Listopad 2010

"http://slunecnikvet-anna.blog.cz/"

17. listopadu 2010 v 0:25 | selsky filosof |  Moje antidepresiva

Sluneční květ,
spousta krásných vět
a nekonečné množství našich cest.

Skoro denně kvete,
vy k ní, se sami zvete,
a Lásku vkládá do poupěte.

Šest miliard osudů,
šest miliard obyčejných lidí,
všichni však, jediné slunce vidí.

Není žádné jiné,
není žádné nadřazené,
v svém svitu, nemá duše ponížené.

Kristová slova,
křesťanská Bible
na staletí umně schová.

Však v jasu
slunečního svitu
vykvete:

Sluneční květ,
spousta utajených vět
a nekonečná naděje našich cest.
sf.

Rotace

17. listopadu 2010 v 0:20 | selsky filosof |  Moje antidepresiva
Rotace

Toužíš po téhle ženě?
Ona však odpor
cítí k této změně.

To jen náboje jsou špatně navolené.
Změň polaritu svého konání
a změna, promění se na přání.

Rotuj a budeš odhazovat.
Rotuj a budeš přitahovat.
Rotuj a ocitneš se v jejím klínu.

Toužíš po tomhle muži?
On však odpor
cítí ve své husí kůži.

To jen náboje jsou špatně navolené.
Změň polaritu svého konání
a husí kůže, promění se na přání.

Rotuj a budeš odhazovat.
Rotuj a budeš přitahovat.
Rotuj a ocitne se ve tvém klínu.

Universální zákon transformace.

17. listopadu 2010 v 0:11 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
Universální zákon transformace

Filosofie Vesmíru mne vede stále jedním směrem: "jednoduchost a podstata".
Vnímání množství informací o transformaci, o množství projevů, množství poselství, množství těžko představitelných pojmů mne ve zklidnění opět přivedlo k mé jednoduché představě filosofie Vesmíru. Myslím, že mám svou cestu a je určitě jednoduchá k chápání, podstatné je, že mne stále více uspokojuje a přestávám přemýšlet, proč to ostatní takto nevnímají. Děkuji universální inteligenci, že mnohé již mohu nalézt v těch kvantech informací a vidět jednoduchost, genialitu i podstatu.

Podstata transformace, ať chceme nebo ne, zůstává stejná, je zákonitá a nezvratitelná na což jsem již několikráte upozorňoval.

Je to zákonný proces organizace ve Vesmíru.
Je to cesta od jedinečnosti k jedinečnosti.
Od organizované buňky k organizovanému organismu.
Jediná, jednoduchá podstata této cesty je zbavení se nadřazenosti.

Na tomto principu nemůže nikdo nic změnit, nemůžete se postavit nad tento zákon, dokonce nemůžete se ho nezúčastnit.
Na druhé straně nepotřebujete žádné zvláštní schopnosti, žádná zasvěcení, jen jediné:

Přestat nadřazovat sebe, přestat nadřazovat jiné, přestat nadřazovat slova, myšlenky, činy.

Pokud se rozhodnete transformovat se sami, přijměte to jako svou cestu, nenadřazujte ji.
Pokud se rozhodnete transformovat v kolektivu, přijměte to jako svou cestu, nenadřazujte ji.
Pokud nevíte, nerozumíte, nevěříte, nebojte se, budete přeladěni, jen vaše volba určí délku cesty.
Nenadřazenost nezná zásluhy, velikost utrpení, počet reinkarnací apod. Nenadřazenost znamená "teď a tady" být rovnocennou částí celku.
Sami tedy určujete délku vaší cesty pochopením jednoduchosti transformace.

Nemůžete přijmout dobro, lásku s nadřazeností. To je pohádka, tam dobro zajišťuje někdo dobrý, ale nadřazený. Dobro, Láska, Bůh prostě jsou. Jsou bez nadřazenosti. Nelze být dobrý, Láskyplný, Boží s nadřazenosti. To odporuje podstatě jejich existence. Realita není pohádka. Realita bez nadřazenosti je Ráj. Ráj je dokonalá rovnováha.
Dokonalá rovnováha je rotace v rovnováze.

Dokonalé Dobro je dobro ve vás.
Dokonalá Láska je Láska ve vás.
Dokonalé Božství je Bůh ve vás.

Jinými slovy:

Jen Dobrotou k sobě se stanete dobrými.
Jen Láskou k sobě se stanete Láskou.
Jen Božstvím v sobě se stanete Bohy.

"Naše matka Země je v dokonalé rovnováze rotace v rovnováze."

Kdyby se točila rychleji, vše z jejího povrchu by odlétlo.
Kdyby se točila pomaleji, vše ve dne by bylo spáleno, v noci by zmrzlo.
Kdyby rychleji obíhala kolem Slunce, odlétla by do nekonečného Vesmíru.
Kdyby pomaleji obíhala kolem Slunce, byla by jim pohlcena.

"Tady není žádná nadřazenost, jen její svobodná vůle k existenci."

Až toto pochopíte, pak budete vědět:
Že, pokud nadřadíte své Dobro, Lásku, Božství, jste odmrštěni od jedinečnosti, jednoty, sounáležitosti.
Že, pokud podřadíte své Dobro, Lásku, Božství, jste pohlceni jedinečnosti, jednotou, sounáležitostí.

"To je jen a jen vaše svobodná vůle k nekonečné existenci."

Žádná nadřazenost, ani vaše, ani jiná vám ji nezajistí.

Váš jednoduchý a jediný úkol je být dobrý k sobě, milovat sebe a Boha v sobě, pak budete transformování a celý svět kolem vás, stanete se jedinečností, jednotou sounáležitosti.
Nikdo z vnějšku to nezajistí, jen vaše Božství.

Dva tisíce let máme tento obraz před očima v podobě života Ježíše Krista, dva tisíce let se klaníme nadřazenosti a v jeho životě nebylo nic, před čím by se klaněl. My jsme viděli jeho utrpení, jeho smrt a on sám ničím nic z toho ani nenaznačil, ani nezemřel, abychom nemohli nadřadit jeho hrob. Přesto jsme vše vnímali s nadřazenosti, místo odpočinku jsme označili hrobem a hledáme jen proto, abychom se opět mohli klanět. Tím, že se klaníme, ospravedlňujeme svou nadřazenost nad těmi, co se neklanějí. To je podstata církve, ne víry.

Dnes se probouzí Kristus v mnohých z vás, vnímejte jejich informace bez jakékoliv nadřazenosti a prohlédnete. I já se budu snažit přispět, k lepšímu vnímáni současného světa bez nadřazenosti.

Váš jediný jednoduchý úkol je zbavit se vlastní nadřazenosti, nebo podřízenosti.
Žádná jiná složitost.
Jednoduchá podstata.

To nejjednodušší je nejtěžší, jednoduché je těžké, obyčejné je obyčejné.

Omnia mutantur, nihil interit.

10. listopadu 2010 v 23:52 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
Omnia mutantur, nihil interit.
Vše se mění, nic nezaniká.
pozn. Tuto kapitolu jsem začal psát ještě před "Geniálně jednoduché", a nedopsal. Opět se potvrdilo "Vše je, jak má být." Nevím, zda jsem oprávněn dávat návod a tak jen opět předávám svůj pohled, co vnímám a jak se vnitřně srovnávám s transformací.

Nutno dodat, nic není náhodné. Právě ve chvíli, kdy jsem přemýšlel o postoji člověka k transformaci, jsem zcela náhodně v kalendáři četl tento latinský citát. Latina je jazyk, ke kterému chovám úctu a myslím si, že by měl být celosvětovým jazykem, proč tomu tak není, opět někde jinde.

Vše se mění, nic nezaniká, ano tak bych měl nazvat další kapitolu k Rozluštění 2012, myslel jsem, že už není co říci, že jsem vše napsal. Vnímání současnosti však nabízí další témata a tak se nebráním.
Uvědomění si jednoduchosti principu transformace mi otevírá novou cestu pohledů, stejně jako od uvědomění si filosofie Vesmíru mi poskytlo dosavadní vnímání.

Hlavní myšlenka citátu je projevem nekonečné naděje všeho existujícího, nevím proč, ale přímo hřeje na srdci. Vše je důležité a vše se podílí na skládání Boha, nic není zapomenuto, nic není zatraceno, stačí jen proměna.

Vnímám to jako nekonečnou dokonalost boží Lásky.

Včera jsem četl Kristovo poselství k transformaci na "cestyksobe" a znovu se zamyslel na Kristovým příběhem.
Uvědomil jsem si jeho nadčasovou nenadřazenost absolutně ničemu a pochopil vládu nadřazenosti v následujících dějinách. Uvědomil jsem si naší slepotu. Uvědomil jsem si opět jednoduchost a prostotu tohoto principu. Jsem rád, že již déle to tak vnímám a děkuji universální inteligenci, že mně učí stále lépe se jí zbavovat.

Často v poselstvích slýcháme, že ještě vše nemůže být sděleno, nejdříve jsem to chápal jako opět něco tajného a měl jsem k těmto poselstvím jistou nedůvěru. Často slýcháme o vyšších jemnějších vibracích, o galaktické radě. Ke všemu nahlížíme s nadějí ve změnu, ale zároveň zatížení nadřazeností to přijímáme, jako od někoho dokonalejšího. Ve své filosofii Vesmíru nemám pro takový postoj místo, proto jsem byl velmi neklidný. Na jedné straně informace potvrzuji zákonitost filosofie Vesmíru, vidím a čtu vše, co zapadá do universálního principu a na straně druhé, jako by všechny tyto informace vlekly stín nadřazenosti, která nebude už ta zlá, jak jí známe z lidských dějin, ale lepší dokonalejší, jen sloužící dobru.
To mne opět přivedlo k jednoduché myšlence, nebude a není žádná.
To je jednoduchá podstata naší transformace.
To je jednoduchá cesta ke kolektivnímu vědomí.
To je pro nás "Nový svět", který si zatím nedovedeme s naší hluboce zakořeněnou nadřazenosti představit, proto ji ještě nahrazujeme jakousi dobrou nadřazenosti.
Dnes již klidněji vnímám jemné, vyšší vibrace, neboť vím, že jsou projevem další organizace Vesmíru, vím, že jsou vlastní již mnoha organizmům na Zemi. Galaktickou radu vnímám stejně jako radu starších, stejně jako mozek v lidském těle, já ho již dávno vidím, jako zpracovatele informací, jako co řídí, ne co vládne, bez jakékoliv nadřazenosti, kterou ještě všeobecně přijímáme. To je to, co ještě nemůže být sděleno, neboť by to nebylo pochopeno.

Proto snad dál mám odhalovat nesmyslnost nadřazenosti.
Asi se zeptáte, proč mne na tyto myšlenky přivedl Kristův příběh? Jednoduché, nikde nevnímám jakoukoliv nadřazenost. Pokusím se ukázat na jediném příkladu - "kamenování hříšnice", Kristus neříká, to nedělejte, to není správné, je to stejně jako vy, dcera Boží, nepřesvědčuje, nenařizuje, neodsuzuje.
Naopak říká "Ať hodí ten, co nikdy nezhřešil." To je výraz absolutní nenadřazenosti.
Ve svém poselství rovněž sebe vkládá do všech, jež ho chtějí přijmout, neptá se na zásluhy, neptá se, zda jste vrah, nebo věřící křesťan… pro mnohé nepochopitelné, nepřijatelné jen díky nadřazenosti.

A tak postoupíme v odhalování nesmyslnosti nadřazenosti.
Dnes si všimneme, jak a proč ji vlastně vnímáme a žijeme podle ní.
Podíváme se na její podstatu.

Jednoduše opět můžeme říci, že je to naší slepotou.
Poděkujeme Einsteinovi za relativitu a jednoduše si to představíme.
Nadřazenost je jen otázka času, prostoru a místa pozorovatele.
Pokusíme se ukázat, jak vzniká jednoduchá nadřazenost a jako příklad si vezmeme střídání dne a noci. Můžeme prohlásit, že současný svět vnímá, jako absolutní spravedlnost, neboť všude na Zemi se den a noc střídá relativně stejně. Pokud je někde v prostoru delší den a kratší noc, pak se to opět v čase vyrovná na kratší den a delší noc.
Stačí pak z lidského pohledu vytvořit datovou hranici a okamžitě je prostor a čas, kde je den dříve, než v ostatních částech světa. A tady již můžeme vytvořit nějakou nadřazenost. Japonci jsou lepší lidé, než Evropané a Američané, protože u nich Slunce vychází dříve, jsou vyvolení apod. Chápete tu nesmyslnost.
Na tomto principu je však založena veškerá lidská nadřazenost. Záleží jen na čase a prostoru pozorovatele. Nadřazenost neexistuje, je za ní odpovědno jen místo pozorování. Přesunu-li datovou hranici do Evropy, mohu nadřazovat Evropany apod.
Kdo zajišťuje v našem případě absolutní spravedlnost? Správně - rotace.
Jiný jednoduchý příklad:
Řada cvičenců seřazena podle velikosti, první stojí největší, poslední nejmenší. Stačí se postavit na druhou stranu a ejhle, první je nejmenší a poslední největší. Opět místo pozorovatele je odpovědno za nadřazenost našeho vnímání.
Kdo zajistí absolutní spravedlnost? Správně - opět rotace. Budu-li otáčet řadu, nebo budu-li se otáčet kolem řady, bude jednou první největší a jednou nejmenší.
Rotace je základem Vesmíru, jeho existence, tedy nadřazenost je nesmysl, je jen špatné vnímání z určitého místa a času.
Tak a teď si všichni řeknete, jak to, že v lidských dějinách nadřazenost dosáhla takové moci, že dovedla planetu až na pokraj zkázy. Kdyby to bylo, jak říkám, tak k tomu nemůže dojít.
Nedojde!
Dnes vám jen říkám, že je to jen otázka času a prostoru a odpovím opět úvodním citátem:

"Omnia mutantur, nihil interit."
    Vše se mění, nic nezaniká.

V dalším budeme dále odhalovat nesmyslnost nadřazenosti.
Z dnešního se pokuste pochopit biblické "povýšeni, budou poníženi a poníženi budou povýšeni", "první budou posledními a poslední prvními" apod. Rotace zajišťuje den a noc, a vše je spravedlivé, jen noc vystřídá den.
Však pohled z lidského hlediska zatím vidí povýšené a první.
Já už ne. sf.

Svět naruby -10 Obalová, odpadková civilizace.

7. listopadu 2010 v 19:56 | selsky filosof |  Moje V. kniha - Svět naruby
Obalová, odpadková civilizace - Homo perversus.

Kdyby někdo, někdy v budoucnosti měl psát dějiny naší civilizace, to však bude pravděpodobně již nepodstatné, hledal by zajisté charakteristiku, která je vlastní všem jevům, jež se v její existenci projevují. Hledal by společný znak všech a všeho v dané civilizaci.
Přemýšlel jsem nad tímto společným znakem a nemohu konstatovat nic jiného, než opět začít u prvotního hříchu a prvního obalu, který se v naší civilizaci objevil, tedy u fíkového listu.
Od této chvíle se náš vývoj ubíral k vnějšímu pohledu a vnějšímu vnímání. Začali jsme vytvářet nové a nové obaly, začali jsme balit vše. Nejdříve sebe, slova, potom své myšlenky, vše co s čím jsme se setkali, vše co jsme vytvořili, ale především jsme začali tvořit obaly, stále více a více, až jsme svůj svět obalili natolik, že nevidíme podstatu, nevidíme sebe, nevidíme jiné.

Jsme zahlceni, neboť recyklací nepřetváříme, současný stav je utápění se v obalech, obalech uplynulého času, obalech přítomnosti, dokonce máme již i obaly na budoucnost.
(Do současných obalů jsme zabalili naše představy, fantazie, vize, budoucí svět.)

Řeknete si, to je nějaké ekologické povídání?
Nikoliv.

Podíváme se nyní na naší super obalovou technologii.
Již dříve jsem tento jev charakterizoval jako módu, dnes ho nazývám obalem, neboť daleko výstižněji tento pojem charakterizuje vlastnosti, které současný člověk vnímá s nastávajícími problémy hmotného světa.
Ale začneme na počátku u oblékání a módy. Ukážeme si, jaké paradoxy jsou pro tento jev typické.
Pomineme to podstatné, že v určitém prostředí má plnit funkci ochrannou a tepelnou. Móda tedy provází člověka od doby fíkového listu. Jejím hlavním účelem je upoutat pozornost - vnější, člověk ztrácí schopnost vnitřního vnímání, tedy co je nám vlastní to se stává nepodstatné. Toužíme za každou cenu na sebe upozornit a to se nám stává osudné. Vymýšlíme tedy různé obaly - oděvy, které nás mají odlišit od ostatních, toužíme být originální. Zákonitě však druhá vnitřní vlastnost nás nutí k sjednocení a tak se móda pohybuje v začarovaném kruhu, nebo také v bludném kruhu. Vymýšlíme stále nové a nové výstřelky módy za účelem odlišení, ale zároveň paradoxně usilujeme o co nejširší použití, což odporuje prvotnímu účelu. Přestáváme se řídit vlastní potřebou, přestáváme se řídit účelností. Přijímáme nadřazenost všeobecného vnímání, nosíme to, co se nosí, jinak jsme společensky nemožní - méněcenní. Vytváříme ikony módy - módní návrháře, a ti s námi pak velmi snadno manipulují. Stačí, když obléknou společensky významnou osobnost - nadřazenou osobnost, ta jim zaručí jejich další nadřazenost. To se však musí do nekonečna opakovat, neboť nemůžete nosit to, co nosí již všichni. Musíte změnit styl, určit trend odlišit se a tak dále v nekonečném kruhu.
Stáváme se obětí něčí nadřazenosti.
Jiní jedinci fungují stejně, jejich oblečení se má naopak stát protestem proti všeobecnému, jelikož však fungují na stejném principu, jsou stejní a bloudí ve stejném kruhu. Liší se jen stylem oblékání. Podléhají však stejnému pravidlu odlišení od ostatní společnosti, ale pokud je jejich móda přijata, musí volit nové a stále nové.
Stávají se opět oběti nadřazenosti jiné skupiny.

Toto je základní paradox módy, odlišit se za účelem zevšeobecnění.

Obalová technika oblékání člověka je nejlépe propracovaná a souvisí jen a jen s nadřazeností, je jejím nejviditelnějším vnějším projevem.
Oděvy církevních hodnostářů podle postavení, oděvy vojáků a další uniformy, podle hodností. V civilním životě pak oděvy určitých společenských vrstev, skupin, hnutí apod. Oděv se stává podstatou hodnocení lidí, oblek je symbolem solidnosti a víme, jak mnoho podvodníku to umí zneužít.
Ztratili jsme schopnost vnímat vnitřek, zajímá nás vnějšek.

Tady se projevuje jednoznačně filosofie Vesmíru, tuto schopnost jsme ztratili a dostali jsme se do velkých problému.
V osobním vnímaní přijímáme jen vnější obal, který je dán společností, její morálkou, zvyky, tradicemi. Jsme nuceni tuto nadřazenost přijmout, jinak jsme ze společnosti vyloučeni. Vnitřně sami se oblékáme podle těchto vzorů a nechápeme, že nás pak takto společnost také přijímá, i když se cítíme jiní, chceme jiné hodnoty, jiné city apod. Dostáváme však jen to, co o sobě prezentujeme formou svého obalu.
Tím se stáváme oběťmi tohoto začarovaného kruhu.

Čím více podléháme těmto povrchním jevům, tím více jsme vnímání jako povrchní a velmi těžko můžeme pak hledat ve skupině méně povrchních, méně nápadných, jejichž hodnoty života bychom chtěli dostávat, s nimi sdílet. Oděv je pak přímo odpovědný i za to, že vytvořit ideální životní pár je téměř zázrak. (Více v sexualitě člověka.)

Snad alespoň trochu jsem nastínil jevy provázející obalování těla.

Člověk však pokročil mnohem dále ve tvorbě obalů. Začal obalovat slova a myšlenky. Je to logické, člověk používá slova a myšlenky, ty se staly díky obalům výborným nástrojem nadřazenosti a ovládání v dějinách naší civilizace. Nepodstatný se stal v této chvíli opět důvod a účel, ale schopnost vše obalit tak, aby nadřazenost byla zakrytá.

Dobývání cizích území, jejich ukradení, těm co jim patřily, k tomu postačila víra v Krista, do níž jsme tento účel zabalili.
Rasismus - zabaleno do víry v lepší lidi.
Likvidace přírodních národů - zabaleno do obalu přinášení pokroku a civilizace atd.
V současné demokracii - schopnost jednotlivých politických stran vytvořit co nejdokonalejší obal pro získání většiny, ale účel je u všech stejný, vládnout, ovládat, profitovat ze své vlády.

Slova se stala obalem myšlenek, myšlenky obalem nadřazenosti, zakrytí podstaty.
Historicky se lidstvo ocitá ve stejném bludném kruhu, jako móda, neboť se nemění podstata, ale pouze obal, forma vlády. Ani komunismus, ani jiná historická společenství neruší vládu - nadřazenost, jen jí balí do nových a "lepších" obalů.

Obaly pohltily i naše potřeby, ty uspokojujeme jen pouze podle nabízených obalů, nejsme schopni logicky přijímat podstatu našich potřeb, ale pouze jen všeobecně uznávanou formu obalů. Značkové výrobky a reklama zcela řídí náš život. Jsme ovládání na každém kroku a nejsme schopni logicky uvažovat. Vládnoucí pak velmi snadno získávají z naší tvůrčí práce, pokud ji ještě vykonáváme mnohem více než 1/10, desátek.
Středověk byl prý krutý, poddaní museli odevzdávat desetinu toho co, vyprodukovali, my dnes dobrovolně odevzdáváme 50% na daních a zbytek formou dalších obalů v uspokojování vlastních potřeb. Tedy nám zůstává biblický desátek. Ostatní pohltí ti, kteří neprodukují, ale poskytují služby. Službami jsou pak především nesmyslné zákony a předpisy, jejich dodržování a postihování zajišťují obaly, které nazýváme byrokratické instituce a ty opět kontrolují obaly, zda jsou správné, nelžou apod. Vše se jeví velmi složitě, ale účelem je jen zakrýt podstatu.
Chci- li prodávat vajíčka, musím je zabalit nejen do předepsaného obalu, ale především obalu předpisů a nařízení, obalů zpoplatnění, několikerého zdanění. Pak ovšem není záruka kvality, ale pouze záruka dalšího zpoplatnění - pokuty.
Když kupuji vajíčka u souseda, prodá-li mi je zkažená, zjistím to po použití a pak již nekupuji a předám ostatním.
Zabalená zkažená vajíčka nemají být, obal má zajistit jejich čerstvost a kvalitu. To však nezajišťuje, zajišťuje pouze, že pokud obalová byrokracie zjistí nedostatek, stanoví další zpoplatnění ve prospěch obalů a zajistí anonymitu špatného prodejce. Pokud se to jenom přeci dostane na veřejnost, pak umožní hříšníkovi změnit obal a jeho zmizení v obalové džungli. (Poslední kauza prodeje nekvalitního benzínu u nás, víte, že se prodává nekvalitní benzín, ale nemáte právo vědět, kdo ho prodává - paradox obalové módy.)
Jinými slovy, platíte obalovou byrokracii, aby zajistila kvalitu, nezajišťuje, jen zakrývá podstatu, hříšníci rovněž přispívají na obalovou byrokracii, ale mají zajištěnou anonymitu.
Systém obalové technologie dokonce zajišťuje, že normy a kvalita rovněž podléhá módě, čím lépe zabalena instituce určující kvalitu, tím jsou více přijímány její normy a po dvaceti letech se dozvíte, že jste konzumovali jedy.
Kritici hlásali fakta - podstatu, ale nebylo to obaleno všeobecně přijímaným obalem, tedy nebrali jsme na to zřetel.

Vše, čím tato civilizace žije, podléhá tomuto obalovému principu. Z pohledu filosofie Vesmíru je to pohled z vnějšku, pohled na fíkový list, nikoliv na to, co je pod ním.

Obalová technologie naší civilizace stanovila, že jsme sami sebe pojmenovali Homo sapiens sapiens, čímž jsme se nazvali člověkem rozumným, postavili se nad přírodu, nad její zákony, nad Boha. Zůstali jsme v kruhu. To co nazýváme lidský rozum, je z hlediska Vesmírných zákonů nerozum. Žádná organizace ve Vesmíru nebojuje se zákony, ale využívá je ve svůj prospěch, žádná Vesmírná organizace nelikviduje vlastní životní prostor, žádná Vesmírná organizace nelikviduje příslušníky vlastního druhu, ani příslušníky jiných rodů, jen hledá rovnováhu.

Toto je vlastní jen lidskému nerozumu.

Tímto jsme však popřeli i vlastní vývoj, neboť co může být víc než člověk rozumný?
A tak s trochou humorné představy, naučili jsme se některé technologie, zvládli jsme některé přírodní zákony, ale nenaučili a neumíme je používat.

Zásadní rozpor je v tom, že slouží jen někomu, nikoliv všem.

To je jasný i vědecký důkaz toho, že člověk je doposud jako společenská jedinečnost nehotový, nevyvinutý a čistě vědecky musí dospět k dokonalosti společenské organizace, jako je tomu u všech fungujících organizací společenského života kolem nás. Tedy všichni kolem nás jsou ve vývoji mnohem dále, neboť přežívají miliony let. Čím starší struktury ve Vesmíru a na Zemi, tím dokonalejší organizace. Z pohledu tzv. "života" na Zemi jsou nejdokonalejší bakterie. Jejich inteligence daleko předčí tu lidskou.(Důkazy není potřeba, každá nová bakteriální nemoc je toho projevem.)

A tak současného člověka nemůžeme nazývat rozumným, ale obalovým nebo nerozumným, to je náš nejcharakterističtější znak. Latina pak jasně charakterizuje nerozum jako perversus.

Tedy - "Homo perversus".

Není to zajímavé pojmenování současného člověka?

To je, ale svět naruby.