Červen 2011

Vstup do "Jednoty".

12. června 2011 v 0:09 | selský filosof |  Moje bláznovství
Vstup do "Jednoty".

stále citované téma z různých pohledů.
Většina vypovídá o odchodu z "Duality" do "Jednoty".
Popisují, odhalují, ukazují však jen z pozice opět přetrvávající duality.
Snažil jsem se ukázat na tento nesoulad, není vnímán.

Pokusím se opět.
Nelze odejít ze "Tmy" do "Světla", to je duální pohled, neboť světlo a tmu opět dělíme.
Nelze odejít z "Nižších energií" do "Vyšších energií", to je opět duální vnímání, opět dělím na vyšší a nižší.
Nelze opustit "Hrubé vibrace" a přestoupit na "Jemnohmotné vibrace", to je opět duální, stále dělím na hrubé a jemné.
Toto je jednota stavby, nikoliv funkce, jednota posouvání v časoprostoru, nikoliv existence.
Ve "Filosofii Vesmíru" jsem ukázal rozdíl mezi dualitou a dipolaritou.

Vstup do "Jednoty" je přijetí, uvědomění si "Dipolarity".
Vstup do "Jednoty" je naplnění třetí úrovně "Pochopení".
Vstup do "Jednoty"je nová organizace, nová "Jedinečnost".

Zkusíme znovu.
Materialisté i idealisté vnímají svět ze své strany pólu.
Dualisté připouštějí existenci obojího, ale odděleně.
Magnet, Vesmír i Bůh je jeden, nedělitelný ve smyslu duality na dvě části.
Rozdělím-li magnet, mám opět obě části, oba póly.
Dělím-li Vesmír, každá jeho část obsahuje vše.
Vnímám-li Boha, přijímám dobro i zlo.
(Příklad rozpadlého Boha, rozbitého zrcadla, skládání krychličky.)

Budete-li se obracet k Bohu,
budete-li se obracet k vyšším bytostem,
budete-li se posouvat do světla,
budete-li se přesouvat do vyšších dimenzí
neopustíte dualitu, jen změníte místo.

Musíte uvěřit ve své božství,
musíte přijmout své vyšší já,
musíte spatřit své světlo,
musíte vnímat všechny své dimenze.

Pak pochopíte dipolaritu = neoddělitelnost.
Pak nastoupíte cestu do Jednoty.
Pak se stanete součástí Jednoty.

Čas a prostor jsou dvě polarity existence Vesmíru.
Bez času není prostor a bez prostoru není čas.
Jedno je obsaženo v druhém.
Čas se ztrácí v prostoru a prostor v čase.
Nebo-li, čas se mění v prostor a prostor se mění v čas.

Energie a hmota jsou dvě polarity realizace Vesmíru.
Bez energie není hmoty a bez hmoty není energie.
Jedno je obsaženo v druhém.
Energie se ztrácí ve hmotě a hmota v energii.
Nebo-li, energie se mění ve hmotu a hmota v energii.
A tak je to se vším v našem Vesmíru.

"Darwin nás zmátl vývojem."

Představil vám vývoj od jednoduchého k složitému, od buňky k organismu člověka.
Izoloval vás v časoprostoru jedinečnosti.
Vývoj je však cesta od jedné organizace ke druhé organizaci posunuté pouze v časoprostoru.
Od jedinečnosti k jedinečnosti.
Od jednoduchého k jednoduchému.
V časoprostoru se nemění funkce, nemění přírodní zákony, mění se pouze stavební kameny.
Buňka skládá vaše tělo, ale uvnitř je stejně složitá, jako vaše tělo.
Jen je poskládána z jiných stavebních kamenů.
Má stejné funkce, stejné vlastnosti, stejné schopnosti a řídí se universálním zákonem Vesmíru jako vy. Lidská nevědomost stvořila nadřazenost nad tyto zákony, a proto zůstává lidská společnost nefunkční.
Vaše těla jednou vytvoří jedinečnou organickou lidskou civilizaci, pak budete ve skutečné jednotě, začnete fungovat na základě universálního přírodního zákona Vesmíru, nikoliv lidských nadřazených zákonů.

Atom tvoří Vesmír, ale uvnitř je stejně složitý a podléhá stejným zákonům. Je stejně nekonečný, stejně jedinečný, stejně dipolární, stejně trojelementární jako Vesmír a vše v něm.

"Einsteina nechceme pochopit."

Ten nám dal zcela jednoduchou rovnici existence a všech zákonitostí Vesmíru.
Připustit její geniální všeobecnou platnost by znamenalo popřít nadřazenost lidského rozumu nad přírodní zákony, a proto musela být zahalena "nepochopitelným geniovým tajemstvím, množstvím složitých výpočtů a vzorců", za které se může schovat i vědecká nadřazenost.
Rovnice zcela jednoduše ukazuje, jak se mění hmota v energii v časoprostoru a energie ve hmotu.
Obě jsou polarity jednoho celku, jsou neodlučitelné, tedy nenadřaditelné.
To tedy jednoznačně popírá lidskou nadřazenost jak k vnějšímu světu, tak ke svým jedincům.
Člověk je tak důležitý, jako jakákoliv část Vesmíru, nejen zvířata, ale i každý atom má stejnou hodnotu důležitosti pro existenci Vesmíru. Popření nadřazenosti, by znamenalo popření možnosti vládnout a k tomu ještě lidská civilizace nedospěla. Toto naplnění zákonité existence je již však v dohlednu.

Cesta ven, cesta rozpínavosti, cesta kvantity je naplněna.
Přichází zákonité období transformace, proměny, cesta kvality.
Vydáváte se na cestu dovnitř sebe sama.

Zde je šifra existence:
I. Úroveň: 1. - hledání hledaného.
2. - poznání hledaného
3. - pochopení hledaného

II. Úroveň:1. - hledání poznaného
2. - poznání poznaného
3. - pochopení poznaného

III. Úroveň: 1. - hledání pochopeného
2. - poznání pochopeného
3. - pochopení pochopeného

Naplnění 3x3 úrovní.
Kvalitativní proměna.
Vznik nové Jedinečnosti.

Kapitola 2. - Myšlenka

12. června 2011 v 0:07 | selský filosof |  Moje VII. kniha - Spasitel
Myšlenka.
První myšlenka obsahuje nic a všechno.
Chci existovat, žít.
Je prvotní hnací silou všeho.
Vždy z ničeho stvoří vše.
Je mým průvodcem od počátku až do konce existence.
Každá část mého vesmírného já, má tuto moc.
Pokud si ji neuvědomuje, přestává existovat.
Jsem živý svou myšlenkou, jste živí svými myšlenkami.
Myslím = existuji, myslíte = existujete.

Kapitola 1. - Můj Bůh, můj Vesmír.

12. června 2011 v 0:04 | selský filosof |  Moje VII. kniha - Spasitel
Můj Bůh, můj Vesmír.

Bůh je všechno, co existuje, Bůh je existence.
Vesmír je reálná existence, Vesmír je Bůh.
Vesmír je obsažen v Bohu a Bůh ve Vesmíru.
Vše, co je ve Vesmíru má nejen Boží podstatu, ale je jeho tělem.
Vše, co je ve Vesmíru, je Boží.
Každá část Vesmíru je části Boha.

Spasitel - Úvod

11. června 2011 v 23:59 | selský filosof |  Moje VII. kniha - Spasitel
Úvod

Toto jsou myšlenky přírodních zákonů, nikoliv vlády.
Přišel jsem, abych si přál.
Co si přeji pro sebe je mým přáním i pro posledního z vás.
Jsem první i poslední.
Jsem první v myšlence, poslední v jejím naplnění.
Až bude nasycen poslední z vás, budu nasycen i já.

Jídlo a Hlad.

11. června 2011 v 23:55 | selský filosof |  Moje VI. kniha - Pohádky bez ...
Jídlo a Hlad.
Já jsem jídlo
ty máš hlad.
Mohu shnít,
nebo sytost dát.

Já jsem hlad
a ty jsi jídlo.
Mohu trpět,
nebo utrpení smrtí zmást.

Jen jídlo sytí hlad
a hlad sytí jídlo.
Najezený hlad
nové jídlo může dát.

Tohle není sen,
jenom nový vjem.

Noc a Den

11. června 2011 v 23:52 | selský filosof |  Moje VI. kniha - Pohádky bez ...
Noc a den.

zrodila se Nová Zem.

Nic nebylo dobrem,
nic nebylo zlem,
jen krásná noc
a krásný den.

Den plný světla, života,
noc klidná, tichá temnota.
Den posláním a práci žije,
noc odpočinkem milá mi je.

Den teplo a radost rozdává,
noc naplněním mně uspává.
Den v srdci lásku zapaluje,
noc chladem žár její nám ochlazuje.

Den je začátek, nové zrození,
noc konec, smrt bez soužení.
Den je touha po životě,
noc je naplnění v tvém životě.

Den není dobrem
a noc není zlem.
Den si hlídá noc
a noc nám hlídá den.

Tahle Země není snem
to je jenom nový vjem.

Pohádky bez ...

11. června 2011 v 23:48 | selský filosof |  Moje VI. kniha - Pohádky bez ...
Pohádky bez králů a královen,
bez princů a princezen.
Bez kouzel a kouzelníků,
bez Sněhurek a trpaslíků.

Bez pohádkových bytostí,
bez zlosti a podlostí.
Bez nástrah a úkladů
bez lesknoucích pokladů.

Bez vítězství, bez porážek,
bez otázek, bez náhražek.
Bez strachu, bez bolesti,
bez neštěstí, bez krutostí.