Červenec 2014

Kapitola 3. - Hmotné teplo

13. července 2014 v 7:54 | selskyfilosof |  Moje IX. kniha - Hmotná podstata Vesmíru.

"Teplo a chlad je nedělitelná jedinečnost."
"Když dáváš teplo, zároveň se ochlazuješ, je to opět krok vpřed i vzad."


Když jsem psal článek k "pránické výživě", říkal jsem, že základní naší výživou je teplo, tepelná energie. Bez tepla, byste ztuhli v "absolutní nule" vesmírného chladu, přestali byste žít.

Proč?

Protože vaše molekuly potřebují teplo - chléb, tak jako vaše buňky potřebují cukry, tuky bílkoviny atd., to je jejich chléb, vy potřebujete potraviny - chléb. Chléb je tvořen převážně cukry, ty vznikají v rostlinách při fotosyntéze, kdy kuličky světelného záření jsou spoutány, uzavřeny v molekule cukru, je to jakýsi sklad stavebnin, ze kterého pak můžeme brát materiál a vaše buňky stavět další molekuly, tuků, bílkovin apod. Vaše potřeba těchto kuliček je uspokojována potravinami, které jíte, ale jen na úrovni látek, molekulárních staveb, nikoliv samotných molekul. Ty jsou vyživovány kuličkami tepla, které je ve studeném vesmíru nejhojnější v blízkosti hvězd.
Na tomto místě, cítím opět u vás oživit představu, ale již i procítění, organizaci vesmíru a jeho stavbu. Zopakujeme si: Vesmír je jedna velká kulička, ta je tvořena vesmírnými tělesy, kuličkami, jak je známe, hvězdy, planety, měsíce atd. Prostor mezi nimi není prázdný, ale je plný kuliček kosmického záření, doslova se v něm koupeme a organizace pokračuje dále do nekonečna.

Jak si to představit, jak to procítit a uvědomit si tuto pravdu?

Představte si, že je krásný letní den, jste rozehřátí sluníčkem, vstoupíte do vody, cítíte její příjemný dotek, chlad osvěžení, vaše rozehřáté molekuly kůže jsou plné tepelných kuliček, které jste přijali ze slunce, když jste se opalovali. Chladnější, prázdnější molekuly vody tyto přebytečné kuličky tepla od vás odebírají na principu odstředivé síly, chemici tomu na molekulární úrovni říkají osmóza. Máte velmi příjemný pocit.

Co je podstatou tohoto pocitu?
Pohyb a tlak malých hmotných kuliček tepla na vaše tělo.

Vyjdete z vody ven, byli jste tam déle a voda odebrala příliš tepelných kuliček, cítíte chlad. Vzduch je teplý, najednou si uvědomíte, že vnímáte všude kolem sebe lázeň teplého vzduchu, kterou si jinak neuvědomujete. Molekuly vzduchu vám opět předávají své přebytečné kuličky tepla na principu dostředivé síly, což je ovšem opět chemicky osmóza. Váš pocit zesílí, když molekuly vzduchu se začnou pohybovat rychleji = teplý, příjemný vánek.

Co je podstatou tohoto pocitu?
Pohyb a tlak malých hmotných kuliček tepla na vaše tělo.

A nyní ještě jedna představa, kterou možná ještě někteří neuvidí, ale budeme se ji později věnovat. Řeknu vám pěkné slovíčko, třeba zamilované, ve vašem těle se objeví pocit příjemného tepla, dokonce chvění, nebo i mrazení. Slova jsou ještě menší kuličky, které umí rozpohybovat kuličky tepla ve vašich molekulách, tam, kde je přijímáte, cítíte teplo, tam kde je ztrácíte, cítíte mrazení.

Co je podstatou tohoto pocitu?
Pohyb a tlak malých hmotných kuliček tepla ve vašem těle.

Tak, třikrát jsme se ptali a třikrát jsme obdrželi stejnou odpověď. Už víme, už si to dovedeme představit a dokonce to dokážeme vnímat, cítit.

Co?

No přeci energii, energie není nic jiného, než dotek dvou hmotných kuliček, dvou hmotných těles, dvou hmotných bytostí.

Rozumíte?

Ano a nyní se učte:
Připravte si krásnou, příjemnou lázeň:
Ponořte se do lázně molekul vody a vnímejte tlak a teplo vody.
Ponořte se ve svých představách do lázně kuliček teplého vánku, vzduchu, který vás všude obklopuje, a snažte se je vidět, vnímat, cítit.
Ponořte se ve svých představách do lázně kuliček krásných obrazů, které vás všude obklopují, a snažte se je vidět, vnímat, cítit.
Ponořte se do lázně kuliček krásných vůní, které vás všude obklopují, a snažte se je vidět, vnímat, cítit.
Ponořte se do lázně kuliček krásných tónů, které vás všude obklopují a snažte se je vidět, vnímat, cítit.

Hledat, poznávat, pochopit.

Umíte vnímat dotek ruky - tělesa, umíte vnímat dotek vody - molekul, umíte vnímat dotek větru - molekul a ještě jemnějších atomů, umíte vnímat dotek částic - tepla.
Můžete se naučit vnímat dotek čehokoliv, co jste dodneška chápali jako energii.
Tvar, barvu, hudbu, vůni, krásná slova, myšlenku, náladu…to, co se chcete naučit. Když to víte, když jsem vám to ukázal, je jen na vás, zda se to budete chtít naučit.

Pokud se nedaří, tak vám dám ještě jednu reálnější představu, představu doteku:

Mé reálné ruky. Hmoty, zorganizované do podoby, že se jí můžete dotknout, stisknout hmotně si ji uvědomit. Má ruka, může na vás působit třemi možnými způsoby rychlosti pohybu a síly tlaku.

1. má ruka bude vedle vás: vylétávají z ní kuličky tvaru, určitě vůní, možná pohybu. Tyto kuličky vytvoří ve vašem mozku obraz vám milý, nebo nemilý. Bude-li obraz nemilý, budete rádi, kde je, a možná odvrátíte zrak. Bude-li obraz milý, vytvoříte touhu, chcete tento obraz přitáhnut.

2. má ruka se vás dotkne, pohladí: kuličky se dotknou vašich kuliček, pokud tyto kuličky chcete, toužíte po nich, pak vytvoříte dvojice rovnováhy, množství vašich kuliček rotujete, točí se společně, jako dva zamilovaní tanečníci na parketu, nebo dvě hvězdy ve vesmíru. Pokud tyto kuličky nechcete, ty mé narážejí do vás a vy máte stejný pocit, jako když před vás postavím lejno a budu se snažit ho dopravit do vašich úst. První příklad je sycení se vaším nejoblíbenějším jídlem.

3. má ruka vás udeří: kuličky mají obrovskou rychlost a vyvinou velký tlak, je-li vaše touha velká po mé ruce, tak vás to určitě uspokojí, jste tzv. "sado-maso" založení. Netoužíte-li po mé ruce, pak se bráníte různými jinými svými kuličkami, které má ruka z vás vyrazí, řev, pláč, fyzická obrana. Toužíte-li po mé ruce a dostanete ránu síly, kterou neumíte zpracovat, pak ji přijmete, ale vyletí z vás množství kuliček lítosti, pláče, bolesti a vy cítíte ještě větší prázdno, touhu, po doteku, naplnění svého mezibuněčného prostoru. Toto je podstata chování týraných, o tom někde jinde, někdy jindy.

Už jste pochopili, energie je dotek dvou hmotných těles, dvou kuliček. Vodní energie je tlak molekul vody na lopatky turbíny, větrná energie je tlak molekul vzduchu na lopatky větrníku, sluneční energie jet tlak fotonů na stavbu foto voltaických článků, atd…

Až se ponoříte do hmoty vody, vzduchu, tepla, … pak pochopíte, že se hmotně můžete ponořit do hmoty Lásky = Boha.

Kapitola 2. – Hmota a Energie

11. července 2014 v 11:37 | selskyfilosof |  Moje IX. kniha - Hmotná podstata Vesmíru.


"Každá hmota má energii a každá energie je hmotná."
"Hmota je stavba a energie je její funkcí, projevení, realizací, její život."


Vnímání energie našimi smysly je rozmanité a pravděpodobně má tolik podob kolik nás je na této planetě. Filosofie vesmíru popírá dualitu = "Hmota a Energie", vnímá její jedinečnost, nedělitelnost, dipolaritu = "Hmotná energie". Energie je vlastností hmoty a hmota se projevuje energií, je to, co reálně dělá.
Všeobecně se dá říci, že většina lidí vnímá energii, jako můj kamarád, vystudovaný geofyzik, který mi při diskuzích často říká: "že nemohu míchat hmotu a energii, energie je něco jiného, je to vlnění, elektromagnetické pole a podobné argumenty".
To, co považujete za energii je jen hmota, "hmota je časoprostorová organizace", hmota tvořena menšími a menšími částicemi, nikoliv nižšími a vyššími ve smyslu evoluce, menšími s hranicí úrovně velikosti, ale se stejnou inteligenci, jako má vaše tělo.
Jestliže v lineární úrovni jsme ochotni přijmout organizaci vesmíru: částice, protony, elektrony, neutrony; atomy, molekuly, látky; buňky; organismy, společenstva, ekosystémy; biosféra; planeta Země atd. směrem ven, pak i směrem dovnitř reálně přijměme tuto skutečnost nekonečna.
Opět názorně si ji můžeme představit, když se postavíme mezi dvě zrcadla a budeme vidět nekonečně se opakující, stejný obraz, stále menší, až naše oko nebude schopno rozlišit detaily. Tak a nyní si představte, že vás vyvezu na okraj sluneční soustavy a řeknu: Tam ta nepatrná tečka je naše planeta Země, tady máš dalekohled a dívej se. Rázem, jen směrem pozorování, aniž bych změnil konstrukci, se dalekohled promění v to, čemu říkáte mikroskop, kterým koukáte do buněk. Nic jsem neudělal, jen změnil směr pozorování, z pohledu ven z naší planety, na pohled dovnitř sluneční soustavy, kde je někde naše planeta.
Co spatříme?
Spatříme modrou kuličku, budeme vnímat její pohyb, možná pohyb atmosféry, dám-li vám dobrý dalekohled, rozlišíme pevniny a oceány. A pak vám řeknu: jsou tam ještě menší částice - organismy, lidé, ti žijí a mají svou inteligenci. Vy víte, že mám pravdu, přestože je nevidíte.
Proč konečně nejsme schopni přijmout myšlenku, že naše tělo je vesmír, dejme tomu - bakterií. Na každé naší buňce, která je jejich domem, jich žije okolo deseti. Mají svůj život, své osudy, svou práci, svou inteligenci. Možná, že nekoukají na televizi, fotbal, vědí, že je to plýtvání energií, vědí, že je lepší příběhy seriálů žít, fotbal hrát a ne se koukat.
Uvnitř vašich buněk jsou různé stavby - organely a ty jsou domovem obrovského množství inteligentních částic, které rovněž mají své životy a výsledkem jejich spolupráce je funkce buňky.

"Výsledkem spolupráce našich buněk je, že žijeme, existujeme."

Jsou inteligentnější než my?
Ne, jen mají jinou časoprostorovou organizaci, to znamená, jsou starší a menší z pohledu naší tzv. evoluce, i my se k tomu dopracujeme, dojdeme, stejně jako ony na třetí úroveň, musíme dospět. Dítě - hledá, dospělý - poznává, starý - začíná chápat, to jsou opět tři úrovně, kterými prochází každá organizace vesmíru. Lidstvo je na hranici a počátku třetí úrovně, úrovně pochopení.
Budu se snažit, aby vše následující byly ukazatelé = reálné představy obrazů našeho světelného vnímání, bez esencí, éterů a tajemných nepředstavitelných sil. Doposud vše, co bylo na těchto stránkách napsáno, byly zákonitosti, filosofické úvahy na základě mých reálných představ, které jsem jen někdy dodal, proto snad jsou tyto stránky tak málo čteny. Učím se, aby nejdříve byly obrazy v mé mysli, a pak možná, mohu přidat závěry, filosofické úvahy. Doposud jsem vlastně psal jen pro sebe, dnes bych opravdu upřímně chtěl psát pro nás všechny.
Hmota je reálný, představitelný základ našeho vesmíru. To, co považujete za energii je jen polarita hmoty. Když nemůžeme něco vidět, když to ale dokážeme změřit, zopakovat, pak tomu říkáme energie. Když to nedokážeme změřit, zopakovat, tak naše exaktní věda říká, že to neexistuje. Jsou však ještě jevy, o kterých víme, ale neumíme je vysvětlit, měřit. Pak tatáž exaktní věda připouští jejich nepopiratelnou existenci a stejně jako na počátku našeho poznávání, kdy jsme tyto jevy připisovali nadpřirozeným silám, různým bohům, tak dnes vysvětluje obdobně, jen je nenazývá bohy, ale má různé teorie od chaosu, antihmoty až k tajemné černé hmotě.
Já vám říkám, že vše je hmota, představitelné kuličky, které se chovají přesně podle Newtonovy fyziky. Vše ostatní je ideologie, náboženství vědy, která nemá reálné představy mnoha jevů. Ode dneška vám budu ukazovat tyto jednoduché představy, které vědci nepotřebují, neboť jsou na druhé úrovni "poznávání", stačí změřit, zvážit, zopakovat a řeknou: "Tak to je, to je zákonitost, kterou jsme objevili." To současné vědě stačí.

Je čas úrovně "pochopení", proto začneme všichni společně vidět, co se děje, když fungují zákony. Všichni uvidíme, budeme si umět představit, co se děje, když vaříme brambory, mícháme smetanu, nebo myslíme, cítíme.

Kapitola 1. - Kulička

8. července 2014 v 17:37 | selskyfilosof |  Moje IX. kniha - Hmotná podstata Vesmíru.
"Vědět, ještě neznamená umět."
"Mnoho věcí vím a mnoho věcí neumím."

Nic vás nemohu já, ani nikdo jiný, naučit. Mohu jen ukázat a vy se rozhodnete, zda to přijmete a začnete se učit. Mohu vám být nanejvýš oporou. Všichni učitelé, jsou jen ukazatelé na vaší cestě životem. Jen vy rozhodujete o tom, co si vyberete, co se naučíte. Princip učení je však stále stejný - univerzální. Probíhá stejně jako, když jste se učili první krůčky, chtěli jste se postavit a lépe vidět. První oporou může být postýlka, nebo maminka, pak už jenom zkoušíte první kroky, tak dlouho dokud se to nenaučíte, jen vy sami, toto nemůže udělat nikdo za vás. A takto již kráčíte celým životem, je jedno zda se učíte jezdit na kole, nebo cizí slovíčka, nebo vnímat, cítit, přemýšlet. Princip zůstává stále stejný. Filosofie vesmíru má pro to tří úrovně - hledání, poznání, pochopení. Můžete vědět, můžu vám ukázat, jak se řídí auto, ale naučit se to musíte sami.
Náš mozek přijímá informace prostřednictvím smyslů, kolik jich je, dnes nebudeme vypočítávat, jen věřte, že jich je víc, než vás učili ve škole. Až dočtete tuto knihu, sami budete vědět, že je máte. Dnes si vezmeme jen jeden, od jednoho vše začíná.

Zrak - ten nám je souzen, ten je naším darem, my jsme ho nadřadili nad vše ostatní. Zrak zachycuje hmotné částice fotony, které se odrážejí od určité hmoty ve vesmíru, dopadají na naší sítnici, tam narazí do buněk, které tento pohyb přenesou do mozku a postaví těleso na jiné, menší úrovni. To je podstata vidění, vnímání i tvoření myšlenek. Opět tři úrovně: vidění je hledání, vnímání je poznání, tvoření je pochopení.
Váš mozek pracuje na principu fotonů = světla, proto se často nazýváte "světelnými bytostmi", proto často hovoříte o "životě ve světle", světlo je prokazatelně hmotné a na konci pochopíte, že není nic jiného, než hmota.
Bůh je reálná hmota.

Řeknete, že je to blbost, prosím představte mi Boha bez hmotných představ, žádné nejsou. Můj Bůh je hmotný, je reálný, je hmatatelný, když vidím krásu toho, co se mi líbí, když cítím vůni toho, co voní, když vnímám touhu po lásce, vždy je to hmota a to je můj Bůh.

"Proto v něho nevěřím, vím, že je, všude kolem, a se mnou, a já jsem jeho části."

Kulička - ta, se kterou jste si možná hráli jako děti, ta, kterou jste viděli jako nákres atomu, ta, kterou jste viděli na nákresu sluneční soustavy v podobě planet. Ta, kterou jsem takto vnímal v pubertě, v hodině fyziky, na obloze viděl kruh Měsíce a Slunce, a někdo moudrý řekl, že jsou to kuličky, dnes můj mozek nepochybuje, nedá se zmást obrazem světla, které mi předává pouze kruh, na Zemi, kolem sebe vidím prostor a protože jsem ho přijal, vím, že Slunce i Měsíc jsou kuličky, tělesa v prostoru.
Abyste pochopili tuto knihu, abyste pochopili svět, kolem sebe, přijměte kuličku, jako hmotný stavební kámen všeho.
Kulatý, hmotný foton a já vám budu průvodcem = ukazatelem.
Kulatý Vesmír se skládá z kulatých těles, kulatá tělesa se skládají z kulatých atomů, kulaté atomy se skládají z kulatých částic, kulaté částice se skládají z menších kulatých částic = nekonečno, opakování. A náš Vesmír není nic jiného, než kulička, kterou studuje jiný makrosvět.
Je směšné hledat prapůvodní částici hmoty, kterou dnešní elitářská věda nazývá "boson", neboť až narazí na hranici jejího časoprostorového vymezení, najdou ještě menší kuličku, která se opět skládá z menších kuliček do nekonečna. My už to víme a nám to poslouží k reálnému obrazu chápání.
Od této chvíle, nechť se stane kulička základem vaší představy.

Hmotná podstata Vesmíru - Úvod

8. července 2014 v 17:02 | selskyfilosof |  Moje IX. kniha - Hmotná podstata Vesmíru.

"Každá myšlenka je hmota budoucnosti.
Každá hmota je myšlenka minulosti."


Pár let žiji s filosofii vesmíru, každý den se probouzím s dalším vnímáním, které mi reálně zobrazuje obě cesty.
V Tady a Teď:
"Vaše myšlenky směřující k budoucnosti, jsou pohledem zkušeností z minulosti, vaše myšlenky směřující k minulosti, jsou tvorbou vaší budoucnosti."
Polarita myšlenky je nedělitelná, každý krok směrem ven, je současně krokem dovnitř, každý krok směrem dovnitř je současně krokem ven. (V lineární rovině, současně dopředu i dozadu.) Univerzální princip funkce vesmíru:
Rotace stvoří současně odstředivou i dostředivou sílu.
Jak si to představit?
Jednoduše:
Namalujte si kružnici, na ní si zvolte bod "A", z bodu "A" jeďte tužkou po kružnici a zvolte si délku svého kroku: bod "B". Tato délka vás od bodu "A" vzdálila, když se podíváte dozadu, když se podíváte dopředu o stejnou vzdálenost vás k bodu "A" přiblížila. Úplně stejně to platí, když se vydáte od bodu "A" opačným směrem, tedy dozadu. Jeden krok je současně krokem v před i vzad.
A o tomto bude tato kniha.
Snad je to tím, že jsem člověk jednoduchý a miluji jednoduché věci, neboť ty neumožňují nadřazenost, jsou nedílnou součástí jednotného celku. Už ve škole a je to dávno, mne neuspokojovaly odpovědi:
To je zákon.
To je chemická reakce.
To je pocit.
To je myšlenka.
To je energie.
Chtěl jsem reálně vidět, co se vlastně děje:
Když něco hoří, když … x tak zvaných hmotných otázek.
Když jsem unavený, když … x tak zvaných nehmotných otázek.
Filosofie Vesmíru mi tyto reálné obrázky přináší a já se chci s vámi o ně podělit.