Únor 2011

Transformace -vnímání jednoty.

22. února 2011 v 22:17 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
Transformace - vnímání jednoty a duality.

Již ve svém dopise jsem se pokoušel upozornit na vnímání jednoty a duality. Většina sdělujících nám říká, že přecházíme ze světa duality do světa jednoty.
Ano je to pravda, ale často sami interpreti stále popisují tento jev z pohledu duality.
Pokusím se vysvětlit.

Nejčastější tvrzení:
Ze tmy vstupujeme do jednoty světla.
V duálním světě tedy existuje světlo a tma, tím však, když vstoupím do světla, nemohu opustit dualitu, nýbrž se přesunu z jedné části do druhé, tu druhou neruším, ale existuje, mohu ji sice ignorovat, ale pak jsem stále v duálním světě, jen vnímám světlo.
Abyste dále lépe chápali, je nutné se podívat na dipolaritu ve "Filosofii Vesmíru" a "Vznik světa podle matky logiky".
Musím tedy místo světla a tmy přijmout světlo i tmu, jako součást jednoho. Připomenu, stejně jako naše planeta Země, bez světla, ani bez tmy by nemohla fungovat jako živá planeta.
Tedy správně - musíme vstoupit do jednoty světla a tmy.

Další tvrzení:
Přestaneme čas vnímat lineárně.
Je nám prezentována jakási dynamická, spirální představa času, nebo jinak zatím nepředstavitelně identifikovaná představa. Čas opravdu by vyžadoval hlubší rozpravu, ale věřte, že nám postačí ten lineární, jen opět ho nesmíme vnímat duálně.
Tedy opět jednoduše, čas není opět něco samostatného, ani čtvrtý rozměr, jak se nám snaží namluvit někteří vědci, ale prostý druhý pól prostoru.
Ano časoprostor je zase jeden magnet s dvěma póly. Na jedné straně prostor, na druhé čas. Jen naše vnímání času je opačné. Podíváme-li se na počátek Vesmíru, okamžik Velkého třesku, pak prostor má hodnotu nula, je minimální, ještě se Vesmír nerozepíná, čas však je na maximu, neboť veškerý čas má Vesmír před sebou. Od tohoto okamžiku se čas zkracuje, zmenšuje, prostor naopak roste, zvětšuje se. Na konci existence Vesmíru bude čas minimální, prostor maximální, v okamžiku zhroucení Vesmíru je čas již nulový. Je to stejné, jako teorie všechno a nic. Máme všechen prostor a žádný čas. Naopak na počátku máme všechen čas a žádný prostor. To je jen další důkaz vzniku Vesmíru z ničeho.
Tím, že vnímáme čas odděleně, samostatně máme mylnou představu, že čas běží dopředu do budoucnosti, ale budoucnost je ubírání času, tedy běží opačně vůči prostoru. (Proto pohledem do vzdáleného Vesmíru vidíme jen uplynulý čas, čím dále dohlédneme, tím vzdálenější minulost vidíme.) To je podstata našeho špatného vnímání času. I svůj život tomu podřizujeme, v okamžiku narození máme nejvíce času, čím více spěcháme, čím více se ženeme do budoucnosti, tím ho více ztrácíme, ale myslíme si, že máme tímto náskok a je třeba co nejvíce udělat, co nejrychleji.

Často slýcháme větu:
Není důležitý cíl, ale cesta. Tato věta zcela jasně vyjadřuje správné chápání času. Pokusím se přiblížit na příkladu. Připomenu jen, že každá organizace ve vesmíru, každá cesta má svůj stanovený čas. Děláte li jakoukoliv činnost a spěcháte rychle k cíli, pak sice dosáhnete rychleji tohoto cíle, ale neprožijete určitý kus života, tedy ve výsledku se o tento život připravíte. Jinak je to stejné jako když jedete autem dvacetikilometrovou rychlostí a sledujete okolí, vidíte různé obrazy, třeba skotačící zajíce na poli, zpomalíte a sledujete jejich dovádění, prožijete s nimi kus života. Řeknete si, to mi vůbec nevadí. Dobrá spatříte na kraji silnice kus zlata, který ovlivní celý váš další život. Pokud však pojedete dvěstěkilometrovou rychlostí, pak pokud to přežijete, ničeho z toho si nevšimnete, dorazíte sice do cíle, ale zkrátíte si část života o to, co byste prožili, kdybyste nespěchali. Chápete, že civilizační spěch vám sice zdánlivě nabízí více prožitků, ale ve výsledku nic z toho skutečně neprožijete a o mnohé se ještě ochuzujete.
Ještě jeden příklad, lasičce bije srdce velmi rychle a žije velmi rychlý život, odehraje se zhruba za jeden až dva roky, naproti tomu sloní život je daleko pomalejší a trvá i více jak sedmdesát let, kolik toho prožije, kolik vidí a kolik žije dní oproti lasičce, o kolik více událostí v průběhu života zažije.
Čím to je dáno? Všechno ve vašem okolí má svůj jedinečný čas, čím více spěcháte, tím více předbíháte tyto okolní časy a některé pak nejste schopni ani postřehnout. To je podstata zkracování vašeho lineárního času vůči jinému lineárnímu času.
Tím, že naplníte každou vteřinu svého života, tím že se naučíte skutečně žít v přítomnosti, tím prodloužíte svůj skutečný život. Kdybyste dosáhli toho, že zůstanete v přítomnosti, logicky zastavíte čas a stanete se nesmrtelní.

Pralesní lidé žijí přítomností, zastavili čas, jsou podle vás primitivní, zůstali na nízké úrovni, ale vůbec nic nevíte o jejich štěstí, spokojenosti, naplnění života. Vy máte relativně všechny vymoženosti civilizace, ale ve výsledku jste pernamentně nespokojeni, nešťastní, prázdní.

Další tvrzení:
Dostáváme se do vyšších vibrací, jemnohmotných struktur.
Hmota je prezentována jako něco nižšího, hrubého, nízké frekvence a my směřujeme k tzv. jemnohmotným strukturám. Toto je opět vnímáno zcela opačně, stejně jako u času, kdy si myslíme, že čas se rozpíná v prostoru, ale opak je pravdou, čas nám v prostoru mizí, zkracuje se.
Jinými slovy, jemnohmotné struktury ve hmotě mizí, nikoliv, jak je prezentováno: hmota směřuje ve vývoji k jemnohmotným strukturám.
Vrátíme-li se k počátku Vesmíru, pak je jedno zda zastáváme názor materialistický či idealistický, podstata zůstává stejná.
Materialisté mají na počátku Velkého třesku jen energii, jen vlnění a dále se organizuje hmota do prvních hmotných částic, protonu, elektronu, neutronu apod., pak atomu, molekul a látek.
Idealisté mají na počátku myšlenku, ideu, Boha, to vše se dále opět realizuje ve hmotě.

Pokud jste alespoň trochu vnímaví, pak jasně vidíte, že obojí popisují stejný jev, jehož podstatou je, že na počátku vzniku světa byly ty nejjemnohmotnější struktury a žádná hmota, se stářím Vesmíru tyto jemnohmotné struktury mizí ve hmotě a ta v čase naopak nabývá.
Tedy Vesmír, nesměřuje
k jemnohmotným strukturám, ale k pevným hmotným strukturám.
Abyste zcela však pochopili tento princip, musíte přijmout universální zákon "Filosofie Vesmíru".
Zde se podíváme opět na stavbu a funkci, která nám tento pohled může zprůhlednit.
Jemnohmotné struktury na počátku existence Vesmíru představují maximální funkčnost, naopak hmota, jako představitel stavby má nulovou hodnotu. V časoprostoru pak opět plynule přechází funkčnost do hmoty.
Jinými slovy hmota svou neustálou organizací získává vlastnosti jemnohmotných struktur. Tedy toho co si myslíme, že jsou schopné jen ty nejjemnější vibrace, to se stává vlastnosti hmoty. Vesmír tedy nesměřuje k jemnohmotným strukturám, ale hmotě s vlastnostmi struktur na jeho počátku. To je náš opačný pohled.

Nebudou z nás energetické bytosti, ale naopak pevné hmotné existence s vlastnostmi těchto energetických struktur.

Ještě jinak:

"Naše duše neopustí naše těla a nevstoupí do světa duší, ale naše těla se stanou součástí světa duší a svět duší se stane součástí našich těl, to je podstata jednoty, to je podstata transformace."

Než opustíme toto téma, pak cítím potřebu napsat ještě pár vysvětlení, které současní vědci nebudou přijímat, ale mají svou logiku.
První struktury, které přijaly, (spoutaly), jemnohmotné vibrace byly atomy prvků, pak sloučenin, látek, tvořících základy planet. Planeta Země již od počátku své existence má tyto struktury v sobě. Její minerály, horniny, kameny vlastní tyto jemnohmotné vibrace záměru Vesmíru, další organizaci na planetě je stále více zušlechťuje procesem recyklace, koloběhu horotvorných procesů, které probíhají přes čtyři miliardy let.
Jednotlivé hotové organizace na planetě Zemi je zdárně využívají ke svému prospěchu, rostliny, společenstva živočichů i ostatní organismy. I naše již zorganizované mnohobuněčné tělo umí je zužitkovat, zaostává pouze naše vědomí.
A tak, jaksi ještě s nedůvěrou přijímáme působení jedinečného vibračního účinku léčivých kamenů, které mají v sobě spoutané síly právě prvotního záměru. Lávové, kameny, které prošly cyklem vícenásobné recyklace, dokážou až zázračně pomoci při různých potížích, mají zakódované programy vznikajících pozemských struktur, stejně jako pozemské železo, které tak snadno koroduje, jako nejlépe se uplatní ve stravě z jater, nebo z krve.
Horniny, masy skal působí až neuvěřitelně na naše těla. Lidé žijící ve vysokých horách obklopeni masou skal, jsou schopni přežívat až neuvěřitelně tvrdé podmínky, horníci pracující v hloubkách mezi masou pevných hornin jsou svým podvědomím poutáni. Tvrdá práce, nesnesitelné ekonomické tlaky je nemohou již odradit od této práce. Dokonce pokud stávkují, nejraději v dole, mezi horninami, které působí na jejich podvědomí, ano podvědomí již umí vnímat tyto jemnohmotné energie.
Středověk, chladný středověk, kamenné stavby, podvědomá touha po energii těchto nejpevnějších struktur. Velké nepochopení, čím trvalejší hmotná struktura tím pomalejší uvolnění. Ve vysokých horách velká masa, mnoho energie, v dolech velká masa mnoho energie, v hradech, mnohem menší masa málo energie, velká touha.
Faraounové pochopili, množství kamene, miniaturní prostor, nadpozemské vlastnosti komnat.

A nyní dřevo, naše druhá polovina existence.
Jednota dřeva a lidské civilizace.
Dřevo v pralese je součástí života, světlo, teplo, potrava, primitivní stavby.
Dřevo ve středověku v hradech, alespoň v podobě nábytku, ve venkovských stavbách místo přežití i nejtěžších podmínek.
V novověku, tam kde schází nastává kolabs vědomí.
Vědci jen konstatují, že dřevo působí příznivě.
Nejmodernější interiéry meziplanetárních stanic. Žádné kovy, žádné umělé hmoty, ale interiér srubové chalupy.
Proč?
Jednoduše, dřevo je druhým pólem naší existence, jsme spjati.
Jeho jemnohmotné energie potřebujeme k vlastní existenci, vědci říkají, že na nás dobře působí, to jim stačí. Podstata je, že jsou neoddělitelnou součástí našich organismů. Proto bez nich nemůžeme existovat, proto kolabujeme.
Bez dřeva není člověka, není lidské civilizace.
Dřevo je naším nejbližším kontaktérem jemnohmotných vibrací, které nás spojují se Zemí.
Minerály nám umožňují kontakt. Krystaly jsou dokonalou organizací, dokážou přesun jemnohmotných energií usměrnit. Kus křemene vás může léčit, krystal křemene dokáže, usměrnit, koncentrovat energii.
Současné informace nás v podvědomí přitahují k ukotvování této energie, ponořit se do jádra Země, ano v současné době Země všechnu tuto nakumulovanou energii počátku existence Vesmíru nám již může předat.
Naše civilizace je již schopna přijmout tuto energii, v té nejčistší podobě.

Staneme se vysoce organizovanou hmotou s vlastnostmi nejjemnějších počátečních struktur Vesmíru.

Snad je to alespoň trochu srozumitelné.
(Další důkazy přidáme, až se dostaneme k rozvinutí Darwinovy teorie, což již opět delší dobu slibuji, zatím jsem vyslal jen náznaky, ale mnozí již možná pochopili. To co mi doposud brání, není má lenost, ale universální zákon časoprostoru.)

Bezdrátový přenos energie.

22. února 2011 v 22:09 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
Bezdrátový přenos energie

Jestliže jsem se v minulém článku nadchl pro energetické peníze, tak po jeho dopsání jsem se uklidnil. Pak však nastalo to, co se mi stále častěji stává, to je jen začátek, další daleko lepší představa se zjevila při vizualizaci bezdrátového přenosu energie. Okamžitě jsem si uvědomil, že je to asi takový rozdíl, jako telefon a mobil. Občas se potrápím myšlenkou, proč mne to nenapadlo hned, ale vše potřebuje čas organizace, vše se děje tak jak má.
To mne zklidňuje.

Vylepšíme tedy nyní naše energetické peníze.
Peníze jsou peníze, ale krev je krev.
To je podstata této myšlenky.

Když jsem použil krev, jako přirovnání výměny energií, mezi organismem a prostředím uzavřené soustavy, neuvědomil jsem si ihned tuto geniální podstatu rušící nadřazenost.

Možná to bude vypadat, jako bych v patnáctém století hovořil o televizi, ale snažte se.

Neboť bezdrátový přenos energie je ve Vesmíru běžný jev. Světlo ze Slunce v podobě fotonu urazí cestu chladným Vesmírem dlouhou 150 000 000 km. Dorazí na Zemi na vaši pokožku a příjemně zahřeje.

Nic neztratilo tím dlouhým putováním, že?
To už nehovořím o tom, co dokáže v chloroplastu rostlin.

"Už vůbec nechápu, proč naši geniální vědci nevymysleli lupu, která by svítila na vodu, nad níž by kouřily komíny to katastrofické CO2 a vyráběla energetický cukr.
Tolik jsme se nadřadili nad vše, tolik jsme se zahleděli na sebe, že jsme vůbec nepostřehli, co dokáže prostá, jednoduchá, jednobuněčná řasa. Celá ta geniální civilizace nezvládne tak jednoduchou chemickou reakci.
Tak primitivní organismy jako jsou rostliny, to dokáží, my je pokládáme za to poslední, co si zaslouží naší ochranu, můžeme je kácet, můžeme je jíst, můžeme je spalovat, vegetariáni hlásají, že jíst živočichy je nemorální, jíst rostliny to je to správné a tak pojídáme jejich zárodky, semena a jsme správní lidé.
Vidíte, jak jsme směšní, ó my lidé.

Přiznám se, že i já ve své nevědomosti jsem tomuto vnímání podléhal, i když ve mně vždy jakási úcta k rostlinám byla větší. Přiznám se, že jsem často podléhal tlaku okolí. Např. jako učitel jsem chtěl potrestat žáka, který úmyslně trhal rostlinám listy a já to na pedagogické radě přirovnal k ubližování spolužákům. Skoro celý učitelský sbor se na mne díval jako na blázna, který si dovolil srovnávat lidi s rostlinami.
Dnes se vědomě těmto geniálním organismům omlouvám, že jsem ve své malosti podléhal a děkuji za další kus vědění, kterého se mi dostalo.
Vše bylo ovlivněno duálním vnímáním světa. Teprve když jsem si uvědomil jedinečnost, dipolaritu, uvědomil jsem si, co mne napadlo již při studiu na střední škole, kdy jsme probírali vymřelé civilizace, že každá před svým koncem vlastně vykácela lesy ve svém okolí. Zdánlivě nesouvisející. Jenže dnes, když vnímám život na Zemi, už to nejsou rostliny a živočichové, ale život tvořený rostlinami s živočichy. Opět můj oblíbený magnet poskytl představu. Rostliny-jeden pól, živočichové-druhý pól. Neoddělitelné, rostliny nemohou na této planetě existovat bez přítomností živočichů a živočichové, nemohou existovat bez přítomnosti rostlin. Od počátku existence života na Zemi dipolarita producentů a konzumentů byla doplněna třetím elementem rozkladačů, nejdříve na úrovni bakterii, později se objevily rostliny s živočichy. Vše, aby mohl být zachován koloběh látek na planetě a život nabyl podoby nekonečna formou opakování, jak to známe z Filosofie Vesmíru, nekonečno se stane nekonečným až je konečné a může se opakovat.
Tedy rostliny a živočichové, nikoliv dvě části, ale jedna jedinečnost, jeden dipolární magnet. Z jednoho pólu energie vychází, druhý jí přijímá. Jestliže tento magnet prodloužíme až ke Slunci, kde je prvotní zdroj energie, pochopíme propojení organického celku Slunce, Země a sluneční soustavy. Energie Slunce prochází až na úroveň rostlin, které pomocí prvku planety Země organizují zhmotnění tohoto principu. Na úrovni člověka energie rostlin pak organizuje organizaci lidského těla až na úroveň mozku, který je dalším, nikoliv vyšším stupněm organizace hmoty. Jestliže si toto všechno uvědomíme, musíme přiznat přímé působení, nejen Slunce, ale především nejbližšího přenašeče energie, tedy rostlin. Lidská civilizace je tedy jednotný propojený celek, na jehož jednom pólu je les, na druhém společenství lidí. Vůbec si neuvědomujeme genialitu lesního organismu, jeho celistvost, schopnost komunikace a tvořivost. Vůbec si neuvědomujeme jeho inteligenci a jeho propojení se svou existencí. Lesy nejprve ustoupily a vytvořily prostor, abychom se vůbec mohli vyvinout, pak nám poskytly vše potřebné pro náš další vývoj. Dál člověk se musí chovat tak, aby byla zachována rovnováha, tam kde nejsou lesy, není prostor ani pro lidi, jsme součástí tohoto jedinečného organismu. Pokud dnes globálně ohrožujeme lesy, zákonitě globálně začínáme likvidovat část populace, neboť v jednom organismu takováto nerovnováha nemůže obstát. Měli bychom se učit od jiného magnetu na této planetě a to jsou travní společenstva a společenstva stádových býložravců v jednotlivých částech světa. V organizaci života na Zemi je pak cílem propojení těchto společenstev opět v duchu od jedinečnosti k jedinečnosti, od jednoho celku k druhému celku, od funkčnosti k funkčnosti. Jednoznačně z toho vyplývá, že nestačí jen rovnováha mezi lesem a civilizací, ale rovnováha mezi všemi již hotovými rovnováhami na planetě Zemi.

Myslím si, že kdyby naši geniální vědci spočítali, kolik energie skutečně potřebuje člověk a kolik nám ho může poskytnout určitý prostor lesa a především spočítali všechnu zbytečně vyhozenou energii v podobě gigantických staveb, v podobě boje s přírodou, místo spolupráce a především obrovské plýtvání poskytované energie a jejího ztrátového transportu jednoznačně by dospěli k přebytku poskytované energie, nikoliv jejího nedostatku."

Zásadním problémem lidstva je plýtvání energií, nikoliv její nedostatek. Člověk je nedokonalý tím, že energii zneužívá ke své nadřazenosti, nikoliv ke svému prospěchu.
Jaký je smysl co největších staveb, které každé zemětřesení srovná.?
Jaký je smysl regulovaných toků, které násobí škody i malé povodně?
Jaký je smysl gigantických elektráren, když současné technologie umožňují již soběstačnost malých skupin bez transportu energie?
A tisíce dalších příkladů plýtvání energie….
Jediná odpověď :
Nadřazenost sloužící k ovládání.

Nové technologie přinesou okamžitý přístup energie každému potřebnému a opět to budou technologie, které se zrodí mimo vědci ovládaný systém. Zmizí závislost, která zruší podstatu nadřazenosti a nemožnost kohokoliv ovládat. Máte-li vše, máte jen jedinou touhu:
Odevzdat to, co
vytvoříte.
To je přírodní zákon, takto funguje přírod. Až se nad ní přestanete povyšovat, pochopíte. Je třeba nadřazeným rakovinným buňkám ubrat živiny. Každý veterinář ví, že pokud má organismus zbavit rakoviny, musí mu ubrat živiny, tak zacházejí s rakovinou veterináři. Lékaři bojují, proto jsou tak málo úspěšní, jsou ovládáni nadřazeností, neb sami jsou nadřazeni. Nebojujte s vnější nadřazenosti, podívejte se na tu svou.
Rozpusťte ji v její nesmyslnosti a pochopíte.
Začnete vnímat vlastní přístup k bezdrátové energii již nyní, bez nových technologií.


Energetické peníze

5. února 2011 v 0:02 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
Energetické peníze

Čas 18. leden 2011, 23.00. Přišlo to dnes a myslím, že se mi opět hezky rozjasnilo. Opět to úžasně do sebe zapadá. Hledání jedné odpovědi přineslo mnohem více odpovědí.

Peníze, stejně jako vás i mne doprovází po celý život, kdybych měl vysvětlit svůj vztah k penězům a jejich ke mně, potřeboval bych několik stránek. Zkrátíme to, měl jsem jich vždy tolik, kolik bylo potřeba, pro někoho by to bylo víc, pro většinu z vás asi moc málo. Podvědomě jsem vždy tušil, že právě tak akorát, (jen okolí žádalo víc), dnes jsem si tím jist, že tak akorát.
Četl jsem různé studie, že si musíme vytvořit správný vztah k penězům a pak přijdou a podobně, určitě to znáte. Přiznám se, že můj vztah k penězům vždy odrážel aktuální finanční situaci, nikdy jsem nevěděl, kolik jich skutečně potřebuji, naštěstí to vždy vědělo mé podvědomí, a tak, když se jevilo, že by podle mého vědomí mohly fungovat špatně, vždy jsem nějakým způsobem i o to "málo" přišel.
No, bylo by to na dlouho a tak raději pokročíme, možná, že něco z toho pochopíte.

Řešil jsem v poslední době několik otázek, které jsem přiblížil v jiném článku.
Jednou z nich byla i představa, že by byl zájem mne také poslouchat.
Určitě rád bych přednášel svou filosofii Vesmíru, jenže nemohu za to chtít peníze, to mi nějak nesedí. Jenže nemám zas tolik, abych jezdil na vzdálenější místa, snad jen nějaký víkend v rámci mého odpočinku, ale sám nikde, pokud nemusím, nejezdím.

První představa tady byla, že bych někde přijel, někdo by mi nalil trochu benzínu do auta, abych zase mohl odjet, někdo by mi dal nějakou večeři, nebo oběd, případně by mně nechal někdo přespat. Bláznivé, ale možné.
Ještě lepší by to bylo v duchu "táboritů", když budu dělat sena, pár stejných bláznu by mi pomohlo běhat s hráběmi po lukách, spali by ve stanech na pastvinách a večer bychom filosofovali.
Přijatelné bláznovství.
Tak nějak se jeví můj vztah k penězům, a tak jsem začal o tom více uvažovat.
Co z toho vzniklo, překvapilo i mne.
Odpověděl jsem si spousty otázek.
Chcete-li i vy je poznat, musíte se mnou k základům.

Stručná historie peněz, žádné vědecké dílo:

Na počátku měli všichni vše a všechno si dělali sami, vše potřebné poskytovala příroda a co ne, to si dokázal každý sám zhotovit. To funguje ještě u některých přírodních národů dodnes. Fantastické.

Jedinečnost člověka přivedla k tomu, že někdo byl lepší v tom a druhý v onom. Měl lepší luk, hrnek a začal směnný obchod. Nejdříve obchodovaly rody, kmeny, ale pak nastal zvrat, z jistých důvodů se rozpadly kmeny na rodiny a tady potřeba směny narostla. Každý předmět směny měl svou energetickou hodnotu, jenže základní produkty, tedy potraviny se ocitly jako nevýhodné, neboť jejich energetická hodnota byla časově velmi omezená. Přestože bez nich svět nemůže existovat, staly se od počátku díky obchodu podřazené. Produkty s časově delší energetickou hodnotou se automaticky nadřadily, hrnky, motyky a další trvalejší produkty získaly časový posun v prostoru a tím jsme jim přiřadily neexistující energetickou nadhodnotu.
Jejich skutečná energetická hodnota však existovala, na rozdíl od pozdějších peněz a byla předávána svou funkčností, motyka kopala, dokud se nezničila, hrnek sloužil, dokud se nerozbil. Ovšem toho okamžitě využil parazit zvaný obchodník a vytvořil neexistující energetickou nadhodnotu a s tou dále spekuloval a zvětšoval ji v čase, tady selhali fyzikové, neboť to odporuje zákonu o zachování energie. Čas energii nevytvoří.

I toto se však neosvědčilo, a obchodníci začali hledat náhradu, neboť převážení množství různého trvalejšího energetického zboží bylo nepraktické. Nejlépe se hodily předměty líbivé a vzácné, nemají žádnou energetickou hodnotu, pouze časovou trvalost a proto mohly nahradit časovou hodnotu trvalejších energetických předmětů, umožňovaly spekulaci s touto časovou, nikoliv energetickou hodnotou. Můžete namítnout, že některé ovšem mají energii získanou hledáním, kopáním, dobýváním, získáváním, ano, ale je to opět pouze časová hodnota, která má pouze spotřebovanou energetickou hodnotu, nikoliv hodnotu energeticky uvolňovanou. Zlato má pouze cenu, pokud víte, že v čase bude využito. Pojedete-li na ostrov, z něhož nebude návratu, určitě si nevezmete zlato, místo jídla, nebo nože, který má svou energetickou hodnotu, dokonce pokud pojedete na ostrov, kde je vše ze zlata, pak opět si ho nevezmete, neboť v tomto případě už nemá ani časovou hodnotu, neboť je všude. Jediná hodnota těchto předmětů je, že jsou vzácné a líbivé. Další vlastnosti těchto směnných předmětů je, že vůbec nemají ani stejnou pomyslnou hodnotu, což opět jen násobí možnost spekulací s nimi. Je rozdíl, když při odpolední procházce zakopnete o hroudu zlata, nic jste neinvestovali a jste milionáři a je rozdíl, když deset let rýžujete a vyrýžujete hroudu zlata. Jediná hodnota zlata je jeho časová proměnlivá hodnota, kdy tato hrouda může mít hodnotu krajíce chleba v době hladomoru, nebo paláce v době hojnosti. Kromě zlata, vzácných kovů, drahokamů se v této směně v různých částech světa používaly i jiné směnné předměty, jako perly, lastury apod. Od počátku, samozvaný parazit (panovník, později stát, demokratická byrokracie, dnes světový kapitál prezentovaný světovým bankovnictvím), usiloval o kontrolu nad těmito směnnými předměty, především se snažil stabilizovat jejich proměnlivost. Tady vznikla potřeba hromadění, neboť, čím více
budu vlastnit já, tím méně jich bude k dispozici, a tím se udrží jejich vzácnost. Nadřazenost panovníka umožnila, že si mohl k této pomyslné hodnotě ještě přidat další tím, že ještě zlepší kontrolu nad těmito předměty. Tehdy se objevují peníze, zlato oražené jeho pečetí - první dukáty, mají větší hodnotu, než zlato, bez pečetě. Neodstranily však jeden významný nedostatek, a to že si vyžadovaly stále větší vloženou energii, musely se více hlídat, zabezpečovat, zajišťovat. Pokud byly zcizeny, tak nejen uživateli, ale i hlavnímu majiteli, parazitu, který je kontroloval a v podstatě stále vlastnil, ke směně je jen půjčoval. Tehdy se objevují papírové peníze, tedy v podstatě již jen pečeť, která se velmi osvědčila, neboť zlato se daleko levněji zajistí na jednom místě - v pokladně, než když bylo v oběhu, ale především, ukrade-li někdo peníze, okrade jen jejich vlastníka, zlato v pokladně stále zůstává, panovník nic neztrácí. Zvyšuje se opět možnost spekulací a manipulací, neboť pečetí - peněz může být vytištěno podle vůle parazita, to se stává nástrojem vládnutí. Čas zůstává výborným spojencem, čím delší časové období se podaří ovládnout, tím více peněz se dá vytisknout. Princip půjček, úvěrů, dluhopisů a dluhů všeobecně.

Co se však děje na skutečné energetické úrovni skutečných energetických předmětů?
Od okamžiku kdy prodáte kilogram mouky vámi vyprodukované, proměníte ji na peníze, od tohoto okamžiku se hodnota peněz snižuje, čím delší čas, tím menší hodnota, znáte to z opakované historie, na počátku tzv. rozvoje, konjunktury, máte za kilo mouky deset korun, na konci, před kolapsem, v krizi nakupujete za milióny bochník chleba. Věříte nesmyslu, že peníze dělají peníze, ony však dojem neexistující časové nadhodnoty nabírají ze skutečné energetické hodnoty základních potřeb. Z tohoto principu žije parazit, který nevytváří nic, ale spotřebovává stále více. To však znáte ze současnosti, americká krize, sežrání veškerého bohatství českého národa v průběhu dvaceti let. Tím se možná budeme zabývat někdy jindy.

Snahou bylo ukázat, nedokonalost lidského systému, který je odpovědný za tento časoprostorový vývoj, dejme tomu v uplynulých pěti tisících letech.

Protože píši knihu o "Organické společnosti", kladl jsem si otázku, co učiní ten zásadní zvrat, kdy se konečně začneme chovat jako fungující organické systémy, organická těla, zvířecí společenstva.

Vím, že lidská nadřazenost je odpovědná, vím, že vaše vlastní nadřazenost vám nedovolí pochopit tento článek, pokud nejste schopni přijmout skutečnost:
"Že žít jako zvířata není hanlivost, ale podstata Ráje."
Vím, že mé zbavování se nadřazenosti je ještě stále na počátku, přesto jakousi konečnou vizi mám už dávno v sobě, jako možná všichni, jen si ji více uvědomuji.
Současná realita je poslední, konečnou fázi před dokončením nové organizace lidské společnosti, ale i planety, vše se zákonitě zrychluje, jako každá chemická reakce, každý vývoj před dokončením. Všeobecně dnes vnímáme, jako transformaci a hledáme mnoho způsobů, mnoho projevů mnoho cest.
Stále však se objevuje otázka, co to způsobí, jaká síla, a pod.?
I já jsem hledal a přijímal jednotlivé informace o zásahu galaktického středu, mimozemšťanů, nového energetického působení, andělů apod. Vím, že to s tím souvisí, neodmítám, ale cítím, že je to jen na poli vnímání, sám jsem napsal článek o "Nahotě vědomí", který odpovídal na to, jak to bude fungovat, dnes vím, že to bude součástí našeho vědomí, součástí Nového světa, jak se dnes často říká, ale pořád zůstával jakýsi neidentifikovatelný prvek, který to vše zajistí.
Vrátil jsem se ke své filosofii vesmíru, znovu ji pročítal, vrátil jsem se k nadřazenosti, vrátil jsem se k rovnováze a nastavení Vesmíru, nastavení existence, nastavení záměru.
Uvědomil jsem si, že obdivovaná lidská fantazie dokáže vymyslet v podstatě vše, všechny vědeckofantastická díla, literární, filmová, pohádky, pověsti, báje, utopistické představy, mýty náboženství, filosofie, vše co doposud vzniklo v lidských představách.
Jedno jediné však nedokáže, že to může fungovat bez nadřazenosti.
Vždy někdo vládne, zlo dobru, dobro zlu, zákon, Boží síla apod.
Vždy je nutný boj.
Když jsem psal o nastavení, o organismu, věděl jsem, že tam nic takového není a je to jediné, co v miliónové historii Země funguje. Hledal jsem tam nadřazenost, a pochopil, že je tak krátce, časoprostorově zastoupená, že je nepostřehnutelná, je součástí, je zákonitá, je nadřazená jako vše ve vesmíru sama sobě, tím se ruší a ve výsledku ji nemůžeme postřehnout. Toto je asi velmi těžce pochopitelné, v organické společnosti to rozpitváme, jen je to období, jako u organismu ve stádiu rozvoje kmenových buněk, jako "úžasná rakovina", která neustále prověřuje dokonalost vznikajících organizací.
Ale toto, pokud vám to ještě nejde přijmout, můžete vypustit, úkolem je pochopit zcela novou fantazii.

Být samolibý, pak bych měl napsat, že vám představím vědeckofantastický pohled, který ještě nikdy nebyl představen.
Vše funguje samo od sebe, bez vnějšího vlivu, nikdo nebojuje, nikdo nenařizuje, nikdo nevládne.
Přestože jsme tím obklopeni, přestože sami takto fungujeme na tělesné úrovni, tak naše fantazie nebyla schopna vytvořit tuto představu takového to světa. Vesmír takto funguje, nemá žádného nadřízeného, Bůh takto funguje, nemá nikoho nadřízeného, vaše tělo takto funguje, nemá nikoho nadřízeného.
Jednoduché.

Co nám k této dokonalosti chybí?

Konečně se dostaneme k podstatě, ta omáčka předem je daleko obsáhlejší, než výsledek.

Vše ve Vesmíru je o energetické výměně, proměně. Tu jsme zatím nevyřešili, proto jme na takovéto úrovni. To co zajistí její nejlepší využívání, není zákon, není vláda, není nic, co je známe z našeho světa nadřazenosti.
Je to zpřístupnění energie všem dle jejich nastavení a energetické potřeby.
V lidském organizmu to je krev, každá buňka si bere jen tolik, kolik potřebuje, odevzdává tolik, kolik vyrobí, nadbytek je nežádoucí, sebezničující.

Co potřebuje lidská společnost?

Konečně mohu odpovědět:
"Energetické peníze".

Celý vědecký svět dnes hovoří, že máme nedostatek energie, že potřebujeme nové zdroje, nové technologie, potřebujeme volnou energii, která je tajena apod.

Stejný nesmysl, jako naše nadřazenost.

Země má naopak nadbytek energie, za miliardu let existence producentů, zelených rostlin nakumulovala takové množství energie, že ji to ohrožuje. Proto hledala cestu jejího zpětného uvolnění, vyvíjející se systém lidské společnosti ji sice částečně uvolnil, ale zároveň ohrozil její existenci. Tuto energii je nutno uvolňovat, neboť je pro Zemi skutečnou hrozbou. Nakumulovaná energie ve fosilních nalezištích může při sopečných, tektonických cyklech spustit sebezničující proces. Vůbec nemáme ponětí, kolik takovýchto zásob na dně oceánu je, vzhledem k dvěma miliardám let předpokládané existenci života na Zemi, tedy dvěma miliardám let akumulace sluneční energie na Zemi je otázka na místě: Co se s touto energií stalo?
Možná, že byla již dříve zdrojem kataklyzmatických změn a vyhynutí života až na jednobuněčné formy, možná, že má i za následek vyhynutí dinosaurů, neboť jak víme dnes nejsou teorie
o náhlém vyhynutí jednoznačné, postupné hoření takovéhoto super naleziště to vysvětluje logičtěji, kdyby jen malý meteorit dosáhl těchto ložisek a zapálil je … , víme, jak vypadají hořící naftová pole.
Víme, jak vypadal únik ropy v Mexickém zálivu, co vám říká představa, že dojde v této oblasti k tektonickému zlomu, magma se vylije do těchto zásob, to už je kataklyzma nepředstavitelné.

Země tedy zákonitě potřebuje organismus, který bude tuto energii odčerpávat, ale využívat ji k jejímu prospěchu, nikoliv sebezničení. To je smysl poslání lidí na této planetě v organizaci Vesmíru.
To zvládne, když se naučí s touto energii sám hospodařit, pokud ne, sám sebe zničí, tady funguje nadřazenost sama vůči sobě.

Co jsou to tedy ty energetické peníze?

Nevím, jak budou vypadat, ale odpovím vám v duchu J.G. Mendla, který sice nikdy neviděl geny a DNA, ale věděl přesně, jak budou fungovat, jakým zákonům podléhat.

Odpovím vám, jak budou fungovat a jak vyruší stávající ekonomické nesmysly.
Řeknu vám, že nepřijdou z vnějšku, že nebudou dílem oficiálních vědeckých týmů, ale budou objeveny zcela prostým jedincem, jedinou buňkou lidské společnosti a změní vše, stanou se skutečným základem "Nového světa", který se začne dle všech avizovaných proroctví rozvíjet. Ten starý skutečně zahyne, zmizí. To je moje vize a věřím, že takto začne vnímat stále více lidí, již nyní mnozí vnímají, alespoň pochybnost současných peněz a všech jejich symbolů.

Těžko se mi hledala představa k přirovnání, abych ukázal jejich funkčnost.
Zkusíme to:
Představte si, že máte klíč, který všechno odemyká a zamyká, ale uvnitř je universální čip, jenž je zdrojem universální energie.

Jak funguje?
Přijdete domů, strčíte ho do zámku a dům zásobuje veškerou potřebnou energií, teplo, světlo, spotřebiče.
Jdete k autu, strčíte ho do zámku a auto jede na energii klíče.
Jdete nakupovat, jdete za kulturou, cestujete, stále vše platíte energií z klíče.
Fantastické, ale dnes již i celkem představitelná fantazie.

Jak získává energii?
Základem je vaše jedinečná práce pro celek, dnes je to vaše zaměstnání. Denně odevzdáte energii pro společnost a získáte okamžitě do klíče jediný možný vesmírný energetický desátek.
Prodáte vypěstovaná jablka, dostanete do klíče energetický desátek.
Ale pozor, také, jedete autem do kopce a spotřebováváte energii z klíče, jedete z kopce a okamžitě se klíč nabíjí získávanou energií z gravitačního pohybu auta.
Sedíte v divadle, odevzdali jste energii za představení, ale po půlhodině je teplo v sále a klíče všech se začnou nabíjet tímto teplem.
Po práci si řeknete, že byste si šli zasportovat, sednete na kolo a můžete dále nabíjet energií svůj klíč.
Dále bych mohl napsat nekonečnou řadu možností.
Žádná představa není ne reálna, veškerá vámi vyrobená energie je použitelná, tady je skutečná otevřená cesta skutečného pokroku.
Fantastické a myslím si, že i toto je pro celou řadu z vás představitelné.

Proč jsou tyto peníze nezneužitelné?
Tato představa bude vyžadovat trochu slevení s vlastní nadřazenosti.
Protože oproti dosavadním penězům nebudou mít symbolickou energetickou hodnotu, ale skutečnou energetickou hodnotu.
Protože samy budou tuto energii okamžitě poskytovat, nebude časový posun, nebude možno s ním manipulovat. (Jak jsme již řekli, jedině časový posun umožňuje ekonomickou manipulaci.)
Protože hromadění a skladování této energie bude spotřebovávat více energie, než tato energie ve výsledku nakonec vydá. (Stejný princip, jako tuková tkáň v organismu, určitá zásoba je žádoucí, nadbytek se projeví zatížením organismu a vede k jeho sebeničení.)
Protože kradení této energie bude opět vyžadovat tolik energie, že ve výsledku zbude energetický desátek. (Příprava, naplánování a provedení krádeže by spotřebovalo více energie, než získáte.)
Protože výroba nosičů - klíčů, už nebude kontrolovatelná. (Bez energie nebudou mít hodnotu. Abyste ve společnosti
fungovali, musíte ho mít. Aby společnost fungovala, musíte ho mít. Tedy nelze vám je odebrat. Když ho budete mít, jen vy budete rozhodovat o jeho energii, nebudete moci být ovládáni.)
Fantastické, ale pro mnohé ještě těžko představitelné v chápání samo řiditelnosti.

Proč to bude fungovat samo od sebe?
Pro mne celkem jednoduchá odpověď. Protože takto funguje Vesmír, protože takto funguje vaše tělo. Pokud si vybavíte jeho funkční představu, pak vznikne zcela reálný obraz. Vesmír je takto nastaven, vaše tělo je takto nastaveno a energetické peníze takto nastaví lidskou společnost.

Přidám ještě několik poznámek, zbytek bude v Knize o organické společnosti.
Energetické peníze zruší ty ostatní peníze, neboť jejich funkce bude zcela nesmyslná, k čemu zlato, když nemá žádnou hodnotu.
Energetické peníze zruší otrockou práci, udržování otrokářského systému se stane energeticky neúnosné.
Shromažďování majetku, tak jak ho známe dnes, se stane energeticky neúnosné. Každý bude vlastnit tolik majetku, kolik sám zvládne, nenajde energii na jeho zaopatření. Stejně jako lev vládne takovému území, které sám je schopen ubránit. Žádné zvíře nepracuje pro druhé, toho je schopen jedině člověk a tato jeho nedokonalost zmizí.
Zhroutí se dosavadní ekonomický systém, ekonomie se projeví jako již skutečná pavěda, neboť funguje jen na časovém posunu symbolické energetické hodnoty.
Zmizí takové nesmysly, jako jsou autorská práva a patenty, což je opět jen časový posun vytvořené energie.
Zrodí se samo řídící systém výměny energií, přebytek budeme odevzdávat, neboť nás bude zatěžovat, potřebu budeme čerpat. Tak jak to dělají buňky v těle, přebytek odevzdávají do krve, potřebu z krve získávají.
Ve vývoji lidstva zavládnou opět Darwinovy zákony, že jen to co je důležité pro jedince a celek se uplatní a přežije. Budou skutečně přežívat jedinci pro život upotřebitelní, zdraví. Nebude třeba medicínského a genetického opravárenství, to už umí po miliony let mnohem dokonaleji příroda.

Věřím, že mnohé je ještě nepředstavitelné, neboť takováto fantazie ještě nebyla představena a nadřazenost vám neumožní to zcela vnímat.
Já toho vidím nohem více a vím, že je to jen část tohoto dokonalého Ráje, neboť vy si Ráj nemůžete ještě představit, neboť byste tam museli mít policii, která by hlídala pravidla Ráje, někoho kdo by určoval cenu vaší práce apod.
Já již dávno vím, že například toto mé spisováni, má jen hodnotu spotřebované energie. Vím, že kdybych byl architekt, tak má hodnota projektu má jen hodnotu energie, kterou jsem spálil za měsíc práce, ale dělník investuje tuto energii při fyzické práci za týden, tedy jeho týdenní mzda by měla odpovídat mé měsíční, ale věda ekonomie to obrací proti přírodním zákonům, proto to nefunguje a proto to nemůžete pochopit.

Věřte, nevěřte, tak nějak to bude vypadat po transformaci v Novém světě.
Blázni jako já, se již nemohou dočkat, neboť to, co se ještě změní, je úžasné, rád vám zase něco představím.