbu ze záznamu a nedokážeme již prožívat jiné životní situace.
Otevření dveří "Tady a Teď" v našem reálném životě, bez závislosti se pokusíme pochopit takto: Jdeme po ulici, potkáme přítelkyni, přítele, s nímž jsme byli na koncertě. V tady a teď si povídáme a znovu prožíváme bez drogy, bez závislosti, emoce jsou stejně silné, zůstává-li s námi uvědomění. Rozhovor o minulosti nás přivedl k prožitku v současnosti. Jdeme dál, nastoupíme do hromadného dopravního prostředku, je plno, tlačenice, nepříjemné tady a teď, jenže my jsme již uvědomělí, vzpomeneme si, že minule když jsme jeli, tak jsme z okna na ulici viděli hezkou dívku, mládence. Jsme v tady a teď, koukáme z okna a vnímáme pouze současné dění na ulici. Tato emoce nás opět z minulosti přivede do současnosti. Zapomeneme na tlačenici, jen vnímáme a čekáme, zda náhodou opět něco hezkého neuvidíme. Jejda, aniž jsme vnímali čas, už vystupujeme. A ono začne pršet, nemáme deštník, mokneme. Nenadáváme, máme své uvědomění "Tady a Teď". Okamžitě se nám vybavuje, jak v loňském suchu trpěla naše milovaná zahrádka, jak nám žloutla tráva, a usychaly keře, protože nebyl dostatek vody na zalévání. A máme silnou emoci. Když konečně přišel déšť, cítíme, jak jsme vyběhli ven a stejně jako naše trpící rostliny hltali každou kapku vody do úplného promočení. Krásná silná emoce. No a opět nepostřehli jsme čas a jsme promočeni doma. Máme své uvědomění a negativní emoce, že to musíme nějak usušit či vyprat, už nemají šanci. Naše mysl tentokrát z budoucnosti přináší zpět do současnosti úžasnou emoci pocitu dobře vykonané práce, krásného voňavého, čistě vypraného prádla. Přidáme i pocit, kdy si to opět velmi rádi zase oblékneme. Chápete? To jsou otevřené dveře do pochopeného uvědomělého "Tady a Teď", které již nikdy nebudete chtít zavřít.
Kdo chce žít v negativitě? Pravda… někteří, si tam ještě libují, neboť si myslí, že jsou zajímaví, ale stále přibývá těch, co jich to vůbec nezajímá. Až budou nezajímaví pro všechny, pak se promění.

Snad přispělo trochu k lepšímu pochopení a odkrylo realitu života v "Tady a Teď". Děkuji.

P.S. Pro úsměv na vaši tváři, přidám ještě jeden konkrétní, zcela realistický příklad, kdy se ocitáte v "Tady a Teď" a to zcela pravidelně, každodenně, aniž si to uvědomujete. Z trojelementárnosti naší existence si ukážeme, jak naše tělo, stejně jako droga, dokáže odstřihnout mozek od minulosti i budoucnosti. Jsou to naše základní životní potřeby. Jednou z nich je i potřeba se občas vyprázdnit, jak se lidově říká "jít na velkou". Pokud tělo vyšle tuto informaci mozku, pak s narůstající potřebou se dostáváte kosmickou rychlostí do "Tady a Teď". Přestává vnímání vnějšího světa a pozornost se soustřeďuje pouze na realizaci této potřeby. Můžete vidět, slyšet cokoliv zajímavého, nic nedokáže vás od této pozornosti odvést. Vnímáte jen svou potřebu a její realizaci. Tak až to příště na vás přijde, jen si uvědomte, tak to je to skutečné "Tady a Teď" a úleva po spokojené realizaci je tou opravdovou, nejprostší pozitivní emocí, kterou máte v sobě zapsanou.

Snad jste pochopili, že "Tady a Teď" je součást vašeho každodenního života, žádná meditace, žádné uvědomělé cvičení, jen prosté uvědomění si okamžité reality. Děkuji.