Červenec 2012

Relativita vnímání.

15. července 2012 v 23:57 | selsky filosof |  Moje bláznovství

Relativita vnímání.



Tento článek vznikl z podnětu jedné diskuze, která mi ukázala, kde mám soustředit svou pozornost, ale také na základě mnoha nových zkušeností, mnoha nových poznání ve zcela obyčejném životě při potkávání nových lidí, především formou jejich myšlenek a vnímání.

Začnu možná "kacířsky", kdy postavím vedle sebe, jak je na tomto blogu zvykem Boha, Krista, Einsteina, Darwina… a vy budete možná mít dojem, že míchám "páte přes deváte", míchám "hrušky s jablkama".
Budete si myslet, že srovnávám nesrovnatelné.

Já již dávno nesrovnávám.
Srovnávání je přijímání nadřazenosti (co je lepší a co je horší)
a duality (jedno a druhé).
Mým přáním je ukázat vnímání bez nadřazenosti, a zbavit vás duality,
to je pro mne podstata stále omílané "transformace".

Jestliže na počátku západní civilizace přineslo křesťanství myšlení Boha a Krista, pak církví muselo být nadřazeno člověku a také odděleno "světské (ve smyslu světců - vyvolených) a pozemské". Tím byla ospravedlněna nadřazenost a vštěpování duálního vnímání. To vytvořilo prostor pro "vládu", před Bohem jsme si rovni, ale jen na úrovni duše, na pozemské úrovni člověka to neplatí, zde vládne lidská nadřazenost.
Rozvíjející se věda však začala především tuto druhou část zpochybňovat a na jejím základě se rozvíjí materialismus, který musí popřít existenci duše a tím všechny myšlenky Boha a Krista. Musí však zachovat nadřazenost, což není pro "jen" materiální vnímání problém.
Pak přijde Einstein se svou relativitou a rovnici existence, která potvrzuje univerzální inteligenci - Boha a zároveň popírá nadřazenost a dualitu.
Musí být tedy stejně jako Bůh a Kristus posunut nad Zem, ti vládnou v nadzemském duchovním Ráji,
Einstein pak ve vzdáleném, složitém, nepochopitelném Vesmíru.
Bible je pak použitá jako velmi složitá, nadčasová, vyžadující jen výklad odpovědných, zasvěcených vyvolených, vládnoucích, kteří mají právo na její správný výklad. Jakékoliv jiné a především jednoduché zobecnění je ihned zesměšněno, případně i fyzicky likvidován (Mistr Jan Hus a další).
Einsteinova rovnice je stejně použitá a zneužitá, její jednoduchost výkladu je zastřena složitostí, nadčasovostí, vyžadující výkladu zasvěcených a v jejím příkladu se vždy odvolávající na ne zcela pochopitelnou genialitu, tím se ji daří udržet odtrženou od reality.

"Relativita však je naše každodenní realita."

"Připuštění tohoto tvrzení, znamená popření nadřazenosti a duality."

"Vše, co platí pro Vesmír, platí i pro jeho vnitřní struktury a my jsme nepopiratelně jeho vnitřními strukturami."

"Vše, co platí pro Boha, platí i pro nás, neboť my jsme jeho dílem, ale i jeho součástí v podobě Boží vůle."

Relativita vnímání jednoduše:
Čas - nezná nadřazenost, neboť i když mu dám příponu nad, tedy nadčasové, pak jsem na stejné úrovni, neboť nadčasové nevyjadřuje nic víc, než stále platící. "Teď" má minulost i budoucnost, stejně jako "Teď" za dvacet minut má svou minulost a budoucnost. Je jen jiná "relativně"
Prostor - rovněž nelze nadřadit, vpravo a vlevo, nahoru a dolu, dopředu a dozadu, kamkoliv se "Tady" postavím, vždy to budu mít kolem sebe, jen jiné "relativně".

Jinými slovy "Tady a Teď", není nic jiného, než uvědomění si, že mimo "Tady a Teď" je vše relativní.

Relativita obecně říká, že vše je závislé na místě pozorovatele, já doplním a doplním vnímání Einsteina, že relativita v duchu filosofie Vesmíru je univerzálním zákonem, je tedy i sama vůči sobě relativní. Jednoduše si ukážeme, kdy je relativní to, co pozorujeme, tedy to, co nám předkládá obecné vnímání relativity, dva pozorovatelé z různých míst mají jiný relativní pohled na stejnou věc.
My si zde, ale ukážeme i druhou část relativity, kdy pozorovatele se sami stávají relativní.

Jednoduchý příklad:
Výkladní skříň obchodu a na něm nápis "Sleva".
Pozorovatel z venku čte správně a ví, že v obchodě poskytují slevu.
Pozorovatel v obchodě čte "avelS", ale protože má jisté zkušenosti, ví, že i když vidí něco jiného, chápe význam slova, relativitu přijímá samozřejmě a neuvědomuje si ji.
Problém nastává, když relativitu nevnímáme, neuvědomujeme si ji, když nevíme.
Stejné sklo, ale na ulici.
Nesou ho dva lidé, já jdu z jedné strany a vy z druhé.
Na skle je nápis AVON z vaší strany, z mé NOVA.
Vy vidíte reklamu na kosmetiku, já reklamu na televizi.
To je relativita, kdy máme oba pravdu a to nepopiratelnou.
Pravda je však jen v "Tady a Teď", kdy oba přistoupíme k nosičům a zeptáme se, na co to nesou reklamu. Oni jsou to "Tady a Teď" a to, co odpoví, je jen v dané chvíli a daném místě platné.
Jsou to, co je mezi námi.
Ale také, mezi levým a pravým, mezi horním a dolním, mezi předním a zadním, mezi minulostí a budoucností.
"Tady a Teď".

To je příklad relativity, kdy dva různí pozorovatelé z různých míst jinak vidí, jinak vnímají.
Pozorovaný objekt je z jejich pohledu jiný, sám však je stejný, relativní je vnímání pozorovatelů, jeho relativita je dána místem pozorování, zde nezáleží na pozorovateli, ale místě pozorování, protože i jen já sám zpozoruji z jedné strany jedno a z druhé strany druhé.
To je pohled vně.

Příklad obrácené relativity:
Kdy dva různí pozorovatele z různých míst vidí stejně, vnímají stejně.
Pozorovaný objekt je z jejich pohledu stejný, zůstává stejný, relativní je vnímání pozorovatelů, relativita je daná vnitřní změnou.
To je pohled dovnitř.

Místnost a v ní pozorovaným objektem je pět mužů, podotýkám jako celek.
Čtyři jsou zcela holohlaví, jeden však má pleš a kolem pár vlasů.
Jsme dva rozdílní pozorovatelé, třeba muž a žena a stojíme každý v jiném koutě, jiném místě pozorování, přesto vnímáme čtyři holohlavé a jednoho s vlasy.
Vyměníme-li holohlavé za vlasaté, máme rázem čtyři vlasaté a jednoho bez vlasů.
Opět vnímáme stejně, ač jsme různí a v jiném koutě.

Z toho plyne zákonitost relativity, že pohled ven je vždy jiný, tedy dva stejní lidé nemohou vidět a vnímat stejně, proto každý z nás ač pozorujeme stejnou věc, vidíme a vnímáme jinak.
Naopak relativně rozmanití lidé z různých míst vidí a vnímají měnící se vnitřní prostředí stejně.
To je pohled dovnitř.

Přidáme-li zákonitost, která byla dokázána na jiném místě tohoto blogu, že pohled ven, je pohled do minulosti, (podívám-li se kamkoliv do Vesmíru vidím pouze jeho minulost).
Podívám-li se dovnitř hmoty, mohu spatřit budoucnost, (pohled na genetický kód oplodněné buňky mi prozradí, zda se narodí chlapec nebo děvče).

Spojím-li tyto dvě zákonitosti, pak zjistím:

Budu-li hledat Boha vně, tedy někde mimo mne, pak uvidím křesťanského Boha, jiný Aláha, jiný Budhu a každý je uvidí jinak, jasným důkazem jsou různé podoby jednoho Boha u křesťanů, různé představy jednoho Aláha u muslimů atd.

"Pohled vně nikdy nemůže skončit jednotou, je pohledem do minulosti, je minulost"

Naopak pohledem dovnitř sebe najdu jednoho Boha v jeho podstatě, mohu ho nazývat Bohem, Aláhem, Budhou a pod, vždy však spatřím jeho jedinou pravou podstatu.
"Pohledd dovnitř vede k jednotě, je pohledem do budoucnosti, je budoucnost."

To je alfa a omega vnímání současnosti.

Na těchto stránkách neustále opakované :
"Chci-li změnit sebe, mohu změnit svět"
"Chci-li se podívat do sebe, mohu najít, poznat a pochopit jednotu"
"Chci-li se podívat do vlastního srdce, mohu spatřit skutečného Boha"
To je prostor pro naši svobodnou volbu.

Je na vás, jak to přijmete.