Duben 2010

Svět naruby 1 - Prvotní hřích

29. dubna 2010 v 23:24 | selsky filosof |  Moje V. kniha - Svět naruby
Svět naruby 1 - Prvotní hřích
Zjistil jsem, že je pro vás filosofování a teoretizování ne moc přitažlivé a tak se pokusím převést vše do běžného života, tak jak to vnímám z pohledu mé filosofie Vesmíru.
Pokusím se vám ukázat trochu jiný pohled na svět kolem nás, máte-li lepší a pro vás přijatelnější je to vpořádku, žijete ve svém světě. Já zase ve svém a ostatním nechám do něj nahlédnout. Snažte se to přijímat s dobrou náladou a nejlépe s humorem.
Mé vnímání světa je pohled do křišťálové koule, snažím se vidět i zevnitř. Pak se jeví svět, jako by byl naruby, proto jsem toto povídání také tak nazval. Na počátek jeden příklad rozdílu mého vnímání.
Když se zeptáte lidí co je to dýchání a kde k němu dochází, tak většina odpoví, výměna plynů, dýcháme kyslík, vydechujeme oxid uhličitý a děje se to v plících.
Já však toto vidím pouze jako začátek cesty kyslíku, protože v plících se sice plyny vyměňují, ale nedýcháme - nespotřebováváme je, pouze je předáváme krvi a posíláme dál, ta je předá buňkám a ty ho teprve využijí na spalování, tedy ony dýchají, dýchají pro nás, dýcháme v buňkách. A takto vidím dýchání já, vidím ten vnitřní život buněk a ty vytvářejí můj život. Snad jste trochu porozuměli.

Přemýšlel jsem čím začít při vnitřním pohledu na svět? Nenapadá mne nic jiného než počátek lidského konání a tím byl "prvotní hřích", jak všichni víme, i nekřesťané.
Takže jak je prvotní hřích prezentován a přijímán?
Evu pokoušel had, Eva Adama a snědli jablko prý poznání, nebo zapomenutí? Zakázané ovoce. Tedy zhřešili a Bůh je potrestal vyhnáním z ráje. Tak nějak to chápeme všichni, tak nám to zprostředkovali vykládači bible, kazatelé.
Já jsem si ovšem všímal, jak na to Bůh vůbec přišel a Bible nám to dokládá.
Adam a Eva po snězení jablka přišli na svou nahotu, přikryli ji fíkovým listem a podle toho to Bůh poznal.

Co je tedy prvotním hříchem?
Snědené jablko, nebo fíkový list?

Ano fíkový list, neboť snědené jablko je jen naše myšlenka a naše boží inteligence nám má určit, zda ji realizujeme, nebo ne. Někteří dokonce tvrdí, že nemáme hřešit ani myšlenkou, pak bychom ovšem nemysleli, neboť myšlení je právě výběr různých myšlenek. Zavrhnutí těch špatných a realizace těch dobrých, kdyby nebylo těch špatných, tak nevíme ani, že jsou nějaké dobré. Tedy nemůžete nehřešit myšlenkou, pak bychom nemysleli a konali jen to, co chtějí jiní a říkají, že to je správné. Fíkový list je hříchem, popřeli jsme boží nahotu, stvořili hranici. Fíkový list je hranice mezi vnitřním božím tedy nahotou a vnějším, za fíkovým listem oblečeným, zakrytým, stvořili jsme tajemno, zapomněli jsme boží podstatu a začali jsme být ovládáni jinými. Popřeli jsme víru v Boha a začali věřit jeho vykládačům. Církev se stala nástrojem ovládání lidí. Převrátila celé boží učení naruby, před Bohem jsme si všichni rovni, ale před církví nikoliv, proto tak lpí na své hierarchii. Stvořila patent na učení, pozměnila desatero a slouží k ovládání. Toto nemá vůbec nic společného s vírou v Boha, právě hluboce věřící byli vždy v historii právě církvi nejvíce pronásledování. Jsou jejím největším nebezpečím. Představte si, že by konečně na Zemi sestoupil Ježíš Kristus, kdo by byl jeho největším nebezpečím. Samozřejmě, církev, neboť by musel dokazovat svůj boží původ, musel by navštívit církevní hodnostáře, papeže apod. Jenže skutečný Boží syn nemá tuto potřebu, nemusí nic dokazovat, a papež je pro něj stejně důležitý jako žebrák na chrámových schodech, žádné chrámy nepotřeboval a potřebovat nebude. Tím by ovšem podrazil autoritu církve a nemohl by pro ni existovat. Jen církev může potvrdit božího syna a tím se povyšuje nad Boha a tím ho také popírá. (Nebylo už na Zemi takových Kristů několik?)
Toto však nemohou přijmout věřící křesťané, protože jsou stálými hříšníky, jsou na druhé straně fíkového listu, oblékají se a zakrývají své božství. Oblékají se do šatů, postavení, majetku, tzv. vzdělanosti a nekonečného množství kategorií. To jim umožňuje fíkový list - prvotní hřích, kterého se nechtějí vzdát.
Více v knize "Věřící nevěřící a nevěřící věřící", která bude o víře.

Já věřím v Boha a ne v jeho zástupce. Věřím všem božím lidem. Proto se nemohu klanět papeži, ale mohu se sklonit a omýt nohy žebrákovi.
To je mé obrácené vnímání prvotního hříchu.
Kdyby se Adam s Evou neoblékli, byli by v Ráji do dnes.
Čím více toho na sebe navlékáte, tím více se vzdalujete Ráji. Pozor nejsou to jen šaty, ale především tituly, majetek, postavení, ale i tetování, piercingy a všechny módní výstřelky. Každá věc navíc popírá vaší jedinečnost, zakrývá vaší boží podstatu, ale většina z nás to dobrovolně přijímá.

Část II. - Sexualita člověka - Kapitola 1.

29. dubna 2010 v 23:06 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Hodina přírodopisu

Většina hodin přírodopisu zabývající se biologii člověka začíná kapitolou: Biologická podstata člověka.
Nějak podobně jsem chtěl začít i já, jenže jsem si uvědomil, jak skrytě se projevuje naše nadřazenost. Cítíte to v samotném názvu? Chceme sice zdůraznit, že člověk má biologický základ, ale….(jinak je to něco zcela jiného, vnímán: něco mnohem víc).

Člověk nemá jen přírodní základ, ale je součástí přírody.

To, co vnímáme, jakože umíme více než ostatní, dokázali jsme vynalézt apod. je jen dáno odlišností našeho druhu, našeho času a prostoru a podléhá universálnímu zákonu Vesmíru, jak si neustále budeme ukazovat.
Je to pouhý zlomek z toho, co dokáže univerzální inteligence. Jen naši spolubydlící na této planetě dovedou mnohem víc, fotosyntéza rostlin, genialita virů a bakterií s nimiž neustále bojujeme, schopnost jiných organismů přežít extrémní podmínky bez dotace energie apod.

A samotná schopnost vnímat život?

Naše smysly jsou nastaveny pouze na určitý čas a prostor, všechny ostatní jevy nevnímáme, nejsme schopni vidět, většinou pro nás neexistují. Pokud vymyslíme přístroj, který je dokáže pro naše smysly identifikovat, pak jejich existenci připouštíme. Co nedokážeme pomocí přístrojů změřit, zachytit, to pro nás neexistuje, není, to popíráme. A teď si představte věci, které ve Vesmíru jsou mimo nás,
a my je nemůžeme identifikovat, protože nemůžeme vymyslet měřící přístroj na něco, co vůbec nevíme, jestli je.
Existuje celá řada věcí, o nichž víme, vnímáme jejich existenci, ale pouze v našem čase a prostoru.
Jen malá ukázka:
Pohyb - pro nás jeden z významných znaků života. Už si představte jen rostliny, které se podle našeho vnímání nepohybují, jsou přijímány jako něco méně živého, méně zajímavého, bez duše, bez komunikace a podobné nesmysly. Stačí však jiné vnímání času a náš pohled se změní, určitě jste viděli nějaký film, který předvedl zrychlené záběry růstu, klíčení apod. Už to na vás působilo jinak, ale pouze při promítání, v běžném životě se pro mnoho lidí nic nezměnilo ve vztahu k rostlinám. Živočichové se pohybují stejně jako my, tedy jsou něco víc, než rostliny. Obdobné je to, ale i s živočichy, kteří se pohybují pomaleji, třeba měkkýši, a ještě horší s ostnokožci - hvězdicemi, s jejichž životem jsme se seznámili teprve nedávno. Pro nás jsou téměř neživí, neboť se pro naše vnímání nepohybují, spatříme li je ale zrychleně, zjistíme, že jejich projevy jsou identické s ostatními organismy.
A teď si představte, že bychom měli možnost zrychlit Vesmír z pohledu vnějšího, snímali bychom ho tak jednou za milion, možná sto miliónu let a pak si to promítli, asi bychom se divili tomu, co bychom spatřili. (Živý pohyb Vesmíru)
Vnímáte, jak je zkreslený náš pohled na život?
Čím je pohyb dané struktury vnímatelnější, tím je pro nás živější, a co víc, nadřazenější.
To se netýká jen pomalosti, ale i naopak rychlosti, mnohé věci se dějí tak rychle, že je opět nevnímáme, tedy pro nás nejsou.
To je pohled jen z pozice času a teď se mrkneme na prostor.
I ten vnímáme pouze omezeně, jak ven tak dovnitř. Podíváme-li se na noční oblohu, vidíme hvězdy, planety naší soustavy, nevnímáme jejich pohyb, jsou daleko, nemůžeme tedy vnímat jejich život.

I naše planeta Země z velké dálky se jeví mrtvá a přesto překypuje životem.
Podíváme-li se na buňky pod mikroskopem, je to obdobné, tu si můžeme pomoci v zrychleném snímání a některé projevy života sledovat. Dál však nevidíme, nevidíme co se děje v chloroplastech a ostatních strukturách, jsou to pro nás jen jakési chemické reakce, ale pozor, to je podstata naší živé existence, to je skutečný život.
A představa pohledu do vnitřku atomu a sledování pohybu v něm je stejně obtížná, jako pohled na Vesmír z vnějšku.

Vše se ale pohybuje a vše je také živé.

Pro nás dál už postačí, abychom vnímali život člověka v daném čase a prostoru našeho Vesmíru. Není ničím výjimečný a podléhá univerzálnímu zákonu jako vše a my si budeme všímat, jak se projevuje v jeho životě a vývoji.
Pro ty, kteří nečetli první knihu, postačí zjednodušený jednoduchý univerzální zákon:

Vesmír 1,2,3
1. Jedinečnost - vše ve Vesmíru je jedinečné.
2. Vnější a nitřní - vše má vnější a vnitřní prostor a pohled.
3. Tři úrovně - vše se odehrává na třech úrovních v nekonečném opakování.

Závěr první části

23. dubna 2010 v 22:36 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Závěr první části

Asi si řeknete, proč je to nazváno sexualitou Vesmíru, co to má se sexem společného apod.
V úvodu jsme si řekli, že sexualita je přitažlivost, je to základní a jediná síla ve Vesmíru. Každý fyzikální zákon funguje na principu přitažlivosti, každá chemická reakce je přitažlivostí, náš Vesmír, svět není nic jiného, než přitažlivost.
Na úrovni poznávání se stala nástrojem vnější nadřazenosti, byla označena sexualitou, neboť tato božská síla, kdyby byla přijata od počátku, neumožnila by nadřazenost. Tedy náš nadřazený svět se nejvíce bojí sexuality, není nic jiného, čeho by se bál více, proto byla tabuizována a využita k ovládání, nadřazování, stala se hybnou silou celých lidských dějin. Více v dalších kapitolách.

Přeji si, abyste si uvědomili, že není jiné síly, než síly přitažlivosti.

V duchu teorie Vesmíru, tento závěr - konec, nechť je i počátkem druhé části, tedy Sexuality člověka.
Uvědomujete si, že sexualita je stále něco děsivého, něco o čem se nemůže normálně mluvit, čeho se opravdu nejvíce bojíme, děsíme, přestože to je podstata božství v nás.
Říkáte, že to přeháním.
Tak tedy smrt, násilí, krutost, sadismus, války, nemoci a všechna zla jsou nic, proti strachu ze sexuality. Všechna tato zla můžete komentovat, můžete o nich mluvit, můžou být součástí vašeho života i vašich dětí, můžou být veřejně prezentována v jakoukoliv denní dobu. Jediné, co nesmí být prezentováno veřejně, je symbol sexuality člověka, tedy ztopořený mužský úd. (příklad - televize)

Už vidíte, jakým strachem jste ovládáni.
Strachem z vlastního Božství.

Od dětství jste izolováni od této přirozené síly. Proč? Abyste mohli být ovládáni.
Představte si učitele, který přinese do školy zbraň, aby dětem ukázal její funkci, použití apod. Dokonce v některých společnostech je to součástí výuky, sborka, rozborka, střelba. Pamatujete, branná výchova. Nic hrozného, že? Jen že vše je určeno k zabíjení, ničení životů. Učitel seznamuje děti se stránkami života.
Tak a teď si představte učitele, který přivede do hodiny přírodopisu o rozmnožování nahého muže a ženu, kteří předvedou pohlavní styk, předvedou přirozenost člověka, ne zabíjení, ne likvidaci apod.
Když neskončí všichni ve vězení, tak při nejlepším vyhazovem a zákazem činnosti. Kdekoliv na světě, kromě přírodních národů, které neznají nadřazenost.

Už vidíte, jaké nástroje používá nadřazenost.
Vítejte v druhé části - Sexualitě člověka.

Kapitola 9. - Transformace

23. dubna 2010 v 22:24 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Transformace

Pojem, který mne doprovázel a doprovází celým mým psaním, dospěl jsem k němu já, dospěli k němu jiní. Na začátku letošního roku jsem se setkal se stránkami "http://www.cestyksobe.cz/", poslouchal a poslouchal, přestal psát a vedl dilema, zda vůbec psát, mnozí vidí stejně, mnozí jsou dál. Pár týdnů jsem hledal odpověď, pak mé vnitřní já pomohlo. Napsal li jsem teorii Vesmíru, musím ji obrátit i k sobě samému, nejen k vnějšku, vždyť se chovám tak, jak funguje starý svět, radím jiným a neradím sobě. Nastala obrovská inspirace nových myšlenek. Je jedno, jestli budete číst, je jedno, jestli budete rozumět, měním se já, mění se svět. Má jedinečnost má svůj úkol a je jí zatím dáno, aby pokračovala.

Transformace, jak jí chápeme?

Nejčastěji, nejjednodušeji a nejlépe jako proměnu. Proměnu v nekonečném množství opakování, v nekonečném množství podob.

Kam jí zařadit?
Zkusíme to opět s logikou. Z předešlého víme, že Bůh existuje, jeho záměrem je, aby existoval, tudíž je existenci samotnou. Prvotní a zároveň jediná potřeba Boha je existence. Existence je stavba a funkce. Jaká funkce? Opět ta prvotní a jediná. Přitažlivost. Přitažlivost je nekonečná, aby byla nekonečná, musí mít svůj konec, to jsme si vysvětlili v knize o Vesmíru. V čase a prostoru se nemůžete přitahovat do nekonečna, jednou to musí skončit. Co umožní přitažlivosti, aby měla konec a stala se nekonečnou. Správně - Transformace - Proměna. Vnější přitažlivost se mění ve vnitřní a ta pak opět ve vnější do nekonečna, jak jsme již několikráte popsali.

Transformace je tedy opět potvrzením božství, je všechno a nic, je Bohem, je důkazem nekonečnosti Boha.
Transformace je důkazem nekonečnosti, je logickou představou, nepředstavitelné nekonečnosti, je začátkem i koncem všeho v nekonečném opakování. Nekonečno musí mít konec, aby se mohlo transformovat v nekonečno. Jeden děj musí skončit, aby se mohl nekonečně opakovat.

Současná lidská civilizace je před jednou takovou transformací, proto z různých stran slyšíme o konci, konci civilizace, konci lidství, konci světa apod. Dospěli k tomu různé civilizace, různé ideologie, různí lidé, Mayové, Toltékové, Nastradamus, křesťané a další…
Vyslechl jsem různé výklady, různé přednášky, různé názory, vše je logické, vše má smysl, přesto mé vnitřní já mělo výhrady a já nevěděl k čemu a jaké…
Pak jsem opět mobilizoval své představy o Vesmíru a obraz se vyjasňoval. Dál nevím, zda budete přesně
vnímat, to co já.
Tedy nejčastěji slyšíme, že současně měnící se svět je cesta transformace od "já",
k " my", společnému "My".
Tady jsem cítil největší vnitřní nesouhlas. Transformace je proměna, ale ne od "já" k "my", to je ještě starý pohled, pohled z vnějšku, pohled vnější nadřazenosti. "My" jsou pořád jedinci a ke své spolupráci potřebují opět vnější řád, morálku, zákony a vše co s tím souvisí, proto si nedovedeme představit, že něco takového funguje, proto se to žádné civilizaci nepovedlo.

Jaká tedy transformace, proměna nás čeká?

Transformace od "já" k velkému "Já".
(od bipolarity k dipolaritě)

Velkému vnitřnímu Já. Staneme se součástí nové jedinečnosti. Vím, že mnozí v tom nevidí rozdíl, ale věřte je velký. Pokusím se na příkladu:
Když se buňky osamostatnily, transformovaly v jedinečný organismus s vlastním já, nastala úroveň hledání, poznání. A pochopením se transformovaly v nový mnohobuněčný organismus se společným velkým vnitřním "Já". Naše těla jsou toho jasným důkazem, vše podléhá jedinému vnitřnímu já, bez jakékoliv nadřazenosti, v organismu neexistuje vláda jedněch buněk nad druhými, i když to tak většinou prezentujeme, některé buňky mají řídící funkci, ale řízení není vláda, ovládání, to ještě nechápeme. Řídící buňky nejsou nadřazené, jsou rovnocenné všem ostatním, jejich jediným a společným cílem je fungování organismu, to je jejich vnitřní Já, jehož jsou součástí. Vnější nadřazenost mizí, mění se ve vnitřní jedinou funkční nadřazenost samu sobě. Uvědomuji si svoji důležitost a nepotřebují žádné vnější řády. Nervová buňka ví, že buňka sliznice konečníku je stejně důležitá, že kdyby selhala, selže celý organismus, nepovyšuje se tedy, nenadřazuje se.
To je to pro současné lidstvo nepochopitelné, nepředstavitelné a proto je tato transformace spojována s koncem světa.
Nic takového nás nečeká, jen zmizí společnost, kde král je víc než bezzemek, prezident víc než občan apod. Pojem elita se stane nesmyslem.
Člověk již našel, poznal a pochopí a transformuje se v jedinečnou lidskou inteligenci.
To bude začátek nové další cesty lidské inteligence ve Vesmíru. Ta začne hledat, poznávat další inteligence, nakonec všechny pochopí a stanou se vesmírnou inteligencí, stanou se Bohem.

Více v dalších knihách o vývoji, a vývoji člověka.

Jak se rodí teroristi

15. dubna 2010 v 1:00 | selsky filosof |  Moje antidepresiva
Jak se rodí teroristi?


Když tvoje děti hladem strádají
a vládcové cizím zemi prodají,
když tvoje žena mladá
ach, vařila by ráda.

Když do tvé země vstoupí morálka
a bohatství zlodějů tvoří zahálka,
když krást, zabíjet se povoluje
a vzdáleným to vyhovuje.

Když prý hájí lidská práva
a o bohatství se jim zdává,
když ruší staré zákony
a uznávají zlaté ikony.

Tak fanatičtí vůdcové,
tváří se jak oslové,
za nevinné oběti,
tvoje děti posvětí.

Naučí tě likvidovat,
vlastní tělo obětovat.
Fanatický národ vděčný,
slibuje ti život věčný.

Zemřeš a zemřou jiní,
teroristé prý tak činí.
Novodobé dějiny,
stvoří staré hrdiny.


Kapitola 8. - Jiné představy

15. dubna 2010 v 0:21 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Jiné představy.

Na úvod jediné, Bůh je všechno, rozpadne se a opět se skládá, to je jeho podstata, to je jeho existence, to je jeho život, to je Vše.

Bůh je Puls, pulsuje, pulsuje Vesmír, pulsují jeho části, pulsují organismy, pulsuje naše Srdce.
Je základní částí božství v nás. Tedy nejste dílem Boha, ale jeho součástí.

Dále si názorně ukážeme stavbu i funkci vesmíru, prosím vnímejte pouze principiálně, to znamená, nevnímejte obsah, ale princip a budete lépe chápat, neboť princip je stále stejný.

Pohled z vnějšku, stavba Vesmíru - stavba krychle.

Představte si, že rozpadlý Vesmír je plný malých krychliček, tvar krychle je dán jediným zákonem,
tři strany všechny stejně dlouhé, je jedno z čeho jsou, pokud ctí zákon, jsou to krychle.

Na první úrovni hledání se začnou k sobě přitahovat, neboť to je jediná síla ve Vesmíru. Nahromadí se kolem sebe.
Na druhé úrovni poznání poznávají, že mají stejné plochy a pokud se začnou rovnat podle ploch, pak jsou mnohem blíže.
Na třetí úrovni pochopení zjistí, že pokud se srovnají podle universálního zákona své vlastní stavby, vytvoří opět dokonalý tvar - krychli.
Není na vyšší úrovni, není dokonalejší, není složitější.
Je jen opět a zas krychli. Stejnou, stejně dokonalou. Liší se pouze časem a prostorem, jehož je svou existenci, tvůrcem.
Toto zopakují třikrát a spotřebují všechny rozpadlé krychličky ve Vesmíru. Vznikne poslední velká krychle, spotřebuje všechen čas a prostor a může se už jen rozpadnout, nezbývá jí nic jiného. Všímáte si, opět všechno a nic. Na začátku i na konci to je jen a pouze krychle.

"Toto je princip stavby Vesmíru."

Pohled dovnitř, funkce Vesmíru - inteligence zrcadla.

Představte si, že rozpadlý Vesmír je plný malých střepů z rozbitého zrcadla, tentokrát nezáleží na tvaru, každý střep je jiný, ale jeho funkce je dána jediným zákonem, odrážet obraz. I nejmenší střípek, má-li být zrcadlem, odráží obraz. Představte si třeba kresbu postavy Boha. Řeknete si, v malém zrcadle nemůže být celý obraz. Co děláte, když máte malé zrcadlo a chcete se vidět celí? Správně, vzdálíte se.
I malý střípek má v sobě celý obraz, jenže v budoucím čase a prostoru.
Na první úrovni - Hledá.
Na druhé úrovni - Poznává.
Na třetí úrovni - Pochopí.
Toto zopakuje třikrát a spojí veškerou inteligenci, ale pozor, už ten první střípek má v sobě tu prvotní inteligenci - záměr - program, pouze ji realizuje opět v čase a prostoru jako součást hmoty, neboť jen s hmotou vytvářejí jedinečnost zvanou Existence. Už chápete, že pouhý atom má inteligenci konečné universální inteligence, stejně jako malý střípek zrcadla, má obraz celého Boha.

"Toto je princip funkce Vesmíru."

Kapitola 7. - Stavba a Funkce

13. dubna 2010 v 23:25 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Stavba a funkce

Polarita existence. Cokoliv v nekonečném Vesmíru je z něčeho postaveno a nějak funguje, tedy existuje, toto bychom mohli chápat i jako definici existence.
Vše je postaveno tak, aby to správně fungovalo, cokoliv správně funguje, musí být dobře postaveno. Každá myšlenka má hmotný základ, každá hmota je realizaci myšlenky.
Jinými slovy, má-li se myšlenka realizovat, tedy existovat, pak se musí zhmotnit. Můžete namítnout, že naše fantazie, představy nejsou hmotné a přesto existují. Jsou však vytvořeny na základě hmotných objektů a produktem hmotného mozku, jsou v naší mysli. Můžete dále namítnout, že duše je nehmotná a má své funkce.
Ale jaké?
Láska? Koho ke komu? Ničeho k ničemu? Neexistující.
Krása? Ničeho? Neexistující.
Štěstí? Nikoho? Neexistující.
Atd.
Na druhé straně každá hmota má svůj smysl, funkci, myšlenku, jinak neexistuje.
Chcete-li tedy popírat dipolaritu existence, popíráte existenci samotnou.
Určitě jste se setkali i s názorem, že náš svět neexistuje, že je jen odrazem, iluzorním, jako sen. Vnímáte již tento nesmysl, naše sny jsou odrazem hmotného světa, každá iluze, představuje hmotu.
Co si chcete představit, aniž by to mělo hmotnou podobu?

Pouze jedinou věc.

Ano, je to Nic. Základ všeho a všechno obsahuje. Jsme opět na počátku.
Nic se realizuje, zhmotní se, začne existovat, neboť Nic existuje díky Všemu a Vše díky Nic. Nemůžete vnímat Nic, když neznáte Všechno a nemůžete vnímat Všechno, když neznáte Nic.

Existence je dipolární jedním pólem je stavba, druhým pólem je funkce.

Existuje-li Bůh, pak musí být hmotný, z něčeho postavený, nemůže existovat, aniž by nebyl, to odporuje samotné existenci.

Co je to tedy Bůh?

Hmotný Vesmír a jeho nekonečná Inteligence.
Co je záměrem, smyslem Boha?

On sám a jeho existence. Ne člověk, ne svět, to je naše špatné vnímání Boha, my jsme jeho součástí, my jsme jeho stavební kameny, všechny částí Vesmíru jsou jeho tělem.

Existuje na třech úrovních, tak jam jsme již několikráte vyjádřili.
1. Zrození        1. Začátek         1. Růst                          1. Hledání
2. Život            2. Děj                2. Vývoj                        2. Poznání     
3. Smrt            3. Konec            3. Rozmnožování       3. Pochopení    atd. do nekonečna.

Aby sám existoval, musí procházet nekonečně opakovatelně těmito úrovněmi, podléhá jedinému zákonu, sám sobě, jak uvnitř tak vně.
Jeho existence je dána existencí samotnou.

Konkrétně již v dalších kapitolách.


Kapitola 6. - Organizace Vesmíru, vesmírných struktur

13. dubna 2010 v 22:54 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Organizace Vesmíru, vesmírných struktur.

Správné pochopení této kapitoly by vás mělo dovést ke správnému vnímání nekonečně se opakující proměny, k e správnému vnímání transformace a snad i konečně zbavení se mýtu nadřazenosti.
Přijmeme- li jakoukoliv proměnu, jakýkoliv vývoj, jako následující příklad, pak jsme schopni vnímat i ostatní.
Jako příklad si vezmeme rostlinu: na počátku je semínko, to se začne vyvíjet, rostlina roste, vykvete a nakonec vytvoří nová, nebo nové semínko. Nic zvláštního, pokud to nepřevedeme do chápání současného světa. "Jednoduché semínko se vyvíjí v složitou stavbu rostliny a ta pak ještě složitějším způsobem vytvoří nová semena." Od jednoduchého k složitému, od nižšího k vyššímu a pod…
Kdo rozhodl, že inteligence semínka je menší, než inteligence rostliny, kdo rozhodl, že inteligence oplozeného vajíčka v těle ženy je menší než inteligence dospělého člověka?
Nikdo jiný, než váš způsob vnímání světa z pozice nadřazenosti.
Inteligence semínka, vajíčka ví přesně co, jak a kdy udělat a stvořit, aby organizmus fungoval a tedy žil, naše inteligence nemá ani na to, aby to pochopila, natož řídila. Inteligence našeho těla a našich buněk je hotová, je celkem a proto ví víc než vaše myšlení, váš rozum. Ví, víc něž vědomosti celé naší civilizace, žádní vědci, učenci, mystikové se nemohou srovnávat s inteligenci jedné jediné buňky. V dalším pochopíte proč.
Vím, exaktní vědci namítnou, že to je dáno, je to zákonité apod. Pak se ptejte, kdo to dal, co je to zákon?
Odpovím vám: Universální inteligence, chcete-li - Bůh, každý zákon je inteligence, každá inteligence je Bůh.

Jak už jsme jednou napsali, celá materialistická věda je založena na zcela nematerialistickém základu.

Přijměte tedy, že neexistuje vývojově nižší, vyšší, jednoduchý složitější, primitivní, dokonalý apod.
Tady přidám ještě jednu opravu Darwinovy vývojové teorie:

          1. Zbavili jsme se již dříve mýtu, že člověk se vyvinul z opice. To je špatná,                      přesto většinou prezentovaná představa. Připomínám, že člověk má s dnešními lidoopy společného předka.
          2. Silnější přežívá. Opět špatně prezentovaná skutečnost, že v přírodě přežívají jedinci lépe přizpůsobení daným podmínkám.

          3. Tady musíme opravdu Darwina opravit, předpokládal, že život se vyvíjel od nejjednodušších forem po nejsložitější, od nižších k vyšším, to je pohled z vnějšku, to je pohled z principu nadřazenosti.

Vývoj z pohledu Vesmíru je vývoj: Od jedinečnosti k jedinečnosti.
                                                          Od jednoho celku k jednomu celku.
                                                          Od funkčnosti k funkčnosti.


Vím, těžko pochopitelné, vzpomeňte na příklad: od semínka k semínku. Ne dokonalejšímu semínku, ne vyspělejšímu semínku, ne inteligentnějšímu semínku, ale k fungujícímu semínku v novém čase a prostoru.
Tato část je nejhůře pochopitelná, neboť můžete namítat, že následné struktury mají složitější stavbu. Ano vnitřní inteligence se realizuje v následném čase a prostoru, ale program je už dávno dán a první jednobuněčný organismus má program nejen lidské bytosti.
Snad v následujícím pochopíte.

Tak a teď se už můžeme podívat na organizaci Vesmíru a pochopit proměnu a námi mytický vnímaný vývoj.

Vývoj je vlastní celému Vesmíru, nejen tzv. "živé přírodě". Vesmír je živý a vyvíjí se, žije stejně, jako jakýkoliv jiný organismus, od jednoho fungujícího celku k dalšímu, ne od jednoduchého k složitějšímu, ale od organizace v jednom časovém prostoru k organizaci v dalším časoprostoru.
Probíhá ve třech úrovních a podléhá jedinému universálnímu zákonu "Jedinečnosti, dipolaritě a trojelementárnosti.

To jsme vysvětlili v první knize.
Dál se tedy podíváme na organizaci Vesmíru od počátku.

Začneme nám už dobře známým "nic a všechno".
Všechno na konci své cesty časem a prostorem obsáhlo vše, všechen čas všechen prostor a všechno v něm, už mu nezbývá nic, už nemůže ničeho dosáhnout, neboť dosáhlo všeho, zbývá mu pouze nic, proměňuje se v nic. Z vnějšku je to už nic, ale pozor, uvnitř je vše. Toto je podstata chápání. Nic obsahuje vše. Začíná nová organizace Vesmíru, od ničeho ke všemu. Od počátku, každá částice obsahuje vše, není nižší, méně vyvinutá, na nižší úrovni, na nižším vývojovém stupni, jen postupně realizuje svůj program v čase a prostoru, tak jak roste. Semínko také jen roste a v daném čase a prostoru realizuje svůj program. Nestává se inteligentnější, má svou inteligenci od počátku a realizuje ji podle místa a prostoru, kde se nachází. V sušší oblasti roste jinak, než v oblasti vlhčí, ale pořád je to jeden dokonalý program. To je rovněž základ kvantové fyziky, ale i kvantové biologie. Kvanta nejsou chaos, kvanta jsou dokonalost pro každou část časoprostoru, při zachování universální inteligence. Věříte-li v Boha, pak je to Bůh, který je stejně inteligentní jak na počátku, tak na konci světa. Je-li tvůrcem, pak ho stvořil, tvoří a bude tvořit dle svého záměru. Pro ostatní je to universální inteligence, stejná jak na počátku, tak na konci Vesmíru.

Pokud se vám, až doposud dařilo udržet představu, bez pochybností, pak se pokusíme pokračovat:
Představa inteligence od semínka k semínku je snadná, ale dále musíme pokročit, od jediné buňky k celému organismu, od jediného atomu k celému Vesmíru, od začátku ke konci.
Tady logika je jasná, začátek je konec a konec je začátek, je to hranice času a prostoru. Je to místo proměny, transformace. "Od jedinečnosti k jedinečnosti."

Abychom udrželi pozornost, zůstaneme v hranicích našeho Vesmíru, o němž máme již jakousi relativní představu. Na jedné straně si ji vymezíme atomem, na straně druhé bude konečná fáze existence Vesmíru. Vyhneme se předatomovým
strukturám a vyhneme se jedinečnosti Vesmíru jako pulsujícímu základu další jedinečné organizace.



Připomeneme si:
Od jedinečnosti k jedinečnosti.
                                     Od fungující organizace k fungující organizaci.
                                     Od základu k základu.
                                     Od uzavřené soustavy k uzavřené soustavě.
                                    
                                     To vše ve vývoji na třech úrovních.
1.       Hledání
2.       Poznání
3.       Pochopení -transformace      

Z první knihy připomeneme desítkovou soustavu, která je vlastní našemu Vesmíru, je jeho matematickým vyjádřením, ostatní soustavy jsou odvozené.

1,2,3,              -   I. úroveň
       4,5,6,       -  II. úroveň
             7,8,9, - III. úroveň - kvalitativní proměna, transformace …

A můžeme začít:

4. Atom
Molekula
Látka
Sloučenina - 5. Bílkovina
                        Soubory bílkovin
                        Organely
                        Soubory organel - 6. Buňka
                                                          Tkáň
                                                          Orgán
                                                          Orgánová soustava - 7. Organismus
                                                                                                 Společenstva
                                                                                                 Ekosystémy
                                                                                                 Soubory ekosystému
                                                                                            - 8. Země
                                                                                                   Sluneční soustava
                                                                                                   Galaxie
                                                                                                   Soubory galaxií
                                                                                             -9. Vesmír

Tak toto je jednoduchá struktura organizace Vesmíru, jednoduchá a geniální.
Co z ní lze vyčíst?

Vše.

1. Vždy a všechno, jak uvnitř tak vně podléhá jedinému universálnímu zákonu.
2. Jedinou základní hybnou silou toho všeho je přitažlivost. Od počátku se jednotlivé základní částice přitahují, organizují ve fungující soustavu, ta se transformuje v základní částici a vše se opět od počátku přitahuje a organizuje v nekonečném opakování směrem ven i dovnitř na třech úrovních.
3. Jednotlivé stupně organizace nejsou vývojově nižší, či vyšší, neboť obsahují jak předešlé, tak následné stupně. Jsou vždy samostatně fungující uzavřené soustavy se stejnou inteligenci. Atom není méně inteligentní než Buňka. Organismus není více inteligentní než Buňka. Jediným rozdílem mezi Atomem, Buňkou a Organismem je, že každý z nich má jiný základní stavební kámen, pro atom je to částice, pro Bílkovinu Atom, pro Buňku Bílkovina, pro Organismus Buňka, pro zemi Organismy.
4. Vesmír se organizuje dipolárně.
Směrem ven - Stavba, směrem dovnitř - Funkce. Chcete-li jinak: směrem ven - Hmota, směrem dovnitř - Energie=Inteligence.
5. Jednoduše 1,2,3.
    Od jedinečnosti k jedinečnosti 1,2,3 na třech úrovních =1,2,3,4,5,6,7,8,9.

Moje

4. dubna 2010 v 18:42 | selsky filosof |  Moje bláznovství
"Moje"

Na chvíli jsem se odmlčel, nechci dnes vysvětlovat všechny důvody, berte to jako stádium kukly, nashromáždil jsem určité množství informací a transformoval je, věřte, byla to velmi naučná, dobrodružná cesta, na jejímž konci pokračuji ve psaní.
Dnešní krátké povídání vyplynulo z uběhlých okolností, ne že by mne trápila malá návštěvnost blogu, spíš jsem přemýšlel, proč se nikdo na nic neptá.
Představuji zde svět ze svého pohledu, proto je vše nazváno "moje", důvod však není v pocitu vlastnictví, že bych měl potřebu vynálezce, objevitele apod. Právě naopak, jsem vše nazval
"moje", aby bylo pochopeno, že nic není nikomu vnucováno, nic není dogmatizováno,je to jen můj pohled, mé vnímání, je na vás, zda se ztotožníte, zda si něco vyberete, zda vám to pomůže…
Kdyby tomu bylo z pocitu vlastnictví, psal bych asi pod svým jménem a trval na mé filosofii, na mých poznatcích, na mých zákonech.
Já jsem jen prostředník, tak jako každý z vás, jsem součástí nekonečné inteligence a odevzdávám jen to, co mi je souzeno - dáno, nic víc, nic míň. Toto děláme všichni, ať si to uvědomujeme, nebo ne. Všichni jsme součástí velkého programu, jedinečné inteligence a vše je předem naprogramováno. Rozdíl mezi mnou a některými z vás je, že si to začínám uvědomovat, tak jak předávám informace. Mnozí z vás jsou naopak na své cestě mnohem dále, to co píši, dávno vědí a nepotřebují se tím již zabývat.
Můžete namítnout, že kdyby bylo všechno dáno, pak je zbytečné cokoliv dělat, že vše stejně dáno, tak proč se snažit. To je rozdíl ve vnímání světa, sami sebe přeceňujeme a zároveň podceňujeme.
To je pohled z vnějšku, to je pohled stále opakovaně z pozice nadřazenosti.
Ovlivňujeme a řídíme vlastní život, nemůžeme však ovlivnit konečný cíl a tím je dokonalost, jedinečnost, universální inteligence - Bůh.
Jediné na co máme skutečný vliv, je přítomnost, proto se neustále v poslední době objevují upozornění:  "žijte přítomností", minulost ani budoucnost nemůžete ovlivnit.
My si naivně domníváme, že ovlivníme budoucnost, ale ta má pro nás význam pouze v přítomnosti, v prožitku, v pocitu. Budoucnost je dána. My dnes volíme jen, zda naše cesta bude přímá, radostná, šťastná apod., nebo dlouhá, plná nesnází, tragedií apod.
Už víte, kde se přeceňujeme a kde podceňujeme, zatím to vnímáte přesně naopak, proto možná nerozumíte mému "moje".

Ještě jednou citát:               "Chcete-li skutečně změnit Svět, musíte změnit sami sebe."