Srpen 2013

Kapitola 3. - Co bude dál, aneb hledání nového, vlastního časoprostoru.

15. srpna 2013 v 15:15 | selsky filosof |  Moje jiná kniha - Let motýla.


Často jsem se ptal, často se ptáte, často se ptáme:
"Co se vlastně stalo po 21.12.2012?"

Všeobecně, stručně se zdá, že "nic moc."
Jsme v opačné polaritě, tedy "všechno málo".
Vysvětlení těchto pojmů by zabralo nejméně kapitolu, proto se pokusím stručně.
Vyberu dva pojmy vám blízké: "revoluce a evoluce"
Tedy "nic moc" je revoluce, náhlá změna vnímána námi především jako proměna jednoho společenského řádu v druhý. Moc věcí se změní, ale podstata vládnout zůstává, tedy nic.
Tedy "všechno málo" je evoluce, pomalá proměna podstaty vnímána především jako vývoj druhů. Všechno se mění, ale pozvolna, tedy málo.

"Jediný rozdíl mezi Vámi a Bohem je, že vy dělíte a nadřazujete.
Až budete milovat květinu, komára, bakterii stejně jako své dítě, partnera, otce, matku, stanete se Bohem, jehož součástí jste.
On vše stvořil, je vším, vše miluje stejnou nekonečnou Láskou, jen Vy svým dělením a nadřazováním se chcete odlišovat."

Mám-li obsáhnout všechno, mám hledat jednoduchost, jedinost, jednu věc, "tak, jak mne učí filosofie Vesmíru", která z mého pohledu změní vše. To, co dokáže změnit vše je mé, vaše, naše vnímání.
To, co se postupně mění je naše vnímání a vnímání je naše vnitřní proměna, to nač se stále snažím upozornit, že jedině proměnou sebe sama, můžete změnit svět.

Všichni to cítíme, všichni to vnímáme, všichni se snažíme, ale tak jako je nekonečné množství cest, tak je nekonečné množství výkladu, které dnes zaplavují internet. Každý z nás si vybírá tu svou, já zvolil tu, která vychází ze základu, z podstaty, ze záměru.
Neberu Vám tu vaši, jen chci ukázat, tu pro mne nejsnadnější cestu, cestu od záměru.
Chci Vám ukázat, kde je slepá ulička, kde Vás matou, kde možná s Vámi ještě manipulují.

A tak změna Všeho - Našeho vnímání.
Pokusím se ukázat, co je opravdu změna-transformace a co je jen omyl, možná přání…

1. Opuštění duality: Jedna je pro filosofii Vesmíru hledání hledaného,"začátek všeho". Jestliže, někdo tvrdí, že odcházíme ze tmy do světla, pak je to revoluce, mnoho věcí se mění, nic neruší dualitu, stále je světlo a někde tma. Jestliže, někdo tvrdí, že se mění Vaše hrubohmotná podoba v jemnohmotnou až éterickou, tak je to dualita, zůstává jemnohmotné a hrubohmotné. Chcete-li přijmout myšlenku transformace, musíte pochopit dipolaritu - jednotu protikladu. Bez černé není bílá, bez hmoty není energie, bez Boha není Ďábla. Přestanete-li dělit, přestanete se nadřazovat.
2. Záměr: Dvě je pro filosofii Vesmíru poznání hledaného, "orientace v rovině okolního světa". Na počátku byl nehmotný Bůh, který splácal hmotný Vesmír, Zemi, Člověka. Na počátku byl Velký třesk, kdy nehmotná energie začala tvořit atomy hmotného Vesmíru. To je skutečná cesta záměru = Hmota, která má reálné prožitky záměru, myšlenky, duše. Kdyby Bůh chtěl jen duše a měl o ně starost, proč by stvořil hmotného člověka? Kdyby Vesmír měl cestu jen k éterické podstatě, proč by se organizoval ve hmotě? Chápete? Cesta, záměr, Vesmíru i Boha je stejná a vede ke hmotě. Není to cesta do nebe plného duší. Není to cesta do duchovního světa. Je to cesta k oduševnělé hmotě. Cílem, koncem záměru je hmotný Ráj. Nemusíte se věnovat duchovnímu životu, vaše duše je v pořádku, tak jak byla na počátku. Soustředit se musíte na své hmotné tělo, které se má stát tak dokonalé, jako jsou dnešní bakterie. Nevzhlížejte k oblakům, nedívejte se směrem ven, soustřeďte se dovnitř na sebe sama. Pak se budou dít, to co vy nazýváte, skutečné zázraky.
3. Duální Darwin: Tři je pro filosofii Vesmíru pochopení hledaného, "pochopení rovinných zákonitostí". I když odmítáte Darwina, i když tvrdíte, že jste nevěřící, žijete ve světě těchto principů a přijímáte a řídíte se jejími duálními výklady. Nevěřící stejně jako věřící lpí na náboženské doktríně monogamie a hierarchie. Nevěřící stejně jako věřící přijímají vývoj jako cestu od jednoduchého k dokonalému, na jehož konci mají postaveného člověka, nejdokonalejšího tvora. To jsou principy, které přijímáte jako všeobecně platné aniž si uvědomujete jejich náboženskou, ale i vědeckou podstatu. Věda a náboženství jsou identické, jak již bylo na těchto stránkách několikráte zmíněno, liší se pouze časoprostorovým vnímáním. Opusťte dualitu a pochopíte, že to, co doposud nazýváte vývojem, evolucí, filosofie Vesmíru, organizací, probíhá oběma směry. Směrem ven ke vzniku nových druhů pro určitý časoprostor, směrem dovnitř ke zdokonalování jedinečnosti - jedinců. Někteří evolucionisté to nazývají "zamrzlou evoluci", kdy se již nic neděje, případně slepou uličkou vývoje. Pochopíte, že co je starší, to není primitivnější, ale naopak dokonalejší. Zorganizovaná bakterie před třemi miliardami let měla mnohem více času na své zdokonalování, než kterýkoliv jiný organismus na této planetě. Má zde své světy, své časoprostorové oblasti. Dokáže to, k čemu se naše nejvyspělejší technologie jen vzdáleně přibližují. Ale i ostatní organismy z počátku tzv. vývoje, jako jsou třeba medúzy, hvězdice, měly mnohem více času, milióny let, proto mají dávno vyřešenou otázku nemocí a nekonečného života ve hmotě. Změníte-li toto vnímání, pak se opět začnete učit u těchto organismů a zaměříte pozornost dovnitř.
4. Nedělitelnost časoprostoru: Čtyři je pro filosofii Vesmíru hledání poznaného, "touha po tvoření vlastního myšlení". Dualita je vnímání světa v rovině, dipolarita je vnímání světa v nedělitelném časoprostoru. To je začátek transformace našeho vnímání a je jedno, kdo jste, zda tzv. obyčejný člověk, nebo super vědec. Vědci, kterým věříte přímo úměrně jejich titulům a postavení vám postavili vlnění v rovině a jeho důsledky vnášíme do běžného, reálného života, více v následném bodě. Nedělitelnost jedinečností si těžko dokážete představit v rovině, neboť položím-li vedle sebe černý a bílý papír vnímáte, že mohu ukázat na černý a bílý. Nádech a výdech vašich plic již vnímáte částečně nedělitelně, je to děj, prostorová záležitost, a tak neoddělujete, víte, že bez nádechu nemůže následovat výdech, přesto vytváříte rovinovou představu nekonečného nádechu, kdy prasknou vaše plíce, nebo výdechu, kdy už není co vydechnout. S černou a bílou je to stejné, jen si představte, že vás zavedu jen do prostoru černé, nebo bílé, a zeptám se: Kde je černá? V bílém, tak i v černém nebudete vědět, nač se ptám. Neznáte polaritu bílé = černá, neznáte polaritu černé = bílá. Chápete, nemůžete dělit. Žádnou Vesmírnou jedinečnost nelze rozdělit, učte se rozpoznávat skutečné protiklady, póly jedné, jediné, jedinečnosti. Zde nemohu vynechat universální princip organizace Vesmíru: Jedné = hledání, jediné = poznání, jedinečností = pochopení.
5. Pohyb, rotace, pulzace: Pět je pro filosofii Vesmíru úroveň poznání poznaného, "brána k pochopení". Pohyb je lineární záležitost, rotace rovinná, pulzace časoprostorová záležitost. Nyní hovořím k vám všem: Zapomeňte na tituly, zapomeňte na postavení. Drazí (moji milí vědci, jakož i bezdomovci, pod mosty a v jiných příbytcích, alkoholici, drogově závislí, a vy všichni mezi těmito se řadící).
"Svět je pohyb, rotace a pulzace."
Žádná vlna v našem časoprostoru se nepohybuje v rovině, ale v prostoru, v časoprostoru. Světlo, zvuk, kterékoliv vlnění se pohybuje po křivce šroubovice, tak jak ji známe z modelu DNA.
Co z toho vyplývá?
Že světlo se nešíří v rovině, ale v prostoru po šroubovici, zvuk stejně, jakékoliv vlnění je podřízeno universálnímu zákonu pohybu v časoprostoru. Vesmír od počátku se šíří časoprostorem, Proto: vědecké zdůvodnění anomálií vlnění jsou směšná. Duha, vznikající na kapce prostorové vody, by v rovinném odrazu byla pozorovatelná pouze z jednoho úhlu, pozorovali byste ji vy, ale ne soused ze vzdálenosti x metrů. Rozklad světla v hranolu by byl vnímán pouze z úhlu pohledu jedné z ploch, nikoliv pozorovatelný a pohybující se v souladu s vaším pohybem. A což teprve vlny na vodě, jakkoliv hranatý předmět vyvolá vždy kruhové vlnění, jednoduché, to nedokáže rovinné vlnění, ale pouze vlnění prostorové, vlnění, které se šíří všemi směry, ale v prostoru, tedy po šroubovici, na danou plochu dopadá nejen pod jiným úhlem, ale také z různého směru a to je tajemství všech anomálií šíření prostorového vlnění. Přijměte, prosím, že vaše křivky na papíře vycházející z přístrojů jako je EKG, seismograf, zvukový záznam apod., jsou jen fotografie skutečnosti.
Zodpovězte si prosím jednoduchou otázku:
Proč v zrcadle vidíte prostor a na fotografii pouze jeho rovinný obraz?
Změna tohoto kvalitativního vnímání světa je na začátku třetího tisíciletí stejná, jako když lidstvo ve středověku pochopilo kulatost světa. I tehdy se posunulo z rovinné představy Země k její prostorové - kulatosti. Dnes vás posouvám z rovinné představy vlnění ve Vesmíru k jeho prostorovému šíření v podobě šroubovice a to v nedělitelném časoprostoru.
6. Nový svět: Šest je pro filosofii Vesmíru pochopení poznaného, "radost z brány chápání". Doslova a do písmene se otevírají nové brány světa, nikoliv mimo naší planetu, ale zde na Zemi, tak jako když jste pochopili kulatost Země a objevili Ameriku. Stále je to cesta pro vás dovnitř, v rámci naší planety, nikoliv ven k oblakům bohům a mimozemšťanům. Objevujete bakterie, které osídlily vaše tělo v tisících druzích, na každé buňce je jich okolo desíti, jste jejich Vesmír a nemůžete bez nich existovat, tak jako naše Země bez nás. Jen malý, počáteční příklad: Vědci mapovali bakterie na našem těle, o významu mnohých zatím nic nevíme, jen, že nám neškodí, přesto zjistili, že při normálním porodu se tělo novorozence pokryje bakteriemi žijícími v pochvě ženy, které umožňují trávení novorozence. Dítě, které přichází na svět císařským řezem, má těchto bakterií minimum, což se projeví v jeho následném životě. To jsou nové světy, které budeme objevovat, a což teprve svět rostlin, jak jsou úžasné a nepředstavitelně inteligentní, snad mi bude dáno, abych vám ukázal jejich svět, bez něhož bychom se nemohli ani nadechnout.
7. Pomalu, ale jistě: Sedm je pro filosofii Vesmíru hledání pochopeného, " návrat k starým, neměnným pravdám". Konečně pochopíte Ježíše, Konfucia, Budhu a mnoho dalších, jež vás v minulosti oslovili a jejich pravdy, které jsou v souladu s filosofií Vesmíru, tedy neměnné. Pochopíte, že nalezené pravdy vás oslovovaly po tisíci let, ale vy jste je neviděli. Vlastně viděli, ale pouze jako fotografii, nikoliv jako časoprostorový obraz, fotografii dokáže váš mozek převést do prostorového vnímání, neboť má s ním zkušenost vašeho pohybu a orientace v něm. Časoprostor na fotografii dokážete rovněž rozlišit, stáří fotografie, její třeba historická realita, ale že by myšlenka měla třetí rozměr? Stará, nová, "stále platící". Začínáte objevovat staré pravdy, některé nic neříkající, přestože jste se jich až doposud drželi. Staré pravdy, které mají kouzlo pro vás i dnes, zjišťujete, že jsou stále funkční, stále platící. To je hledání pochopeného.
8. Objevování sama sebe: Osm je pro filosofii Vesmíru poznání pochopeného "počátek diferenciace". Když se podíváte do těla ženy po splynutí spermie s vajíčkem, uvidíte nejdříve překotné množení buněk, sežerou celý obsah vajíčka a množí se, až nic nezbývá, v této chvíli padají do nového prostoru děložní sliznice a protrhávají obal vajíčka a vrhají se do nového prostoru děložní sliznice, opět jen žerou a množí se. Pak najednou pochopí, že tato cesta by byl jen nádor, pochopí, co už ví je jim to dáno, jako vám. Začnou přemýšlet a hledat své místo, dělat to, co je baví. Jedny elektřina a jsou z nich nervové buňky, jedny doprava a jsou z nich cévy, jedny skákání a je z nich srdce, jedny práce = sport a jsou z nich svaly atd… Takto naleznete sebe sama a najdete uspokojení ve své práci, která už nebude mít potřebu peněz = vaší existence, ale skutečného naplnění všech vašich potřeb, které se dostanou do souladu s jedinečností lidstva.
9. Splynutí sjednocení: Devět je pro filosofii Vesmíru pochopení pochopeného "jedná, jediná, jedinečnost - lidstvo v nové zemi" Již i bez nadřazenosti velkých písmen. Matka země dokoná svou organizovanost a vytvoří lidskou společnost, která bude řídit, ne vládnout ostatním systémům (všem tzv. živým tvorům), ze země vznikne jediná buňka organismu zvaného Vesmír.
10. Kvalitativní skok:Drazí, moji milí, ti, jež se cítíte vědci, ale i ti, kteří se snažíte pomáhat, rozdávat své moudrosti a sebe Vám nabízím na konec tohoto mého povídání s vlastním EGEM:

TOTO:

Vědcům: Dal jsem vám mnoho teorií, mnoho vysvětlení, přesto se žádný nezapojil do diskuze. Nevadí, já jsem člověk, který se ptá a pak dostane odpověď, většinou ráno, tak si to přeberte, jak chcete, vím, že to není dílo mého mozku, ale jeho schopnosti se napojit na universální inteligenci. Dal jsem vám mnoho informací a nikdo nereagoval, nikdo nepolemizoval.
Poslední hádanka?
Spíš téma k vašemu bádání.
Základní vzorce fyziky, rychlost a hustota. Až pochopíte časoprostor, pak budete vědět, že jsou identické. Dejte je do rovnice a pracujte. To jsou opravdu nové transformované objevy.

Vám dávajícím: Je vás…, které čtu pravidelně, i sporadicky, znám zákonitosti a tak chápu, nekritizuji, jen konstatuji. Čtu vaše pravdy a pohledy a děsí mně, ale chápu, když za každým článkem vašeho duchovního poslání, máte poznámku o komerčním a nekomerčním šíření, jste-li opravdu duchovní, proč se poutáte na vlastnictví universální myšlenky, které v textech odmítáte. Když se skutečně chcete dát celku, nemůžete lpět na svém vlastnictví myšlenky, ten, co ji přijme, najde její zdroj.
Jste stále v dualitě dobra a zla.
Tak aniž jste mne žádali, nabízím:
Máte své fungující systémy přednášek, kurzů apod.
Nabízím vám přednášky o filosofii Vesmíru, ale i přednášky o čemkoliv z pohledu filosofie Vesmíru.
Mé požadavky:
Stanovte si, co vás to bude stát, to si dejte do objednávky pro posluchače, já v rámci naší vlasti jsem schopen docestovat kamkoliv, mé požadavky přednesu svým posluchačům v podobě průhledné láhve do které odevzdají jen to, co si odnesou, dnes, ještě v podobě peněz.
(Již můžete mávat křídlyUsmívající se)

Kapitola 2. – Iluze, fantazie a realita. Část 2.

15. srpna 2013 v 15:10 | selsky filosof |  Moje jiná kniha - Let motýla.

Cestování ve hmotě:
Tento pojem jste pravděpodobně nezaznamenali. Přijal jsem ho z universální inteligence asi proto, že již může být srozumitelný, přijatelný.
Připomenu, že hmotné cestování v časoprostoru je z hlediska mého vnímání filosofie Vesmíru nemožné, na úrovni současné organizace našich těl.
Naopak cestování ve hmotě se brzy stane reálnou možností.
Co vlastně toto cestování ve hmotě znamená?
Jeho náznaky a zkušenosti již máte jistě všichni za sebou, zatím neřízené, neuvědomělé, ale možná brzy se stanou součástí vašich životů.
Každý z vás měl již jistě silný emotivní zážitek z nějakého filmu, nebo jiného uměleckého díla, čím více jste se ztotožnili, tím silnější tento zážitek byl i na tělesné úrovni, plakali jste, chvěli jste se, naskočila vám husí kůže, smáli jste se, to vše konalo vaše hmotné tělo, jen jste si to plně neuvědomovali.
Ještě silnější jsou tyto zážitky, pokud se odehrály skutečně, pokud vám někdo vypráví svůj prožitek, někteří se dokážou tak vcítit, že se dostanou do tzv. transu a pak jejich hmotné tělo vše prožívá na hmotné úrovni. Toto je už skutečné cestování ve hmotě. Stali jste se součástí hmotného těla se všemi jeho prožitky.
Rovněž ve svých snech již někteří velmi často cestují a prožívají vše na hmotné úrovni, mnohdy je to ovšem způsobeno opakem, vaše tělo je například ve spánku vystaveno chladu a vám se zdá sen o chladu, nebo padáte z postele a vaše tělo vytvoří obrovskou rychlostí situaci, třeba o vašem pronásledování a následném pádu ze skály, apod.
Toto není virtuální svět, jak ho nazýváme, ale skutečný prožitek hmoty vašeho těla.
Virtuální svět je postaven na tomto principu, ale smyšlených, neexistujících jevech.
No a nyní si již budete snad moci představit, že tento jev se naučíte ovládat.
Představte si, že ležíte na louce a pozorujete let vlaštovky, jak si poletuje, loví, dělá přemety.
Vaše mysl se dokáže přenést do těla vlaštovky a to tak, že se stanete na okamžik jejím tělem, jako byste se bezdrátově spojili nejen s jejíma očima a sledovali let, ale skutečně s celým jejím tělem a to vše ucítíte ve svém vlastním těle. Toto už je skutečné cestování ve hmotě, nikoliv virtualita.
Napsal jsem článek o nahotě vědomí, tehdy jsem si ještě netroufal napsat, že nejen budete vědět, pokud budete chtít, co si kdo myslí, ale budete moci cítit, co cítí. Mnohdy to už dokážete podvědomě vnímat, cítíte z někoho zlost, cítíte z někoho radost sympatie. Vaše podvědomí to již dávno dokáže, brzy se to stane vaší schopností.
Vaší blokádu tvoří vaše vlastní mysl, protože se domníváte, že se to dá zneužít, využít apod. To je dáno vaším duálním vnímáním světa. Je to váš duševní stud. Stydíte se za své tělo, tak jste byli vychováni, stydíte se za své myšlenky, protože nejsou vždy čisté, nebo se vám zdají směšné. Ale nebojte se, tak jako se naučíte chodit bez šatů, tak se naučíte nestydět se za své myšlení.
Tímto jednoduchým efektem zmizí ze zemského povrchu vše nečestné, neboť bude všude vidět. Vše, co je tajné, je nečestné, zlé, špatné.
"Tajné není, něco v daném časoprostoru neříct,
tajné je záměrné, cílevědomé zatajování pro získání nadřazenosti."
Než opustíme tuto kapitolu, ukážeme si dva příklady, kdy jste mohli toto cestování ve hmotě zažít, aniž jste si to uvědomovali. Protože žijeme ještě v dualitě, neumíme ho vědomě ovládat, mohli jste ho prožít jak v pozitivní, tak negativní podobě.
Tento jev úzce souvisí s kolektivním prožitkem, někdy nazývaným také "overmind", masové jednání, davová psychóza, panika apod. Jak to funguje a proč si vysvětlíme v následujících kapitolách, protože cestování ve hmotě bude součástí našeho budoucího života.
Kolektivní strach - jinými slovy, to, co považujeme, nebo ztotožňujeme s pojmem panika. Vaše mysl je nastavena na takovéto prožitky ztotožnění, jen jí zatím neumíme ovládat naším vědomím a vědomí je rovnováha těla, mysli a srdce. Staneme se součásti časoprostoru, kde strach je součástí našeho pudu sebezáchovy. Jsme v prostoru, kde někdo spustí myšlenku ohrožení života, například, že hoří.
Čím více jedinců je v prostoru, tím větší má sílu kolektivní vědomí, které zpětně působí na vaše vědomí a vy ztrácíte kontrolu nad tělem, mysli i srdcem, tedy vědomím.
Stáváte se součástí davu.
(Zde musím zastavit svůj myšlenkový pochod, neboť bych musel znovu napsat, že takto jsme nastaveni a toto je cíl a konec naší cesty v uvědomění si jedinečnosti, jednoty, neboli, organizace naší civilizace na Zemi. K tomu je vyhrazen prostor v knize o organické společnosti. Zde by to mohlo být pochopeno zcela obráceně.)
Jste dav a ještě to neovládáte.
Kolektivní radost - pozitivní emoce, jste na koncertě oblíbené skupiny, či sportovním utkání vašeho oblíbeného týmu. Jste tam proto, že záměrně toužíte po prožitcích z kolektivního vědomí, nazýváte to atmosféra. Čím více jedinců je v prostoru, tím větší sílu má kolektivní vědomí, které zpětně působí na vaše vědomí a vy ztrácíte kontrolu nad tělem, mysli i srdcem. Smějete se, pláčete, křičíte, tančíte, objímáte se s kýmkoliv, prožíváte radost - Lásku. Jste zde, protože jste to chtěli a je to dobře.
Toto jsou dvě strany jedné mince kolektivního vědomí, pro nás základ předpokladu cestování ve hmotě. Stáváte se součástí něčeho.
Na tomto našem vnitřním nastavení je založeno také bohužel naše ovládání jinými. Proto funguje reklama, proto funguje "móda", pozor nejen ve smyslu oblékání, ale především ve smyslu politických názorů, chování a morálních principů.
Pokud se vyskytnete v jejich časoprostorovém působení, stáváte se jejich součástí.
Pro nás je důležité, pokud si jen uvědomíme tuto podstatu, jsme už napůl cesty k vědomému ovládání cestování ve hmotě.
(Na závěr tohoto povídání si dovolím přidat pro mne přesvědčující důkaz.
Četl jsem kdysi výpovědi antifašistů, kteří se účastnili projevů Hitlera. Byli zmateni a sami sobě nemohli vysvětlit, že v průběhu silně emocionálního vystoupení sami tleskali a hajlovali. Jedni to zdůvodňovali tím, že nechtěli být nápadní, druzí to přiznali a těžce se s tím smiřovali.
Četl jsem výpovědi účastníků kolektivního násilí. Byli zmateni a sami sobě nemohli vysvětlit, že v průběhu silně emocionálního útoku se ho účastnili. Jedni to zdůvodňovali strachem z okolí, druzí to přiznali a těžce se s tím smiřovali, někteří se zhroutili, někteří dokonce spáchali i sebevraždu. "Udělal jsem něco, co jsem vůbec nechtěl."
Na stejném principu fungují štvanice, lynčování - čarodějnické procesy, politické a náboženské procesy a štvanice.)
Je mým posláním zakončit toto povídání připomenutím, že vše je ve Vesmíru "dipolární", tedy i cestování ve hmotě má dva póly, jak zatím chápete v dualitě, "dobrý a špatný". Mnozí jste se setkali i s tím špatným, vcítili jste se do trápení jiného natolik, že jste si přivodili stejné problémy. Znáte to pod pojmem sugesce, nebo negativní autosugesce. Věřte, že já sám jsem to již několikráte zažil.
Proto, pokud se nenaučíte vytvořit si membránu propustnosti pro vás nepříjemných působení z vnějšku, pak se vyhýbejte, ignorujte toto působení, kterým vás ještě svět zahrnuje.
Vydávejte se jen do časoprostoru Lásky.
(Přeji moc hezký let. Usmívající se)

Kapitola 2. – Iluze, fantazie a realita. Část 1.

15. srpna 2013 v 15:03 | selsky filosof |  Moje jiná kniha - Let motýla.


Cestování v prostoru, čase a hmotě.

Připomínám, že vše je vnímáno z pohledu "Filosofie Vesmíru", kterou jsem představil ve své první knize a vše ostatní, co jsem napsal, je odvozování z tohoto pohledu vnímání světa.
Cestování v prostoru a čase jsme se již věnovali, jen připomeneme základní myšlenky, které rozvineme z jiného pohledu.
Cestování v prostoru:
Reálně a logický vnímaný jev našimi smysly i těly. Dovedeme se přesouvat z místa na místo ve svém nejbližším časoprostoru. Zde není co vysvětlovat, každý z nás cestuje do práce, na dovolenou, do okolních zemí, jsme schopni cestovat v rámci planety, někteří i v jejím okolí. Mimo planetární cestování existuje v našich představách, nereálnost je zdůvodňována především naší technickou nedokonalostí. Mezigalaktické cestování je pak již jen otázkou tušených fantazií.
"Je třeba si uvědomit, že cestování na mentálně-hmotné úrovni pouze v prostoru je nemožné. Prostor a čas jsou nedělitelný časoprostor a tak v daný okamžik nemůžeme být se svým tělem a vědomím na dvou místech jednoho časoprostoru. Buď jste doma, nebo v práci."

Cestování v čase:
Tady jsme zcela odkázání na představy, které ovšem jsou jen odrazem současného vnímání světa z pozice vědeckého materialismu. Filosofie Vesmíru ukazuje možnou jeho organizaci a existenci, není zatížená materialismem, idealismem, ani dualismem, je postavena na logice vnímání okolí a tím celého Vesmíru.
Žijeme vteřinu a víc po Velkém třesku vlastní myšlenky. Stvořenou myšlenkou vstupujeme do rozpínajícího se časoprostoru, čím víc naše myšlenka odpovídá naplněné realitě, tím jsme spokojenější, vše se nám daří, vše je tak, jak si přejeme. Pokud se naše představy liší, jsme překvapení vzniklou situací, toto překvapení může být příjemné, nebo naopak velmi nepříjemné. Vnímáme radost, naplnění, štěstí, nebo strach, bolest, zlo. Obojí má však stejný důvod, stvořili jsme myšlenku. Tady je důvodů nekonečné množství. Není důležité rozebírat toto nekonečno, ale uvědomit si podstatu.
Když se necítíme dobře, vždy je to špatná myšlenka, neodpovídá danému časoprostoru - vzniklé situaci.
Uvědomit si přítomnost, žít "Tady a teď" jak je doporučováno "různými", znamená skutečně zastavit čas.
Je to velmi jednoduché, ale pro nás obtížné.
Myšlenka je tvůrce, to je universální zákon Boha, Vesmíru i Člověka.
Chcete-li zastavit čas, musíte na chvíli přestat tvořit myšlenky, nemyslet.
Ležet na louce a jen vnímat krásu okolí, netvořit myšlenky, jen nechat působit svět na sebe.
Okopávat na zahrádce milované květiny, nemyslet, splynout s pohybem motyky, stát se motykou.
Být s milovaným partnerem, dítětem, zvířetem i věcí, nemyslet, jen cítit a stanete se Láskou.

Toto jsou prožitky Budhy.

"Tajemství meditace není cvičení, meditace je umění zastavit se kdykoliv a kdekoliv a vždy se otevřou brány universa."
Přesto to máte v sobě, toto vám dal Bůh.
V okamžiku splynutí s vlastním tělem, neboť vaše tělo je i tělo Boha.
V okamžiku orgasmu přestáváte myslet, nemyslíte, jste spojeni s Bohem, jste jeho součástí.
Vnímáte bez myšlenek, jen sekundy nekonečnosti Lásky, nekonečnosti časoprostoru, nekonečnosti Vesmíru.
(Uvědomění tohoto se bojí nejvíce starý, nadřazený svět.)
A tak pod tlakem reality, hledáte i možnosti cestování v minulosti a budoucnosti.
Hmotné cestování, tedy vašeho těla, v čase a prostoru je nesmysl, který jsme si již vysvětlili.
Cestovat v čase a prostoru je možné pouze na mentální, energetické úrovni, neboť světlo - energie zanechává stopu ve Vesmíru z minulosti, hmota naopak stopu budoucnosti.
Víme, že kamkoliv se podíváme do Vesmíru, vidíme pouze jeho minulost, Slunce, které vidíme je Slunce, které existovalo před osmi minutami, miliardy světelných let vzdálené galaxie již vypadají zcela jinak. Naopak budoucnost nenarozeného dítěte, semínka můžeme přečíst v hmotné genetické informaci. Abychom mohli vidět jeho život, museli bychom přečíst všechny genetické informace stvořené v současnosti.

V "Tady a Teď."

Na mentální úrovni můžeme předstihnout světlo a vidět odraz Země minulosti, na mentální úrovni můžeme se ponořit do genetické informace a vytvořit obraz budoucnosti.
Toto je reálné cestování v časoprostoru.

"Je třeba si uvědomit, že cestování na mentálně-hmotné úrovni pouze v čase je nemožné.
Prostor a čas jsou nedělitelný časoprostor a tak v daném místě nemůžeme být se svým tělem a vědomím ve dvou dobách jednoho časoprostoru. Buď je ráno, nebo večer."

Jednoduchý důkaz:
"On line kamery" - primitivní technická náhražka vašich vnitřních schopností, přesto jasný důkaz časoprostorové nedělitelnosti, jako i vaší mentálně-hmotné nedělitelnosti.
Sedíte u počítače, jste doma v teple, vaše tělo i vaše myšlenky, které cestují v nekonečném časoprostoru, nekonečného Vesmíru se soustředí na váš zájem, máte rádi zvířata, rádi je pozorujete, surfujete, najdete úžasné zubry v Bělověském pralese, kliknete a jste tam!
Pomocí techniky a vámi neaktivovaných schopností. Smysly, vaše mentální vnímání se přesunou do daného časoprostoru opět jedinečně, podle vašich vlastních představ, jste jen pozorovateli, možná se mezi nimi procházíte, možná vnímáte jejich hmotnou existenci, pohyb, dech, sílu, vůni, strach, vlastní strach, dotek srsti ...

To vše, však vnímáte jen doma u počítače.
Vaše mentálně-hmotné tělo vám umožňuje navštívit jakýkoliv časoprostor.
Z hlediska časoprostoru, který je nedělitelný nemůžete být v daném okamžiku na dvou místech.
Pouze jednou ze svých nedělitelných polarit.
Na mentální - duchovní úrovni to již snad chápeme.

"Můžeme se přesunout kamkoliv - v časoprostoru."