Prosinec 2009

Kapitola 2 - Přitažlivost hybná síla Vesmíru.

27. prosince 2009 v 23:45 | selsky filosof |  Moje II. kniha - Sexualita
Přitažlivost síla - Velkého třesku

Většina vědců i lidí zajímajících se o Vesmír pokládá za jeho začátek Velký třesk, ano náš čas a prostor, začal Velkým třeskem, v malé kuličce hmoty se nashromáždilo tolik energie, že vybuchla… jednoduše řečeno.
Odkud se vzala však hmota a energie? Tady je předpoklad " o zhroucení jiného vesmíru a dál se opakující proces", tato úvaha je správná, teorie universálního principu to předpokládá. Co se však děje? Jak vznikne hmota? A podobné otázky zůstávají.

Nejdříve se pokusíme představit si situaci těsně před Velkým třeskem. Z okolního času a prostoru se řítí do středu jednotlivé struktury hmoty, směr dovnitř znamená, že energie(síla přitažlivosti) roste, to si blíže vysvětlíme v následující kapitole "Filosofie energie". Původní struktury se rozpadají na molekuly, atomy, a další částice atomů.

Představte si atom, jako kuličku, ty jsou silou přitažlivosti přitahovány k sobě, mají stále větší rychlost, energii, až se přiblíží natolik, že jejich stavba jim další přiblížení neumožňuje, vnějším povrchem se dotknou, jako byste měli kuličku plnou dalších malých kuliček, tu zastavíte a co se bude dít dál, vnitřní malé kuličky převezmou energii a setrvačnost a vyrazí dál, protrhnou vnější strukturu a pokračují dál svým prostorem, až narazí opět na svou hranici, z nich opět vyrazí menší struktury atd. Kde je hranice? Až zmizí opravdu nejmenší částice hmoty, zmizí hmota, zůstane pouze přitažlivá síla a setrvačný pohyb. Dosáhne absolutní hranice středu a pohyb dovnitř se změní v pohyb ven. Rozumíte, když namalujete šipky směřující směrem dovnitř kruhu, budete pokračovat za středem, pak už změníte jejich polaritu, budou směřovat ven.

Okamžik Velkého třesku.

Začne organizace nového času, prostoru, hmoty - Vesmíru. Na počátku máme jen přitažlivost, ta sice vše zničila, ale zůstala, kdo četl předchozí, ví, že všechno se změnilo v nic, nezůstalo nic, síla je nic, ale zároveň všechno všeho nového.

Pohyb dovnitř se změnil v pohyb ven, síla se začíná organizovat a zároveň okamžitě přeměňovat, každá nová vznikající struktura jí část spoutá. Začíná se zhmotňovat. Objeví se světlo, vědci již dávno potvrdili, že částice světla v klidu nejsou hmotné, není to náhodou potvrzení zhmotnění energie, nepřipomíná vám to úvodní slova z Bible?

Pohyb síly vytvoří čas, prostor, neboť ani čas, ani prostor bez pohybu neexistují, uvědomujeme si je pouze v pohybu, stejné je to s hmotou, světlo vidíme pouze v pohybu a jen v pohybu je měřitelná jeho hmotnost, ale ještě to není ta, dle našich představ, pravá hmota. Organizace částic pokračuje až k nám známým a fyziky dokázaným částicím atomů, energie se zhmotňuje, ale je uchována v jednotlivých částicích. Tento proces se neustále opakuje a je vlastností Vesmíru, jeho vývoj, až po organizaci buňky, organismu a dnes formující se organizaci živé planety, ty se dál organizují…
Dále až v teorii vývoje.

Tento přerod energie můžeme pozorovat, aniž bychom byli zdatní fyzikové a měli ty jejich úžasné urychlovače a podobně. Příroda a universální princip nic neskrývají, ale naopak vše ukazují a neustále opakují, jen lidé nevidí a nevěří. Stačí si jen připomenout atom uhlíku, který je součástí třeba rostlinného těla, byl stvořen v minulosti Vesmíru, za pomocí světla opět aktivován do rostlinného těla, pak po milióny let zbavován příměsí až se proměnil v kvalitní uhlí a jeho energie jinou přitažlivostí je uvolněna opět do původního světla hořením. Princip Vesmíru není vůbec složitý, když ho přijmete, pak budete schopni i vlastní proměny. Vždy říkám, nemusíte létat do kosmu, nemusíte bádat v laboratořích, stačí pozorovat vlastní tělo a svět kolem sebe, poznávat jeho stavbu, strukturu a funkci, stejně funguje Vesmír, logicky nic jiného nemůže existovat, neboť i vy jste jeho součástí. Vaše buňka je jeho součástí, kterákoliv buňka je jeho součástí, vše kolem vás je jeho součástí a vše je řízeno jediným, universální zákonem, zákonem "jedinečnosti, dipolarity a trojelementárností".

Přitažlivost přechodem přes střed zůstává uvnitř Vesmíru, na povrch se promění v rozpínavost, Vesmír se rozpíná roste vyvíjí se, ztrácí energii, uvnitř přitažlivá síla organizuje - vznikají nové a nové struktury, atomy, molekuly hvězdy, planety, galaxie, to vše je život Vesmíru, i život podle našich měřítek je struktura, vše se děje jen díky přitažlivosti a ta je navíc v každé struktuře uchována, nakonec je všechno zorganizováno, veškerá síla spotřebována, nic vytvořilo všechno, rozpínavost se zastaví, přitažlivost už působí jen na vzniklé struktury, ty se začnou přitahovat, nastává konec Vesmíru jeho zhroucení do sebe sama, přitažlivost míří do středu nabírá stále větší a větší rychlost a energii a dál to už známe, zničí i ty nejmenší části až zmizí všechno, zůstane nic pak pokračuje vše od počátku…

Jen díky síle přitažlivosti, ta jediná hýbe Vesmírem, ať ji nazveme jakkoli - Láska, Bůh, Universum…je to síla přitažlivosti, vše ji podléhá jak si dál ukážeme.

Přitažlivost je jedinečností, je tvůrcem Vesmíru, je jeho vývojem, je i jeho koncem. Je to jediné co můžeme nazvat začátek, život i konec. Jedinečnost, která způsobuje dipolaritu, proměnu vnějšího ve vnitřní, jakoukoliv proměnu ve Vesmíru. Je to jediná síla, která toto vše dokáže. Je to Bůh?

Proroctví

22. prosince 2009 v 23:16 | selsky filosof |  Moje proroctví
Moje proroctví 2012.

Neb čas předbíhá slova má,
je třeba pohřbívat ta zlá.
Ti, jenž z prachu času povstali,
pravdu svou nám zapsali.

Proroci věků slavných jmen,
jsou věrni svaté knize jen.
Ta zákon o rovnosti dává,
však kazatelé nectí její práva.

Strachem zalévají mysl,
Ďábla stvořit, byl úmysl.
Však zákon je ze zákona,
Ďábel nevznikl a už skoná.

Proroci věků slavných jmen,
viděli zkázu, proradných jen.
Jež sémě Ďábla rozsévali
a zákon pravdy zastírali.

Já však vidím spasitele, ač je tma,
slova významných jsou záludná.
Já však vidím jen nebeskou krásu,
jež současníkem je všech časů.

Slepotou jsou prokletí,
kdož srdce svá drží v zajetí.
Kruh zla se uzavírá
a zůstane jen prázdná díra.

Po staletí všichni víme,
že ponížené povýšíme.
Z pralesů, pouští prostý lid,
dá nové Zemi šťastný klid.

Po staletí všichni víme,
že když mysl očistíme,
z těla vyženeme nepřítele,
přivítáme Spasitele.

My čekáme ho z nebe
a z nebe na vše hledíme.
Teď však přijde obrat těchto dní,
Spasitel už v mnohých srdcích zní.

Do sebe se zahledíme,
nitro svoje prozáříme.
Na vše už je pohled jiný,
nic neděje se bez příčiny.

Proroci věků slavných jmen,
předpověděli čas velkých změn.
Ohněm a vodou vše má být zničeno
a na věky, věků tak pohřbeno.

Já vidím oheň, jak vředy vypaluje
a vodu, jak špínu odplavuje.
Země horečkou znavená,
hlubokou vodou je pokřtěná.

Ďáblovy duše zabloudí v kruhu,
laskavé rozzáří duhu.
Strachu budou zbaveni,
ti, jenž chtějí být spaseni.

Vše nastat má ten soudný den,
Země ve středu 2012, děsný sen.
Děsí se, bojí se ospalí,
drogou minulostí skonali.

Svět starý, proměny děsí se,
magnety myšlení změní se.
Vážení, učení v blázny se promění,
blázni pak pozvednou učení.

Bohatí smradlavou silou vládnou,
nemají v čistotě naději žádnou.
Spasitel čistou sílu přináší,
každou loď bez práce unáší.

Muž navenek veliký pán,
klínem však věky je ovládán.
Žena a muž, skuteční přátelé,
klín pro život a duše veselé.

Bohatí drancují bez milosti,
Země však pohřbívá jejich kosti.
Drancování už je zbytečné,
gravitační pole je věčné.

Hroutí se systémy módy,
móda už netvoří schody.
Zákon nám zarovná Zem,
nikdo už nevyčnívá v něm.

Stojí člověk vedle člověka,
ani blecha už není pravěká.
Každý své místo má,
jak buňka v těle zná.

Proměna je úžasná,
z duší těl,
duch Spasitel.

Tady Vesmír - Ptejte se!

14. prosince 2009 v 1:02 | selsky filosof |  Moje bláznovství
Tady Vesmír.
Mám odpověď na každou vaši otázku.
Uplynul měsíc od mého prvního psaní blogu, návštěvnost nic moc, otázky žádné. Tento týden jsem nepsal, přestože jsem věděl o čem psát, co psát, chtěl jsem psát.

Lenost?
Úžasná věc, zcela jiný pohled, lepší skladba myšlenek, lepší vyjádření.
Uvědomil jsem si, že chci psát pro lidi, ty, jež budou stát u proměny, přesto má "domestikace", jak jí nazývá Don Miguel Ruiz, stále není překonána, znáte cestu, ale stále jdete. Má pozornost ve filosofování se soustředila více na problémy vědců, než problémy těch, pro které chci psát.
Nebudu to dále rozvíjet, neboť by z toho byl opět jeden dlouhý článek.
Nejdříve změním téma blogu - z "Život je filosofie" na název tohoto článku. Život je skutečně filosofie, ale slovo filosofie dnes vyvolává pocity něčeho, na co není v realitě čas. Bavit se o realitě není nic jiného než filosofování, jen se nám to tak nechce nazývat.
A tak několik úvah o otázkách a odpovědích.
Celý náš život od puberty se skládá pouze z otázek a odpovědí, které si klademe uvnitř sebe sama. Co mám dělat? Co nakoupit? Koho mám milovat? Miluje mně? Budu mít dost peněz? Jek zbohatnout? A nekonečná řada každodenních otázek...
Myslíme si, že jsme dospěli, máme své místo ve společnosti a máme být spokojeni. Spokojenost je dána tím, jak naše odpovědi uvnitř souhlasí z odpovědí okolí. Čím více se nám to daří, tím více jsme spokojeni. Někdo více, někdo méně.
Proč tomu tak je?
Z filosofie vesmíru víme, že vše má vnitřek a vnějšek, my nejsme výjimkou.
Jestliže klademe otázku, je vše v pořádku, jakmile si vytváříme odpověď, tvoříme ji z pohledu zevnitř, a tady nastává problém.
Víte proč nejpoužívanější pomůckou jasnovidců, věštců apod. je křišťálová koule?
Protože symbolizuje možnost pohledu dovnitř, to je základ jejich úspěchů. Chtějí li poznat vás nebo problém, musí nahlédnout dovnitř, neboť jsou vně. Vy když si kladete otázku, díváte se zevnitř. Odpověď tvoříte zevnitř a to nemusí a většinou neodpovídá pohledu z vnějšku.
Obrazně si představte, že malujete kočičku na stěnu koule zevnitř, jinak ani nemůžete, neboť jste skutečně ve vnitřním prostoru, to měnit nelze, jste myšlením vašeho těla, mozku, srdce.
Teď se podíváme na kočičku, jak ji vidí ostatní, tedy z vnějšku. Všichni ví, že je to kočička, o tom není pochyb, pokud jste ji alespoň trochu zachovali základní rysy. Přesto jí vidí jinak, než vy, je zrcadlově obrácená. To co je obrácené vůbec nemusí vadit, pokud směr není podstatný, pokud ano vzniká problém a vy máte pocit, že svět nerozumí, je jiný, nechce, nechápe, ubližuje, škodí, zavinil…
Tady je tajemství vašeho štěstí a spokojenosti, čím více si budete odpovídat v souladu se světem, tím více se budete cítit šťastní a spokojeni. Teď jistě mnozí z vás namítnou, že to popírá vaší osobnost, že musíte být jako ostatní, chovat se podle okolí, souhlasit atd.
Nikoliv.
Pokud se to týká věcí vnějších vašemu nitru, pak váš pohled je individuální, jako všech okolo vás, i pro ně je to vnějšek. Tady se pohledy nemusí ztotožňovat, musíte jen přijmout skutečnost, že jsou i jiné pohledy, nic víc, nic míň. Pokud ovšem nejste schopni přijmout individualitu druhých, máte problém!
Jste nešťastni, nespokojeni, ale pouze vlastní vinou.
Pokud se to týká věcí vnitřních, vašeho já vaší prezentace na okolí, pak je to trochu jinak, vy jste namalovali kočičku, jak se dívá doprava, ale vnějšek vidí, že se dívá doleva. Každému z nás se stalo, že něco myslel velmi dobře a ve výsledku to dopadlo zcela jinak, nebo dokonce reakce byly opačné.
Tady je tajemství schopnosti žít ve společnosti, neustále se učíme nějak prezentovat, chceme, aby nás svět vnímal dle našich představ, pokud se nám to daří, jsme opět šťastní a spokojeni, pokud ne,
máme opět problém!
Ten problém není opět v okolí, ale v naší prezentaci sebe sama, máme ho všichni, různě ho zvládáme. Chceme li ho řešit, musíme se učit poslouchat okolí, přijímat věci příjemné i nepříjemné, každá informace z vnějšku má svůj význam a smysl ikdyž to v dané chvíli tak nevypadá, ve vesmíru není nic náhodné, ani nic zlomyslné, vše má svůj důvod. Vše záleží na čase a prostoru. Život vám vždy ukáže to správnou odpověď, ikdyž v daném čase bude pro vás třeba i bolestivá.
Ke konkrétním příkladům se určitě dostaneme.
A tak prosím, zkuste se ptát, já vám budu odpovídat z pohledu mého universálního vesmíru, budu se snažit dívat do vaší křišťálové koule i z ní ven.

Pamatujte, že to bude pouze můj pohled, nemusí být pravdivý pro vás, ale může vám pomoci.

Poslední slova: "Znát správnou odpověď ještě nic neznamená, musíte jí chtít přijmout."

Tak se zkuste ptát.

Život

8. prosince 2009 v 22:45 | selsky filosof |  Moje citáty
Život

"Život je filosofie."

"Život je jen pohyb v čase a prostoru."

"Život je vše mezi začátkem a koncem."

"Každá část vesmíru má svůj život."

"Vše ve vesmíru je živé."

"Vesmír je živý."

"Bůh je život."

"Bůh je živý."