Říjen 2010

2012 - Geniálně jednoduché

23. října 2010 v 1:12 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
2012 - Geniálně jednoduché.

Jednoduché - všichni, co alespoň trochu se seznámili s mou filosofii Vesmíru, ví, že jsem přijal jednoduchost, jako genialitu universálního zákona Vesmíru.
Ponořil jsem se do obrovského množství informací přicházejících. Informací, které většinou vyjadřují mé vnímání, ale informací přinášejících obrovské množství otázek, informací spojených s nepředstavitelným, informací, které jako by byly haleny opět nějakým tajemstvím, tajemnými silami, inteligencemi, vyšších a dokonalejších.
Něco ve mně, jako by stále hlodalo, ale lépe spíše hledalo.
Začal jsem se intuitivně vracet k některým textům, které jsem napsal, napsal, jsou ve mně, ale zase si je neuvědomuji. Unáší mne složitost přicházejících informací a zapomínám na podstatu své jednoduché představy.
Uvědomil jsem si jednoduchou představu rotace Země, jak dlouho byla odmítána, jak dlouho to bylo bláznovství, ale zároveň jsem si uvědomil, kolik složitosti bylo na tuto jednoduchost nabaleno po jejím přijetí, jako by se ztrácela podstata jejího otáčení, není to jen den a noc a další tisíce zdůvodněných poznatků, je to jen a jen její rotace v nekonečnosti projevů.
Uvědomil jsem si jednoduchost universálního zákona daného lidstvu, předaného Kristem, ale i dalšími, v nekonečné podobě jednoduchosti "Konej jen to, co chceš, aby jíní konali tobě", "Chovej se tak, jak chceš, aby se chovali ostatní k tobě" a podobné proměny, této universální myšlenky. Byla nám dána od počátku, a přesto jsme na ni nabalili nekonečné množství dalších morálních zákonů, společenských zákonů, námi stvořených přírodních zákonů a nekonečné množství zdůvodnění, proč to nejde.
A tu se vynořila jednoduchá představa s geniální logičností, představa, která mi odpověděla na množství otázek, i na ty, jejichž odpověď jsem nehledal.
Hledal jsem jednoduchou představu:


Co se vlastně stane v roce 2012?

Zcela klidně tuto představu můžete nazvat matematicko-fyzikální, obojí mohou vědci na základě své vědy snadno dokazovat, nemusíte mít však velké znalosti, úplně postačí jednoduchá představivost.

Základní informace, které přicházejí:
Konec světa, katastrofy, konec starého, začátek nového, transformace.
Jaká síla to způsobí?
Opět různé názory:
Vesmírné síly, záření, mimozemšťané, Bůh.
Společné:
Předpovědi, vize, astrologie i současná věda se shodují na rozmezí data 2012 a postavení Země vůči galaktickému středu.

To bylo pro mou představu podstatné. Dále pak mé vnímání filosofie Vesmíru a universální zákon. Ten by mi měl dát odpověď. Rotace je odpovědná za organizaci ve Vesmíru a Země se ocitá v galaktickém středu. Funguje jen přitažlivost a ta se projevuje jak vně odstředivou silou, tak uvnitř dostředivou silou. V daném časoprostoru dochází k přechodu od jedné jedinečnosti k druhé.

Opět stejná otázka:
Co to může být za sílu, která to způsobí.

Jemné, vyšší vibrace, přechod z 3D do 4D apod. co si pod těmito pojmy máme přesně představit? Odpovědi, že nadejde čas pochopení - neuspokojivé.

Pak se to zjevilo:

Jednoduchá, nepopiratelná, všeobecně přijímaná fakta:
Každý člověk na této planetě je jedinečný, což dokazuje naše jedinečná DNA, naše jedinečné otisky prstů, náš jedinečný pach, který je vnějším projevem naší jedinečné bílkoviny.
Každý člověk na této planetě vytváří energii, jíme, spalujeme, pracujeme, ale také vyzařujeme energii. Naše energie je opět jedinečná, neboť jsme jedinečně postaveni, tudíž i jedinečně naladěni. Naše energie je vyzařována do okolního prostoru a dál do Vesmíru, neboť platí nám známý zákon o zachování energie. Na Zemi je tudíž přes šest miliard lidských vysílačů. Obrazně si to můžete představit jako šest miliard rozhlasových stanic, z nichž každá je jinak naladěna, má tudíž jedinečnou frekvenci. Představte si rádio, na němž můžete naladit šest miliard stanic a každá má svůj program, svou vlnovou délku, tedy je skutečně jedinečná. Každý vysílač je zároveň i přijímač, tedy i vy jste přijímačem.
Ovšem to podstatné v čem se lišíte od skutečného vysílače, či přijímače je to, že vysíláte jen na jedinečné frekvenci, tudíž jste schopni vysílat a přijímat jen svou jedinečnou vlnovou délku.
Tuto představu si nyní uchovejte v paměti pro následující, neboť to je podstata všeho následujícího.
Omlouvám se, nákres by jistě vaší následující představu ulehčil, ale nezvládám zatím nákresy na blogu. Pokusím se co nejpodrobněji nejjasněji popsat.
Země putuje se Sluncem Vesmírem a otáčí se kolem středu galaxie, postavení galaktického středu by vám lépe vysvětlili astronomové, já mám pro vás jen jednoduché, snadno pochopitelné přirovnání. (samozřejmě astronomické představě to vyhovuje a astronomové si to srovnají i s pozicí Slunce, které vše znásobí a především zesílí, a zkrátí vzdálenost)
Každý z nás tedy vysílá směrem ke středu galaxie své jedinečné vysílání, své myšlenky, své dobré i zlé. A galaktický střed, stejně jako zrcadlo vaši energii odrazí a vrací zpět.
Jestliže jsme mimo osu, pak všichni víte, že paprsek, který vyšleme, se odrazí od zrcátka pod stejným úhlem. Asi každý z vás na někoho, někdy zkoušel posílat "prasátka".
Čím větší úhel tím větší vzdálenost.
Tedy čím jsme byli vzdálenější od osy galaktického středu, tím dál od naší Země se paprsek vrátil. Minul nás v našem životě, neboť se dostal do míst, kde Země dorazí třeba za několik století, třeba za několik desetiletí. Čím jsme blíže galaktickému středu, tím je doba zákonitě kratší a odražený parsek nás stihne ještě v našem životě. Tedy vše dobré, co jsme vyslali, se nám vrátí, vše špatné, co jsme vyslali, se nám opět vrátí.
A to je podstata všeho.
Proto v současné době přibývá tolik civilizačních nemocí, katastrof a dalších předčasných ztrát životů, vše se zákonitě zrychluje. Tento proces se bude rovněž dále zákonitě zrychlovat až do tzv. osudového dne, kdy se dostaneme do osy a v této chvíli, co budete vysílat, to se vám bude vracet ve stejném okamžiku, možná se zanedbatelným zpožděním vůči času vašeho života.

Už si to dovedete představit, tento jednoduchý princip zajistí vše, co jste si doposud nedovedli představit.

Pokud budete vysílat špatné, špatné se vám vrátí, pokud budete vysílat dobré, jen dobré se vám vrátí.
Jen vaše proměna může změnit svět.
Dojde ke skutečnému naplnění myšlenky, že jen změnou sama sebe změníte svět.
Čím víc bude vysíláno dobrých myšlenek, tím míň bude katastrof.
Dojde k naplnění věštby, že záleží na každém jedinci, který se bude aktivně podílet na proměně.
Jen vaše volba rozhodne, zda přežijete, nebo ne. Neboť co vyšlete, se vám vrátí.
Dojde k naplnění Kristova zákona a postačí jen tento jeden zákon.
Nebude to dílo žádné nadpřirozené bytosti, jen jednoduchý odraz zrcadla a jeho funkci nemůžete popřít.
Dojde k naplnění záměru Boha - Vesmíru - Universální inteligence k vytvoření, zorganizování další dokonalé jedinečnosti, tentokráte lidské společnosti.

Pochopili, že k proměně, transformaci planety Země a lidské civilizace postačí jeden zákonitý fígl přírody, universální ho zákona, zákona odrazu, se kterým se denně setkáváme jen s různě dlouhou časovou prodlevou.
Jen čas se změní na "Teď a tady."
Jak geniálně jednoduché.
Je na vás jakou představu přijmete, ničím vás nestraším, ničím nevyhrožuji, neboť ti co se rozhodnou jinak, nebo ještě nebudou vědět jak, jen podstoupí poslední reinkarnaci, kdy bude vše zlé zákonitě odstraněno a to dobré co zbude, bude se již rodit do nové dokonalé jedinečnosti.

Následně, jak pomocí tohoto odrazu můžeme vysvětlit některé jevy.
Reinkarnace - její smysl a funkci nyní velmi snadno na principu odrazu pochopíte. Představte si, že žijete někde ve starověkém Egyptě, konáte dobro, ale především zlo, vysíláte jej do Vesmíru, ale vrátí se do míst, kde bude Země až třeba za pět set let. Abyste opravili svůj genetický kód, musíte čekat až do té doby, pak se navrátíte, znovu se narodíte a opravujete, snažíte se být lepší, nutí vás k tomu to zlé, co nyní na své vlně přijímáte. To je jednoduché vysvětlení toho, jak si přinášíme své minulé životy do dnešních, ale také, jak to funguje a proč. Pokud to nestihneme a navíc vysíláme nové zlo, které třeba přijímáme nevědomky z okolního světa, třeba formou morálky dané doby, čeká nás další reinkarnace. Pokud jsme to stihli a zvolili jsme návrat, pak je to jen naše volba, nejsme vyvolení, ale vybrali jsme si úkol. Jak se dnes stále častěji hovoří o probuzených.
Zjevení, zázraky - jestliže věřící v určité době se sešli k nějaké společné meditaci, modlení, vytvoření nějaké představy Krista, Panny Marie apod., pak vytvořili proud velmi konkrétních představ, které se v zesílené podobě až třeba do reálného obrazu vrátily na Zem na určité místo. Toto místo, může být pak zcela zákonitě nabito pozitivní energii, která se může projevit třeba zázračným uzdravováním. Žádný zázrak, opět zcela jednoduchý princip odrazu.
Války, katastrofy, a pod. - jsou opakem, vysílání zcela negativního vlnění. Žijete třeba v otrokářské Americe, otrokářství je velká nadřazenost, povyšování, vysílání velkého kolektivního zla, musíte se vrátit do doby, kdy se toto zlo vrátí na Zem, jste oběti válek. Opět žádný trest Boží, jen vaše špatné rozhodnutí v minulém životě. Bůh stanovil pravidla, Bůh vás netrestá. Je to, jako když vylezete na věž a skočíte. Pravidlo znáte, kdo skočí, zabije se. Vy ho nedodržíte, Bůh vás nepotrestá, to vy sami jste si vybrali tuto cestu. To je stejná podoba zákona odrazu.
Možná, že kdyby astronomové spočítali polohu Země v době světových válek a pak podle úhlu dopadu a odrazu vypočetli místo - dobu, kdy tato negativa vznikla, dokázali by funkčnost tohoto zákona, ale možná i matematicky by byli schopni předvídat budoucnost.
Jenže již je to zcela nepodstatné, galaktický střed se blíží a dojde k odstranění, vyrušení všech negativ.

Snad vám tato jednoduchá představa pomůže vidět i vaše otázky a odpovědi, snad pochopíme i zájem ostatních ve Vesmíru, neboť tento zákon je vlastní všemu a vše jemu podléhá.
Okolní buňky čekají na naší transformaci, abychom se mohli zapojit do další organizace, již jako fungující jedinečnost planety Země.
Pochopil jsem i svůj úkol, mám dál se snažit předat co nejvíce, i když sám ještě nevím, zda předávám jen dobré, nebo budu ještě jednou reinkarnován. Vím však, že můj pohled vám může usnadnit vnímání minulého a ukázat obraz budoucího, bez jakéhokoliv strachu fungující jedinečnosti.
Možná nastínit cestu vlastní proměny.




Kapitola 8. - Muž a žena, žena a muž.

19. října 2010 v 23:49 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Muž a žena, žena a muž.

1 + 1 = 1

Matematicky nelogická rovnice.

Na ní se pokusíme vysvětlit rozdíl mezi vnitřním a vnějším vnímání. Matematika umožňuje počítání jen uvnitř uzavřené soustavy, máme- li přejít od jedné jedinečnosti k druhé, musíme použít nějaký přepočtový koeficient. Máme-li převést kruh do úsečky, musíme použít Ludolfovo číslo, je nekonečné neboť kruh je nekonečný a úsečka konečná, nemůžete převést nekonečno do konečna, bez nekonečného koeficientu. Jinak je tomu, pokud chcete převést objem do hmotnosti, pak použijete koeficient hustoty dané látky, ten je zcela konkrétní, atd. To je podstata výpočtů mezi jednotlivými soustavami.

Zevnitř - jeden muž a jedna žena jsou dva lidé různého pohlaví.
Z vnějšku - je to člověk. Jedna jedinečnost, charakterizována dvěma podobami. Dvěma póly. Stejně, jako u magnetu, který používáme jako kámen mudrců k pochopení jednotlivých jevů.

Nemůžete tedy oddělovat muže od ženy a ženu od muže, tak jako nemůžete oddělit od sebe póly magnetu, nemůžete od sebe oddělit rub a líc mince, neboť nevznikne nic. Z tohoto důvodu je absolutně nemožná jakákoliv nadřazenost jednoho nad druhým, jsou si absolutně rovnocenní, stejně důležití stejně významní a přesto zcela odlišní.

Žádná srovnatelnost, o což usilují feministi. Co přináleží muži, to nepřináleží ženě, a naopak, co přináleží ženě, to nepřináleží muži. Jediná společná vlastnost je rovnocenná důležitost, rovnocenná existence, neboť jeden bez druhého jen naplňují z hlediska universálního principu slepou cestu, jen pomíjivou část časoprostoru. Neexistuje žádná možná nadřazenost, nebo podřízenost jednoho vůči druhému.

Protože tato rovnováha ještě nenastala a ani není zcela chápana, nemůže zákonitě dojít k sjednocení člověka, ale také žádné bytosti ve Vesmíru. Magnet i mince jako jedinečnost fungují bez jakékoliv nadřazenosti, dokonce sebemenší nadřazenost, nebo podřazenost způsobí neexistenci dané jedinečnosti.

Tím jasně filosofie Vesmíru ukazuje, že pokud někdo hovoří o nějaké nadřazenosti u vyšších bytostí, pak neexistují a jsou jen vizí, která nemůže ve Vesmíru obstát. Možná proto tak citlivě vnímám některé informace o transformaci lidské civilizace. Aby začala fungovat jako jedinečnost, musí se zbavit veškeré nadřazenosti, ať ženské, nebo mužské. Veškeré nadřazenosti spojené s její podstatou, tedy i sexualitou.

Muž a žena jsou ve společnosti naprosto rovnocenní a zároveň naprosto odlišní, problém nastává v okamžiku, kdy žena přejímá mužské role a muž ženské, to je příčinou nerovnováhy.


Kapitola 7. - Vnější a vnitřní pohled na sexualitu.

19. října 2010 v 23:40 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Vnější a vnitřní pohled na sexualitu.

Jestliže z vnějšku je náš pohled na sexualitu vytěsňován na okraj všeho:

Život není jen sex.
Smyslem života je vytvářet jiné hodnoty.
Smyslem života je Láska.
Smyslem života je tvůrčí činnost.
Smyslem života je… a další nekonečná řada argumentů, které stavíme nad náš vztah k sexu.
Snažíme se ji vytěsnit, podřadit všemu ostatnímu, ale zcela se ji zbavit nemůžeme, neboť je tu její podstata, vše co nadřazujeme, ztrácí smysl, kdybychom ji zrušili úplně. Proto, tedy moc o ní nemluvíme, není potřeba, je to nějak samo sebou, je to tzv. "nízký pud", který nevyžaduje naší větší pozornost, ani se to tzv. "nehodí".

Vnitřní pohled je pak zcela opačný, je naopak nadřazována všemu:

Sexuální soužití partnerů je podmínkou šťastného partnerství.
Vnitřně prožíváme neustálý boj o sexuální pozornost.(Nikdo netouží být sexuálně neatraktivní.)
Sexuální nevěra je nejčastější příčinou rozpadu partnerství.(Duchovní nevěra se toleruje.)
Sexuální chování partnera je námi vnitřně nejsledovanější jev.
Sexuální chování … a další nekonečná řada postojů, podle nichž hodnotíme jednotlivce.
Snažíme se ji nadřadit všemu ostatnímu, ale opět to zcela úplně nejde, neboť z vnějšku je to naopak. Proto se často chováme pokrytecky a je v nesouladu náš vnitřní a vnější postoj, což se projevuje v puritánství, ale i v prohřešcích třeba služebníků církví.

Jediná možná cesta je opět nastavení vnitřní a vnější universální rovnováhy Vesmíru.


Nesoulad, mezi vnitřním a vnějším v sexualitě je ukázkou projevu narušení rovnováhy ve Vesmíru. Čím víc je sexualita potlačována, puritáni, islám, čím míň je ji dovoleno se z vnějšku projevit, tím více nabývá na významu. Sexuální přestupky jsou nejvíce sledovány a nejkrutěji trestány - ukamenování, zabití apod. Jsou v dané chvíli na zlomek času nadřazeny všemu.

Jak je možné, že něco, co nestojí ani za řeč, se ve stejné společnosti stane důvodem k odebrání života. V jiných případech přeci takovým nepodstatným věcem zákonitě nevěnujeme pozornost.

Důvodem je nepopiratelná síla přitažlivosti, základní síla hybnosti Vesmíru, nemůžete ji zrušit, pokud jí omezíte, projeví se v jiném časoprostoru. Hledání rovnováhy je proces, v němž se Vesmír organizuje v duchu universálního zákona.

Kapitola 6. - Sexualita a transformace.

15. října 2010 v 22:08 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Sexualita a transformace

Pravidelně sleduji dění okolo transformace, pročítám různé vzkazy, různé přednášky, různá poselství. Přestože nevnímám jako jiní, neslyším hlasy, nepíši zcela automaticky, nemám vidiny, vím, že se něco v mém životě děje jinak, to jak vnímám svět, začíná vnímat více lidí, i když to popisují třeba z jiného pohledu, já to v jejich projevech vidím. Sleduji jednotlivá významná data a snažím se odpozorovat, zda se něco v mém vnímání mění.
Datum 10. 10. 2010, dnes.
Sledoval jsem zprávy, opravdu den byl zajímavý.
Já, jen jsem ucítil potřebu napsat tuto kapitolu, přestože jsem vůbec o ní nepřemýšlel a neměl v úmyslu ji vůbec napsat. Jen se již nepříčím své intuici a tak výsledek je souhrn mých dnešních myšlenek, které jistě zapadají do mé filosofie Vesmíru.
Dávám si načas, a tak mé myšlenky budu formulovat následující říjnové dny. Čekám zda se budou rozvíjet, nebo jen odezní.

Datum 15. 10. 2010, dnes.
Včera jsem "náhodou" četl článek o Kvantových přeskocích, musel jsem ihned reagovat, je v mých pohledech.
Stále přetrvává hlavní myšlenka této kapitoly, jen jak ji napsat?
Co mne nutí psát, co mně to provokuje, je to stejné jako vždy, něco uvnitř a pak "boj" s vlastní nadřazenosti uvnitř, vštěpovanou po celý život.
Čeho se ti lidé tak bojí?
Proč je sexualita vždy zatlačována na okraj všeho?
Proč je tak špiněná?
Proč je představována jen se špínou, násilím, perverzností a vším co se nabaluje na pornografii?
Dnes opět "náhodou", jsem shlédl na porno-stránkách amatérské video, přirozený sex se vším všudy, city, rozpaky, nezdary, smích, upřímnost, vzájemná láska. Nic nepřirozeného,
Že by, první vlaštovka?
A je to tady, vše co si myslím, že byste měli vědět o sexualitě, má být napsáno v dalších kapitolách a já chci, abyste to vnímali v následujících slovech…

Smysl, smyslu.
V kapitole o rozmnožování jsem se snažil ukázat, že rozmnožování je vlastností celého Vesmíru, je prostředek nekonečného opakování, je zajištění nekonečné existence.
Stejně tak lidský rod má zajištěnou existenci jen díky rozmnožování, pokud se nebude rozmnožovat, pak zahyne.
Vše ostatní pak ztrácí smysl.
Jak je možné, že naše nadřazenost různě povyšuje vše nad sexualitu-přitažlivost-rozmnožování. V celé historii lidstva je vždy na okraji společnosti a přesto jedině ona dává všemu smysl.
K čemu by byly všechny nejušlechtilejší myšlenky, kdyby neměly komu sloužit. K čemu by byly všechny vyšší cíle, vyšší a jemnější energie, vyšší dimenze apod., kdyby se dál nemohly předávat. Dál se mohou předávat je díky rozmnožování struktur Vesmíru. Vesmír není jen vyšší úroveň, Vesmír je stavba a funkce, Vesmír je hmota a energie. Jsou neoddělitelné, bez energie není hmota, ale bez hmoty není energie.
Proto mne možná provokují některé informace jen o vyšších, dokonalejších, vyspělejších bytostech. (poznámka: nepopírám jejich existenci, jen jim ubírám všechny přívlastky a stavím je na úroveň našich buněk, našich hmotných těl, jako hotové jedinečnosti v organizaci Vesmíru.)
To vše mi připomíná opět šíření představ o Bohu jednotlivými církvemi, vy jste nedokonalí, jste na Zemi, v nebi vás čeká dokonalý Ráj.
To již neobstojí.
Ráj je na Zemi, Ráj je bez nadřazenosti a ta jediná nám brání jeho prožívání.

Teď již zpět k myšlence této kapitoly.
Je jednoduchá a krátká.
Právě 10.10.2010 jsem si uvědomil, co mi v tom všem nějak chybí.
Množství krásných myšlenek, množství krásných informací, množství projevů Lásky, ale žádná informace o "sexu". Opět vytlačeno na okraj, jako by se to transformace netýkalo, jako by to bylo zase jen samo sebou, dělo se jen tak. "Vyšší cíle, ušlechtilé myšlenky nemůžete míchat se sexem."
Nemluvit o tom, je opět jen nadřazení se nad určité téma.
Jenže orgasmus je dotek Boha.
Jenže ať chceme nebo ne, je to podstata nekonečné existence a naše dosavadní projevy jsou opět nadřazeny a nadřazenost nás nikam nezavede.
Proto vím, že mám pokračovat ve svém psaní.

Transformace bez sexuality není transformací, je jen mýtus, další program nadřazenosti.
Nikomu nevnucuji, nikoho nepřesvědčuji, nikomu netvrdím, jen tak vnímám a dávám.


Kvantová fyzika, kvantová biologie, nebo kvantový Vesmír?

15. října 2010 v 0:24 | selsky filosof |  Moje bláznovství
Kvantová fyzika, kvantová biologie nebo kvantový Vesmír?
Tak konečně opět selský rozum se dočkal, vědci dospěli k názoru, že neurony mají pravděpodobně vlastní inteligenci. "Náhodou" jsem si přečetl článek, na nějž jsem byl upozorněn přítelem ze stránek pana Vlastimila Marka, jistě mnohým známého autora. Článek nesl název "Kvantové přeskoky". Měl upozornit na to, že pravděpodobně duchovno je reálnou součástí Vesmíru. My to víme.
Ten kdo četl filosofii Vesmíru a následné mé vnímání, již zcela jasně chápe, že inteligence počáteční částice po Velkém třesku, má svůj kód konečné podoby Vesmíru, připomenu rozbité zrcadlo, jako rozpadajícího se Boha, každý střep je schopen představit jeho celkovou podobu.
Tedy dnes jsou ochotni vědci připustit, že i neuron má svou inteligenci, snad se dočkáme i dalších ústupku.
Dále je v článku představena kvantová fyzika, jako něco zcela ještě nepochopitelného, z pozice Einsteinovy teorie, kdy jedna částice je schopna být v daném čase na více místech.
Tak se to jeví, tak to vnímají vědci.
My se pokusíme si to představit jednoduše, reálně v duchu filosofie Vesmíru.
Kvantová fyzika není nic výjimečného, je součástí kvantového Vesmíru.
Vše je dáno universálním jednoduchým zákonem, kdy se Vesmír organizuje vždy od jedinečnosti k jedinečnosti, od počátečních struktur, které stvoří první atomy, ty se dále organizují až po galaxie.
Těm, kterým se podařilo alespoň trochu zbavit nadřazenosti, je jasné, že inteligence kterékoliv jedinečnosti je stále stejná a toho využijeme při následné představě.
Podíváme se na jedinečnost lidského těla a pochopíme, že kvantová fyzika není nic jiného než kvantová informace, kód, který každá jedinečnost odevzdává do časoprostoru, aby mohlo dojít k další organizaci dle universálního zákona-principu, opakování je zajištěním nekonečné existence.
Naše tělo je tvořeno miliardami buněk, ty spolupracují v zájmu jedinečnosti těla, ale také mají společné vědomí, neurony nezajišťují jejich propojení, to by nebylo ani možné, neurony přinášejí informace především z vnějšku a také je zpracovávají. Ostatní buňky komunikují mezi sebou na principu, který označujeme třeba jako telepatie. Rostliny nemají žádný nervový systém, přesto dnes již víme, že komunikují a jejich buňky musí spolupracovat, jinak by se nemohly jejich listy, stonky, květy pohybovat. Dnes také víme, že rostliny dokážou i
mezi sebou komunikovat, předávat si informace, ale také vnímat, hudbu, slovo apod.
Naše tělo je tedy již dobře zorganizovaná jedinečnost, aby překonalo čas, musí se rozmnožovat, předat svou genetickou informaci, svou zkušenost, svou existenci. No a tady začíná fungovat kvantová vlastnost Vesmíru. Sto miliónu spermií denně vznikajících ve varlatech je toho jasným důkazem. Sto miliónu informací denně zajišťuje kvantové množství pro nekonečný časoprostor, ve kterém by mohlo dojít k organizaci nového jedince, nové jedinečnosti. Všechny nesou relativně stejnou genetickou informaci, tedy lze předpokládat, že se zachovají v různých časoprostorech stejně. Vědci nepředpokládají inteligenci malých částic, tedy raději říkají, že jedna částice je na různých místech časoprostoru. Tady budeme odporovat, je to obrovské množství částic, které stejně vědci nejsou schopni hmotně identifikovat, pouze jejich chování. Navíc spolu komunikují v duchu universálního zákona, stejně jako nejsme ještě schopni připustit komunikaci spermií.
A dovolíme si ještě další kacířství a propojíme Einsteinovu teorii s Darwinovou. Darwin odhalil u organismu proměnlivost, která umožňuje tzv. vývoj, přežití v různých časoprostorech, měnících se podmínkách. Kdyby nebyla, pak život by se dále neorganizoval do větších struktur v novém časoprostoru. Podstatou proměnlivosti je, že sice téměř identická genetická informace má své odchylky, ty jsou záměrem opět universálního principu, aby mohl být vyplněn veškerý časoprostor i s odlišnými vlastnostmi.

No, a protože my nevidíme rozdíl mezi organizaci lidského těla a atomu, pak jasně vidíme, že kvantová fyzika částic pracuje na stejném principu, tedy částice se chovají stejně v různém časoprostoru, fyzikové tvrdí, že je to jedna na různých místech, ale také se někdy chovají zcela jinak, což nedovedou vysvětlit. My už víme, že je to dáno jejich proměnlivostí. Stejně jako u proměnlivosti organismů, ve stejných podmínkách se chovají stejně, ale v odlišných se může ledacos změnit, uplatní se jiná spermie, uplatní se jiný jedinec.
Když pokročíme k další organizaci, již člověka, víme, že není ještě hotová, ale transformaci dospěje k jedinečnosti společnosti. Probudí se kolektivní vědomí, všichni již budou spolupracovat v duchu universálního zákona-principu a dál?
Dál člověk bude vysílat kvanta jedinců s relativně stejnou informaci, ale zde se projeví skutečná proměnlivost - jedinečnosti každého jedince, jeho schopnost se odlišně zachovat v různých časoprostorech.
To je skutečná podstata jedinečnosti každého jedince, má být využita k zachování rodu v různých časoprostorech, nikoliv jako doposud, zneužita sama proti sobě, tedy k vlastní likvidaci.

Máme-li to jednoduše shrnout, tak kvantová fyzika není nic výjimečného, ale je to základní funkce organizace existence Vesmíru a je vlastní všem jeho částem. I galaxie se formují na stejném principu. Kvantové částice již nesou do daného časoprostoru informaci s co nejlepší organizaci, proměnlivost částic zajišťuje dokonalé využití hmoty v daném časoprostoru, proto i jednotlivé galaxie jsou jedinečné, jako každý lidský jedinec.
Snad si kvantoví fyzikové z toho něco vezmou.

Kapitola 2. - Božství

1. října 2010 v 23:38 | selsky filosof |  Moje IV. kniha - Organická společnost
 Božství
Kdykoliv, kdekoliv začínám přemýšlet o určitém tématu, hledám prazáklad a vždy se dostávám na počátek. Ke zlomu, k prvotnímu hříchu, okamžiku zapomnění, popření vlastního Božství. Již mnohokrát jsem vám ukázal názorně naší božskou podstatu, přesto je to stále to nejvíce nepředstavitelné. Popřením svého božství jsme ztratili sounáležitost, příslušnost k celku, neschopnost vidět, vnímat fungující celek, přestože jsme jen těmito obrazy obklopeni a sami takto fungujeme.
Jsme obětí vlastní nadřazenosti, jestliže nyní hovořím o nadřazenosti pak myslím vnější nadřazenost, která je projevem vnitřní podřazenosti. Naše vnitřní ego je velmi slabé a snažíme se to vyrovnat tím, že vyhledáváme vně časoprostor, kde se můžeme nadřadit. Čím slabší vnitřní ego, tím větší potřeba nadřazenosti. Většinu těchto pocitů získáváme v dětství. Pokud byla naše výchova autoritativní, přinášíme si do života velmi malé sebevědomí, velmi slabé vnitřní ego. V dospělém životě se to pak projevuje rozmanitě, ale podstata zůstává stejná. Hledáme, kde bychom mohli projevit vnější nadřazenost.
Někdo se snaží být nadřazený silou, touhou ovládat, vůdcové, zakladatelé různých sekt, teroristických skupin, ale i protagonisté módy, masoví vrazi, sadisté a různí, především sexuální devianti.
Někdo hledá cestu k nadřazenosti tím, že neovládá jiné, ale sám sebe, to jsou lidé, kteří se snaží za každou cenu na sebe upozornit různými způsoby riskování, horolezci, extrémní sportovci, vyznavači adrenalinových sportů, ale i konzumenti módy, piercingu, tetování apod.
Usilujeme o nastolení rovnováhy, na to jsme všichni naprogramování, ale vše děláme, pouze z vnějšku. Aby rovnováha byla skutečná, jedno vyvažovalo druhé, musí nastat uvnitř.
Jedině vnitřní rovnováha se projeví vně jako božská.
Je to jednoduché, i rovnováha je podle filosofie Vesmíru, jako vše ostatní vnější a vnitřní.
Pro představu použijeme dětskou houpačku. Jestliže je postavena správně, má těžiště přesně uprostřed. Pak se na ní mohou houpat děti stejné hmotnosti, je jedno zda je to chlapec, nebo dívka, oba jsou rovnocenní, oba jsou spokojeni, oba vkládají stejné množství energie do radostného pohybu. Jsou vně, jsou na houpačce.
Vnitřní rovnováha je těžiště přesně uprostřed.
Je li nastaveno, ale vnitřní těžiště špatně, pak abych vně nastolil rovnováhu, musím na jednu stranu přidávat, neboli nadřazovat, nebo na druhé ubírat, neboli podřazovat.
Je to logické.
Logický důkaz toho, že nadřazenost v lidské společnosti je důsledek vnitřní nerovnováhy, je důsledek prvotního hříchu, který ubral našeho vnitřního ega, ztratili jsme své božství.
Podrobněji za chvíli.

Všechny možné projevy lidské nadřazenosti jsou jen způsoby vnějšího vyrovnávání rovnováhy.

Váš život v okolním světě je takováto houpačka, na jedné straně sedí vnější svět, na druhé sedíte vy.
Je-li mé vnitřní ego malé, je těžiště posunuto směrem ke mně, to znamená, že tíha života mne zvedá do výšky, ztrácím půdu pod nohama, jsem zcela nejistý, žádná stabilita, hledám oporu. Čím slabší je mé ego, tím je těžiště více posunuto ke mně, tím větší oporu hledám. Můžeme říci, že hledám oporu co největšího kalibru, ve společnosti jsou to různé extremistické skupiny, se kterými si usednu na svou stranu, abych vyrovnal houpačku. Jiný možný způsob je, že se snažím upoutat pozornost světa, například tím, že sním nejvíce knedlíku ze všech, nebo se stanu extrémním sportovcem a přilákám na svou stranu část světa a ti mi pomohou jen tím, že přijdou, věnují mi svou pozornost a postaví se vedle mne, opět zvážit houpačku na mou stranu.
Rovnováha je vyrovnávána z vnějšku.

Je-li mé vnitřní ego naopak velké, je těžiště posunuto směrem ode mne, to znamená, že má vlastní tíha mne tlačí směrem k zemi, nemohu se téměř hnout, musím vydávat obrovské množství energie, abych se mohl zhoupnout, a přesto rychle padám k zemi. Snažím se tedy nadlehčit, odevzdávám svou hmotnost, hubnu, dávám ze své podstaty, to jsou lidé, kteří mají potřebu se obětovat za každou cenu a nehledí na sebe. Nebo se uzavřou do sebe a snaží se vnější svět ignorovat, nevnímat, vytěsnit ze svého vnímání, opět různé druhy víry, včetně buddhismu.
Rovnováha je opět vyrovnávána z vnějšku.

Cítíte sami, že ani první, ani druzí nemají a nemohou mít správné řešení. Obojí to řeší z vnějšku, obojí jsou v zajetí nadřazenosti a podřazenosti. Z vnějšku to ani jinak nejde. Takovouto houpačku můžete vyrovnat buď větším počtem závaží, nebo hmotnějším, těžším závažím. Větší, těžší, hustější, kvalitnější, vyšší…, to jsou pojmy nadřazenosti. Rovnováha z vnějšku je vždy vyrovnávána na principu nadřazenosti.

Co je tedy nutno udělat?
Jak nastolit vnitřní rovnováhu?

Stavitel houpačky ví, že je to jednoduché, napravo i nalevo musí mít těžiště stejnou vzdálenost, to znamená, že nemůžete nadřazovat levou stranu nad pravou stranu, nebo naopak pravou stranu nad levou stranu.
Chcete-li skutečně nastolit rovnováhu a houpat se radostně ve vnějším světě bez zbytečné investice energie, musíte jen nastavit vnitřní rovnováhu, své těžiště do středu, bez nadřazenosti, bez podřazenosti.

Pokusím se přiblížit příkladem.
Jste z vnějšku vnímání jako dobří lidé, máte odpor k násilí, bojujete za "spravedlivé" věci, chcete být ještě dokonalejší. Stanete se vegetariány, vegany apod. Prohlašujete, že zabíjet zvířata pro naše potřeby a dokonce je jíst, je špatné, zvrhlé.
Já se snažím, aby mé vnitřní ego bylo nastaveno co nejvíce ve středu, tedy bez jakékoliv vnitřní nadřazenosti, proto vidím vaše malé ego, které se snažíte vyrovnat pozornosti okolí k vám. Vůbec si neuvědomujete, že nadřazenost je vaším nejmocnějším spojencem. Jíte jenom rostliny, dokonce jíte jen to, co rostliny upustí, jíte jenom plody. Já však nenadřazuji rostliny nad živočichy, pro mne jsou to rovnocenně živé organismy, tedy z mého pohledu jíte zárodky rostlin stejně, jako jiní jedí třeba vajíčka, jikry, mláďata apod. Vy svým tvrzením se stáváte rasisty v říši života, nadřazujete živočichy nad ostatní živé organismy a ještě tím obhajujete svou potřebu vyrovnání vnitřního ega.
Já mohu sníst stejně dobře maso z mladého zvířete, jako jablko, nebo semeno hrášku. Přijímám to jako součást rovnovážného života. Nemohu, ale sníst zvíře, které bylo týrané, bylo chované komerčním způsobem, bylo zabité krutým způsobem, nebo je zabíjeno jen pro zábavu.
Nemohu jíst jen pro zábavu a dobrý pocit, jím jen když mám hlad a už vůbec nemohu jídlo vyhazovat.

Vnitřní rovnováhu můžeme nastavit velmi snadno, podle rovnováhy všude kolem sebe, jen nesmíme vnímat tu lidskou. Ta jak jsme uvedli v úvodu, je poznamenána prvotním hříchem, tedy náš pohled je vždy spojen s nadřazenosti. Ve svých pohledech se stále snažím ukázat pohled zevnitř, nebo naruby, bez nadřazenosti. Pokud jste četli, pak možná už rozumíte, že je to zákonité. V této knize si představíme ještě více pohledu nadřazeného vidění skutečnosti.
Vrátíme se k prvotnímu hříchu, Bible říká, že jsme byli vyhnání z Ráje za to, že jsme snědli jablko poznání. Tak to napsal pisatel Bible, ale už on byl tímto hříchem poznamenán, tedy stejně jako Adam a Eva začali vidět svět z pohledu nadřazenosti, oblékli se do fíkového listu, aby zakryli svou nahotu, své božství. Skryli a zapomněli na ně.

A teď Bůh s trochou nadsázky:

Připomeneme, Bůh se rozpadl Velkým třeskem na nekonečné množství částí. Jediný záměr, jediná touha je se opět poskládat a opět rozpadnout, neboť to zajišťuje nekonečnou existenci. Začátek a konec je "konečno". Opakování je "nekonečno".
Nadřazenost neexistuje, často používám zákon, že vše je nadřazeno jen samo sobě, je to proto, že nadřazenost máme v sobě a nejsme schopni pochopit nenadřazenost. Logika říká, jsem li nadřazen jen sobě, pak nejsem nadřazen nikomu, tedy nejsem nadřazen, když nejsem nadřazen, tak nadřazenost se sama vylučuje, neexistuje.
Řeknete si, jsou přeci přírodní zákony, je gravitace, je rotace apod.
Na to je jednoduchá a nejhůře pochopitelná odpověď:
To všechno je Bůh a Bůh je jeden a ten nezná nadřazenost, to je podstata universální inteligence, to je podstata Vesmíru. Bůh se rozpadne a nemůžete poskládat nic jiného, než Boha. Pokud budete chtít něco jiného, musíte něco něčemu nadřadit, začít jinak skládat. To je nemožné, neboť části Boha neznají nadřazenost, tedy v této chvíli se to zhroutí. To je genialita, genialit. Na druhé úrovni podle filosofie Vesmíru se může projevit v procesu poznávání. Poznáme jeden jev, poznáme druhý jev, a protože nechápeme, tak nadřazujeme. Až poznáme všechny jevy, pak pochopíme a nadřazenost zmizí.
To je princip nenadřazenosti.
My jsme zatím schopni pochopit pouze z pohledu vnitřní nadřazenosti.

Nenadřazený Bůh se tedy rozpadne a opět se začne skládat v průběhu šesti biblických dní, sedmý den odpočívá. Pisatel Bible je však již poznamenán prvotním hříchem, je poznamenán nadřazenosti, je v druhé úrovni - podle filosofie Vesmíru v úrovni poznání. Tedy jeho popis je již zkreslený. My se podíváme dále bez nadřazenosti a pokusíme se prohlédnout.

Bůh se skládal - organizoval šest dní, to odpovídá filosofii Vesmíru 2 x 3 úrovně, matematicky
1, 2, 3,
        4, 5, 6.

Zbývá třetí úroveň - 7, 8, 9. Úroveň pochopení, ale i ta musí projít úrovni - hledání, poznání, pochopení.

6 - stvořil člověka

7 - byl v Ráji - úroveň hledání, přírodní národy bez nadřazenosti, vnímají všechny zákonitosti stejně jako zvířata, sbírají zkušenosti, berou je jako platné, respektují je. Nebojují s nimi, spolupracují, využívají je ke svému prospěchu.

8 - vyhnání z Ráje - úroveň poznání, tím, že člověk začíná poznávat zákonitosti, okamžitě se
nadřazuje nad vše ostatní, první civilizace na principu již nadřazenosti, to co pozná, snaží se obelstít podřídit, začíná bojovat se zákonitostmi přírody, protože, ale nezná vše, dopouští se neustálých chyb, z nichž je veden universálním zákonem nenadřazenosti, vše špatné se opět rozpadá, nemožnost vytvořit ideální společnost, všechny civilizace zanikají.

9 - očekávaná transformace - úroveň pochopení, člověk pochopí nesmyslnost nadřazenosti, začne budovat organickou společnost, naplní 3 x třetí úroveň, dosáhne jednotného celku, planeta Země se stane dokonalou buňkou Vesmíru, Vesmír se začne formovat na třetí úrovni, Bůh se formuje do konečné podoby.

Toto vše není možné, bez "božské" podstaty každého atomu, každé molekuly, každé buňky, každého organismu, každého člověka. Tak jako vy nemůžete existovat bez atomu železa, tak Bůh nemůže existovat bez každého jednotlivého člověka, ale i atomu železa. Vše je stejně důležité. To je podstata Božství. To je podstata skutečné inteligence.
To je podstata pochopení transformace.