Únor 2013

Věda a filosofie - část 2.

17. února 2013 v 23:32 | selsky filosof |  Moje logika

A nyní k prezentovanému videu:

První, co mně zaujalo, bylo, že to bylo poprvé, kdy jsem se setkal, že oficiální vědecké elita byla schopna prezentovat to, co já na těchto stránkách jsem si dovolil již na počátku, že kvalitativní vědecké poznatky jsou vždy dílem "vynálezců" a odehrávají se vždy mimo vědeckou elitu dané doby.
Pak byl prezentován současný vztah vědců a vynálezců a hledání příčin, proč jsou jak jedni, tak druzí tak málo úspěšní.
Pro filosofii Vesmíru je to opět zákonitý proces a pokusím se ho vysvětlit:
V prvé řadě funguje nadřazenost, která je dána zatím otevřeností soustavy, kde platí energetická přímá úměra, pohybujeme se ještě po kružnici, jsme schopni odebírat energii zvnějšku. Jakmile se kruh uzavře, staneme se součástí uzavřené soustavy a energetický zákon bude platit na principu nepřímé úměrnosti, nadřazenost se stane nefunkční - zmizí.
Jinak řečeno, zákon o zachování energie v uzavřené soustavě, což je celý Vesmír platí, co vložím, to dostanu, energie se neztrácí, ale také nepřibývá, v otevřené soustavě, což mohou být části rozpínajícího se Vesmíru, je možné čerpání energie z vnějšku, okolního časoprostoru, na tomto principu funguje současná ekonomika, ale také věda, která však některé jevy neumí vysvětlit.
Vědci - každá věda je nová krychlička, kterou jsme objevili, vědci se ponořují do nitra této krychličky a jsou stále více pohlcování její složitostí, už nevnímají, že na počátku byli součástí jiné vědy, jednoho základního principu. Samotná složitost jim brání přijmout základní počáteční jednoduchý princip, složitost je vzdaluje po lineární úrovni od počátku a netuší, že se k němu vlastně opět přibližují. Nadřazenost nových poznatků jim brání se vrátit k principu počáteční jednoduchosti. Dívají se stále před sebe, nejsou schopni se podívat za sebe. Jinými slovy, to co bylo v určité etapě nemožné, zavržené, je pro ně dogmatem, nedokáží se vrátit. Ovšem nové poznatky to umožňují, věda však se stává sama sobě brzdou, to, co nedokáže železo, může zvládnout jiný kov. To, co nezvládla, jedná technologie, může zvládnout zcela nová, ta je však většinou objevena náhodně, na principu pokusu a omylu, na principu náhodného objevu.
Vynálezci - nejsou zatížení dogmaty dílčích vědeckých objevů, jsou schopni začít bádat v kterékoliv etapě vývoje vědy a využít nové materiály, technologie. Jsou schopni se podívat zpět a na této úrovni opět pracují na principu pokusu a omylu, a více méně náhodného objevu. Tvar se stává jejich spolupracovníkem, aniž to tuší. Nejsou zatížení potřebou to vědecky zdůvodnit, jejich hnacím motorem je nový objev. Potvrdí-li ho oficiální věda, zdůvodní a vysvětlí na základě svých dosavadních vědeckých poznatků, pak v daném časoprostoru učiní kvalitativní vědecký skok.
Proč nejsou schopni ani první, ani druzí, v daném čase překonat sami sebe a učinit kvalitativní skok v době objevu?
Vše je dáno otevřeností současného systému, ještě je prostor, z něhož lze čerpat, krást energii a tak, ač vědecky pracují, nejsou schopni akceptovat zákon o zachování energie a popírají ho sami svou touhou po patentu a autorských právech.
To je jejich vnitřní nadřazenost, obojí jsou schopni ho přijmout, přestože svou podstatou odporuje zákonu o zachování energie.
A tak věda, nevěda, má nadřazenost mi dává právo, toť chyby lidské logiky, i když vědec, přesto věřím v něco neskutečného, za hranici mého chápání.

" Když si nechám něco patentovat, tak můj vynález má energetickou hodnotu "X let" probděných nocí, já však věřím, že do konce života mohu z tohoto pramene energii čerpat."

To je výsměch energetickému zákonu, od samotných vědců, o zachování energie.

"Autorská práva jsou na tom stejně, složím píseň, namaluji obraz, napíši román, vědecký text, věřím, že mne zajistí do konce života, díky nadřazenosti lidského myšlení nad přírodní zákony."

Vím, věřím, jinak bych je ani nepsal, že mé myšlenky změní vnímání světa, přesto jsou veřejné, volně kopírovatelné, dokonce si nekladu omezení komerčního využití, nebojím se.

Proč?
Protože jsem přijal, pochopil filosofii Vesmíru, chcete-li Boha.
Pro mne je to identické.
Chcete-li, já jsem tvůrce, ten, jenž otevřel bránu určitého časoprostorového poznání, já viděl, já pochopil, já se ztotožnil.
Jen já znám záměr, já znám cíl.
Můžete mi ukrást text, můžete mi ukrást citované myšlenky, ale nemůžete mi ukrást
"záměr a cíl",
protože nic nevíte, nejste součástí mého myšlení, nejste schopni odpovídat na další otázky, jak tato filosofie bude reagovat, už vám zbude jen vaše poskvrněné vědomí.
Byli byste schopni toto vše naplnit v případě, že se se mnou ztotožníte.
To je nemožné.
Proč?
Protože, já, ani filosofie Vesmíru, nekrademe.

Poslední otázka, která je i odpovědí, proč zatím nejsme schopní využívat volných energií?

"Darů Boha"
Proč Kristovy myšlenky, které všichni jsme schopni vnímat jako dobré, neovládly náš svět?

Odpověď je opět velmi jednoduchá:
Protože, byly ukradeny církvi. Církvi, která je sice prezentovala, ale nikdy se s nimi neztotožnila. Její záměr byl zcela jiný, než záměr Krista, její odpovědi, její cesty jsou zcela odlišné. Církev stvořila hierarchii ovládání po vzoru okolního světa. To, jak uvnitř sebe sama, tak směrem k vnějšku. Stala se nástrojem podvědomé nadřazenosti. Nadřadila Boha, Krista, své mluvčí a pěstovala nadřazenost věřících, aby si uvědomili svou podřazenost, tím poslušnost, nástroj k ovládání.
Neznám žádnou myšlenku Krista, kdy by se nadřazoval nad ostatní.
Svého otce Boha vždy přijímá a prezentuje, jako otce, přítele, který je schopen chápat rozumět, nikoliv se nadřazovat.
Co platí pro něj, platí pro každého jiného.
To je to, co filosofie Vesmíru nazývá
"Zákon, ze zákona".
A tak každý z Vás, člověk, vědec, vynálezce, až zruší vlastní nadřazenost,
přestane se bát.

"Stane se nepostradatelným článkem jedinečnosti zvané lidská civilizace."
"Jedinečností, která naplní funkci buňky zvané Země"

A nyní k dalším otázkám prezentovaným ve videu.

Novodobý parní stroj, jež je schopen uvolnit více energie, než je do něj vložena.
Ještě jednou připomínám, nejsem fyzik, nejsem vědec, jen vnímající filosofii Vesmíru, která mi opět poskytla úžasnou odpověď.
Žádné porušení energetického zákona, nebo čerpání energie z jiného světa.
Pouze využití rotace a tvaru.
Rotující vnitřní válec ruší gravitaci a využívá její energii, jeho tvar pak uvolňuje energetický potenciál vody měnící se v páru.

Rozklad vody na vodík a kyslík.
Tak této myšlence jsem se někdy věnoval, ještě před zhlédnutím videa, odpověď bude snazší.Voda je pro filosofii Vesmíru to, co by mohlo posunout vnímání lidstva za hranici života, pro filosofii Vesmíru je živé "Vše", ale mohli bychom se posunout ve vnímání života k hranici, že voda není podmínka života, ale je již sama, život.Rozklad vody na vodík a kyslík, chemická reakce možná za pomoci elektrolýzy, energeticky náročná. Výroba vodíku touto metodou je neekonomická, vzhledem k množství následně uvolněné energii. Náš současný stav výroby elektřiny je energeticky náročnější. Fakta.
Vrátil jsem se k tvaru a podstatě chemických reakcí dle filosofie Vesmíru.
Vyhledal jsem tvar molekul vody prezentovaných současnou vědou, nevím, jestli je správný a které informace přijmout.
Zůstala podstata, že molekula vody je tvořená dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku.
"Tak ten kyslík je skutečný bigamista."
"K tomu představa z jiné scény již výše jmenovaného filmu, kdy jiný alchymista se snaží kladivem rozbít atom olova, aby vyrobil zlato."
Takže, podstata je jednoduchá, jen rozbít molekulu vody, kladivo to neumožní, elektrický proud ano, je však drahý.
Stavba molekuly je troj prvková, to znamená, že má nějakou stavbu, uspořádání v prostoru.
Proud ji rozruší.
Co ještě?
Kameníci v sousední fabrice, denně buší do kamene, rozbíjejí, ale tvarují, ví, jak, kde a pod jakým úhlem udeřit.
Ještě, že je znám.
Jasné,
zvuk, rádiové vlny, různé vlny, různý kmitočet, různá frekvence, to je síla a úhel dopadu.
Rozbijí molekulu vody.
Jednoduché, a zařízení je na světě.
Škoda, že nejsem aspoň radioamatér, už bych vám to mohl dát.
Nepotřebuji to patentovat.
Nejsem nadřazen.
Užívejte.
Snažte se.
Je jednodušší pro vás to realizovat, než já bych se stal vynálezcem.
Zapamatujte si základní pravidlo:

"Když budou mít užitek všichni, musím ho mít zákonitě i já."
"Když odevzdáte vše celku, máte prospěch zákonitě i vy."

"Nadřadíte-li se, formou patentu, stáváte se zároveň podřazeným."
"Nic nevlastnit, znamená být svobodný."
"Vlastníte-li dům, pak se musíte o něj start, vkládat energii, jste podřazeni jeho potřebám."
"Není lepší bydlet v domě, který mi nepatří, stará se sám o sebe, a já mohu neomezeně užívat, ne zneužívat, jeho dary?"
"Zde přemýšlejte! "
"Takový dům máme."
"Je to naše matka Země."
s.f.

Věda a filosofie - část 1.

17. února 2013 v 22:01 | selsky filosof |  Moje logika

Věda a filosofie

"Je čas, abych se vypořádal s vlastní podřazeností. Nadřazenost jsem postupně likvidoval, když jsem se stále více ponořoval do filosofie Vesmíru, zákonitě se vytvořilo v mém vědomí jakési vakuum, které se projevilo mým tápáním a přešlapováním na místě - stagnace. Přijímám zcela filosofii Vesmíru, jako celistvou filosofii svého bytí, existence. Nejsem víc, nejsem míň, jsem neopakovatelná jedinečnost, jako každý z Vás, jako kterákoliv část mého jedinečného Vesmíru."

Výsledkem je, že se loučím s rubrikou "Moje bláznovství" a nahrazuji ji novou rubrikou "Moje logika".

Právě moje logika mne vrátila k vědě, kterou jsem měl vždy rád, jako obyčejné zvídání, hledání a odpovídání na rozmanité otázky vnějšího světa.
Matematika a fyzika mne fascinovaly svou jednoduchostí a logikou, jejich složitost výpočtů a vzorců ubíjela mé sebevědomí.
Biologie, kterou jsem trochu studoval, okouzlovala svou rozmanitostí, neopakovatelností, stejně mne ubíjela především svými metodami zabíjení úžasných tvorů pro tvorbu nesmyslných sbírek, zabíjení pro rozmanité pokusy, pitvání a kuchání. A tak jsem se nestal ani biologem.
Zůstaly mi pouze myšlenky celé řady antických filosofů, které jsem rovněž kdysi s oblibou četl, jenže byl jsem schopen jen přijímat myšlenky, nikoliv si pamatovat kdo je napsal, kdy a kde, a tak cesta filosofie byla rovněž zavřená.
Obyčejný život v kontaktu s přírodou, mnohé myšlenky slavných mi ukazoval v jejich krásné realitě života, "jen ten nadřazený člověk, který je sám formuloval, se jimi neřídil". Zůstalo jen pozorování obyčejného života, to se stalo mým nekonečným vzděláváním a poznáním.
Dost již z mé minulosti.

Je to pár dní, kdy jsem shlédl toto video:
http://www.cestyksobe.cz/zazraky-vedy-volna-energie-an2005/

Pro mou logiku, to byl jasný důkaz, že to, co jsem doposud napsal, má reálnou podobu, že vše odpovídá Filosofii Vesmíru, kterou jsem nějakým způsobem převzal z universální inteligence. A otázky, které byly ve videu kladeny, jsou zodpověditelné.
Vztah vědců a vynálezců je zákonitým obrazem současné reality.
(vysvětlíme, nejdříve však k vědě a filosofii podle universálního zákona)

Jak už víme, vše se ve Vesmíru organizuje od jedné jedinečnosti k druhé, od malé kostky k velké kostce stejných vlastností, jen větší, a ty větší opět skládají novou kostku. V rovině si to pak představujeme jako cestu po kružnici, kdy si na ni zvolíme jeden bod, označíme ho začátkem, vydáme se na cestu organizace a dorazíme k němu po obvodu kružnice, ale již to není začátek, ale konec.
Takto se organizuje i naše poznání, na počátku, kdy člověk získával první vědomosti, nazýval to filosofii, která zahrnovala všechno jeho vědění, všechny jeho poznatky. Jak člověk dobýval časoprostor, poznatků přibývalo a filosofie se zdánlivě rozpadala na jednotlivé vědy od matematiky až k dnešním vědám. Vědci nepostřehli, že objevují jen jiné krychličky daného časoprostoru fungující stále na stejném principu universálních přírodních zákonu, ale domnívali se, že se tzv. vyvíjejí od jednoduchosti k složitosti, od primitivnosti k dokonalosti, jakési nekonečné cestě vývoje.

Tím se zásadně liší pohled současné vědy od filosofie Vesmíru, která představuje nekonečno, jako cestu od jedné jedinečnosti k druhé, v nekonečném opakování, organizaci Vesmíru.
Vědci, ale i celá lidská civilizace dorazili po kružnici k pomyslnému konci - začátku. Kruh se uzavřel, otevřená soustava se mění v soustavu uzavřenou.
To je zákonité.
Věda i člověk si uvědomí svůj základ, universální zákony a začnou skládat novou krychličku.
Pochopí, že fyzika, matematika, biologie, chemie a všechny ostatní naše vědy pracují na stejném principu, a to, co již známe třeba z biologie, můžeme uplatnit ve stavitelství, ale také v kterékoliv jiné vědě. Věda učiní to, co nazýváme kvalitativní - kvantový skok.

"Vědci si uvědomí, že cesta vývoje - organizace se neodehrává po přímce od zvoleného počátku k neznámému konci, ale po kružnici od zvoleného počátku k reálnému, představitelnému, známému konci, jež byl, kdysi začátkem."

Já to nazývám " druhé objevení kola".
Poprvé jsme jeho genialitu pochopili na hmotné úrovni, kdy jsme ho spojili jednoduchou přímou osou, což nám umožnilo pohyb v časoprostoru na hmotné úrovni. Dnes nastává doba, kdy dvě kola spojíme vlnovkou, znázorňující vlnění, vlnovkou, která prochází monádou "jin, jang", získáme spirálu a začneme se pohybovat na energetické úrovni, myšlenkové úrovni v časoprostoru, to bude tento kvantový skok vědy.
Vědci všeobecně tuší existenci universálního principu, nejsou však schopni a ani nemohou nahlédnout do okolních věd, neboť jsou zcela pohlceni odborností, složitostí vlastní vědy a nadřazeností svých poznatků. Jednoduchost uniká jejich pozornosti. Připustit, že universální princip existence a funkce Vesmíru formuluje nějaký sedlák, je zcela, pro nadřazenou vědní elitu, nevědecké. Jejich jednání a konání je stejné jako práce elit ve středověku, zkostnatělé a dogmatické, jen se pohybuji v jiném časoprostoru - většího kvanta poznatků. Pracují stále na stejném principu pokusu a omylu, což dokazuje současná realita, kdy mnohé objevy jsou zcela náhodné, (hledáme lék pro kardiaky a objevíme viagru a podobné objevy). To mi připomíná klasickou scénu, ze známe české komedie, kdy při hledání elixíru mládí alchymista objeví úžasné leštidlo. Nejsou schopni syntézy vědeckých poznatků z ostatních věd.
Obecně nám formulují přírodní zákony, jsou schopni akceptovat jejich omezenou platnost, představa jiného časoprostoru je však stejně naivně formulována, jako mnohé náboženské představy. Některé přírodní zákony prezentují jako všeobecně platné, i když si uvědomují, že jsou funkční jen v časoprostoru Země, obecně jen v gravitačním poli těles. (př: Archimedův zákon platí pouze v gravitačním poli těles.) Tak jak neprobíhají některé zákony fyziky mimo gravitační pole, tak stejně některé chemické procesy nemohou probíhat mimo gravitační pole.

Naopak universální zákony Vesmíru, jako je např. "zákon o zachování energie" vede vědce k zmatečným představám jakýchsi jiných dimenzí, kde tento zákon nemusí platit.
To bylo hlavním tématem diskusí v uvedeném videu, kdy na jedné straně vědci odmítají jakoukoliv možnost soustavy, do níž vložím 100% energie, abych získal třeba jen 105% energie. Druhá skupina se to snaží vysvětlit jakousi všeobecnou energii Vesmíru, která je sice pravdivá, ale pro tyto jednoduché přístroje na Zemi je třeba počítat opět s energií gravitačního pole Země.
Vědci musí nejdříve přijmout všeobecnou skutečnost universálního zákona, že nositelem energie je i časoprostor = tvar. Tvar totiž je vždy důležitý pro uvolnění určité energie, stejně jako časoprostor.

Vysvětlíme na jednoduchém pokusu:
Máme kostku plastelíny, kterou položíme na nakloněnou rovinu.
Nic se neděje.
Vědci umí zdůvodnit a spočítat, že plocha tření kostce brání v jakémkoliv pohybu.
Vezmu nyní tuto kostku, vložím do ní energii a uplácám z ní kuličku. Položím ji na nakloněnou rovinu a ona se dá do pohybu, využije - uvolní svou gravitační energii.
Vědci opět umí zdůvodnit a vypočítat, že díky minimálnímu tření se kulička dá do pohybu.
Vědecký závěr je jasný, že díky minimálnímu tření je uvolněná energie kuličky, což je pravda, ale je to pohled jen z jedné strany. Je to pohled od tření ke kuličce, nikoliv však ke tvaru obecně.
Tady se opět liší pohled současné vědy a filosofie Vesmíru, která umí tuto vlastnost zákonitě zobecnit, ale i přenést do ostatních věd.

"Každý tvar je nositelem určité energie, kterou umí v daném časoprostoru uvolnit."

Tvar je zodpovědný za uvolnění sexuální energie přitažlivosti, když se nám někdo líbí, tvar je zodpovědný za to, že květiny přitahují určitý hmyz, tvar je zodpovědný za stabilitu, pohyb, tvar povrchu Země je zodpovědný za atmosférické děje atd.
To co dnes vědci nazývají "chemii", není nic jiného, než fyzika a fyzikální zákony na atomové a molekulární úrovni. Chemici poznali prvky, molekuly, sloučeniny, jsou schopni popsat a zopakovat různé chemické reakce, které probíhají za určitých podmínek v daném časoprostoru. Nejsou však schopni vysvětlit, proč se tak chovají. Určité zákonitosti jim napovídají počty částic (protonů, neutronů a elektronů).
Kdyby vnímali tvar jako nositele energie, pak by si uvědomili, že to není určitý počet, ale jejich uspořádání v prostoru - tedy tvar daného atomu, molekuly, která je pak již v daném časoprostoru podřízená základním fyzikálním zákonům přitažlivosti, jak to známe u těles. Proto probíhají jednotlivé chemické reakce, od syntézy po rozklad. Vše je závislé na energii tvaru v časoprostoru.
Vodík bouřlivě hoří v krátkém úseku časoprostoru.

Vždy říkám:
Pán vodík je přitahován k paní kyslíkové, nebo můžete i naopak, paní vodíková je přitahována k panu kyslíku, zamilovali se do sebe a uvolní obrovské množství energie v podobě lásky, je to díky tvaru, protože se navzájem sobě líbí. Je to v časoprostoru, kdy láska vzplane velmi bouřlivě, možná to někteří znáte. Reakce železa a kyslíku je stejná, ale odehrává se v dlouhém úseku časoprostoru, probíhá tak pomalu, že ji už nenazýváme hoření, ale rezavění, je to však stále oxidace. Paní železná se panu kyslíku také líbí, přitahuje ho, ale je v daném časoprostoru velmi pomalý, váhavý a tak přitahování se odehrává déle, tak že vědci nejsou schopni změřit uvolněnou energii tohoto procesu, stává se energii daného časoprostoru. Toto je tajemství i lidské lásky, neboť nejsme jen přitahování druhým pohlavím na základě tělesa, tedy tvaru těla, ale i na základě tvaru molekul, neboť feromony jsou chemické látky, které nás přitahují na buněčné úrovni. Když vám partner nevoní, nikdy se nezamilujete. Stejné je to i se zvířaty, máte rádi pouze ta, která se vám líbí tvarem a vůní, a tak i vše ostatní.
Bouřlivost reakce je pak dána základním fyzikálním zákonem, když se ve Vesmíru srazí dvě tělesa velkou rychlostí, pak je reakcí výbuch, rychlé, náhlé uvolnění energie v krátkém úseku časoprostoru, kdyby se tělesa přibližovala k sobě velmi pomalu, například jedno dohání druhé, až se nakonec spojí, spotřebují delší úsek časoprostoru, tedy reakce nemusí být ani pozorovatelná "jen nám ten plot nějak rezaví".

Toto je vlastností "Filosofie Vesmíru", že umí aplikovat universální principy na všechny jevy ve Vesmíru. Je jedno, jestli to je na úrovni atomu, buňky, člověka, společnosti, nebo Vesmíru. Vše podléhá stejnému jednoduchému universálnímu zákonu.

Znovu opakuji, až bude věda schopna se vrátit na počátek a akceptovat universálnost filosofie, učiní opět obrovský zákonitý kvantový skok.