Září 2010

Kapitola 4. - Jedinečnost, dipolarita, trojelementárost.

19. září 2010 v 22:37 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Jedinečnost, dipolarita a trojelementárnost.

Jedinečnost = člověk.
Dipolarita = muž a žena.
Trojelementárnost = muž, žena, dítě.

Toto je základní princip Vesmíru, toto je základ lidského druhu, člověka, společnosti.

Jedinečnost je daná neopakovatelnost, jsme jediný druh Homo sapiens.
Jedinečnost je daná neopakovatelností každého jedince, každý z vás je jedinečný.
Dipolarita je daná dvěma elementy lidského druhu, muž a žena.
Dipolarita je daná každému jedinci, máme tělo, máme duši.
Trojelementármnost je daná lidskému druhu, muž a žena zplodí dítě.
Trojelementárnost je daná každému jedinci, máte tělo, máte duši, tvoříte život.

Tři úrovně:

1.       hledání - vývoj druhu
2.       poznání - vývoj společnosti
3.       pochopení - to co nás čeká, transformace společnosti

1.       hledání - dětství
2.       poznání - dospělost
3.       pochopení - stáří, smrt, reinkarnace, transformace jedince

Vně a uvnitř:

Společnost vně - forma státu, zákony, morálka.
Společnost uvnitř - přijímání vnějšího každým jedincem.
Jedinec vně - přijímání formy státu, zákonů a morálky.
Jedinec uvnitř - ztotožnění se s formou státu, zákony, morálkou.

Rovnováha:

Čím větší shoda mezi vně společnosti a vně jedince, tím stabilnější společnost a naopak.
Čím větší shoda mezi uvnitř společnosti a uvnitř jedince, tím blíže k ideální společnosti a naopak.

Z toho jednoznačně vyplývá, že harmonická společnost, může nastat jen v případě rovnováhy mezi vnějším a vnitřním, jak jedince, tak společnosti. To bude možné, až všichni jedinci budou skutečně rovnocenní, stejně důležití, nepostradatelní.
Nejparadoxnější argument je, že to není možné, že to nikdy nenastane, aby byli všichni spokojeni. Ve Vesmíru je opak pravdou, neboť jen na Zemi je více jak šest miliard lidských těl, která na tomto principu fungují, jedna jediná nespokojena buňka může spustit rakovinný proces v těle. Kromě lidí ovšem jsou na stejném principu budovány všechny struktury na Zemi i ve Vesmíru. Jen člověk tvrdí, že to není možné a říká o sobě, že je nejinteligentnějším tvorem na této planetě.

Kapitola 3. - Člověk = Vesmír = Člověk

19. září 2010 v 22:24 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Člověk=Vesmír=Člověk

Jestliže dobře budeme vnímat sami sebe, pochopíme Vesmír.
Jestliže dobře budeme vnímat Vesmír, pochopíme sami sebe.

Jestliže platí universální zákon ve vesmíru, platí zcela i pro člověka.
Platí pro jeho tělesnou schránku-tělo.
Platí pro jeho funkce: život, psychiku, jednání, cítění, vnímání, zkrátka vše.

Chcete-li nadřazenost Boha, Vědy, Zákonů, jsou součástí Vesmíru, nic není nad ním, ani Bůh, neboť bez něj by nebyl a tudíž opět vyplývá, že člověk nemůže být žádnou výjimkou, jeho duševno je jen a jen součástí Vesmíru.
Nadpřirozeno a všechny další představy jsou opět jen součástí Vesmíru.

Vše tedy podléhá jedinému universálnímu zákonu, nemůžete vymyslet nic mimo tento Vesmír, neboť jste v něm.

V okamžiku, kdy to vymyslíte, stává se to součástí tohoto Vesmíru.

Člověk je poháněn jedinou vesmírnou silou, silou přitažlivosti - sexualitou.

Dále už jen vesmírné zákony a lidská sexualita.

Transformace Matky Země

15. září 2010 v 23:10 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
Transformace Matky Země

Přicházející informace,
vnímání nastávající proměny,
hledání odpovědí,
zlo, rakovina, mimozemšťané,
Einsteinova rovnice,
historie, sexualita,
univerzální zákon filosofie Vesmíru,
vnitřní potřeba logické představy
a nepříjemné pocity z všudy přítomné nadřazenosti,
mne ženou k reakci, k vytvoření zcela reálné představy nadcházející proměny, metamorfózy, transformace planety Země a Vesmíru.

Otázky:

Proč jsou lidé dějinami nepoučitelní?
Proč v našem časoprostoru vládne nadřazenost?
Proč stále vnímám přicházející informace od lidí předávajících, přeci jen odlišně, bez nadřazenosti?

Toto vše se nakupilo v mé hlavě a výsledkem je odpověď v podobě reálné představy opřené o univerzální zákon. Jen nevím, zda přijmete a budete vnímat procesy zdůvodnění.
Jsem však klidný, vím, že dojdete.

Poslední informace v článcích na webu "cestyksobe.cz", ale i dalších mně obsahově plně naplňují srozumitelností a logikou. Jen vždy, když jsou používané výrazy vyšší, jemnější, dokonalejší a podobně, membrána mého vnímání je odmítá vpustit.
V těchto chvílích se mi připomíná minulá realita před dvaceti lety, těsně po "sametové revoluci" v Česku. Diskutovali jsme s přáteli, všichni jsme tušili, očekávali změnu k lepšímu. Přesto již tehdy po pár měsících jsem se pokoušel upozornit, že se vlastně nic tímto způsobem nezmění, jen se urychlí proces dělení společnosti na parazity a tvůrce hodnot a prohloubí propast. Jak někteří říkají: "více se rozevřou nůžky". Tehdy jsem odhadl většinu následujících společenských jevů provázejících dobu uplynulých dvaceti let. Ztratil jsem potřebu něco sdělovat, obrátil jsem se k vnitřnímu světu.
Dnes si připadám stejně, jen jsme se posunuli v časoprostoru na hranici naší organizace, snad budete rozumět.
Před dvaceti lety jsme jen vyměnili jednu veličinu v Einsteinově rovnici za druhou. Nezměnili jsme podstatu, vyplnili pouze zbývající časoprostor v naší úrovni. Ideologii pro hmotu jsme nahradili ekonomii pro hmotu a proces urychlili, změnili jsme palivo.
Přichází čas změnit motor.
Tehdy princip nadřazenosti zůstal, přestali jsme vládnout slovem, začali vládnout hmotným slovem - peníze.
Jenže vláda je v rozporu s filosofií Vesmíru, v rozporu s funkčnosti organizovaného celku.

Vyvstala nejtěžší otázka. Všechny negativní jevy spojené s lidskou civilizací tu nepopíratelně jsou, jestliže přijímám filosofii Vesmíru, pak mají zde zákonitě své místo, jaký je logický důvod všech uplynulých krutostí?
Odpověď se rovněž zákonitě zjevila v době, kdy měla přijít.
Přišla v podobě sdělení od jiných a mému přijetí Einsteinovy rovnice. V jednom článku na internetu jsem si přečetl přirovnání, že "končí život housenky a začíná život motýla".
Pochopil jsem hlubokou filosofii a reálnou pravdu této myšlenky.

Můj mozek přetransformoval, že nekončí život housenky, ale čas housenky a začíná čas motýla. Rozumíte, housenka neumírá, housenka se proměňuje. Toto bylo pro mne v dalších úvahách velmi důležité.
Znova jsem se vrátil k rovnici Einsteina, jak jsem ji popisoval v Einsteinově šifře. Uvědomil jsem si, že můj pohled je sice opačný od většinového vidění, jak popisuji ve světě naruby, ale je to stále pohled v jedné úrovni. Víme, že se můžeme dívat ven, nebo dovnitř. To je všeobecně přijímána teorie relativity, odpovídá místu pozorovatele v časoprostoru. Jenže jsem uvnitř jedné organizace, jsem v jedné úrovni, dívám se ven a vidím vnější jevy, dívám se dovnitř a vnímám obaly vnitřních struktur, jejich opět vnějšek. Rovnice nám však ukazuje energetický posun, pokud překročím časoprostor jedné úrovně a to buď směrem ven, nebo dovnitř.
Vím, asi moc nesrozumitelně.
Pokusím se ukázat názorně, chci-li pochopit funkci lidské společnosti, nemůžu se dívat na organismus člověka, ale na jeho vnitřní struktury - buňky, chci li pochopit jejich funkci, musím se podívat na vnitřní struktury buňky a tak dále. Tady překračuji úrovně směrem dovnitř. Chci-li vidět funkci lidské společnosti, musím ji začít vnímat, jako jednotný celek, chci-li pochopit funkci tohoto celku, musím se dívat na planetu Zemi, jako na Vesmírnou buňku a tak dále. Tedy překračuji úrovně směrem ven.
Toto vše je ukryto v Einsteinově rovnici.
Jestliže si za E dosadíme existenci (ta má dvě polarity, stavbu-hmotu a funkci-její projevy), pak se nám zcela jasně ukáže že:

m = E / c3

veškerá možná podoba hmotného světa je existencí rozptýlenou v prostoru, jinými slovy vše co kolem sebe vidíme je zákonitě možné, je to však možné pozorovat jen v prostoru ve kterém se nalézám, v jiném prostoru vidím jinou podobu hmoty. Jsem-li na pevnině, vidím pozemský svět a vnější povrch hladiny. Jsem-li pod vodou, vidím podmořský svět a vnitřní povrch hladiny. Což potvrzuje odvozená rovnice.

c3 = E / m

prostor je existence rozptýlená ve hmotě, jinými slovy existuje jen to co je hmotné, tedy i myšlenka je hmotná, má však opačnou polaritu, hmotné i nehmotné je jedinečnost zvaná existence, jsou dva póly jednoho magnetu, bez hmotného není nehmotné a bez nehmotného není hmotné. Každý prostor mi poskytuje jiné chování hmoty, jinak se chová hmota v chladném prostoru, jinak se chová hmota v teplém prostoru.

Tato všechna pozorování se odehrávají na jedné úrovni v jednom čase.
Chci-li překonat hranice úrovně, musím se přemisťovat v časoprostoru.
Tady použijeme rovnici odvozenou v Einsteinově šifře.

E = m . (c3)2

V tomto případě mohu postřehnout pohled přes hranice úrovně a to jak směrem ven, tak dovnitř.
Sleduji vnitřní struktury buňky, pozoruji procesy organizace, ale pouze v procesu jejího vývoje. Jakmile je buňka dospělá, hotová, všechny její vnitřní struktury už fungují jako celek. Budu-li sledovat lidskou civilizaci z nadhledu v časoprostoru, zjistím, že je ve vývoji, těsně před dokončením dospělosti, vytvoření fungující struktury.

Pozorování z vnějšku planety Země v tomto časoprostorovém intervalu mi ukáže formování poslední její vnitřní struktury. Stejně jako když pod mikroskopem sleduji formování buněčného jádra, nebo když se začnou v organismu kmenové buňky formovat do jednotlivých tkání.

Teď již konkrétně k transformaci planety Země, jakou roli v ní hraje lidská civilizace, jaká je úloha Země ve Vesmíru.

Musíte zapomenout na to, že jste něco víc než buňka, že jste něco víc než planeta Země. Buňka je již zorganizovaná, hotová struktura. Z pohledu nadřazenosti je na vyšší úrovni organizace, je vyspělejší, pracuje na jemnějších vibracích a tak podobně, jak je stále prezentováno. My však víme, že je jen už zorganizovaná jako celek, na stejných principech jako atom, vaše hmotné tělo, ale i Vesmír v konečné podobě.
Planeta Země dospívá, dokončuje svou vnitřní organizaci poslední struktury.
Člověk funguje jako buňka, je těsně před organizaci mnohobuněčného organismu lidské společnosti, stejně, jako když buňky stály před vytvořením jednoho mnohobuněčného organismu. Tak dokonalého, jako je naše tělo, bez nadřazenosti jednotlivých buněk tvořících jeho organismus.

Planeta Země je buňkou vesmírného organismu, je živá a podílí se na jeho organizaci. Existuje, žije v prostředí živného roztoku Vesmíru. Jejími živinami nejsou hmotné atomy, ale energie okolní hmoty.
Vesmír není prázdný, jak jej vnímáme, ale všechny prostory jsou vyplněny obrovským množstvím energií pocházejících z různých hmot (hvězdy, planety, galaxie apod.) Země si pak stejně jako vznášející se buňka v oceánu vybírá živiny-energie, které potřebuje ke svému životu. Země stejně jako buňka dospívá a dotváří konečné vnitřní struktury. Je součástí mnohobuněčného organismu - Vesmíru, tedy stejně, jako kmenové buňky v našem těle se formuje do konečné podoby dané Vesmírné tkáně. Myslím, že její úkol v tomto organismu Vesmíru je podobný, jako neuronu v našem těle, bude zajišťovat spojení, přenos informací apod. Víme už dnes, že Země vysílá neustále signály do okolního Vesmíru, při každé bouřce výboje blesků sice směřují k Zemi, ale je to jakási zpětná reakce jako při výstřelu, neboť obrovské množství energie odchází právě na opačnou stranu, s každým zablesknutím odcházejí ze Země informace do okolního Vesmíru.
Země komunikuje.

Země podle současné vědy existuje přibližně pět miliard let, organizace, kterou nazýváme život zhruba tři miliardy let. Za tuto dobu se stala významným rozsévačem těchto struktur v naší Galaxii. Jakmile se zorganizovaly první bakterie, jejich zapouzdřená těla opouštěla v horních vrstvách atmosféry planetu, další nové struktury, jednobuněční, houby vytvářejí spóry, které rovněž opouštějí naší planetu, dnes již víme, že i mnozí bezobratlí dostanou-li se do horních vrstev, zmrznou a mohou se ztratit ve Vesmíru.
Země tety zanechává ve Vesmíru živou stopu, která již může být a jistě byla transportována do všech vhodných podmínek. Může dokonce na ní sama narazit a tím si pojistit svůj vlastní život v případě, že by byl nějakým způsobem na Zemi zničen.

Shrneme-li, Země právě prodělává transformaci, při které se formuje do určené struktury Vesmírného programu, stává se fungující částí Vesmírného organismu. Z kmenové buňky se stává buňka Vesmírné tkáně.


Úloha člověka spočívá ve vytvoření spojovací struktury uvnitř buňky - Země. Než se podíváme na konkrétní úkol civilizace, musíme se podívat opět bez nadřazenosti na organizaci Vesmíru, jeho struktur a procesů, které tuto organizaci charakterizují. Názorně si možná odpovíme na otázky vnímaného chaotického vývoje lidských dějin, otázky válek, otázky spojené s rakovinou, otázky spojené s mimozemšťany a třeba otázky spojené s reinkarnací.
Budeme se držet filosofie Vesmíru a zjistíme, že odpovědi jsou přinejmenším logické a související, do sebe zapadající.
Reinkarnace - pojem, který je vlastní jak východu, tak západu, i když každý přijímá odlišně, obojí však z pohledu nadřazenosti.
Podíváme se na reinkarnaci z pohledu filosofie Vesmíru.
Reinkarnace je zákonitý proces, cesta k správné organizaci struktur Vesmíru. Není to něco spojeno s lidskou duší, ale s organizací jednotlivých struktur od počátku Vesmíru, je to proces zajištění té jediné možné cesty ve vývoji Vesmíru, opětovného poskládání Boha. Reinkarnace umožňuje svým opakováním najít v určitém časoprostoru tu všechnu možnou a použitelnou existenci pro proces organizace. Umožňuje přenos vnějších zkušeností do vnitřních struktur, jinými slovy vytvoření genetického kódu na základě vnějších zkušeností. Tímto způsobem je zajištěn vývoj v daném časoprostoru od jedné jedinečnosti k druhé jedinečnosti, vzniká genetická paměť, která už nemusí hledat, neboť ví.
Pro názornost se podíváme na reinkarnaci na atomové úrovni.
Železo - Fe, kosmické železo vzniklé v útrobách nějaké hvězdy, nebo chladnoucí planety je samo, cítí se opuštěno, hledá svou cestu organizace jako vše ve Vesmíru. Na naší planetě je však již pár miliard let, na počátku našlo spojence, byl to kyslík ve vodě, v kapalinně oplývající 1/10 volné energie, kterou železo využilo a začalo rezavět. Tuto zkušenost zapsalo do svého genetického kódu a při opakovaném přetavení v magmatu si uchovalo tuto zkušenost z minulého života. Pozemské železo rezaví tím rychleji, čím více reinkarnacemi prošlo ve vývoji zemské kůry. Z pozemského železa nemůžeme vyrobit posvátný indický sloup, který již víc jak 1600 let nerezaví, má kosmický původ. Železo však neustalo na této úrovni, ale hledalo další způsoby organizace v nově vznikajícím prostoru, našlo je v podobě iontů zabudovaných do rostlinného těla, tato organizace byla rovněž zabudovaná do jeho genetické paměti a již mnohem snadněji se organizuje z půdy. Pokračuje však dále ve své organizaci, až dosáhne svého úkolu v červených krvinkách živočichů, jeho genetická paměť umožňuje těmto buňkám jeho využití, při transportu kyslíku v těle.
Opět zabuduje tuto zkušenost do své genetické paměti a při jakékoliv další reinkarnaci tuto svou zkušenost předává.
Důkaz, jednoduchý, chybí vám železo, víte, že pojídat železné piliny asi nepomůže, pít železitou vodu, jen nepatrná část iontů najde cestu, jíst rostliny už je lepší, ale při nedostatku železa je nejlepší ho získat z krve jiných organismů. Toto železo prošlo již mnoha reinkarnacemi, při nichž si vybudovalo svou genetickou paměť, a proto ve vašem organismu ví, co má dělat, jak se zapojit do stavby červených krvinek.
To je cesta železa.


Vaše cesta je stejná, jen úkol je jiný.

Všechno ve Vesmíru se reinkarnuje, je to zákonitý jev, bez něhož by nemohla probíhat další organizace. Podotýkám další, nikoliv vyšší dokonalejší, jak jsme již uvedli, z malé krychličky je krychlička větší. Je to stále, ale krychlička. Bez nadřazenosti.

Náš úkol je stejný jako úkol atomu železa, přispět k další organizaci Vesmíru. Náš úkol není složitější, není významnější, není důležitější. Je rovnocenný, neboť kdyby železo zapomnělo na svůj úkol, náš organismus by přestal bez atomu železa fungovat a nenahradili bychom ho přítomným kosmickým železem, ale jen železem s genetickou pamětí, inteligencí naší úrovně. To je filosofie Vesmíru bez nadřazenosti, váš organismus je rovnocenný s atomem železa a všemi ostatními strukturami ve Vesmíru.

Naše nadřazenost je poslední překážkou naší transformace.

Mimozemšťané - naše představy o mimozemšťanech jsou často velmi komické, raději naivní, stejně jako představy prvních lidí o Bohu, bozích. Měli především lidské vlastnosti, přestože předali jasný kodex svého chování, naše nadřazenost nedovolila jinou, než lidskou představu.
Jen vládu a moc.
Zločin a trest.
Vyšší a nižší apod.
Mimozemšťané pokud působí na naši planetu, nebo dokonce dochází ke kontaktu, nijak nás nemohou ohrozit, jen přispět k naší dospělosti, dokončení organizace. Boj o energii, boj o prostor je možný jen v jedné úrovni na cestě uvnitř organizujícího se celku.
Dávno již využívají nekonečnou vesmírnou energii, nepotřebují suroviny, uvědomují si význam a nenahraditelnost každé části Vesmíru, tedy nemohou bojovat o prostor. Pokud putují Vesmírem v hmotné podobě, pak využívají rotace k rušení gravitace, a gravitaci naopak, jako pohon, který energii nespotřebovává, ale naopak vytváří. Jiní fungují na energetické úrovni, jako dipolarita hmoty, a ti využívají prázdných míst ve Vesmíru k realizaci svého programu organizace nových struktur z nově vznikající, nebo reinkarnované hmoty.

Naše nadřazenost nám zatím brání toto pochopit.

Rakovina - je vnitřní pojistka, která nás má vést v souladu se záměrem. Není to působení z vnějšku, nemoc, predátor, válka, vrah. Je důsledkem naší vnitřní neschopnosti nalezeni svého místa ve vnější organizaci, neschopnosti se nějakým způsobem do ní začlenit, neschopnost sebelásky, uvědomění si boží podstaty.

Naše genetická paměť hledá místo ve vnější organizaci rozpínajícího se Vesmíru, pokud ho nenajde, jsme s něčím nespokojeni, působíme prostřednictvím RNA na DNA jedné jediné buňky, která chce spasit organismus. Pokud ji odhalíme, přehodnotíme svůj postoj k vnějšímu světu, najdeme své místo, buňka, nebo již buňky jsou zlikvidovány a my ani nemusíme postřehnout, že jsme měli rakovinu. Pokud ovšem se ještě více zatvrdíme ve své podřazenosti, neschopnosti si najít místo, jinými slovy být relativně šťastní, rakovina ovládne tělo, ale umožní novou reinkarnaci, abychom v následujícím životě se již této chyby vyvarovali.

Války - diktátoři - tyrani - nemusíte přijmout, věřte, že je to jediné, logické vysvětlení, proč k tomu dochází v tak dokonalém řádu Vesmíru.

Celý život mne provází otázka:
"Proč lidské dějiny jsou provázeny takovými krutostmi, násilím, zabíjením pro radost, pro vlastní uspokojení, zabíjením pro příslušnost k rase, náboženství apod."
Hned od počátku jsem pochopil, že jsme jediní na této planetě, kteří se takto chovají.
Ač používáme výrazy jako " krvelačná šelma, dravec, zvířecí pudy, zabiják, predátor a další přirovnání ke zvířatům", nenajdeme mezi ostatními tvory na této planetě podobně kruté jedince, jako jsme my. Džungle je Ráj a má své rovnovážné zákony, smrt je přirozenou součástí života.
Lidská džungle je krmení vnějšího ega do extrému.
Proč člověk?
Žádná filosofie ani výklad Bible nepřináší uspokojivá vysvětlení. Odvolávání se na boží vůli, je opět z pozice nadřazenosti. Bůh to tak chce, Bůh je za to odpovědný, Bůh trestá provinilé, lidé trestají z boží vůle, lidé se nadřazují a omlouvají své chování božím právem, ve jménu Boha.

Nesmysly, výmluvy, ospravedlňování svého konání.

Shrnul jsem si základní fakta:

1.       Bůh netrestá, trestá člověk.
2.       Ti, kteří kážou slovo boží, jsou potomky vyhnanců z Ráje, nejsou schopni se vzdát          vlastní nadřazenosti, proto nemohou nikdy dát uspokojivou odpověď. Bible ano.
3.       Filosofie Vesmíru je univerzální zákon a univerzální zákon je Bůh.

Pochopil jsem, že tentokrát se musím dívat ne na člověka, ale na celou lidskou společnost z vnějšku, směřující v duchu záměru k jedinému cíli, vytvoření fungujícího celku - lidské společnosti a jediná nadřazenost je možná stejně jako u Boha, nadřazenost vůči sobě. Jedinci musí pochopit, že vzájemná nadřazenost nefunguje, funguje jen nadřazenost celku, nejsou vyvolení jedinci, kteří tuto nadřazenost prosazují, ale jen a jen pouze nadřazený celek a ten ví, že každý jedinec je nepostradatelný. Na tomto špatném výkladu ztroskotala celá lidská společnost.
Bůh - universální zákon je geniální a neumožňuje fungování nadřazenosti, ta se sama likviduje svou nelogičností. Dokud není pochopena, nemůže nic zorganizovat, zůstává v první, nebo druhé úrovni. Zůstává v kruhu.
(Podle filosofie Vesmíru 1. úroveň - hledání, 2. úroveň - poznání, 3. úroveň - pochopení,
nebo 1. úroveň - růst, 2. úroveň - vývoj, 3. úroveň - rozmnožování).
Naším úkolem je dosáhnout
úrovně pochopení - tehdy se transformujeme do myšlení jednoho celku,
úrovně - rozmnožování, tehdy budeme schopni osídlovat nové planety.
Z tohoto pohledu se pokusíme nyní podívat na krutosti člověka a jejich logickou eliminaci.

Války - soupeření dvou nadřazeností.
Na jedné straně nadřazenost člověka nad člověkem, útočníci - dobyvatelé.
Na druhé straně nadřazenost víry v cokoliv nad vlastní život.
Z pohledu Boha nemáme právo obětovat svůj život v zájmu čehokoliv.
Víry, náboženství, rasy národa, majetku apod.
Život je existence, existence je Bůh a Bůh je nadřazen jen sám sobě.

V lidských dějinách však najdeme likvidaci národu a společenství na třetí úrovni, byli to přírodní lidé, kteří žili ve společenství bez nadřazenosti, přesto byli námi zlikvidováni.
Tady je odpověď velmi těžká.
Příběh Ježíše a vývoj zárodku nám může poskytnout uspokojivou odpověď.
Ježíš, indiáni a různé domorodé kmeny mají stejný osud, ukázali cestu a bez nadřazenosti nás opustili a neopustili. Jsou v současné době poslové světla a až se probudí, pak bude dovršena reinkarnace lidských bytostí. Ježíš jasně ukázal, že zemřel a nezemřel. Dva tisíce let je již v našem podvědomí, nyní se probouzí.

Diktátoři - dobyvatelé, objevují se vždy, když v množství lidí zůstává jen vnější ego, nadřazenost. Ženou lidi do války, ženou do války lidi s nadřazeností. Kdyby nebyla v ostatních, pak by války nebyly možné. Hitler by se nestal Hitlerem, kdyby němci nepropadli své nadřazenosti. Napadení měli tím větší oběti, čím více nadřazenosti v jejich národu bylo, Češi se ponížili, nenadřadili svůj národ, svůj majetek svoji hrdost nad život, byli sice tzv. zbabělí z pohledu zevnitř, ale z pohledu z vnějšku uchránili nejvíce možných životů a tím naplnili jediný záměr - život.

Židé, kteří jsou od počátku nadřazeného křesťanství pronásledováni, utrpěli nejvíce. Nadřadili svou víru a majetek nad své životy, to je jejich osudová chyba. Setkaly se dvě extrémně silné nadřazenosti, nadřazenost vnější - rasová a nadřazenost vnitřní - víry. V jejich centru pozornosti uvízl společný zájem - život. Jedni usilovali o jeho likvidaci a to je mínus, druzí byli ochotni jej obětovat v zájmu víry to je plus z našeho pohledu. Ve výsledku víme, že tyto dva póly se přitahují, čím jsou silnější, tím je přitažlivost větší.
A život v tomto případě byl mezi nimi rozdrcen zcela extrémně.
Toto je jen logický výklad těchto krutých událostí v lidských dějinách, není žádnou obhajobou, není žádnou omluvou, všichni zúčastnění zůstávají na jedné úrovni, vjednom kruhu.
Bůh nikoho netrestal, Bůh nikomu nefandil, Bůh nechal působit universální zákon. Zákon rovnováhy.

Pochopili jsme, že uplynulé kruté dějiny nejsou nic jiného, něž hledání cesty - nové organizace, nového celku?
Záměr máme všichni stejně zakódovaný, je to potřeba stále nové organizace v rozpínajícím se Vesmíru. Dobyvatelé, slavní vůdcové, všichni byli hnáni touto potřebou sjednoceni, ale jejich vnější nadřazenost nemohla dosáhnout cíle, neboť byla vyrovnávána vnitřní nadřazenosti napadených, porobených. Zvolili špatnou cestu. Dochází tak zákonitě k rušení těchto nadřazeností a likvidaci života a toto je v rozporu s universálním záměrem. Nadřazený tzv. rozum je z hlediska Vesmíru nerozum, neboť vnější nadřazenost nemůže nastolit rovnováhu, proto se sama likviduje. Na naší cestě dochází a dojde k transformaci vědomí, jehož podstata je velmi jednoduchá.

Uvědomění si nepostradatelnosti každého lidského jedince.

Velmi často se hovoří o přelidnění planety, myslím si, že právě nyní je lidí na planetě tolik, kolik jich potřebovala, hlad je způsoben ne nedostatkem, ale plýtváním energie nadřazenými. Pokud bude tato energie rovnoměrně rozptýlená, nastane Ráj pro všechny.(nemohu tady ukazovat, jak nesmyslně plýtváme energií). Rychlý nástup populace byl zákonitý, muselo se namnožit dostatek buněk - lidí, aby mohli plnit funkci v novém celku lidské civilizace. Stejně, jako se namnoží kmenové buňky ve vyvíjecím se organismu, a pak se transformují do jednotlivých tkání. Některé odumírají, ale jsou součástí vývoje. Chcete-li lépe pochopit, podívejte se na embryonální vývoj člověka. Je to úplně stejná cesta, jen buňkami jsme my lidé. (více v Organické společnosti).
Jsme vnitřní struktury planety Země, která dospívá a její lidská organela vytvoří vnitřní vědomí, které ji umožní se dále ve Vesmíru organizovat.
Naším jediným úkolem je vytvořit jediné kolektivní vědomí na planetě Zemi.

Myslím, že dozrál čas, pokud bude zájem, rád budu přednášet filosofii Vesmíru.

Volná energie.

3. září 2010 v 0:24 | selsky filosof |  Moje bláznovství
Volná energie podle filosofie Vesmíru 1, 2, 3

Tento článek je věnován všem kutilům, všem zdatným nadšencům, kteří nejsou zatížení vědecko-výzkumným syndromem.

Pročítal jsem si pár dní různé články a informace o volné energii. Důvodem bylo to, že má teorie pokládá tuto skutečnost za jednu z podmínek transformace. Některé principy mne napadaly, i když nejsem žádný kutil ani nadšenec, přesto jsem uchvácen genialitou jednoduchých strojů. A na mnohé jsem narazil. Uvědomil jsem si, že volná energie, má-li být skutečně volná, musí být dostupná všem a to do slova a do písmene. Každému jedinci společnosti. Přečetl jsem si i článek, ve kterém autor vyjmenovává všech příčiny dosavadní neúspěšnosti realizace od ekonomického systému, až po nezájem jednotlivců. Jak bývá u mne zvykem, vrhl jsem se na podstatu a opět si potvrdil filosofii, neboť společnou příčinou všech důvodů, je jen princip nadřazenosti. Všichni ho mají v sobě zakořeněný, a proto nemohou postoupit dále.
Současní vědci ať mají jakkoliv šlechetné myšlenky, nemohou překonat vlastní nadřazenost. Veškerou energii by museli věnovat na toto překonání, a pak by vše bylo realizovatelné samo.
Jelikož zákonitě přichází doba, kdy je transformace nevyhnutelná, neboť jinak by nastal všeobecný kolaps, hledal jsem cestu, která je možná.
Dále už jen podle zákona, čím méně nadřazenosti tím více pochopení.
Jestliže podle mé teorie Vesmír funguje na zcela jednoduchém principu, který sice nikdo neakceptuje, tak já se mohu v duchu tohoto principu na to podívat.
Vím, že cesta není od jednoduchého k složitému, od nižšího k vyššímu a pod, což jsem několikráte prezentoval, ale od jedinečnosti k jedinečnosti, od jednoho celku k  druhému celku, od jedné organizace k druhé organizaci. Ta vycházející však pracuje na stejných principech od vzniku Vesmíru až po současnost.
Jestliže na počátku našeho hledání volné energie bylo kolo, páka, nakloněná rovina, pak tento princip bude zachován. Tímto směrem jsem zaměřil svou pozornost.
Dále jsem předpokládal, že Bibli napsal někdo, komu bylo již vše dobře známé a podíval jsem se znovu a objevil další desítku v Bibli. Kromě desatera, které jsem již dříve vysvětlil, Bible hovoří o desátku, jež náleží Bohu.
Toto je skutečná volná energie.
Energie, která při cestě ven, vně je ukládána a odevzdávána, získává jí každá struktura, která dosáhne 3 x třetí úrovně.
Nazval jsem to energetický kvocient, o kterém pojednáme zvláště.
Při cestě dovnitř, při rozpadu atomů, ale také při hoření se tato energie uvolňuje a je k dispozici v nepatrném množství 1/10. Proč je tak velký rozdíl, mezi jadernou reakci a hořením, vysvětlíme rovněž jinde.
Z tohoto pohledu jsem se nejdříve podíval na známé druhy energie.

Energie přicházející z Vesmíru:
Slunce - v podstatě stojí za energií paliv, neboť umožňuje organizaci v podobě fotosyntézy a ta koncentruje tuto energii v rostlinném těle, vody, neboť zajišťuje její koloběh, větru, opět vytváří jeho pohyb a samotné využívání sluneční energie.
Paliva - všeobecně, je jedno, zda jsou fosilní či ta, která vyrostla v nedávné době. Podle současného vnímání čím starší tím kvalitnější. Podle filosofie Vesmíru ta starší mají podrobnější organizaci vzhledem k velikosti, dle fyzikálního zákona větší hustotu, koncentraci. Tím se stávají z našeho pohledu účinnější. Ve výsledku, ale vždy uvolňují pouze 1/10 volné energie. Nikdy více.
My se domníváme, že když spaluji kvalitní palivo, pak uvolním větší množství energie. Takto to z vnějšku ve výsledku vypadá. Jenže čím kvalitnější palivo tím více dotované energie spotřebuje na uvolnění, kdyby matematikové a fyzikové tuto dotovanou energii spočítali, tak ve výsledku dojdeme opět k 1/10, volné energie. Laicky spalujete-li dřevo, investujete menší množství energie a získáte ve výsledku 1/10 volné energie, budete-li chtít mít doma jaderný reaktor, vaše dotovaná energie spotřebuje všechnu, která se rovná rozdílu, mezi dřevem a uranem a ve výsledku zůstane opět 1/10 volné energie. Proč se nám to tak jeví, že účinnost kotle je větší, že účinnost kvalitního paliva je větší. Odpověď je stejná jako u produktivity práce, dotovanou energii získáváme z jiného časoprostoru, dotují jí lidé, kteří nejsou placeni za množství vložené energie, ale podle toho do jaké míry se nechají o tuto energii okrást. Je dotována lidskou energií. Díky tomu je svět ovládán obchodníky s dotovanou energií.
Čím kvalitnější palivo, tím více dotované lidské energie.

Vítr - teplo Slunce dává do pohybu vzduchovou hmotu, abychom ji získali, musíme investovat vlastní energii do větrných elektráren a získáme 1/10 volné energie. Výhoda je v tom, že pokud Slunce bude svítit, bude nám tuto energii produkovat.

Slunce - dává světlo a teplo, zatím dva druhy energie, které jsme schopni přeměnit. Opět však získáváme pouze 1/10 volné energie.

Energie Země:

Voda - nejúžasnější fenomén, zdroj a podmínka života, fenomén, který dokázal využít dva dotační zdroje energie - Slunce a Zemi. Sluce dotuje energií vodu tím, že zajišťuje její koloběh, voda se vypařuje, stoupá, do pohybu jí však dává Zemská přitažlivost - gravitace a tím je voda opět dotována. To jí umožnilo stvořit život na Zemi, investovala 1/10 energie do stvoření života v naší podobě, jak ho vnímáme.
Koloběh vody na Zemi způsobil, že voda má 1/10 volné energie, jako všechny ostatní organizační struktury ve Vesmíru a uvolňuje se při přechodu směrem dovnitř a získává při přechodu směrem ven.
Kromě toho ovšem tato pozemská voda má na rozdíl od ostatní Vesmírné vody ještě 1/10 volné energie navíc.
Tato 1/10 volné energie pak způsobuje její výjimečné vlastnosti:

Je jediným místem, kde je možný život, který tuto 1/10 volné energie využívá.

Je součástí stavby živých organismů, každý živý organismus obsahuje vodu s její energetickou dotací.

V pevném skupenství má větší objem, což je způsobeno tím, že do vnitřních struktur se již tato energie nemůže dostat, vytváří proto pro ni prostor, který zvětšuje její objem právě o 1/10 - špička ledovce na hladině.

Největší hustota při necelých 4 C0 je způsobena tím, že při této teplotě jsou molekuly sobě nejblíže, voda je nejtěžší a volná energie je rovnoměrně rozptýlená po povrchu. Při následném chladnutí se sice molekuly ještě více přiblíží, ale tím vytlačí energii do prostoru uzavřeného mezi molekulami a objem se zvětší právě o 1/10.

Další zvláštnosti vody je, že teplejší rychleji zmrzne a studenější se rychleji uvaří.
Za tento jev opět odpovídá 1/10 volné energie.
Ochlazování vody je jev směrem dovnitř, při němž teplá voda má velký energetický potenciál, který způsobí setrvačnost, zrychlení tohoto procesu. Obrazně molekuly teplé vody naberou směrem dovnitř velkou rychlost, a proto teplá voda rychleji zmrzne. Naopak studená voda má menší energetický potenciál, obrazně molekuly jsou pomalejší a déle trvá, než zmrzne.
Opačný jev, zahřívání studené vody má stejný princip, kdy 1/10 volné energie vytváří jakýsi náskok, obrazně tato energie táhne tyto molekuly směrem ven, čím je voda chladnější tím větší zrychlení se projeví, u zahřívání ledu díky této energii, některé molekuly vyrážejí přímo ven a vytvářejí rychle páru.

Ochlazování při odpařování je další jev, který velmi snadno vysvětlíme díky 1/10 volné energie vody. Jestliže se koupete ve vodě, přijímáte její teplotu, je-li teplejší, tak vás zahřívá, je-li chladnější, tak vás ochlazuje, to je standardní jev vlastní všem kapalinám. Koupel ve vodě ovšem znamená, že vás voda obklopuje i svou volnou energií. Když vylezete z vody, část odteče vlivem gravitace, část se začne vypařovat, voda díky volné energii může překonat gravitaci a opustit vás.
V této chvíli ovšem sebou vezme i svou volnou energii, která byla na povrchu vašeho těla a tím vás jí zbaví a vy se ochlazujete. Jednoduchý princip, ztrácíte energii.

Všechny chemické reakce s vodou, nebo ve vodě mají svůj původ ve volné energii vody.
Nejsem chemik, přesto alespoň názorně vysvětlím princip rozpouštění. Voda je všeobecně uznávána jako univerzální rozpouštědlo. Vědci mají pouze vysvětlení, že některé látky se ve vodě rozpouštějí, některé ne. 1/10 volné energie vody jasně určuje, že látky, které se rozpouštějí ve vodě, mají menší energii soudržnosti, než je právě tato 1/10, látky, které se nerozpouštějí ve vodě, mají ve svých molekulách větší energetický potenciál.
Ale co se vlastně děje při rozpouštění?
Molekuly vody na povrchu s volnou energií se přiblíží ke krystalu soli, energie sodíku a chlóru je tak malá, že se oba ionty nabijí touto energií, až nakonec zruší vlastní přitažlivost a ocitnou se samostatně v roztoku, pokud se voda vypařuje, odebírá i svou volnou energii a atomy sodíku a chloru se opět přitáhnou, dochází zpět ke krystalizaci.
Některé vazby molekuly jsou naopak tak silné, že doslova vcucnou molekuly vody do sebe, proto jsou možné všechny chemické reakce, kterých se účastní voda. Bez této energie by nebyly možné, vše potřebuje energii, nic se přeci ve Vesmíru neděje bez energetické výměny. Chemické reakce neprobíhají jen tak, páni vědci.

Upozorním ještě na jeden fenomén vody a to je její vzlínavost. Voda je schopna překonat Zemskou gravitaci, díky své 1/10 volné energie. Nejvyšší stromy dostanou vodu až do výšky sta metrů, bez čerpadel, jen díky její vzlínavosti. Do slova a do písmene voda sama se do těchto výšek dokáže vyšplhat. A to tehdy, když ji, postavíme oporu, pak každá molekula se dokáže přidržovat své sousedky a překonat vlastní hmotnost díky jevu, kterému říkáme vzlínavost. Rostliny dokázaly postavit takováto zařízení a získávají vodu její samo-čerpací schopností.
Kdyby lidé dokázali takovéto zařízení postavit, čerpala by se sama do výšky a zpětnou gravitaci by předávala svou gravitační energií. Mlýnské kolo.

Tolik o vodě, jen ještě vzpomenu na alchymisty, kteří destilovali vodu do nekonečna i několik let a věděli, že tato voda má přímo zázračné účinky. Neustále ji dotovali energií….
Voda díky této své volné energii má schopnost vytvořit program ostatních látek, čaje, kávy, ale i vašich myšlenek, nevěříte, jednoduché, zkuste si to. Sklenici čisté, nebo převařené vody nabíjejte každé ráno dobrou náladou a uvidíte, jak se změní váš život, nebo se můžete i takto léčit.

Gravitace Země - poslední energii, kterou si dnes představíme. Kdo začal číst, sexualitu Vesmíru ví, že gravitace-přitažlivost je univerzální silou ve Vesmíru. Umožňuje jeho existenci, jednoduše hýbe vším. Na Zemi se projevuje zemská gravitace, je stálá, věčně trvající. Směrem ven jí musíme překonávat dotováním energie, směrem dovnitř nám jí odevzdává. Jak ji využít, částečně umíme, mlýnské kolo, ale jsou určitě principy nekonečného využití. Jedním z nich může být voda, jedním z nich může být nekonečný šroub a rotace, setrvačnost apod.
Jen je se třeba dívat.

Vše co zde bylo napsáno, bylo odvozeno z univerzálního principu Filosofie Vesmíru 1, 2, 3. Současná vědecká inkvizice nedovolí, aby ji poučoval sedlák, mechanik, nebo nějaký kutil z vás.
Přesto právě dnes jsem se dočetl na internetu, že super vědec Stephen Hawking představí 9. září světu svou novou teorii vzniku Vesmíru z ničeho vlivem gravitace. Pousmál jsem se, já ji dopsal před dvěma roky a na internetu je již téměř rok a nikdo si ji nevšiml. Dopředu však avizuje, že ke stvoření nebylo třeba Boha, pokud takový fyzik má představu Boha, jako dědouška v oblacích, pak má pravdu, ale Bůh je univerzální inteligence. Bůh je Vesmír.
A univerzální inteligence je univerzální zákon Vesmíru.
Jeho teorie předpokládá existenci zákonů, jinak by ji nemohl vyslovit.

"Toto jsem uvedl, abyste se nebáli přemýšlet a využili skutečného univerzálního zákona Vesmíru."