Červen 2010

Kapitola 2. - Rozmnožování

30. června 2010 v 22:10 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Rozmnožování

Rozmnožování, připomeneme opět z hodiny přírodopisu:

Rozmnožování je vznik nového jedince a to buď pohlavní cestou, nebo nepohlavní cestou.
Pohlavní rozmnožování: Nový jedinec vzniká spojením samčí a samičí zárodečné buňky.(spermie a vajíčka)
Nepohlavní rozmnožování: Nový jedinec vzniká z části těla mateřského jedince.(pučení, odnožování, dělení buněk)

A teď se podíváme na rozmnožování z pohledu Vesmíru.

Připomeňte si opět krychličku a střep zrcadla. Stačí, když začneme na atomové úrovni. Zorganizujeme atom. Před atomární struktury byly vrženy do prostoru a začaly se organizovat. Vznikl první jednoduchý atom vodíku. Kombinace tří elementů - protonu, neutronu a elektronu umožnila rozmanitost na atomové úrovni. Vznikly jiné prvky podle času a prostoru. Jakmile se zformovaly, vznikly první uzavřené struktury. Každá z nich pak vytvořila kód své skládanky. Uvnitř atomu je již hotová genetická informace. Ta je dále předána do prostoru, aby další vznikající atomy nemusely procházet opět všemi třemi úrovněmi organizace.
Rozmnožování na úrovni atomů.

Atomy dále hledají novou organizaci v podobě molekul, ty se opět organizují až na úroveň látek, opět se tvoří další genetická informace, kdo, jak a s kým má reagovat, neboli se skládat. Opět vysílají tuto genetickou informaci do prostoru a času, aby se další struktury formovaly jednoduše.

Rozmnožování na úrovni molekul.

Ty se opět organizují na bílkoviny, které se stanou základem prvních tzv. koacervátů - shluků bílkovin. Pokud se rozpadnou, třeba jen nárazem na skálu, mají již opět genetickou informaci původní struktury a jejich nová organizace je již snadná.
Rozmnožování koacervátů.

Změna vnitřní struktury koacervátu promění tento shluk na první bezjaderné organismy, podle současného vnímání světa.

Dále již to známe podle Darwinovy vývojové teorie, od jednoduchých organismů až po nejsložitější organismy, včetně člověka. Vytržení z kontextu Vesmíru, umožnila Darwinova teorie vnímání světa z vnějšku, umožnila zdůvodnit nadřazenost a podřazenost.

Podívejme se nyní na cestu další organizace, od buňky k organismu z pohledu Vesmíru.
Malá krychlička - buňka se zformovala, má všechny vlastnosti samostatně fungujícího celku, v prostoru širého oceánu hledá možnost další organizace, vytvoření větší krychle - organismu v daném čase a prostoru. Je k tomu hnána univerzální silou přitažlivostí - sexualitou.
Zorganizuje se v první mnohobuněčný organismus v daném čase a prostoru. Do svých buněk vloží první zkušenost, tedy pro nás první genetický kód. Čas ubíhá a prostor se zvětšuje, přichází vždy další a další organizace. Organizace však vždy probíhá jak směrem ven, tak dovnitř. Měnící se prostor vytváří nové podmínky a ty nutí vnitřní organizaci k proměně, mění se genetický kód, který umožňuje z lidského pohledu vývoj. Je to však jen nová organizace vzhledem k času a prostoru. Prvotní buňka má stejnou inteligenci, stejné schopnosti jako mnohobuněčný organismus. Jen z malé krychličky je velká. Žádný vyšší, nižší, složitější, jednoduší, nadřazený, podřazený.

Nová krychle v novém prostoru.
Takto vznikne i struktura lidského těla. Tato etapa je hotová. Inteligence našeho těla funguje.

Rozmnožuje se.
Na základě genetické informace dokáže organizovat jednotlivé atomy, molekuly z prostoru do podoby lidského těla. Může však využívat jen ty, které prošly již zmíněnou organizací a mají svůj genetický kód. Sopečný popel obsahuje všechny prvky vašeho těla, přesto se nemůžete jím živit. Musíte přijímat atomy a molekuly již se schopností se organizovat. Atomy a molekuly z jiného těla, které mají tuto organizaci zakódovanou. Atomy sopečného popela nepostaví bílkovinu, neboť to ještě neumí, atomy rostlinné bílkoviny to zvládnou a vytvoří bílkovinu vašeho těla. Proto také některé syntetické látky nemohou nahradit přírodní, ne že je naše tělo neumí využít, ale naopak ony se nedokážou do něj začlenit, nemají pro to ještě svou genetickou informaci.
Vaše hotová těla dál hledají způsob další organizace od malé krychličky - lidského jedince po novou velkou krychli lidské společnosti. Až vnější informace zabudujeme do svých hlav, pak jedinečná inteligence člověka se změní v jedinečnou inteligenci společnosti. Zatím jsme ve stádiu inteligence koacervátu. Pozor není nižší, je dána časem a prostorem. Podrobněji jinde.

Rozmnožujeme se pohlavně.
Opět nutno trochu poopravit toto vnější vnímání.
To se děje pouze u vzniku oplodněné buňky, je to způsob předávání genetické informace z vnějšku do vnitřního prostředí nové organizace. Muži vysílají milióny informací denně v podobě spermií, ženy stovky v průběhu života v podobě vajíček. Tyto informace se spojí v jedné oplozené buňce, to je princip přenosu informací z vnějšku dovnitř. Zjednodušeně.
Lidské tělo však dále vzniká obrovským množstvím opakovaného dělení buněk, tedy nepohlavně. Od jedné buňky vzniklé pohlavně k miliardám buněk našeho těla vzniklých již nepohlavním rozmnožováním.
Vše je opět hnáno silou přitažlivosti - sexualitou.

Shrnutí:
Rozmnožují se tedy atomy.
Mají genetickou paměť, neboť kdyby nebyla, v nových hvězdách by vznikaly zcela jiné.
Rozmnožují se molekuly.
Mají svou genetickou paměť, neboť by nefungovaly chemické reakce a fyzikální zákony.
Každý atom ví, jak se má chovat, každá molekula ví jak v daném prostoru a čase reagovat, to je genetika atomů a molekul.
Rozmnožují se buňky.
Mají svou genetickou paměť a čas od času si vymění informace, aby přeorganizovaly své vnitřní struktury, aby co nejlépe využily nový čas a prostor.
Rozmnožují se organismy.
Mají svou genetickou paměť a neustále si vyměňují genetickou informaci formou tvorby pohlavních buněk.
Vše je hnáno silou přitažlivostí a organizuje Vesmír.

Jak to hýbe lidskou přitažlivostí - sexualitou v příštích kapitolách.
Tato kapitola měla jediný smysl, nejsme výjimkou, jak se neustále domníváme.
Lépe budeme chápat zákonitosti a odbourávat mýty o lidské sexualitě.

Rozluštění 2012

30. června 2010 v 11:26 | selsky filosof |  Moje rozluštění 2012
Rozluštění 2012

Již jednou jsem někde napsal, že nejsem vědomě spojen s žádnou vyšší silou, neumím číst ve hvězdách, nekomunikuji s jinými bytostmi, přesto jejich existenci nepopírám.

U mne to funguje tak, že pokud mám otázku, kterou se zbývám, pak odpověď přijde ráno, příští den, v následujících dnech. Vše co jsem doposud napsal, se prostě zjevilo v mé mysli, nepřijímám to jako své myšlenky, ale jako svůj způsob vidění světa.

Má víra se proměňuje ve vědění a mým úkolem je předat své informace. Mnozí z vás již vnímají fungování světa a Vesmíru, stejně jako fungování organismu.

Stručně - jednotlivé smysly přijímají informace z prostředí: zrak, sluch, čich, hmat, chuť a předávají mozku, ten analizuje a hledá nejlepší řešení, řídí, ne vládne ve prospěch jednotlivců, jednotlivých skupin buněk, ale celku-organismu.

Jestliže se dnes objevuje celá řada informací vztahujících se k datu 21.12.2012 pocházejících z historie, či současnosti, pak mají mnoho společného, ale také se různí.
Jsou mezi námi ti, co vidí, ti co komunikují, ti co čtou ve hvězdách. Pochopil jsem, že nejsem ani jeden z nich, kdybych se měl přirovnat ke smyslům, pak jsem ten, co cítí a na základě toho přijímejte mé informace, neboť nemohu popírat to, co nevidím, ale cítím, nemohu popírat to, co neslyším, ale cítím, nemohu popírat, co nepřečtu, ale cítím a také nemohu popírat to, co nenahmatám, ale cítím.
Doplňuji informace, které předávají jednotlivé smysly, tak aby nebyl oklamán žádný z nich.
Mé vnímání Vesmíru, které jsem popsal ve "Filosofii Vesmíru" mi umožnilo hledat odpověď, co se vlastně stane ten den, v této blízké budoucnosti.

Odpověď jednoduchá stejně jako jeho univerzální zákon a měl jsem ji stále před sebou, jen ji neviděl. Ale jak víte, všechny odpovědi máme před sebou, jen je nevidíme.

Než vám odpovím, tak připomenu ještě některé skutečnosti.
1.       Vše ve Vesmíru podléhá jednoduchému universálnímu zákonu.
2.       Jeho genialita je v jednoduchosti a sám svou platností podmiňuje svou existenci.
3.       Vše je jedinečné, dipolární a trojelementární.
4.       Vše má vnějšek a vnitřek.
5.       Existence je dána nekonečnou proměnou.
6.       Nic se mění ve Všechno a všechno v Nic.
7.       Nekonečnost je opakování.

Co pro nás v této chvíli z toho vyplývá?
Že vše co nás čeká, již tady bylo. Z malé kostky bude kostka větší, z malého střepu, střep větší.(viz. Stavba a funkce.)
Jak jste si již všimli, vždy hledám odpověď v základu, v počátku. Vrátíme se tedy do doby počátku dějin této civilizace, popsané mnoha způsoby. Platí pro všechny smysluplné, ale vybereme ten pohádkový, přesto pravdivý.
Opět se vrátíme k prvotnímu hříchu a vyhnání z Ráje, neboť tam je počátek naší cesty.
Ztratili jsme vědění, zůstala nám víra.

No a je to, máte odpověď.

Jednoduché. Naše víra se promění opět ve vědění. Nic jiného není možné, pokud se nedomníváme, že vznikne nový Vesmír se zcela novými pravidly. To je zcestné.

Vrátíme se všichni opět před prvotní hřích a to do slova a do písmene.
Vrátíme se za fíkový list.
Získáme opět nahotu.


Nahotu skutečnou, nahotu mysli.

Svět se změní, tak jak jsem již dříve předpověděl, ne z vnějšku, to není možné, žádná síla, žádný zákon nemůže změnit tento svět, jedině proměna sama sebe. Změníme se zevnitř.

Co se tedy stane, o jaké nahotě mluvím?

Nepředstavitelné se stane realitou. Naše malé Já se stane součástí společného Já. Transformace, která se odehraje, je jednoduchá. Vaše myšlenky už nebudou kryty fíkovým listem, ale budou přístupné všem. Již nic neskryjete, nic neschováte, nic nezatajíte. Vaše mysl bude otevřená všem.
Vy však také uvidíte vše. Budete vědět vše o druhých. Potkáte-li někoho, nebudete se muset na nic ptát, vše budete vědět. Budete jen přispívat svým pohledem, svým názorem do celku, společného já.
Že je to nemožné?
Ale, je.
Je to všude kolem nás, kde fungují jiné společnosti, jen to nechceme vidět. Společnosti prověřené milióny let existence: (včely, mravenci, všekazi, lví rodina…)

Na cestě před námi delfíni, kteří vidí nejen do svých mozků, ale také do svých těl, ale o tom někde jinde.

Co nám přinese nahota vědomí?

Tady už může každý z vás samostatně přemýšlet a představovat si nepředstavitelné. Jak jsem již napsal, není důležité, jak se to stane, ale co se stane.
Jak, hledají odpovědí jiní.
Jiní ukazují, že se máte připravit.
Já ukazuji na co se máte připravit.
Začněte už dnes žít bez tajemství, bez masky, bez zapírání. Pak budete připraveni.

Pamatujte, nepřežijí vyvolení.
Přežijí přirození!

Naturista

29. června 2010 v 22:57 | selsky filosof |  Moje antidepresiva
Naturista

Když položím se nahý do trávy,
zůstanou jen chutě, dobré povahy.
Slunce celé tělo hladí,
snad okolí jen to vadí.

Já navrácím se do Ráje
a Boha ptám se, kde Eva je.
Opakovat stejnou chybu nechci,
už bez listu a bez bolesti.

Kdo odvahu má ukázat se nahý,
je pro život, ten pravý.
Nic nezkrývá, všechno ukazuje,
čistotou a upřímnosti provokuje.

Ti jenž bojí se nahoty,
tvoří a prožívájí trampoty.
Módou idolů se zakrývají
a pláčou, že jiní je nepoznají.

Já zvolil nahotu duše i těla
a potkal anděla Archangela.
A všechny lidské bytosti,
jenž přijímají nahotu - bez zlosti.

Letní

29. června 2010 v 21:57 | selsky filosof |  Moje antidepresiva

Letní


Táta Slunce
a matka Země
snoubí se
a plodí sémě.

Čistý vzduch
a čistá obloha,
úžasný dar
to od Boha.

Člověk je blázen
a zahnívá,
ten pohled do Ráje
jen odbývá.

Tělem svým
dotýkám se Země
a Slunce paprsky,
haldí mně jemně.

V obětí těch dvou
jsem života hrou.

Kapitola 1. - Nepředstavitelné

22. června 2010 v 22:57 | selsky filosof |  Moje IV. kniha - Organická společnost
 Nepředstavitelné
Chceme-li charakterizovat nepředstavitelné, musíme přiznat skutečnost, že se neumíme poučit z historie a naše jednání, konání a především představy jsou výsledkem okamžité, v přítomném čase přijímané neomylné pravdy. Ti, jež vládnou dané společnosti, připouštějí jen možnosti, které potvrzují jejich neomylnost. Jinými slovy, jakékoliv jiné názory jsou kacířstvím, nebo bláznovstvím. Je jedno zda se jedná o středověk, nebo současnou společnost. Pokud jste všeobecně přijímání za blázna, máte štěstí, zůstanete bláznem, pokud, ale existuje možnost, že byste někoho oslovili, pak jste v historii upálení, dnes daleko lépe odstranění, bez povyku a popularity zmizíte.
Než se dostaneme k nepředstavitelnému, přijměte historickou pravdu plynoucí z universálního zákona.
Kdykoliv se podíváte do historie 50, 100, 1000, let zpátky, pak vám připadají právě tehdejší oficiální názory velmi směšné. Jen na ukázku jste možná zhlédli představy roku 2000 z šedesátých let dvacátého století, byly dokonce nafilmovány. Přestože je to doba celkem krátká, velmi směšně vypadaly představy počítačů pracujících na principu děrovaných pásků.

Nepředstavitelné současné technologie.

Tento příklad jsem uvedl jen proto, abyste si uvědomili, že dnešní doba z historického pohledu je zákonitě identická.
Tedy dnešek bude za 50, 100, 1000, let stejně směšný, jen my si myslíme, že už se nic moc nezmění, a když tak podle našich představ. To co je nyní oficiálně vědeckou špičkou přijímáno za super vědu, bude v budoucnu jen k smíchu. To co v historii uspělo v budoucím čase, bylo vždy na okraji, nebo dokonce popíráno, není nutno připomínat, jen si uvědomte všechny objevy a oficiální komentáře z doby, kdy byly zveřejněny.

Nepředstavitelné se týká nejen materiálního světa, ale také duchovního - společenského.

Nepředstavitelné v tzv. prvobytně pospolné společnosti:
Někdo bude vládnout, někoho vlastnit.
Nepředstavitelné v otrokářském Římě:
Nebudou otroci, dokonce za dva tisíce let gladiátoři-sportovci, komedianti-umělci, budou nejlépe placenými lidmi ve společnosti.
Nepředstavitelné ve feudalismu:
Nebudou poddaní, bohatí nebudou mít šlechtickou krev, lichváři a podvodníci budou ovládat obchod.
Nepředstavitelné v raném kapitalismu:
Nejbohatší nebudou ti, co podnikají, pracují, ale ti co spravují jejich peníze a obchodují z jejich zbožím.
Nepředstavitelné v komunismu:
Nepřežije století, stane se vlastní obětí.
Nepředstavitelné v současnosti:
Vše se vrátí zákonitě na počátek, skončí vláda, začne řízená společnost, vlastnictví bude opět všech a každého.

Nepředstavitelné v materiálním světě je historie vědy, všechny podstatné objevy jsou nejdříve nepřijatelné. To, co je považováno za vědecký objev v dané době je jen rozvíjení již potvrzených zákonitostí.

Součastné nepřijatelné teorie:
Nyní již můžete vnímat bláznovství, věřte však, že to čemu věříte, bude jednou zákonitě směšné.

Organanická společnost - Úvod

22. června 2010 v 22:54 | selsky filosof |  Moje IV. kniha - Organická společnost
Úvod
16. května 2010, nekonečná inteligence existuje, funguje, jen my jsme nekonečně naivní, stále hledáme, stále pátráme a to je její projev v nás. Když jí část odhalíme, pak cesta je jasnější, přímější, přestáváme bloudit a směřujeme k cíli. Nevíme a neuvědomujeme si, že cíl je dán, nikam jinam nemůžeme dojít, pokud se to nepovede na poprvé, je tu nekonečné množství opakování, díky němuž dojdeme tam, kam máme.
Dnes jsem si uvědomil a konečně připustil, že vše co mne v životě potkalo, mělo skutečně smysl a význam, pochopil jsem, že i pro nás bezvýznamné a nesmyslné věci kolem nás mají skutečný smysl a význam. Ztrácíme čas nesmyslným zabíjením, drancováním, ničením, ale ztrácíme také čas nesmyslným přemítáním a hledáním, kritizováním a snahou o nápravu. Jediným smyslem toho všeho je, abychom si uvědomili jeho nesmyslnost. Když si to uvědomíme, pak to zmizí. Možná trochu hůře pochopitelné. Všechno víme a všechno je kolem nás, jen to nevidíme, nechceme vidět, ale v cyklu času k tomu dospějeme. Proč tomu tak je, bylo zodpovězeno už ve "Filosofii Vesmíru". Přestože jsem ji já sám přepsal z informací nekonečné inteligence, jsem schopen číst dnešní čas, vidět jen dnešníma očima a budoucnost vidět opět jen dnešníma očima. Zítra mám však oči zcela jiné a můj pohled je opět jiný, protože používám k vidění to, co bylo včera nepředstavitelné. Můj pohled je jiný, ale zase omezený, protože neumím pracovat s nepředstavitelným a tak opět vše vidím z pohledu dneška.
Univerzální zákon a univerzální Filosofie Vesmíru mi však ukázala, že přemýšlení o nepředstavitelném je zbytečné. Pokud to odpovídá univerzálnímu principu, pak čas vše vyjeví. Není nutné přemýšlet, jak se to stane, ale jen o tom, co se stane. Ti, jež se drželi v minulosti základní jednoduché podstaty, vždy velmi přesně odhadovali běh událostí. Ti, jež se obraceli k výšinám, vyzněli jako naivní a směšní vykládači budoucnosti, přestože byli ve své době přijímáni a uznáváni daleko více. To už je opět jen filosofování, kterým jsem chtěl jen upozornit, že i já jsem tímto světem ovlivňován a musím se vrátit k oblíbené větě mého oblíbeného filosofa:
"To co vám říkám dnes, zítra možná popřu."
Skládačka, která 16. května 2010 vytvořila obraz a ten mi dovolil se zbavit pochybností. Jejich hlavní příčinou bylo právě nepředstavitelné, tušil jsem, věděl jsem, ale svět kolem mne to popíral. Mým úkolem je dál psát, nebát se nepředstavitelného, pokud budu v souladu s universálním principem, pak mé tušení může být reálnou vizí.

Kapitola 2. - Záměr

22. června 2010 v 22:35 | selsky filosof |  Moje III. kniha - Cesta zla
Záměr

K pochopení záměru, jinými slovy, jediné cesty, cesty dobra použijeme tu nejjednodušší představu Boha. V jednoduchosti je dokonalost, složitost je umění, ale také matení, zastírání podstaty atd.

Dobrý Bůh se nám rozpadl "Velkým třeskem" na nekonečné množství částic, jeho jediným přání je se opět poskládat. To je jedinečný universální Záměr.

Touha znovu se rozpadnout a opět poskládat mu umožňuje nekonečnou existenci.
Tak jednoduché, tak dokonalé.
 K tomu mu postačí umět počítat do tří, více najdete v mé první knize.

Je někde v ztělesnění Boha, zlo, ďábel, peklo, strach?

Nikoliv. Nic takového neexistuje, není zlo, není ďábel, není peklo, není strach. To co takto vnímáme, cítíme, prožíváme, je jen otázka, naší volby v prostoru a čase. Tenhle krok snad zvládnete na konci této knihy, já se o to pokusím.
V této chvíli přijměte logiku, jestliže se rozpadl Bůh, je tedy celý Vesmír. Nikde není a nemůže být Ďábel. Pokud by byl, pak už to není jeden vesmír, ale dva. My žijeme a existujeme v jednom Vesmíru.
Pokud máte bílou kuličku a rozbijete ji, najdete jen bílé střepy, nikoliv černé, nebo jiné.
Opravdu je to tak jednoduché.

Kapitola 1. - Volba

16. června 2010 v 23:27 | selsky filosof |  Moje III. kniha - Cesta zla
Volba

Ve své první knize jsem hovořil o kameni mudrců, po věky věků hledaného a přitom nám tak blízkého. V něm je všechna moudrost a dnes ji použijeme, abychom pochopili co je a co není naše volba.
Máme svůj osud, máme svůj úkol. Často chápeme, že nemůžeme nic změnit, nebo naopak, že osud máme ve svých rukou, stačí jen chtít. Každé toto tvrzení je pravdivé, ale jak říká filosofie Vesmíru, platí i naopak: Můžeme všechno změnit, nebo osud nemáme ve svých rukou.
Je li to pro vás nepochopitelné, postačí, když přijmete, že obě tvrzení jsou pravdivá, ale jen z části.
Tedy co nemůžeme změnit?
Nemůžeme změnit to, co jsme si vybrali, než jsme přišli na tento svět. Nemůžeme změnit své tělo, nemůžeme změnit místo narození, nemůžeme změnit rodiče, nemůžeme změnit prostor a čas, ve kterém se nacházíme, vše co s tím souvisí.
Co můžeme změnit?
To, co dnes se stále častěji připomíná jako smysl života"Tady a teď."
Naše volba se týká právě každého okamžiku našeho života. Můžeme měnit, volit jen okamžitou situaci, nikdy ne minulost, ani budoucnost. Na jiném místě si vysvětlíme, jak si můžeme budoucnost připravit, respektive se ocitnout v přejícím se čase a prostoru. V této chvíli přijměte skutečnost, že minulost a budoucnost nemůžete změnit. Pomůže vám to v pochopení jedinečnosti Dobra, Boha, Záměru.
Jak volíme?
Minulost i budoucnost jsou naše vědomí, podle toho co jsme přijali z minulosti a představa budoucnosti nás vede k volbě v současnosti.
Zvolíme-li špatně, pak jsme se nepoučili z minulosti, nebo jsme neodhadli budoucnost, tedy jinými slovy dočkáme se jen toho, co jsme chtěli, jen my jsme odpovědni, jen my neseme následky, ať jsme to mysleli jakkoliv, neomlouvá nás náš dobrý úmysl. Na straně druhé nejsme odpovědni za ostatní. O tom vás lépe poučí Don Miguel Ruiz.
Často slýcháváte, že život nedává druhou šanci, život neustále dává nové a nové šance, jen již v jiné podobě, pokud to nezvládnete v tomto životě, pak přijde nový, tak dlouho dokud nesplníte Záměr. Vaše volba v dané chvíli tedy odpovídá úrovni vašeho vědění, protože jste odkázáni na víru, čím míň vím, tím více musím věřit, rozhodujete se tedy ne podle sebe, ale podle své víry. Výsledek pak tomu odpovídá, pokud nejste spokojeni, hledáte zákonitě vinu ve vnějším světě. Někdo za to může. Tomu Někdo jste se však dobrovolně podřídili a jste součástí jeho programu. V dalších kapitolách ukážeme konkrétně.
Nakonec jen říkám, že úroveň vědění nesouvisí se vzděláním, ale s vaší ochotou přijmout sebe samého, svou individualitu, své skutečné " já". Ne "já" nadřazené, ne "já" ponížené, "Já" milujícího sebe natolik, že nemá potřebu se nadřazovat, ani podřizovat. Jen takové "Já" je schopno upřímné lásky, úcty a souznění s životem. Měl jsem štěstí a pár takových lidí jsem potkal, neměli žádné tituly, ani akademické vzdělání, měli krásný, šťastný život a mnohdy velmi skromný. To mne fascinovalo, to mne zaujalo a až později jsem našel jejich tajemství. Zlo je míjelo, to co se nám zdálo, že jim musí vadit, je prostě míjelo. V každé chvíli volili dobro a nic jiného nemohli potkat. Vycházelo to z jejich srdce.


Cesta zla je pro mne nepřijatelná - Úvod

11. června 2010 v 20:54 | selsky filosof |  Moje III. kniha - Cesta zla
Úvod

Přijměte to třeba, jako pohádku. Mám rád, měl jsem rád a určitě budu mít rád pohádky. Vznikaly a vznikají, jako obrana, ochrana našeho srdce, citů, podvědomí. Jsou moudré a od nepaměti nám ukazují podstatu života.
Boha, universální inteligenci, "Filosofii Vesmíru", tak jsem jí nazval já v touze ukázat lidstvu jeho podstatu, s přáním jeho uvědomění a následné nápravy.
Čím víc jsem se ponořoval do filosofie Vesmíru, tím víc se mi otevíraly cesty poznání, čím víc mne pronásledovalo zlo, tím lépe jsem vnímal dokonalost Vesmíru.
Einstein měl pravdu v relativitě, pro zlo a dobro to platí dvojnásob. Zlo neexistuje, je jen místo v čase a prostoru, kde ho můžeme vnímat, vidět, prožívat, ale to jej jen otázka naší volby.
O tom bych chtěl nyní napsat malou knihu.

Obrazce

9. června 2010 v 23:51 | selsky filosof |  Moje škola - matematika 2
OBRAZCE
Různé tvary zobrazují,
na papír se snadno
namalují.


OBVOD
To je délka plotu,
který děda postaví,
když nechce,
aby cizí šel
do jeho zahrady.


OBSAH
to je plocha,
kterou děda se pokochá,
když zahradu si poryje,
aby poznal,
že úrody si užije.



Trojúhelník
Obrazec je skvělý,
jen tři strany
a je celý.


OBVOD
Ten se snadno spočítá,
a+b+c
se jen po sčítá.


Obsah
Dá nám trochu práci.
Strana výškou znásobená
na polovinu rozdělena.
S=1/2 a.va
Tak se obsah spočítá.



Čtverec
Obrazec je pravidelný.
délce stran,
je vždycky věrný.


Obvod
čtverce
4 a
snadno se vždy spočítá.


Obsah
a2
či snad a.a,
stejné číslo nám vždy dá.


Úhlopříčka
už je pro koumáky,
vypočítat - dá se taky.
Stačí připomenout Pythagora,
jak pravoúhlý trojúhelník zdolá.
U čtverce jsou odvěsnami
nám dvě známe stejné strany.
Úhlopříčka je přepona,
co spojuje je, jako spona.
A jak se to spočítá?
Pythagoras odpověď nám dá.



Věta Pythagorova
Věta Pythagorova nám říká,
že ten, kdo čtverce
nad odvěsnami sčítá,
čtverec
nad přeponou vypočítá.

c2 = a2 + b2



Kosočtverec
To je čtverec,
co ti spadl na koberec.
Jeho úhly se nám pokřivily,
rovnoběžné strany zbyly.


Obvod
4a
jako čtverec
stejný vzorec má.


Obsah
a . v
taky se ti povede.
Stačí násobíti délku strany
vzdáleností
mezi
rovnoběžkami.



Kosodélník
Osud stejný má
jako kosočtverec,
co spadl na koberec.
Jenže místo čtverce,
pokřivil se obdélník.


Obvod

Ten je zase stejný,
i když obrazec už není pravidelný.
2 . (a + b)
výsledek tě nemine.


Obsah
S=a.va
vzorec jako trojúhelník má,
jen polovina se vynechá.



Kružnice
Je kráska
mezi obrazcemi,
tvarem podobá se
malované Zemi.

OBVOD
Její obvod
to je čára,
kterou malovala naše Klára.
Od středu se vzdálila,
všechny body spojila
a jak se to vypočte?
2πr
si znásobte.


OBSAH
Pak tu plochu vybarvíme,
obsah takto znázorníme.
Kruh si tímto vyrobíme.
S=πr2
Plná kola přibudou.



Sčítání

9. června 2010 v 23:43 | selsky filosof |  Moje škola - matematika 1
Sčítání


Sčítám, sčítáš, sčítá,
sčítá i náš Víťa.
Sčítá děti ve škole,
všechny kvítky na stole.

Sčítá chlapce, děvčata
ve vázičce poupata.
Pět chlapců a čtyři dívky,
počtem převyšují kvítky.

Tři jsou žluté a dvě bílé,
vyplatí se tvoje píle.
Devět dětí a pět kvítků
a ty běžíš pro jedničku.

Rovinná zobrazení

7. června 2010 v 23:04 | selsky filosof |  Moje škola - matematika 2
Rovinná zobrazení


ROVINA
Je placka,
nebo tabule.
Na ní kreslíš
a s výškou jsi na nule.
Na ní nic nevyčnívá,
ani stín nemívá.


BOD
To je všechno,
prázdno i nekonečno.
Začátek i konec
pohádkový zvonec.
Střed,
děd Vševěd.


Přímka
Je čára,
co v levém nekonečnu začíná
a v pravém - pak konec má.


Polopřímka

Počátečním bodem oplývá,
konec do nekonečna ubíhá.


Úsečka
Má body dva,
mezi nimiž - svou délku ukrývá.


Rovnoběžky
To jsou stopy,
jež nakreslily běžky ve sněhu.
Na začátku i na konci
vzdálenosti stejné, jak ve středu.


ÚHLY
Různé výseče,
do některých voda nateče,
z jiných vyteče.


ÚHEL OSTRÝ
Vítá hosty,
ruce svoje rozepíná
se všemi se objímá.
Od nuly až do devadesáti,
ruce si nezkrátí.


ÚHEL PRAVÝ
Domy staví,
90 stupňů žhaví.
Přesný musí být,
aby se tam dalo žít.


ÚHEL PŘÍMÝ
Není líný,
180 stupňů
a polovinu z kruhu utnu.


ÚHEL TUPÝ
Polámané chlupy,
zuby pily
u 360 stupňů se zastavily.


ÚHEL PLNÝ
Spojil oceánské vlny,
okolo Země,
360 stupňů drží pevně.


Počítání

7. června 2010 v 22:54 | selsky filosof |  Moje škola - matematika 1
Počítání

Počítám, počítáš, počítá,
počítá i naše Margita.
Počítá stádo oveček
co vyběhlo na kopeček.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
povedlo se hned.
Šest, sedm, osm, devět,
v křoví číhá medvěd.

Desátá se zaběhla,
po pasece proběhla.
Bača už jí vidí
a ona se stydí.

Věta Pythagorova

6. června 2010 v 23:59 | selsky filosof |  Moje škola - matematika 2

Věta Pythagorova

Věta Pythagorova nám říká,
že ten, kdo čtverce
nad odvěsnami sčítá,
čtverec
nad přeponou vypočítá.

c2 = a2 + b2

Matematika - čísla

6. června 2010 v 23:45 | selsky filosof |  Moje škola - matematika 1
Budeme se učit sčítat,
matematiku neodmítat.
Násobiti, děliti,
odčítati, krátiti.

Abychom se vyznali,
počtů už se nebáli.

Trochu,
potřebujeme ji k životu,
nabrat svoji jistotu,
že nás nikdo nenapálí,
ani jinak neošálí.

Začneme pěkně popořádku,
od nuly
až k nekonečným číslům v řádku.
Prvních deset, to je základ,
pak uneseme každý náklad.



0 - nula

To znamená nic,
přesto svým postavením v řádku,
zvýší každou částku.

1 - jedna

To už stoupáš ze dna,
zatím sám,
ale jako pán.

2 - dva

To je pár,
chlapeček a holčička,
sameček a samička.

3 - tři

To je rodina,
mamince tulíš se do klína,
táta vezme tě třeba do kina.

4 - čtyři

To jsou nohy
pro koně, pejska i kočičku,
oporu na zemi mají v malíčku.

5 - pět

To je pěst,
co svírá prsty,
když si nejsi jistý.

6 - šest

Tolik ploch má hrací kostka,
když tě ve hře
štěstí potká.

7 - sedm

Číslo tajemné je,
sedm roků,
školu ti dopřeje.

8 - osm

Noh dva koně mají,
když do kočáru
se
zapřahají.

9 - devět

Tolik vlasů
děd vševěd.


Dýchání

6. června 2010 v 23:33 | selsky filosof |  Moje škola - přírodopis
Dýchání

provází nás i ve spaní.
Od počátku světa
energii života rozplétá.

Při nádechu,
kyslík do těla ti proudí
z cukru
energií loudí.

Abys mohl žít,
všechny funkce mít.
Pak se tělo rozjaří,
každé dílo se mu podaří.

Přitom vrátí do přírody,
trochu obyčejné vody
a taky oxid uhličitý
pro rostliny důležitý.

Ony všechno
pěkně obrátí,
fotosyntézou nám
cukr navrátí.

To tajemství je
koloběhu života,
že navrátí se,
boží jistota.

Učenec se tomu diví,
věřící se nepodiví.
Prostý člověk,
zavdá povděk.

Fotosyntéza

6. června 2010 v 23:19 | selsky filosof |  Moje škola - přírodopis
Fotosyntéza

jen v zelených rostlinách
se
nalézá.

Formulku života
tohoto světa
vyjádří chemická věta.

Voda a oxid uhličitý
stvoří cukr
energií nabitý.

A ještě kyslík zbude
pro nás
ve vzduchu všude.

Dílo je to boží,
jen Bůh a rostliny
z neživého - živé složí.

Podílí se na tom zeleň listová
v cukru
sluneční energii uchová.

A tak jsme děti matky Země
a otec Slunce
dýchá ve mně.

Neboť ti dva se nám spojili
a život
ve vesmíru zplodili.