Leden 2011

Vám všem

25. ledna 2011 v 20:35 | selsky filosof |  Moje bláznovství
Vám všem,

kteří občas čtete mé stránky a všimli jste si, že jsem trochu přestal psát. Konec roku byl opravdu zvláštní a jak "jiní" informují, opět to svým způsobem odpovídalo mému vnímání. Najednou jsem si připadal, a to do slova a do písmene, jako trychtýř naplněný hustou tekutinou myšlenek, jež jsem tak zhustil, že již nemohlo nic odkápnout, nic jsem nebyl schopen vypustit na papír, otvor byl příliš malý a já nevěděl, jak to zředit.
Jediný přítel všech trápení "čas" snad pomůže.
Droga zvaná "nadřazenost", která se mi zjevila jako jednoduchá odpověď, jako základ všech nezodpovězených myšlenek, mi začala otvírat spousty nových pohledů. Uvědomil jsem si, že to co jsem doposud spatřil je jen střípek nového světa vnímání. Jak hluboce je v nás zakořeněna, jak nepředstavitelně se dotýká vnímání našeho všehobytí.
Pocítil jsem, jak je obtížné ukázat a popsat něco, co je doposud ostatním skryto. Mnohdy popisuji a ukazuji pomocí toho, co vidím a ostatní ještě nevidí, a tak se vše jeví jako nesmysl, neporozumění.
Vše co jsem se snažil označit jako "Můj pohled", je "Mé bláznovství", proto nejdříve přejmenuji tuto svou rubriku a přidám rubriku "Moje vysvětlivky".

První mé zaseknutí nastalo, když jedna z mých čtenářek "Měňavka" s tím co jsem napsal, nesouhlasila. To by nebylo nic zvláštního, ale ona nesouhlasila proto, že mne nepochopila, tady jsem cítil, že je někde v mém psaní chyba. Odpověď se zrodila hned, ale nebyl jsem schopen ji napsat, chyběla spokojenost dokonalosti. Netoužím někoho přesvědčit, aby řekl:" Máš pravdu. Nemáš pravdu." Má touha je ukázat obraz, o kterém se dá říct "Je to krásné, ale mně se to nelíbí, mně to neoslovuje. Nebo naopak."
Dále jsem četl a přijímal spoustu nových informací z mých oblíbených stránek, které se týkaly konce roku a všech energetických a astrologických událostí, s většinou jsem souhlasil, ale také často se stávalo, že jsem z nich četl jinak, než bylo prezentováno. K mnohým se vyjádřím.
Měl jsem rozepsaných pár článku a v hlavě se hromadily další témata.

Narazil jsem na rovněž nevydanou knihu "Zvíře jménem člověk". Četl a čtu zmateně na přeskáčku jednotlivá témata, mé ztotožnění se jevilo pro mne tak děsivé, jako bych ji skoro psal já, ale před uvědoměním si "nadřazenosti". Moc pěkná práce a měl by ji číst každý, kdo chce vnímat mé bláznovství.

Do toho všeho se mi začaly vracet obrazy z dětství, které jako by mi říkaly:
"O nadřazenosti nepochybuj, tady a tady, tato a tato situace bylo místo, kdy jsi začal vnímat již bez ní, nevěděl jsi ještě co to je, ale to byla tvá cesta, dnes si ji už uvědomuješ, ale ještě jsi toho viděl velmi málo."

Nemohu si odpustit právě teď, aspoň jeden zážitek z dětství, který se mi v tak živé podobě vrátil.
Jako dítě narozené již ve skvěle se vyvíjející socialistické společnosti jsem již v šedesátých letech byl v působení filmů typu z kolektivizace naší vesnice, kdy zlí statkáři, kulaci i sedláci vstupovali do družstev, mnozí údajně dobrovolně, mnozí se nechtěli vzdát svých majetků a bránili je. Byli to nejhorší zrádci vlasti. Pamatuji si na jednu scénu z filmu, už nevím jakého, kdy paňmáma pláče, když ji odvádějí její dvě kravičky z chléva do společného kravína a pantáta zedřený sedlák, zlý kulak vytáhne vidle na odvádějící. Již si nepamatuji, zda je pobodal nebo ne, ale vím, že šel sedět a já to vnímal jako hroznou nespravedlivost. Na mne tato propaganda působila zcela obráceně. Podotýkám, že jsem neměl tehdy žádné vazby na sedláctví, můj otec byl havíř.
Jenže, jenže ve stejné době se do našich kin dostaly první indiánky a na polské televizi byly vysílány pravidelně kovbojky. Indiány jsem byl fascinován, jako každý malý kluk, jen mé vnímání bylo opět nějak divné. Moc jsem nerozuměl rozdílu mezi dobrými a zlými bělochy, neboť obojí zabírali půdu indiánů, jedni je stříleli a ti druzí je nějak chtěli ukecat. Dál si pak tuto půdu vzájemně prodávali a pak ti zlí bohatí ji zase brali těm chudým, malým farmářům, buď jim vyhrožovali, nebo jim pálili farmy, nebo kradli dobytek. To měl být pro nás příklad nenasytných kapitalistů, kteří ubližovali těm slabým a malým farmářům.
Jenže co naši malí sedláci.
No a dnes to mám opět vnímat naopak, že zlí komunisté brali majetky a hodní kapitalisté měli zdravou soutěživost schopností.
Dnes je to pro mne jen otázka nadřazenosti současného vnímání světa, jen ideologie jsou různé.
K dalším obrazům ze svého dětství, ale i z dále se vyvíjejícího mého bláznovského vnímání světa, se určitě vrátím.
Takže toto všechno se v mém trychtýři myšlenek nakupilo a dnešní článek je první kapka, která ukápla.
Abych ji dokončil, přidám odpověď pro "Měňavku" z komentáře pod článkem "Universální zákon transformace".

Milá Měňavko,
napsal jsem:
Jen Dobrotou k sobě se stanete dobrými.
Jen Láskou k sobě se stanete Láskou.
Jen Božstvím v sobě se stanete Bohy.

Ty jsi reagovala:
" Jen Dobrotou k sobě se staneme sebestřednými nestřídmými požitkáři. Jen Láskou k sobě se staneme sobci. Jen Božstvím v sobě nám naroste ego do nekonečných rozměrů a budeme si myslet, že máme plnou moc nad svým životem. A to se odporuje mé Pravdě, která vede k naprosto odlišné realitě."

Tvá reakce je jasná a srozumitelná, pro mne však z pohledu nadřazenosti, nadřadím li své dobro nad ostatní, pak se to takto projeví, ale já mohu být k sobě dobrý a nenadřazovat se, ale také ne podřazovat se, nemít se rád, obviňovat se nenávidět se, to jsou lidé uzavření, zatrpklí, morousi a mnohdy také zlí.

Láska k sobě bez nadřazenosti, to je, jak se dnes často píše "Láska bez podmínek".
Dovedeme si ji představit jako lásku ke zvířeti, máme ho rádi, ať nám provede cokoliv, máme rádi třeba svého pejska takového, jaký je. Mnozí rodiče milují stejně své děti, bez podmínek.
Jen v partnerských vztazích to neumíme, chceme partnera podle svých představ. K tomu se brzy více dozvíš v pokračování "Lidské sexuality".

Božství v sobě bez nadřazenosti je opět si jej uvědomit, uvěřit.
Miluji li Boha, musím milovat i sebe, neboť já jsem on. Nemilovat sebe, znamená nemilovat Boha, já jsem jeho částí.

Nadřazenost universální inteligence.
Snad i to se dnes povede.
Nejdříve to zkusím pomocí filosofie, často jsem napsal, že jediná možná nadřazenost, je nadřazenost sama vůči sobě. Tedy, je li universální inteligence nadřazena všemu, ale i sobě, to znamená, že zákony platí pro všechny, ale i pro mne, jsem tedy nadřazený?
Jednoznačně vyznívá, že tímto se vlastně nadřazenost sama ruší.
Platí li vše pro mne, jako pro ostatní nemohu být nadřazený.

Já a universální inteligence.
Říkáš, že jsem ji nadřadil, já bych lépe řekl, přijal, poznal, pochopil, alespoň částečně.
Napsal jsem, že Bůh je těžiště na houpačce, je to nastavení, Bůh je pro mne universální inteligence. Je to ten špalek, na který, když položíme prkno, tak se můžeme houpat. Nenadřazuje se ani na jednu, ani na druhou stranu, je to jen nastavení, to je universální inteligence, to jsou přírodní zákony.
Je li někde na Zemi teplo, je to přírodní zákon, je li někde na Zemi mráz, je to přírodní zákon. Nenadřazuje se, i když se to tak jeví, ale já ho mohu přijmout nebo nemusím. Pokud ho přijmu, obleču se, tak nezmrznu, pokud ho nepřijmu, pak zmrznu. Člověk to vnímá, že se musí podřídit, nemusí …a nemusí ani zmrznout. Protože do tohoto prostoru nemusí vejít a může zůstat v teplých krajích, je to jen na jeho svobodné vůli. Pokud však svou touhu nadřadí nad přírodní zákon nastavení, pak se dočká jeho naplnění.
To je rozdíl mezi nadřazeností a přijetím.
Snad se to dá trochu logicky pochopit.

Vesmír nám totiž nabízí, stejně jako náš život nekonečné množství časoprostoru, ve kterém se můžeme pohybovat, když do kteréhokoliv vstoupíme s nadřazeností, pak trpíme, ne díky nadřazenosti universa, ale díky své nadřazenosti. Pokud tam vstoupíme s vědomím, přijetím, pochopením, pak jsme v Ráji.
Člověk však všude vstupuje jen s vlastní nadřazeností, jen některé zákony jsme se naučili již takto nevnímat. Když vyskočím z okna mrakodrapu, už neobviňuji gravitaci, ale vlastní blbost - nadřazenost nad nastavení přírodního zákona.

Tak toto je kousek mého bláznovství.

A nakonec jednu krátkou veršovánku, kterou jako jedinou se mi podařilo vypotit v průběhu svátků, jako touha vám alespoň něco sdělit.

Vám

Vám, jež jak zrnka kosmického prachu,
zabloudíte k mému pachu,
vám, jež na čas přilnete
a svoji myslí pohnete.

Vám, jež čtete,
vám, jež do přízně své mně zvete.

Vám, jež Boha v řádcích mých vidíte,
vám, jež universum v nich cítíte.

Vám, jež v srdcích svých žijete,
vám, jež po rovnosti prahnete.

Vám, slibuji, že budu se snažit z moudrosti světa číst

a nezanechám prázdný list.

Vám patří můj dík,
že odhazujete svůj fík.

s.f.

Pro http://www.zmenyklimatu.estranky.cz/

13. ledna 2011 v 1:00 | selsky filosof |  Moje bláznovství

Teorie žáků základní školy.

Zdravím všechny příznivce stránek Jirky a dovoluji si nabídnout trochu jiný, jednoduchý, ale pro mne logický pohled na problematiku klimatu. Mám své stránky filosofie Vesmíru, kde se můžete s mými pohledy seznámit.
Má filosofie vychází z jednoduchého pozorování světa a autority současné vědecké špičky jsou pro mne tak významné jako všechny v minulosti. Jejich největší problém je, že ve své době se pokládají
za dogmatické moudro.
V historii, žádný významný objev, teorie, vynález nestvořili tyto dobové ikony, ale jedinci stojící vždy mimo tuto elitu.
Proč bych měl dnes věřit elitě? (vice na mých stránkách)
Darwin, který změnil myšlení celého západního světa, byl obyčejný mladík se zájmem o přírodu a úžasným pozorovacím talentem, dokonce více jak dvacet let váhal a sbíral odvahu, aby představil svoji teorii vědeckým ikonám své doby, a dodnes nebyl zcela pochopen a představen.
Mendel, obyčejný mnich, opět s nesmírným pozorovacím talentem a obyčejnými matematickými vědomostmi, viděl to, co mnohem později bylo dokázáno a žádný současný genetický objev nepřináší
nic, nového, jen potvrzení.
Proč bych měl dnes věřit elitě?
Žádný závratný vynález nespatřil světlo světa v nějakých výzkumných ústavech, ale někde na okraji společnosti, v kůlně, domácí dílničce, podniku. Dnes si tyto super vědecké ústavy nekupují patenty, ale přímo lidi, kteří něco objeví a vzniká pak tento dojem.
Proč bych měl dnes věřit elitě?
Posledním mým argumentem je obyčejná lidská zkušenost, že i během svého průměrného lidského věku jsem se setkal se super názory elity, které byly po dvaceti letech i kratší době zcela vyvráceny, nebo praxi zesměšněny. Super DDT, umělohmotné stromky, umělohmotné kožešiny, super zdravé potraviny apod. Chyba v desetinné čárce u železa ve špenátu, chyba v desetinné čárce u tání ledovců. V neposlední řadě celá spousta vědeckých podvodů.
Proč bych měl dnes věřit elitě?

Promiňte mi tuto vsuvku, to jen pro lepší pochopení.

Vrátíme se ke klimatickým poměrům současné doby.

Již před dvaceti lety, když jsem se vrátil do našeho školství, jsem jako učitel přírodopisu cítil potřebu se problematikou změn klimatu zabývat a povídat si o ní s žáky. Tehdy se světový názor zabýval pouze problémem globálního oteplování a stal se pro aktivisty a posléze i byznysmeny prioritním názorem.
Tehdy ještě bez internetu se mi ovšem nějakou náhodou dostala do ruky zpráva jistého japonského vědce, že nás možná čeká pravý opak, tedy doba ledová. Můj vztah k autoritám, jak jsem ho popsal v úvodu, mne nutil k hledání vlastního vysvětlení. Sbíral jsem tedy poznatky a zkušenosti ze své hlavy a vytvořil program hodiny, kde žáci sami mohou najít odpověď. Je úžasné, jak celých dvacet let, rok od roku naše společná teorie vychází a nemá problém vysvětlit jednotlivé současné jevy. Ovšem je to teorie pouze dětí a pozorování, současná elita potřebuje matematické a počítačové moduly, které bohužel nevycházejí.

Takže pojďte se mnou na jednu hodinu přírodopisu o globálním oteplování.

V úvodu žákům poskytnu tyto informace:
Planeta Země ve svém vývoji prodělávala klimatické proměny teplých a studených období.
Sluneční aktivita má pravděpodobně na tyto proměny vliv.
Střídají se různá časová období změn klimatu i sluneční aktivity.
Zemský povrch je zahříván různě, podle sklonu slunečních paprsků, podle stavu atmosféry a především podle zemského povrchu.
Stoupající teplý vzduch zahřátý od zemského povrchu uvádí do pohybu atmosféru.
Vytvářejí se oblasti s pravidelným prouděním vzduchu.
Teplý, rovníkový, tropický pás má dva základní typy povrchu, tropický deštný les a poušť.
Tyto dva povrchy se projevují zcela odlišně ve stejných podmínkách.
Tropický les - akumuluje teplo, ve dne se pohybuje teplota do třiceti stupňů, v noci neklesá pod dvacet stupňů.
Poušť - přes den překračuje teplota přes čtyřicet stupňů, v noci klesá i pod nulu.
To je výchozí modul.
Souvislý pás tropického lesa vytvářel kolem celé země jasnou termoregulační oblast s celosvětovým působením.
Zdrcující likvidace lesa dosáhla v posledních desetiletích kritické hodnoty, kdy se tento termoregulační systém planety Země zhroutil.
Dále už jen následují otázky:
Co se stává se vzduchovými masami za podmínek rychlého přehřívání a chladnutí?
Co se stává s vodami v tomto prudce se ohřívajícím pásu?
Co se stává s pravidelným prouděním vzduchu, který má základ a původní zdroj v tomto pásu?
Dál už jsou žáci sami schopni se svými základními vědomostmi odpovídat
Vzduchové masy se pohybuji daleko rychleji, intenzivněji - bouře, tornáda.
Vody musejí akumulovat daleko více tepla - zvyšující se teplota rovníkových moří.
Pravidelnost proudění se stává nepravidelnou, což se projevuje i v mírném pásu rychlým střídavým nasávání okolních mas vzduchu - v létě studených a tropických, v zimě teplých a arktických.
No a kombinací všech těchto jevů pak snadno vysvětlíte:
Že roste četnost a intenzita tropických bouří.
Že se tornáda posunují do severnějších oblastí i na Evropský kontinent.
Že se projevuje nepravidelně EL-NINO.
Že se v Evropě v zimě střídají mrazy a oteplení velmi prudce.
Že se po celém světě vyskytují přívalové deště a povodně, jako důsledek rychlého proudění teplého a studeného vzduchu.
Že četnost těchto změn bude stoupat.
To vše jsme odvodili již před dvaceti lety a současnost nám to potvrzuje.
I ostatní jevy můžete odvodit od rozpadu termoregulačního systému planety Země.
Co z toho pro nás vyplývá?
Že současná vědecká elita nemůže žádnými metodami předpovědět, zda se tato situace zvrhne v dobu ledovou, nebo v oteplení, neboť obojí je možné.
S jistotou však můžeme tvrdit, že se situace dlouho nebude zlepšovat a současné jevy se budou s jistou intenzitou opakovat.
Planetě Zemi již chybí značná část termoregulačního orgánu.
Žákům vždy říkám: "Je to jako bych vám řekl, přestaňte kouřit a budete zdraví, já si jen denně odříznu kousek vašich plic. Budete zdraví?"
Jak odpovídají žáci, už dále nemusím popisovat.
Sami si odpovězte.
Sami se zamyslete nad touto logickou úvahou, až budete opět číst nějakou novou super teorii o globálním oteplování.
Proč tato situace nastala?
Světový byznys a ekonomika pochopili, že globální oteplování je dobrý byznys, obchod se skleníkovým CO2 má dvojí účinek, jednak se dobře obchoduje, jednak se omezí výroba, která udrží ceny a zisky v přesyceném trhu, stejný princip, jako když se spaluje obilí, nebo hází pomeranče do moře, aby se udržely ceny.
Strašák odvedl pozornost od hlavního problému, kácení tropických lesů, které se vzrůstající tendencí pokračuje dodnes.
Zastavit ho, by znamenalo platit zemím, které tyto pralesy mají, za to, že je nebudou kácet, že my bez nich nemůžeme existovat, že je to jejich vývozní bohatství.
My umíme jen toto bohatství drancovat, nejsme zvyklí platit, když jsme silnější.

Poznámka na závěr.
Naše nejčastější argumenty jsou, že my s tím nemůžeme nic dělat, že za to může byznys a nenasytnost nadnárodních společností.
Omyl.
Všichni se na tom podílíme, neboť my jsme zdroje tohoto byznysu, nikdo z nás by netrhal u nás jablka za cenu kilogramu banánu, natož, aby je za takovou cenu pěstoval a prodával, každý z nás má nadměrnou spotřebu kávy, čaje, kakaa a dalších tropických plodin. Bez naší poptávky by tento byznys nefungoval.
Takže až budete kousat do banánu, popíjet kávičku, věřte, že roste tam, kde byl strom, jež by možná zmírnil vichřici, nebo přívalový déšť ve vašem místě.

To už je, ale můj pohled.

                                                                                                                  http://selskyfilosof.blog.cz/.