Únor 2012

Světlo

8. února 2012 v 23:26 | selský filosof |  Moje bláznovství
Světlo.

Když jsem psal filosofii Vesmíru, narazil jsem na světlo, slíbil jsem samostatné téma, ale nějak ode mne odešlo a vrátilo se v době, kdy je mnohokráte skloňované a používané v mnoha obsahových významech. Z Bible víme, že bylo první, čím se Bůh vyjádřil, neboli projevil svou existenci. Zůstaneme u symboliky, neboť symbolika Bible je pro filosofii Vesmíru manuálem.

Světlo je tedy prvotním projevem Boha, je prvotní energií, je boží Láskou, je ve všem, neboť vše z ní počalo.

Připomeneme si základní vědomosti ze základní školy a budeme opět používat pouze logiku a filosofii Vesmíru.
Z fyziky, víme že:
Světlo je energie.
Světlo je vlnění.
Pohybuje se velmi rychle, vědci změřili, že je to 300 000 km/s.
Pohybují se jakési malé částice - fotony.
Víme, že když projde hranolem ze skla, rozdělí se díky vlnové délce na barevné spektrum - duhu.
Ta je naším okem viditelná, kromě toho je tu ještě ultrafialové a infračervené světlo, jehož vlnová délka je na jedné i druhé hranici viditelnosti.

Z přírodopisu, víme že:
Máme pět základních smyslů.
Zrak, sluch, chuť, čich a hmat.
Všechny smysly nás informují o prostředí, které nás obklopuje.
Vnímáme však jen určité, nám dané spektrum, které je omezené na obou stranách působení.
Někteří z nás, mají schopnosti přesáhnout určitou část hranice.

Znáte je:
lidé, kteří lépe vidí - malíři, mají větší spektrum vnímání barev, architekti, prostorové vidění apod.
lidé, kteří lépe slyší - hudebníci, dirigenti, kteří vnímají falešné housle mezi desítkami hrajících nástrojů apod.
lidé, kteří lépe vnímají chuť - gurmáni ochutnávající jídlo, znalci vín apod.
lidé, kteří lépe cítí - opět ochutnávači vín, znalci parfémů apod.
lidé, kteří lépe vnímají hmatem - slepci, sochaři apod.
lidé na druhé hranici vnímání, kteří jsou na tom hůře než my.
Nás v této chvíli bude zajímat zrak.
Víme, tedy, že část světelné energie jsme schopni vnímat, jinou už ne, závisí to na vlnové délce pohybujících se fotonů.
Z teorie relativity víme, že co se pohybuje rychleji, než světlo, to zmizí a to, nevidíme.

Proč?
Jednoduché, neboť fotony nemohou dohnat daný rychleji se pohybující předmět.
A tady si pozveme na pomoc logiku:
Naše smysly nám totiž neumožňují vůbec světlo vidět, pohybuje se tak rychle, že žádné světlo nevidíme.
Co tedy vlastně vidíme?
Místo, kde světlo vzniká, zdroj - hvězdu, nebo třeba baterku a pak hmotu, která se mu postaví do cesty, třeba planetu, nebo člověka ve tmě, na něhož posvítíme. Ve Vesmíru vidíme pouze tělesa, která vyzařují světlo - hvězdy a tělesa na které světlo dopadá - planety, měsíce, planetky apod.
Světlo, které k nim míří, nevidíme.
Přesto si myslíme, že vidíme světlo.

Znovu, co tedy vidíme?

Nejdříve k tělesům, jež jsou osvícená:
Představte si velký stadión, halu, zhasne světlo, je absolutní tma. Někdo uprostřed stadiónu zapálí svíčku, nebo rozsvítí žárovku. Ta začne uvolňovat fotony, světlo se šíří všemi směry, čím jsme dál od světla, tím hustota fotonů klesá. Jsem až u stěny haly, daleko od zdroje, mám popsaný papír, chci ho přečíst, ale téměř nic nevidím, je šedý a písmena splývají.
Přibližuji se k žárovce, papír je bělejší a písmena získávají obrysy.
U žárovky je již papír bílý a pohodlně čtu text.
Jak je to možné?
Jednoduchá odpověď - hustota fotonů je blízká hustotě fotonu zdroje.
Co se stane?
Foton zopakuje podstatu Vesmíru v okamžiku, když narazí na papír, vybuchne, vesmír Velkým třeskem, foton, fotonovým třeskem, uvolní energii nových fotonů, předmět svítí, jako třeba Měsíc, odrazí se, zákon zachování energie, odražený foton dorazí do našeho oka a na sítnici vytvoří obraz. Když zvýším hustotu fotonů třeba čočkou, dokáže při srážce s papírem uvolnit tolik energie, že vybuchne i papír, začne hořet a vydávat vlastní světelnou energii, znáte to, jako děti jste lupou určitě zapalovali papír.
Povrch těles, jež vyzařují světlo, se stává vlastně opět zdrojem fotonů, září, proto ho vidíme, neustálé nárazy fotonů spotřebovávají hmotu tělesa. Důkaz je opět jednoduchý, papír vystavený dlouhodobě světlu časem tmavne a posléze se rozpadá. Chceme-li tento proces urychlit, vystavíme papír intenzivnímu světelnému záření, nejdříve zežloutne, pak zhnědne, pak zčerná a rozpadá se.
Toto je jednoduchý logický důkaz toho, že na povrchu ozářených těles dochází k malým, Velkým třeskům fotonů, tělesa začnou zářit vlastní energii a spotřebovávají svou vlastní hmotu, z níž se tato světelná energie uvolňuje. Naše oko pak registruje pouze fotony, které dorazí do oka, narazí na sítnici a vybuchnou, tím stvoří obraz, pokud jich je mnoho, mohou svým výbuchem poškodit zrak dočasně nebo trvale, závisí to na intenzitě výbuchů.

Z toho logicky vyplývá, že jsme schopni vnímat pouze fotony, které dopadnou do oka, jiné které se pohybují v prostoru, nevnímáme, nevidíme, tedy světlo nevidíme.

Jak světlo vzniká? Zdroj fotonů.
Tady se na chvíli vrátíme do okamžiku před Velkým třeskem, Vesmír dosáhl všeho, veškerá jeho hmota se zorganizovala, už nezbylo Nic, spotřeboval veškerý čas ke své realizaci, už nezbylo Nic, naplnil se veškerý prostor, už nezbylo Nic.
Všechno, co bylo na počátku, se změnilo v Nic na konci.
Ve filosofii Vesmíru je popsáno, jak Nic opět nastoupí cestu ke Všemu.
Trojelementárnost Vesmíru se naplnila, veškerá počáteční energie se spotřebovala v organizované hmotě, dipolarita časoprostoru se rovněž naplnila, prostor dosáhl maxima, čas se spotřeboval tedy minimum. Vesmír nemá energii, hmota v prostoru je zorganizovaná, čas se naplnil.
Mýdlová bublina praská.
Zůstává to jediné co, bylo na počátku - přitažlivost.
Jedinečnost.
Vesmír se hroutí, poslední vesmírná sekunda před Novým Velkým třeskem.
Přitahují se galaxie a noří se do sebe, přitahují se hvězdy a planety a noří se do sebe. Přitahují se molekuly a noří se do sebe, přitahují se atomy a noří se do sebe, přitahují se částice a noří se do sebe, zde dojde ke gigantické srážce, která opět překoná přitažlivost a vyrazí z Ničeho do Všeho.
To je okamžik Velkého třesku.
A první jsou pravděpodobně fotony, které můžeme registrovat, pokud dorazí do našeho smyslového orgánu - oka.
Toto je prvotní zdroj fotonů:
"Budiž světlo."

Proč svítí hvězdy?

Vědci vám odpoví, protože v nich dochází k termonukleárním reakcím, ale proč k nim dochází?
Proč fotony po Velkém třesku nemíří dále do rozpínajícího se Vesmíru, ale organizují se ve hvězdy, galaxie a planety? Zde už vědci více méně mlčí.
Za vše může rotace.
Připomeneme si, že rotace je zodpovědná za všechny fyzikální zákony a chemické reakce. Stvoří odstředivou a dostředivou sílu, ale také organizuje chemické reakce hmoty.
Jednoduchý důkaz:
Vezměte si obyčejnou smetanu, dejte ji do šlehače a míchejte, rotuje a začne se organizovat bez jakékoliv další podmínky, nejdříve vznikne hustá hmota šlehačky, což jsme chtěli, ale budete-li míchat dále, zorganizujete tuto hmotu do hrudek másla, ještě hustější hmoty.
Toto je podstata organizace hmoty ve Vesmíru. Vidíte, nemusíte být super vědci, stačí být vnímavým cukrářem a rozumíte Vesmíru mnohem více.
Co by se dělo dál, dnes nebudeme rozebírat, toto nám postačí.

Pozorujete-li rotující vír na vodě, zachytíte, že na jeho okraji vznikají malé víry, které u rozpínajícího se Vesmíru se stávají i jeho vnitřní součástí. Vesmír tedy rotuje celý, ale rotují i jeho jednotlivé části.
To snad není nutné dokazovat.

Fotony, které vyrazily po Velkém třesku do rozpínajícího se Vesmíru, se však začaly vlivem rotace zahušťovat, zhmotňovat, byly polapeny přitažlivostí malých vnitřních vírů,stejně, jako když vzniká šlehačka. Vznikají hmotné částice, ty se opět vlivem rotace přitahují, a pokud přitažlivost překoná pevnost organizace atomů, naruší se elektronový obal, atomy se rozpadají, opakuje se proces Velkého třesku, výbuch, jež je zdrojem nových, opět uvolněných fotonů.
Vzniká nový zdroj - hvězda.

Barvy.
Zastavíme se na chvíli ještě u barevného vnímání.
Fotony jsou jako vše ve Vesmíru opět jedinečné, každý z nich má jedinečnou vlnovou délku, my však vnímáme jen ty podobné, stejného druhu, přibližně stejné vlnové délky. Skleněný hranol, nebo kapka vody způsobí, že se v hustějším prostředí každá vlnová délka jinak ohne, to nám světlo rozdělí podle vlnových délek a my vidíme pak jednotlivé druhy světla, barvy.
Co však to jsou barvy?
Vědci opět odpoví, že světlo různé vlnové délky, dál již nic moc.
Tady si pozveme na pomoc opět jeden z universálních zákonů Vesmíru:
"Vše je postaveno tak, aby to správně fungovalo, vše funguje tak, jak je postaveno."
Barva není nic jiného, než membrána, která je postavena tak, že propustí všechny fotony až na jeden druh, určité délky, který díky této délce nemůže stavbou membrány projít a odrazí se, tyto odražené fotony dorazí opět do našeho oka, ale jsou to třeba jen červené, proto vidíme červenou. Barvy jsou tedy membrány, které odrážejí jednotlivé druhy fotonů podle své stavby.
Čím více fotonů odrážejí, tím je barva světlejší, také studenější, čím více jich pohlcují, tím více je barva tmavší a teplejší. Černá, pak pohlcuje veškeré světlo, fotony odevzdají veškerou svou energii, proto se také velmi rychle zahřívá. Teplo se uvolňuje jednoduchým procesem třením, jak fotony pronikají membránou, nevybuchnou, ale třením vytvoří teplo, zahřejí. Protože, ale pronikají do barvy - membrány, mění i její stavbu, černá barva dlouhodobým působením světla bledne.
Není to zajímavé, že bílá působením fotonu tmavne a černá bledne?
To je opět důkazem filosofie Vesmíru, kterou jsme představili, že vše se mění, bílá v černou, černá v bílou, pulsující Vesmír.

Pokusíme se to nyní shrnout.

Pohyb fotonů nevidíme, pouze jejich explozi a odraz, pokud narazí na pro ně nepropustnou membránu a dorazí do našeho oka.
Naše oko vnímá pouze určitou vlnovou délku, tedy kratší a delší již nevidíme, ultrafialové a infračervené světlo není našim okem vnímáno, přesto existuje, můžeme ho dokázat pomocí již vynalezených přístrojů.

Světlo se pohybuje v časoprostoru (pro vás v čase a prostoru).

Tady se podíváme na naše časové a prostorové vnímání pohybu.

Nejdříve prostorové vnímání, neboť je názornější:
Naše oko je schopno vnímat řádově hodnoty lidmi určených prostorových jednotek, na jedné hranici řádově milimetry, co je menší, tam již nevnímáme detaily, na druhé hranici vnímání, pokud se podíváme do krajiny z rozhledny, vnímáme kilometry, ale detaily se opět již ztrácejí.
Shrneme, vnímáme od milimetrů do kilometrů v prostoru.
Zde jsme byli úspěšní, neboť jak pro jednu, tak pro druhou hranici jsme objevili přístroje, které nám pomáhají vnímat i svět mimo naše schopnosti, tedy různé typy mikroskopu, pro vnímání mikroprostoru, na druhé straně, dalekohled, pro vnímání makroprostoru.

Jsme tedy schopni akceptovat mikrosvět a makrosvět.

Přesto, žádná vědecká byť teorie není schopna přijmout existenci inteligentní organizace na úrovni, jak mikrosvěta, tak makrosvěta. Představte si civilizaci Egypta, Mezopotámie, Číny, Indie zmenšenou na velikost roztočů, nebo dokonce bakterií, je pro nás nepostřehnutelná, může existovat ve vaší posteli ve škvíře mezi parketami a nic o ní nebudete vědět.
Jen proto, že ji nepředpokládáte. Zcela reálně je to však pravděpodobné. Nevymyká se to logice a filosofie Vesmíru takové to organizace předpokládají.
Na druhé straně je tu naše planeta Země, kterou rovněž nejsme schopni vnímat jako živý celek součástí makrosvěta.
Logika filosofie Vesmíru však potvrzuje tyto alternativy, neboť vše je jen účelné pro existenci Vesmíru, nikoliv existenci lidského pohledu na jeho nadřazenost.

Vnímání času:
Zde jsme na tom podstatně hůře, než ve vnímání prostoru. Vnímání času se u nás teprve formuje. Máme dokonce přístroje, které nám opět umožňují vnímat pomalejší čas, i čas velmi rychlý.
Naše vnímání času je limitováno naším životem. Vnímáme čas sekund a roků, staletí tisíciletí, dle písemných záznamů, milióny let dle metod rozpadů izotopů v hmotě.
Pomocí kamer jsme schopni čas zrychlit, nebo zpomalit.
Neumíme však ještě těchto dovedností zcela využít.
Tady se na chvíli vrátím do ne příliš vzdálené minulosti. Před léty jsem zhlédl přírodopisný film o ostnokožcích - mořských hvězdicích a jejich příbuzných. (Zde mi promiňte, že nebudu již zcela konkrétní, určitě bych to našel, ale můj mozek pokud něco vidí, nebo přečte, registruje podstatu a zapomíná obal, není vědecky důsledný, proto jsem se nikdy nestal vědcem, nám však postačí podstata a je jedno kdo a kde se toho účastnil.)
Podstatou tohoto filmu bylo, že jistý člověk, už starší, někde v Americe rád pozoroval mořské hvězdice, všiml si, že se sice viditelně nepohybují, ale když se jde na ně podívat po čase, buď už tam nejsou, nebo zaujímají jinou polohu. Napadlo ho, že by bylo možné je snímat podobně jako rostliny s časovým intervalem a pak tento film zrychlit. Objevil se svět nám zcela podobný, hvězdice se pohybovaly, lovily, soupeřily, bojovaly mezi sebou jen v jiném čase, který my nevnímáme. Vědci byli tímto jevem zcela fascinováni a samozřejmě začali takto hvězdice studovat.
Proč na to nepřišli sami?
Proč to objevil obyčejný amatér?
Tento film mne velice oslovil a odhalil podstatu lidského vnímání a především podstatu vědeckého bádání. Vědci, jakmile dostanou určitá fakta, ponoří se do složitosti vlastního zkoumání a již nejsou schopni hledat souvislosti mimo svůj obor. Zapomněli dávno na filosofii.

Podstata našeho vnímání času mi jasně odpověděla, že jestliže existují organismy, které žijí v pomalejším čase, musí existovat i organismy žijící v čase rychlejším. U všech smyslů máme ohraničené vnímání, jak na jedné, tak na druhé hranici, totéž musí platit i o čase.

Vše dále můžete třeba považovat za teorii potvrzující existenci duchů, víl, skřítků, andělů apod. Zároveň však vylučující existenci jiných světů, paranormálních jevů a především paralelních Vesmírů. Vše je zcela reálné, existující v našem Vesmíru, je součástí naší reality. Jen ji nevidíme.

Proč?

Začneme jednoduchým a logicky chápatelným důkazem. Naše oko nejenže nevnímá rychle se pohybující světlo, ale není schopno vnímat předměty pohybující se daleko pomaleji. Představte si, že vám řeknu, že budu velmi blízko vás, dokonce mne uslyšíte, ale nebudete mne vidět. Ihned tvoříte představy nějaké magie, nějaké zázračné barvy, případně vědecké fantazie hologramů apod.
Znova opakuji, budu zcela hmotný, jen mne neuvidíte.
Přitom vysvětlení je zcela prosté, stačí, když se rozpohybuji tak, abyste mne přestali vnímat.
Představte si vrtuli letadla, je hmotná, je viditelná, pokud je v klidu. Jakmile se roztočí, zmizí vám stejně jako výplet kola bicyklu, listy ventilátorů apod. Nepohybují se rychlosti světla, přesto je nevidíte. Když tento jev vysvětluji dětem, říkám jim: Představte si, že mně přivážete na list vrtule a nastartujete letadlo, asi to bude bolet, budu řvát, vy mne uslyšíte, ale stejně jako list vrtule neuvidíte.
No a na světě máte ducha letadla, co na vás mluví, ale není vidět.
Tento příklad vás však pravděpodobně utvrdí, že organismus jako já to nemůže přežít, tedy vědecký závěr je, že takovéto organismy neexistují.
Já jsem dnes přesvědčen, že existují.

Proč?

Opět pozveme na pomoc logiku a filosofii Vesmíru.

Jestliže budu hledat mezi organismy tvory, kteří mají takovou schopnost, přinejmenším narazím na ty, které vnímám, ale mizí mi z dohledu jejich části těla. Křídlo kolibříka, křídlo včely, kteréhokoliv hmyzu nevidíte, pokud se pohybuje. Když je v klidu, tak ho můžete vidět, pokud ho organismus použije k letu, tak vám zmizí. Pokud tedy existují částí organismů s touto vlastností, proč by nemohl existovat celý takový organismus.

Logika filosofie Vesmíru říká, že když máme jednu polaritu, existuje i druhá.

Vědci starověku, středověku i současnosti jsou na tom stále stejně, potřebují důkaz, pokud ho nemají, pak to neexistuje, nebo to přenášejí do jiných světů, v historii to byli různí bohové, svět bohů, svět duševna apod., dnes jsou to paranormální jevy, paralelní Vesmíry, tedy jinak nazvaní opět nadřazení bohové.
Já vnímám jeden zcela reálný Vesmír, jehož jsem součástí, a vše je v něm reálné, jen některé věci zatím nevidím, nejsem schopen je identifikovat. Pokud však zjistím jednu polaritu, pak vím, že existuje i druhá. To je universálnost zákona tohoto Vesmíru a nemusím ubíhat k pseudo fantaziím bohů, paranormálních jevů a paralelních světů.

Vše je jen otázkou naší nevědomosti.
Všechny nevysvětlitelné jevy, které jistým způsobem registrujeme, jsou opodstatněné, ale také reálné, v nám nejbližším reálném okolí. Vždy je to otázka jen nalezení důkazu a ten bývá většinou velmi prostý a jednoduchý, s tím však již věda neumí pracovat.
Je paradoxem, že dnešní věda je daleko více vzdálená realitě, než u primitivních národů, věřících v bohy.
A tak vždy musí přijít amatéři, lidé mimo vládnoucí oficiální vědu, aby učinili objev, který vrátí vědu na určitou cestu. Tak to bylo i s organismy pomalu se pohybujícími - hvězdicemi.

Nyní si uvedeme několik již vědci potvrzených faktů.
Existují tedy organismy, které se pohybují tak pomalu, že je nevnímáme jako živé, pokud ano, pak na jakési nižší úrovni, příkladem jsou především rostliny.
Existují organizmy snášející tlak v několika kilometrech pod hladinou světového oceánu, tlak, který by nepřežil žádný suchozemský tvor.
Jejich těla jsou postavena tak, že obsahují až devadesát devět procent vody, přesto jsou plně funkční.
Existují organismy, které snášejí teploty v blízkosti podmořských vulkánů takové, které by rovněž nepřežily jiné, nám známe organizmy.
Existují organismy, které nepotřebují kyslík ani fotosyntézu, přesto vytvářejí, koloběh přeměny látek.
Jestliže existují tyto organismy, pak musí zákonitě existovat organismy druhé polarity.
Především organismy pohybující se rychleji, než jsme schopni vnímat.
Proč je tedy nevidíme, když jsou v klidu?
Jednoduše proto, že nikdy v klidu nejsou, ani to nedokážou. Tak jako hvězdice, nebo rostlina se nedokáže sama pohybovat rychleji, tak tyto organizmy nemají opačnou schopnost se pohybovat pomaleji. Druhým důvodem je, že jejich stavba musí odpovídat tomuto pohybu, je tedy možné, že jejich těla jsou tvořena více jak devadesáti procenty vzduchu, nebo vodní páry, nebo jiné substance.
Jestliže existuje energie zorganizovaná již v hmotu, a neproniká našimi těly, například kámen, jestliže existuje energie pronikající našimi těly, ale ničící naše buňky, například jaderné záření, jestliže existuje energie, která proniká našimi těly, buňkami i menšími organelami a nepůsobí větší škody, teplo, radiové vlnění a další signály,
pak:
Proč by neměly existovat organismy s takovouto stavbou těla?
Nejen, že je neuvidíme, nebudeme je cítit, ale velmi snadno mohou procházet celým naším organizmem, aniž to zaregistrujeme, aniž nám to ublíží.

Jakým právem nám to vědci popírají, když vše je zcela reálné?

Nakonec několik rad jak se s těmito organismy vyrovnat, seznámit,
pro vědce, je konečně potvrdit:

Nejdříve nadřazeným vědcům:
Máte kamery, které dokážou dnes zachytit rychlost střely, rychlost pohybu křídla kolibříka, či hmyzu, snímáte však obrazy v minimálním prostoru, ve kterém pohyb organismu okamžitě mizí. Prosím zkuste, když se dozvíte, že v určité lokalitě, domě se například vyskytují duchové, jeden pokoj, jednu místnost filmovat touto kamerou a budete se určitě divit, co zachytí.
Potvrdíte existenci organismů lidským okem nevnímaných.

Pro vás, kteří si nedovedete vysvětlit, proč v domě, který byl dlouho opuštěný, tzv. starý straší.
Jen ho obydlely organismy rychleji se pohybující, měly zde klid, nikdo je nerušil, nikdo jim nepřekážel. Nemusíte zvát vymítače ďáblů, lidi, jež tyto organismy vnímají, ale pouze jako nějaké zlé duchy. Jsou to pouze organismy různých vlastností, různých schopností, různých nálad.
Uvědomte si, že nenajdete dva psy stejných povah a můžete je vnímat různě, některé budete milovat, jiní vám neučarují, jiní vás budou zlobit. Pak vezměte v úvahu další druhové rozmanitosti, někomu vadí psi, jinému kočky, dalšímu myšky apod. Tyto organizmy jsou rovněž různě rozmanité, proto jsou duchové příjemní, neškodní a zlí. Je to však otázka vašeho osobního vnímání. Zaujmete-li kladný postoj k těmto vnímaným skutečnostem ve vašem domě, vašem životě, vše se okamžitě změní, začnete pociťovat to, co nazýváte strážnými anděly.
Přestože uděláte chybu, nevyhoříte, nezakopnete, nezraníte se apod.
Vyrovnali jste se s organismy vámi nevnímanými, ale přijímanými.

Pro vás, kteří jste schopni toto vše akceptovat:
Začněte s nimi komunikovat, mluvit, vysílat chápající energie, projevit touhu se seznámit, sblížit.
Určitě dosáhnete pokroku a přesvědčení, se kterým se možná budete bát svěřit, ale pocítíte něco, co jste doposud nezažili a budete ode dneška vědět, že je to zcela reálné. Zde na tyto stránky můžete psát své zážitky, zkušenosti, nebo jen své pocity.

"Zde je svět reálných, přesto nevnímaných organismů, mých i vašich přátel.
Nevadí, když je budete stále nazývat duchy, anděly, skřítky, vílami apod.
Ale možná si zaslouží vaše reálné pojmenování."

Tajemství světla a jeho všech energetických bratrů a sester je, že se snaží projevit v tom, co jiní nazývají hrubo hmotné struktury a obracejí se k jemno hmotným strukturám.
Celý pohled dnes na transformaci je převrácený, neboť se domníváme, že máme přejít "od hrubo hmotného k jemno hmotnému".

Pravda je taková, že Vesmír se organizuje v hmotě a čím je hmota pevnější, stálejší, tím více si uvědomuje svoji podstatu v jemno hmotném stavebním základu.

Vím, těžko pochopitelné, vede nás touha k vnějšku, dívat se do oblak, dívat se na Boha nad námi, dívat se do galaxií, dívat se na vzdálené civilizace.

Až obrátíme pozornost k vnitřku, podíváme se do sebe, najdeme Boha, najdeme universální inteligenci, najdeme sounáležité přátele.