Leden 2010

Kapitola 5. - Stvoření světa od matky Logiky.

16. ledna 2010 v 0:43 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Stvoření světa
od matky Logiky.

Toto je výklad světa a jeho vzniku podle logiky, není materialistický, ani idealistický, neboť jsme si již dříve dokázali, že materialisté fungují na základě ideje, idealisté jsou velmi materialističtí.
Logika nepotřebuje ani materialismus, ani idealismus, logika je zákon existence, jedno, druhé i obojí.

Co bylo tedy na počátku?

Nic.

Ani Bůh, ani prahmota, ani energie. Prostě nic. Vůbec nic. Úplně nic. Nic není materialistické, ani idealistické.

Nic.
Může mít pouze jedinou vlastnost, aby zůstalo nic. Může se pohybovat, ale jak, aby nepotřebovalo čas a prostor. Jediná možnost je rotace. Jestliže nic rotuje, je stále nic. Jakákoliv jiná vlastnost je již vázána na čas a prostor a ten by musel někdo stvořit, to představují všechny doposud známé teorie, mýty výklady světa. Bůh je někdo, nebo něco a musí někde existovat, velký třesk, musí už v něčem začít, musí mít základ. Nic je nic, nemůže v něčem existovat, nemůže mít jakýkoliv základ, jinak by to už nebylo nic. Nic se může roztočit kolem sebe samého, opět nepotřebuje nic, ani čas, ani prostor, neboť se nepohybuje nikam. Jen se točí kolem sebe a to jediné může.

A tady začíná proces stvoření.
První co vznikne, když se roztočí, je síla přitažlivosti, nic se musí držet, aby se nerozpadlo, nemá kam, nic není. Síla přitažlivosti však zákonitě zrychluje rotaci, jako když krasobruslař přitáhne ruce k sobě, tak se zrychlí jeho rotace.

Proces stvoření pokračuje.
Nic se začne rozpínat a stvoří čas a prostor, to může pouze nic, neboť ke své existenci všichni ostatní potřebuji existovat v čase a prostoru, tedy ho nemohou stvořit. Nic existuje bez času a bez prostoru.
Nic tedy vyrazí do času a prostoru, pořád však je pouze nic, ale už v čase a prostoru, až jeho rychlost dosáhne 300 000 km/s, tak se rozsvítí a zároveň zhmotní, neboť jen pohybující světlo je hmotné, to vám potvrdí i vědci, to je počátek Vesmíru. To je okamžik velkého třesku. To je počátek světa.

Toto je výklad světa podle matky Logiky, neklade žádné otázky, co bylo předtím, odkud se vzalo apod. Na počátku bylo nic a nic nepotřebuje předtím.
Jediné možné vysvětlení Boha, je nic a všechno, jak jsem již uvedl ve své první knize.
Dnes jsem zařadil proces stvoření proto, abyste si uvědomili prvotní sílu všeho, co to způsobilo, a to je přitažlivost, která roztočí nic a vznikne všechno. Všechno co se dále odehrává v nekonečném Vesmíru, je nekonečná proměna síly přitažlivosti, té se budeme dále věnovat.

Někdy je také ve své prvotní podobě přitažlivost nazývána Láskou, neboť Láska není nic jiného než přitažlivost, nemůžete mít něco rádi, aniž by vás to nepřitahovalo. Nejprve vás něco zaujme, přitáhne vaší pozornost a pak teprve můžete cítit, vyzařovat, projevovat Lásku, už to známe, nejdříve pohyb dovnitř a pak teprve může se proměnit v pohyb ven, musí překonat váš střed a pokračuje jako vaše Láska. Přitažlivost tedy stvoří i Lásku, tady často dochází k našemu niternému nepochopení, neboť to co nás přitahuje, nemusí přitahovat nás, nebo může v jiném se projevit jako něco zcela jiného, přitažlivost se může proměnit v obdiv, úctu apod. My milujeme a druhý nás "jen obdivuje", to jsou mnohé podoby nekonečné proměny přitažlivosti a nekonečného množství vztahů, jimiž se budeme zabývat.

Závěrem, někdy je Bůh chápán jako Láska, ano je to možné pokud pochopíme, že je to přitažlivost v nekonečné proměně k nekonečnému Vesmíru. Bůh je Láska, láska k sobě samému, je nic a všechno, Bůh miluje všechno a nic, celý nekonečný Vesmír, on sám je Vesmír, tedy miluje jen sám sebe, miluje nic a všechno.

Kapitola 4. - Filosofie energie.

16. ledna 2010 v 0:31 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Filosofie energie

Pravděpodobně si kladete otázku, kde je ta sexualita Vesmíru, o níž to má být? Stále hovoříme o síle přitažlivosti, a to je sexualita, jak jsme si uvedli na začátku, na konci to pochopíme. Tedy, mluvím li o síle přitažlivosti, pak je to stále o sexualitě, jen ji ještě jako takovou neumíte vnímat, je to stejné, jako když hovořím s dětmi ve škole o rozmnožování, tak většinou vidí a říkají, že to je sex a pohlavní akt, tedy soulož. Rozmnožování je však zcela něco jiného, je to způsob vzniku nového jedince a ten nemusí mít zákonitě vztah k sexualitě jak jí doposud chápeme, to se týká pouze pohlavního rozmnožování. Vy se na to díváte obráceně, ale stejně. Děti vnímají rozmnožování jako sexualitu, dospělí, sexualitu, jako způsob rozmnožování. Snažíme se jí oddělit, ale nejsme schopni, protože těmito vazbami jsme byli vychováni. Na konci…

V této kapitole sílu přitažlivosti budeme nazývat energií, neboť ta je v našem vědomí lépe chápána jako skrytá síla. Pro některé v něčem, třeba uhlí, pro jiné ve všem. Primitivní národy věří, že ve všem, proto také vědí, že vše má svou duši. Duše je energie a energie je ve všem. Tedy na rozdíl od nás a našich vědců mají pravdu, my to nemůžeme akceptovat, neboť náš princip nadřazenosti nám to nedovolí. Naše duše je něco víc, naše myšlení je víc, naše inteligence je víc a podobné nesmysly z nás dělají slepce. Obracíme se k vnějšku a z vnějšku vše pozorujeme.
Můj pohled vás má učit pozorovat a vidět jak povrch, tak vnitřek, tedy pohled do křišťálové koule.

Už chápeme, že za vším stojí jedinečnost, zvaná přitažlivost. Způsobuje rozpínavost i zhroucení Vesmíru. Díky ní se uskutečňuje pohyb ven i dovnitř. Podle toho se zákonitě chová i energie.

Tak a teď musíme být vnímaví, pochopení může u vás způsobit již proměnu vnímání světa.

Je to velmi jednoduché a prosté, pochopení však pro mnohé nemožné.
Jestliže jsme si v předešlé kapitole řekli, že rozpínající Vesmír energií ztrácí, uchovává ji v organizovaných strukturách (atomech, molekulách, planetách hvězdách apod.), pak jakýkoliv pohyb směrem ven, znamená ztrátu energie. Tady naše fyzika má zákon, zachováni energie, v uzavřených soustavách, ovšem od nepaměti sleduje jen jevy směřující ven, a ty vyžadují díky ztrátě, neustálou dotaci energie. To je pohled z vnějšku. Proto všechny naše zdroje energie musí být dotované. Spalování fosilních paliv, jaderná energie a další. Jiné si neumíme představit.

Naopak pohyb dovnitř, spojuje jednotlivé energie, ta se kumuluje, tedy vzniká.
Až budeme toto schopni akceptovat, najdeme energii, která nebude mít žádnou potřebu, bude skutečně nevyčerpatelná, bude zcela zadarmo, bude přístupná všem, bude součástí života. Pak zákonitě dojde k zhroucení celého systému lidské společnosti, vzniku zcela jiných hodnot, zcela jiného pojetí života. To je dnes spojováno s proroctvími o zkáze světa, ano zkáza světa nadřazenosti, návrat k základům, základním primitivním hodnotám.

Zdá se vám to nemožné, pak se pokusím jen naznačit.
Gravitace - přitažlivost je síla směřující dovnitř, na planetě tak dlouho jak bude existovat. Až jí přeměníme na jinou, pak každé těleso jí bude schopno vytvořit.
Je to logické? Třeba gravitační elektrárny?
Magnetismus - tajemná síla, o níž už po tisíciletí víme. Nic nespotřebovává a nevytváří zplodiny.
Je to logické? Třeba magnetický motor?

Ano je to logické, je to existující, každý to pozoruje a přesto nevěří.
Proč, protože věříte nesmyslům, že je třeba svět řídit, že peníze, dělají peníze a podobně. Až toto pomine, pomine i náš svět. Přijde něco nepředstavitelného. Ráj???

Co je to Ráj?
Rovnováha, uzavřený koloběh, přitažlivost ve věčnosti matematicky vyjádřeno = puls, nebo dle filosofie vesmíru, její dipolarita. Ještě jednou zopakujeme, přitažlivost přitahuje vše směrem dovnitř, tak dlouho až narazí na svůj střed, ten překoná a přitažlivost se z vnějšku projeví jako rozpínavost, vyrazí ven, uvnitř zůstává a kumuluje energii, ven se jakoby spotřebovává, mění se ovšem pouze v hmotu, organizaci jednotlivých úrovní, až se vše zorganizuje, zmizí rozpínavost a zůstane jen přitažlivost, vše nabere opačný směr, opět směr dovnitř, nastane rovnováha, uzavře se koloběh, vesmír pulzuje, vesmír je živý, vesmír je věčný, je Bůh.

Tedy jakýkoliv pohyb ven je pohyb spotřebovávání energie, pohyb dovnitř je získávání energie.
Kdyby se vědci dávno soustředili na pohyb dovnitř, už dávno bychom měli nekonečný zdroj energie.
Kdyby lidstvo dávno se dívalo dovnitř sebe sama, pochopilo by jedinou možnou nadřazenost, a to nadřazenost sama sobě.
Vesmír je nadřazen jen sám sobě, proto je dokonalý a věčný.
Každá uzavřená organizace vesmíru je nadřazená pouze sama sobě.
Atom.
Buňka.
Organismus.
Fungující společenstva.
Planeta Země.

Kapitola 3. - Jak se může vejít Vesmír do malé kuličky?

16. ledna 2010 v 0:26 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Jak se může vejít Vesmír do malé kuličky?

Tuto krátkou kapitolu jsem vložil jen proto, abyste si uvědomili své rozmazané vidění, vnímání. Dnešní technika nám umožní názorné přirovnání. Každý dnes díky digitální fotografii chápe, že čím více bodů tím kvalitnější obraz. Jinak řečeno víte, že když máte fotoaparát, který má málo tzv. pixelů, je obraz nedokonalý, když zvětšujete, obraz je stále více a více rozmazaný. Naopak dokonalý fotoaparát s mnoha milióny pixelů, vám umožňuje sledovat i nejmenší drobnosti. Stejné je to s vnímáním rozpínajícího se Vesmíru a světa kolem nás. Vidíme, vnímáme rozmazaný obraz a na základě toho vytváříme své znalosti, jsou stejně nedokonalé jako obraz samotný, to je zákonité, ale bohužel, podle nás naše stále se zdokonalující věda, je cesta k nevědění.

Někdo moudrý kdysi řekl: "Čím víc vím, tím vím, že nic nevím." To je cesta proměny podle filosofie Vesmíru, jak ji již známe, vědomost se mění v nevědomost a naopak.

Jestliže se dnes díváme na vědomosti tzv. primitivních národů, tak jejich znalosti okolí, byly daleko větší a dokonalejší, než naše, lépe vnímali a vnímají základ, základní body pixely, na vnější, jež neuměli vysvětlit, měli mýty a bohy. My dnes jsme postoupili, ztratili jsme schopnost vidět základ, vidíme jen námi vymyšlené okolí a dokazujeme ho ještě většími mýty a bohy, ještě většími nesmysly, kterým věříme. Jsme tedy stále hloupější a hloupější.
Představte si indiána z pralesa, otroka z Říma, nebo podaného z období feudalismu, ukažte mu zlatý nuget, nebo jiné platidlo a řekněte mu, že když ho uloží do kouzelné schránky zvané banka, bude mít za určitý čas nugetů více, určitě se bude smát a bude vás pokládat za blázna.

Přesto na tomto nesmyslu dnes stojí celý ekonomický systém světa, abyste tomu věřili, vytvořil celou řadu božstev, které uctíváte (ekonomové, finanční církev a její zákony), klaníte se jim a věříte v tento zázrak. Jste hloupější, než předškolák, kterému když dáte, korunu ví, že se nemůže sama rozmnožit, než mu tento mýtus, nesmysl vpravíte do hlavy.

Ještě větší mýtus a nesmysl je, že je někdo ve společnosti důležitější, významnější, podle toho jsme vytvořili žebříček hodnot a dělení společnosti. Můžete namítnout, že tu už byly teorie o rovnosti, křesťanství, komunismus apod. a že neuspěly. Byly to jen teorie, praxe je ovšem opět vláda někoho nad něčím, podívejte se na papeže a Ježíše Krista, pokud nepochopíte rozdíl, nerozumíte ničemu. Máme milióny křesťanů a ani jeden nevěří v Krista, všichni věří v papeže.

Ve Vesmíru to tak není, vše je stejně důležité a nutné, na počátku jedna jediná první částice, kterou neumíme ani pojmenovat, spustí jeho rozpínání Velký třesk a na konci jeho života to bude opět poslední jedna jediná částice, která už bude mít větší sílu přitažlivosti než ostatní, obrátí pohyb směrem dovnitř.

Jak to souvisí s malou kuličkou, do které se má vejít celý Vesmír, pochopíte v následujícím, pokud pochopíte, že není rozdíl mezi prezidentem a popelářem, není rozdíl mezi vědcem a nádeníkem, všichni jsou stejně důležití a významní. Všichni mají stejný příjem a výdej energie. To je zákon o zachování energie, my ho popíráme ve společenských pravidlech, proto nefungujeme.

Když si představíte nekonečně velký Vesmír, tak víte, že je tam mnoho hvězd, planet, tedy těles různých vlastností, hmoty.
Ještě více, ale prázdného prostoru. Hmota, bude li se shlukovat až na svůj kontakt, tedy jediné těleso, pak vzhledem k nekonečnému prostoru to bude těleso nepatrné. Představme si nyní, že je asi tak velké jako naše galaxie, tam se vejde všechna hmota vesmíru, když zmizí prostor mezi jednotlivými tělesy. Řeknete, to je ale obrovská velikost. Dostali jsme se na hranice atomů, ty jsou však rovněž od sebe vzdáleny, když narušíme jejich obal, tak dnes už víme, že vzdálenosti mezi jádrem a elektrony jsou vzhledem k jejich velikosti stejně obrovské, jako ve Vesmíru. A tyto částice se budou k sobě opět přibližovat pro nás nepozorovatelnými vzdálenostmi, ale vzhledem k sobě obrovskými. A z velikosti hmoty galaxie se stává malá kulička. Dnes nevíme, zda tento proces se týká dále ještě vnitřních struktur atomů, to je nepodstatné, hranicí je zmizení hmoty, ta zmizí, až se rozpadne její skutečná stavební jednotka.

Podstata tkví v tom, že nepatrné neměřitelné vzdálenosti atomů a jejich vnitřních struktur, způsobí tak malou velikost nekonečného Vesmíru, to je jeho filosofií, jak jí známe z první knihy.