Leden 2013

Kapitpla 1. - Filosofie Vesmíru 1,2,3 v kostce.

8. ledna 2013 v 22:31 | selsky filosof |  Moje jiná kniha - Let motýla.

Ač je Vesmír a prostor kulatý, pro představivost byla zvolena kostka, která se směrem dovnitř i ven nekonečně opakovatelně skládá v další kostku.Usmívající se

Tvrdit, že Vesmír se řídí jednoduchým universálním zákonem, který navíc formuluje nějaký sedlák, bylo troufalostí - pro mne uspokojené bláznovství.

Každé mé následné setkávání v obyčejném životě i při čtení náhodných vědeckých článků se stalo jen potvrzením mého vnímání, pro mne důkazem této jednoduchosti.

"Vesmír a vše v něm je jedinečné, dipolární a trojelementární - 1,2,3."

Veškerá jeho složitost je odvozena jen od tohoto principu.

Filosofie Vesmíru to nazývá míchání barev, tak jak ze tří základních barev namícháme nekonečné množství odstínu, tak je postaven nekonečný, konečný Vesmír.

Jedinečnost = 1
Tak jak je jedinečný Vesmír, tak je jedinečná každá jeho část.
Snadno si to dovedeme představit u sedmi miliard lidí na planetě, kdy můžeme vzít stejné množství otisků prstů a snadno to dokázat. Pohled směrem ven, do Vesmíru nám poskytuje stejný obraz v podobě jedinečných planet, hvězd, galaxií. Ovšem pohled na strom s miliónem listů nás již mate a připadají nám stejné. Kdybychom je ale podrobně studovali, po čase bychom zjistili, že nenajdeme dva stejné listy ani na jednom stromě.
Tady naše schopnosti i představivost končí.
Tvrdit to o molekulách a atomech je pro současnou vědu nepřijatelné.

"1 = Jedinečnost, a to je první universální zákon Vesmíru, Vesmír i jeho všechny vnitřní struktury jsou jedinečné."

Dipolarita = 2
Pojem dipolarita, byl zvolen právě pro filosofii Vesmíru, aby byla správně pochopena nedělitelnost jedinečnosti, která má zároveň dvě části.
Pro duální vnímání je tato část nejhůře představitelná.
Mám-li pravidelný koláč, mohu ho rozdělit na dvě stejné poloviny.
(snadno představitelné)
Mám-li model člověka, mohu ho v jedné rovině rozdělit na stejnou levou a pravou polovinu, v druhé rovině na nestejnou přední a zadní část těla, v třetí rovině na nestejnou horní a dolní polovinu těla.
(logicky představitelné)
Mám-li však magnet, mohu ho dělit v kterékoliv části, v kterékoliv rovině a vždy dostanu stejný magnet se severním i jižním pólem, je jen prostorově menší, nebo větší. Je nedělitelný, ve smyslu existence, dělitelný ve smyslu časoprostoru.
Proto byl nazván ve Filosofii Vesmíru "kamenem mudrců".
Je důkazem dipolarity - nedělitelnosti jedinečnosti.
(logicky dokazatelné)

"2 = Dipolarita, a to je druhý universální zákon Vesmíru, každá Jedinečnost ve Vesmíru je Dipolární, a každá polarita je jedinečná.

Trojelementárnost = 3
Tři elementy jsou základním stavebním kamenem všeho ve Vesmíru i samotného Vesmíru. Dvě polarity stvoří třetí element.
Jsou základem, podstatou všech fyzikálních i chemických zákonů.
Severní a jižní pól magnetu stvoří magnetismus.
Dráha a čas stvoří rychlost.
Hmota a objem stvoří hustotu.
Vodík a kyslík stvoří vodu.
Hmota a časoprostor stvoří Existenci = Vesmír = Bůh
Z tohoto byl odvozen další universální zákon Vesmíru:
"Vše je ve Vesmíru postaveno tak, aby to správně fungovalo, vše funguje tak, jak je postaveno."

"3 = Trojelementárnost, a to je třetí universální zákon Vesmíru, každý element je dipolární a jedinečný, a každá jedinečnost, dipolarita je trojelementární."

Tak a nyní již můžeme míchat barvy, nejdříve základní barvy spektra v podobě odvozených universálních zákonů.
První o stavbě a funkci byl již formulován v trojelementárnosti.

"Vně a uvnitř" je další universální vlastnosti Vesmíru a všech jeho částí.

"Každá jedinečnost má svůj vnitřek a je obklopena vnějškem, dipolarita je časoprostorová, trojelementárnost je dána existenci jedinečnosti."

"3 x 3 úrovně", další základní barva, další odvozený universální zákon. Člověk díky Darwinově evoluční teorii vnímá vývoj od jednoduchého k složitému, od primitivního k dokonalému. Filosofie Vesmíru nahrazuje slovo vývoj slovem organizace, neboť slovo vývoj nese také význam nadřazenosti. Ta se stala základním omylem lidstva na jeho krátko časoprostorové existenci v organizaci Vesmíru a planety Země. Je však zákonitá a důležitá pro pochopení a prověření správnosti záměru vzhledem k lidské populaci, tedy lidstva na planetě Zemi.

Vše probíhá na třech úrovních, které se třikrát opakují, než dojde k stvoření nové jedinečnosti. Zde Filosofie Vesmíru dále rozvíjí Darwinovu evoluci, jako cestu od jedinečnosti k jedinečnosti, od malé kostky ke kostce velké. Darwinova teorie představuje vývoj jako nekonečný proces směřující do neznáma od jednoduchého k nekonečné složitosti. Filosofie Vesmíru naopak představuje nekonečno, jako konec jedné jedinečnosti a následné opakování, skládání další jedinečnosti v rozpínajícím se Vesmíru. Představa nekonečna jako něčeho nikde nekončícího je nereálná a nepředstavitelná, naopak představa konce jedné etapy a následné nekonečné opakování je zcela logicky představitelná i v běžném životě pozorovatelná. Vylučuje však nadřazenost, neboť malá kostka má stejné vlastnosti jako velká, její dokonalost je dána tím, že všechny malé kostky jsou na správném místě v prostoru. Tety potvrzuje rovněž význam všech základních stavebních kamenů, jejich nepostradatelnost v nové jedinečnosti.
Buňka je stejně dokonalá, jako nový mnohobuněčný organismus.

"Vesmír se od Velkého třesku organizuje, skládá od jedné jedinečnosti k další jedinečnosti, vždy opakovaně ve 3x3 úrovních, aby se po naplnění časoprostoru opět zhroutil a znovu skládal, tím je dána jeho nekonečnost."

Tomuto odpovídá i náboženská logická představa vzniku světa, pokud nepodlehneme kráse pohádky o bělovlasém vousatém Pánovi v oblacích, jenž na počátku z ničeho, ale svýma rukama uplácal celý Vesmír.
Z ničeho ano, ale rozpadl se sám jako rozbité zrcadlo, je obsažen v každém kousku nekonečného vesmíru a velice ho baví se opět poskládat, aby se mohl znovu rozbít a tím se stát nekonečně věčným.

Filosofie Vesmíru nám představila šifru, chcete-li schéma organizace Vesmíru na 3 x 3třech úrovních. Přestože, jejím nepopiratelným důkazem je naše desítková soustava, díky níž můžeme vůbec počítat, je pozorovatelná i v našem časoprostoru, není nikde zatím vyučována ani všeobecně známa. Máme devět čísel a nulu, jež vyjadřuje kvalitativní posun, což odpovídá organizaci ve Vesmíru 3 x 3 úrovně a kvalitativní skok od jedné jedinečnosti k nové jedinečnosti, od buňky k organismu.

Schéma:
1.úroveň - hledání hledaného
2.úroveň - poznání hledaného - I.úroveň - hledání
3.úroveň - pochopení hledaného

1.úroveň - hledání poznaného
2.úroveň - poznání poznaného - II.úroveň - poznání
3.úroveň - pochopení poznaného

1.úroveň - hledání pochopeného
2.úroveň - poznání pochopeného - III.úroveň - pochopení
3.úroveň - pochopení pochopeného

(Schéma vysvětlíme v následující kapitole, neboť kapacita stránky blogu mne k tomu nutí a musel bych tuto kapitolu rozdělit, což by nebylo žádoucí.)

Genialita a funkčnost tohoto universálního zákona bez nadřazenosti je zajištěna, tím co Filosofie Vesmíru nazývá:

"Zákon ze zákona"

"To co platí pro každou část Vesmíru, platí i pro Vesmír samotný, chcete-li obráceně, co platí pro Vesmír, platí i pro jeho kteroukoliv část."

Až se naplní tato organizace v lidské civilizaci, zmizí i nadřazenost z vědomí lidí.
Je to jednoduché, stačí jediný zákon - "Zákon ze zákona"
Zatím nám vládnou zákony nadřazených.
Ty nezrušíte jinou vládou, ale pouze, když zrušíte nadřazenost v sobě.

(Musíte se stát motýly) Usmívající se



Úvod II

3. ledna 2013 v 21:58 | selsky filosof |  Moje jiná kniha - Let motýla.

Úvod II. - poslední ohlédnutí.


Magické datum 21.12.2012, magické z pohledu lidské podřazenosti. Je za námi, pro mnohé úleva, pro mnohé zklamání, pro mnohé nové hledání.
A tak mé poslední ohlédnutí:
Jak jistě víte, celé mé vnímání podléhá přijetí universálních zákonitostí Vesmíru a vše se snažím si vysvětlit z tohoto jednoduchého pohledu. Tlak vnějšího okolí však působil i na mně, a tak se zjevovaly pochybnosti, zda psát či nepsat, zda se věnovat, nebo nevěnovat danému tématu.
Má filosofie mne nezklamala, vše na co jsem upozorňoval, se nakonec projevilo. Většina lidí před 21. pociťovala nadcházející změnu, ale spíše potřebu změny, a na tom už nikdo nic nezmění, ani to nemůže popřít.
Viz milióny článků na internetu.
Já sám, jsem se k tomuto datu upnul před třemi lety a napsal své vlastní proroctví, tak jak mi bylo dáno mým vnímání. Můžete sami objektivně posoudit, nakolik jsem se mýlil, a kolik se dá ještě očekávat, neboť jednodenní, nebo třídenní proměnu jsem se snažil ze své mysli vypudit, což lze vyčíst i z posledních článků. Mé proroctví je na těchto stránkách dodnes a můžete si ho přečíst s tříletým odstupem. Kdybyste chtěli provést hlubší analýzu, bylo by dobré si přečíst, co v té době prezentovaly jiné stránky.
Dny poté:
Většina lidí očekávala okamžitou změnu, mnozí jsou zklamaní, mnozí se začnou prezentovat, jak již bylo na jiných stránkách předpovězeno, jako probuzení, předurčení mistři apod.
Můj nenadřazený Bůh projevující se svými univerzálními zákony Vesmíru mne těchto nadřazených bytostí zbavuje a já dnes cítím stále intenzivněji, že to, co platí pro něj, platí i pro mne, vnímám to stejně, jen s větší intenzitou, s větší důvěrou a věřím, že i bez pochybností útočících na mou mysl ze starého světa.

A tak Vás zvu, pokud budete chtít, na "let nenadřazeného motýla" v odumírajícím nadřazeném světě, kde si ukážeme zákonitosti, proč tato úroveň končí, proč byla důležitá a zákonitá.
V první kapitole si připomeneme Filosofii Vesmíru 1,2,3 a univerzální zákony v kostce, neboť přestože je na tomto blogu rovněž tři roky, nedovolím si odhadnout, zdali ji kompletně celou někdo vůbec četl.
(3.1.2013)

"Let motýla"

3. ledna 2013 v 21:55 | selsky filosof |  Moje jiná kniha - Let motýla.

Moje jiná kniha - "Let motýla."


Úvod
"Vše se zrychluje, jak říkají i jiní." V obrovském množství informací, které přicházejí i ke mně, se snažím najít v realitě svého časoprostoru svůj úkol. Nevím, co psát první, stále častěji si uvědomuji, že se má pozornost upírá k popisování jiného vnímání minulosti a současnosti. Vnímám stále více projevů, "života s nadřazenosti", což odporuje vnímání jednoty. Jednota nezná nadřazenost.
Poslední představy mne stále častěji posouvají za tuto úroveň a mám touhu psát již o jiném světě.
Dlouho jsem hledal titul pro toto mé bláznovství, stále více si uvědomuji nejen vnější, ale i vlastní vnímání nadřazenosti, o niž jsem ještě nebyl schopen napsat ucelený text.
Cítím však, že mám poodhalit i další nepředstavitelné.
Zvolil jsem "jiná" kniha, neboť nechci ji nikterak nadřadit, odporovalo by to celému mému vnímání Vesmíru.
Z hlediska mého přijetí je jiná, jen jiná.
(někdy, polovina roku 2012)