Kapitola 5. - Vývoj a Darwin

17. listopadu 2009 v 18:07 | selsky filosof |  Moje I. kniha - Vesmír 1,2,3.

Vývoj a Darwin

Darwinova vývojová teorie


Kristus a Darwin, dvě jména, která změnila vnímání světa, když se podíváme na ně z pozice filosofie vesmíru, nenajdete jiné dvě osoby, které by tak zásadně ovlivnili myšlení lidí. Mnozí jiní se objevili a zmizeli v prachu času. Až pochopíte, zmizí i jejich jména a zůstane:

Kristus - hledání - I.
Darwin - poznání - II.
Filosofie vesmíru - pochopení - III.

Dnes se podíváme na Darwina, ale především vývoj, který byl schopen vidět a nejen sám, jak dnes víme. V daném čase a prostoru se informace stala přijatelnou, dozrálo celospolečenské vědomí, pozorovalo ji více přírodovědců, Darwinovi se podařilo ji představit světu. Dnes je doba podobná, stále více je lidí, kteří začínají chápat zákonitosti a snaží se stejně jako já je předat.
Úspěšnost je dána zákonitou nutností proměny, je však otázkou času a prostoru. Snad pochopíte.
Darwin byl přírodovědec a svým pozorováním přírody uviděl souvislosti, které mu umožnily chápat, to co pochopil, byl vývoj v přírodě, vývoj organizmů. Dodnes jsou lidé, kteří ví, ale nechápou, jedni jsou odpůrci, druzí nadřazeni vykládači.

Dva základní mýty o Darwinově teorii:

1. Lidé se vyvinuli z opice.
2. Silnější přežívá.

Nepovedeme, zde žádnou akademickou diskuzi, jen vysvětlíme, že pokud Darwin chápal vývoj, tak takové nesmysly nemohl napsat, neboť by popřel vývoj sám.

1. Lidé se nemohli vyvinout z opice, neboť i ty se vyvíjely, tedy, když se začal vyvíjet člověk, opice dnešní podoby neexistovaly. Správná prezentace tedy je, že člověk a dnešní opice měly společného předka, což dnes dokazuje i genetika. Toto překroucení skutečnosti rádi využívají odpůrci.

2. Výrok, že silnější v přírodě přežívá je velmi oblíbený, především u všech, kteří potřebují důkazy své nadřazenosti. Síla, jako vlastnost se uplatňuje pouze v omezené části prostoru a času, pokud přetrvává, je sama sebou eliminována. Vysvětlíme později na množství příkladu.
To co rozhoduje v přírodě je přizpůsobivost a to jsou různé vlastnosti, opět podle času a prostoru (tvar, barva, rychlost, jiná inteligence apod.). Je paradoxem, že člověk, který takto samolibě toto tvrzení prezentuje v každodenním životě, za svůj vývoj nevděčí síle, ale inteligenci. Dodnes se nedokáže silově ubránit ani nepozorovatelné bakterii, natož zvířatům, které lovil. Správná prezentace tedy je, že v přírodě se uplatňuji lépe vybavení jedinci.

Darwin tedy objevil vývoj v přírodě, sám však si neuvědomil, že objevil vývoj jako základní vlastnost vesmíru, existence. Tato souvislost mi připomíná malou epizodku z mého života, kdy jako mladý učitel, působící v přísně materialistickém komunistickém školství, jsem si do své učebny přírodopisu dal heslo, což bylo žádáno: "Bez Charlese Darwina, nebylo by Marxe, Engelse ani Lenina".
Dlouho bylo vnímáno pouze dětmi až do návštěvy inspektora, který to považoval za podceňování významu ideologických vůdců. Heslo jsem sundal, ale myšlenku nezapomněl.

Darwinova vývojová teorie popisuje vývoj v určité části času a prostoru v nekonečném vesmíru. Vztahuje se na živé organismy na planetě Zemi, tedy i materialisté ji mohli použít k časové posloupnosti dějin lidské civilizace.
My si dnes ukážeme některé zákonitosti vývoje z pozice filosofie vesmíru a do ní začleníme Darwinovu teorii. Odpovíme na některé otázky, ale podrobný výklad ponecháme pro samostatné dílo. Proto budu stručný a nemohu zdůvodňovat všechny uvedené jevy.
Jestliže máme pochopit vývoj, tak mu musíme dát konkrétní podobu a tu se nyní pokusím s vámi vytvořit.

Máme již představu tří prvků, tří úrovní, víme, že něco vždy začíná a končí. To co je mezi začátkem a koncem, jsem doposud označoval jako děj, průběh, existenci. Od této chvíle budeme vše vnímat jako, vývoj,
nebo li život.
Mezi začátkem čehokoliv a koncem čehokoliv je vždy vývoj = život. Každá událost, každý jev má v čase a prostoru svůj život. Z nekonečných možností příkladu uvedeme ten podstatný.

Vesmír začíná Velkým třeskem, žije svůj život, pak se zhroutí, skončí jeho existence.
Nebo vesmír začíná Velkým třeskem, vyvíjí se, pak se zhroutí, skončí jeho existence.
Jestliže má vesmír svůj život, pak vše v něm je živé a nemůže být neživé. Přírodovědci stále rozdělují přírodu na živou a neživou, to ale není možné v živém vesmíru, rozdíl, který si vsugerováváme je dán jen naší pozici nadřazenosti a především nevědomosti, neschopnosti vnímat jiný čas a prostor našeho vesmíru.
Na tuto myšlenku mne přivedl postoj přírodovědců, kteří dosáhnou určité úrovně poznatků a nejsou schopni pokročit dál, jsou stejně dogmatičtí jako ve středověku, protože víc nevědí tak to není možné, neexistuje. Před pár lety jsem viděl přírodopisný film o ostnokožcích - hvězdicích. Přírodovědci je pokládali sice zas živé, ale velmi primitivní organizmy, kteří ustrnuli na určitém stupni vývoje a v podstatě jen leží na dně oceánů. Zvrat přinesl amatér, který je pozoroval a především filmoval. Pomocí filmové techniky mohl jejich pohyb zrychlit a ukázalo se, že jejich chování, pohyb a ostatní životní projevy jsou stejné, jako u organismů jejichž pohyb vnímáme. Žijí v jiné časové frekvenci, ale zákonitosti jsou stejné. Tady byl časový posun jen v minutách a nebyli jsme schopni ho zaregistrovat, co pak časový posun let, staletí a více, to je pro nás pak mrtvé. Obdobné pokusy s rostlinami nám dnes poskytují rovněž nové informace.
K rostlinám dnes jen tolik, že náš pohled na ně je velice, velice zkreslený, protože mají jinou stavbu, jiné projevy, dokážeme si, že jsou to jedni z nejinteligentnějších organismů na této planetě a že dokážou vše co my a mnohem lépe.
Teď bych si přál, abyste viděli život takový jaký je, život všude kolem nás a na chvíli ztratili ten pohled nadřazenosti.
Co podle dnešní vědy charakterizuje život?

Učebnice nám říkají, že živá příroda se liší od neživé základními životními funkcemi jako je, dýchání, příjem potravy, vylučování, růst, vývoj, vývin, rozmnožování, dědičnost, dráždivost, pohyb a další.

Podíváme se nyní na kameny, jako pro vás typické představitele neživé přírody. Jsou tvořeny atomy, prvky, molekulami různých látek, stejně jako naše těla. My dýcháme, přijímáme látky z prostředí a vylučujeme.

To vše dělají i kameny při vzniku hornin a minerálů, vybírají ty správné atomy a molekuly, které potřebují, stejně jako my když stavíme tělo, kostru máme především z vápníků a ne z železa a každá hornina má také svou přesnou stavbu. V určité časové etapě rostou, to vám potvrdí každý školák krystalizací soli kamenné. Vyvíjejí se podle podmínek prostředí do různých podob, uhlík může být uhlím, tuhou nebo diamantem. Množí se stejně jako jiné organismy, stačí se podívat na drúzu jakéhokoliv krystalů, stovky jedinců různých velikostí. Dědičnost, schopnost předávat vlastnosti, pamatovat si příslušnost.
Stačí si jen představit vápenec, uhličitan vápenatý, jako krystal přijatý do jiného živého organismu, nějaké schránky. Po miliony let shromažďované až vytvoří organogenní vápenec, ten když se ocitne v nových příhodných podmínkách tepla a tlaku, překrystaluje do původní podoby. To je paměť, to je genetická informace, přetrvávající miliony let. Dráždivost, pohyb to jsou projevy chemických reakcí. A mohl bych pokračovat dál a dál, jen ještě jednu vlastnost přidám, neboť ta je opět vlastní celému vesmíru a to je vzájemná přitažlivost, chcete li, sexualita, láska.

Jedna pohádka pro školáky:

"Byl jeden pán Sodík - Na a paní Chlorová - Cl, nebo, chcete li paní Sodíková a pán Chlór. Ti se do sebe zamilovali a stvořili sůl kamennou - Na Cl, drželi se pevně za ruce, vytvořili nerozlučný svazek. Jednou přišla voda, aby se neutopili, museli se pustit, ruce potřebovali k plavání, voda však ustoupila a pan Sodík opět hledal svou paní Chlorovou, aby opět vytvořili pevný svazek - sůl kamennou.
Tomu se přeci říká láska, ne?"

Už jste pochopili?

Vesmír je živý a je to jeho základní vlastnost.


Struktura života na zemi


Buňka - samostatně fungující celek

Tkáň - soubor buněk stejného tvaru a funkce
Orgán - soubor tkání mající dílčí funkci
Soustava - soubor orgánů vykonávající základní životní
funkci.

Organismus - samostatně fungující celek

Populace - skupina organismů jednoho druhu
Společenství - soubor všech organismů na jednom místě
Ekosystém - společenství organismů v daném prostředí

Biosféra - samostatně fungující celek planety Země

Toto je organizace života na Zemi, teď se podíváme, jak odpovídá filosofii vesmíru.
Buňka
- začátek cesty vzniku mnohobuněčného organismu
- konec cesty organizace vnitřních struktur - organel
- kvalitativní posun
Organismus
- začátek cesty organizace života na Zemi
- konec organizace buněk
- kvalitativní posun
Biosféra
- začátek cesty organizace života vesmíru
- konec cesty organizace života na Zemi
- kvalitativní posun

V knize o Životě se dále dozvíme jak je to směrem od buňky, přes molekuly, prvky až k atomu a dále, stejně se vypravíme i na druhou stranu, do organizace života Vesmíru.

Jen načrtneme další linie, pro ty, jenž chtějí přemýšlet.

Buňka, organismus, biosféra - první, druhá, třetí úroveň,
hledání, poznání, pochopení.

Počítání

1-buňka
2-tkáň
3-orgán, 4-soustava
..............5-organismus
..............6-populace, 7-společenství
................................ 8-ekosystém
.................................9-biosféra

0-kvalitativní posun, živá planeta

Pravděpodobně jste si všimli, že najednou organismus v této linii není kvalitativním posunem, pokusím se stručně: to je cesta dovnitř
1,2,3, představuji organizaci buněk
4,5,6, představuji organizaci soustav
7,8,9, představuji organizaci společenstev

Tedy v této linii kvalitativní posun je mezi orgánem a soustavou
a mezi populací a společenstvím. Toto filosofii nevyvrací, ale naopak potvrzuje, více již ve výše uvedené knize "Život."

Tento delší popis vývoje byl nutný, abyste pochopili, že Darwin postřehl vývoj organismů, ale neviděl ho v souvislosti s vývojem vesmíru a tím ho popsal pouze z vnějšího pohledu. My pokročíme dále a podíváme se na vývoj směrem dovnitř.
Jak už víme, vše ve vesmíru je dipolární a má svůj vnějšek a vnitřek. Ani vývoj se tomu nemůže vymykat.



Vývoj směrem dovnitř


Jestliže se buňka vyvíjela na této planetě nějakou miliardu let, než začala fungovat jako samostatný uzavřený systém, tak uzavřela etapu směrem ven, stala se začátkem nového vývoje organismů mnohobuněčných, současná věda se však jejím osudem dále nezabývá, bere to jako následnou diferenciaci buněk, je to pohled pouze z vnějšku.
Darwinisté dále prezentují vývoj, jako důsledek přírodního výběru, přizpůsobování se měnícímu se prostředí pomocí nadprodukce potomstva, rozmanitosti, pohlavního výběru a náhodné genetické nedokonalosti.
S tím ovšem nelze souhlasit, pokud víme, že vesmír má svůj program a nic není nahodilé, ale zákonité.
Měnící se prostředí, rozmanitost, genetická nedokonalost, to vše je vývoj.
Nadprodukce potomstva, genetické informace, pohlavní výběr to není nic jiného, než kvantová fyzika, neboť fyziku zatím chápete jako vědu neživého vesmíru, ale je vědou vesmíru, ten je živý, tedy miliardy organismů, miliardy spermií v jednou ejakulátu, to jsou jen kvanta informací, jako ve fyzice kvanta energií. Tady opět musím končit.

Buňka tedy před miliardami let neukončila svůj vývoj, ale dál pokračuje směrem dovnitř, kdyby tomu tak nebylo, nemohl by pokračovat ani vývoj směrem ven, tedy k organismům.
Co se děje v buňce?
Ta dále zdokonaluje své vnitřní struktury a upravuje v souladu se záměrem vesmíru, připravuje kvanta možností vnitřní stavby, jež se pak uplatní ve vytváření nových tkání a pletiv. Kvanta jsou nutná, nejsou náhodná, jsou dokonalou přípravou na situaci v dané části času a prostoru.

Pokusím se přiblížit na další pohádce pro školáky:


"Byla jedna hranostaji maminka. Měla vždy kopu dětí, které se na každou zimu připravovaly a jak jim příroda nařídila, přebarvili si vždy své kožíšky na bílo, aby v zimě unikli ve sněhu svým nepřátelům a zachovali rod. V každém jejím vrhu, však byla tu samička, tu sameček, který jakoby přírodu neposlouchal a kožíšek zůstal hnědý, jen málo z nich přežilo zimu, většinou se stali obětí nějakého dravce. Tato vlastnost se projevovala i u následných generací jejich jinak v zimě bílých dcer a synů.
Podle přírodovědců to bylo prokletí, genetická vada, která je ale z populace vylučována, přesto nezmizela. Byl to záměr, žádná genetická vada, ale cílená pojistka přežití. Jednou se na planetě oteplilo a v zimě sníh nepadal, dravci měli rej, chytali kvanta bílých lasiček, které zářily na hnědé zemi, jen ti, jež je nazývali i bastardi, přežili, zachovali rod, potvrdili geneticky nutnost nepřebarvovat, a tak měli zase potomky krásně hnědé po celý rok, jak se na slušné lasičky patří.
Jen tu a tam se opět objevila matka nešťastná z potomka, který se tak lišil a v zimě byl bílý."

Toto není náhoda, toto není genetický omyl, hříčka přírody, nedokonalost přírody, to je její genialita, neboť záměr je život, a ten musí přežít.

Buňka tedy připraví struktury, které se stanou základem svalových tkání, kostních tkání a dalších, bez této přípravy není možné je vytvořit. Jinak, nejdříve musí vzniknout svalová buňka a pak teprve může vzniknout sval. Z toho jednoznačně vyplývá zákon:

"Vnější vývoj organizmů je podmíněn jejich vnitřním vývojem."

Dál bychom ovšem mohli setrvat u vnějšího pohledu, že vše je opět náhodné a děje se v důsledku změny prostředí. Filosofie vesmíru však tohle nepřipouští, změna prostředí je dána vývojem opět v dané části času a prostoru. Aby vývoj pokračoval, musí být tato změna naprogramována i se všemi dalšími následky.

Tady se opět nemohu vyhnout další základní vlastnosti vesmíru a to je jeho inteligence. V této knize ji nezvládneme, budete muset přijmout pouze logické zdůvodnění.
Je li vesmír inteligentní, vše co je v něm, musí být zákonitě inteligentní, od atomu po člověka, není větší a menší inteligence, je jen inteligence opět času a prostoru. Inteligence buňky je tedy přinejmenším stejná, jako inteligence člověka a jeho civilizace. Z pozice nadřazenosti bychom byli nuceni konstatovat, že inteligence buňky je na vyšší úrovni, než inteligence člověka, buňka dosáhla úrovně III. pochopení, člověk je na II. úrovni poznání. To však nemusíte přijímat, nadřazenost a podřízenost nejsou vlastnosti vesmíru, viz příští kapitola.

Jak souvisí inteligence buňky s jejím vnitřním uspořádáním?

Aby vývoj pokračoval v duchu záměru, je nutná komunikace mezi buňkou a organizmem. Organizmus představuje kontakt s vnějškem, buňka pak vnitřní prostředí. V celku si dovedeme představit, že organismus reaguje na podněty z prostředí a vyšle informace, aby mohly dle svých možností reagovat, to je základ všech reflexů u organismů. To je otázka jednoho života.

Stejný princip ovšem funguje i vzhledem k delším časovým intervalům. Buňky tedy přijímají informace nejen okamžité reakce, ale také vyvíjejícího se prostředí. Jejich inteligence jim dovolí analyzovat signály a připravit změnu vnitřní struktury.
Změnu programu, změnu genetického kódu. Ten není náhodný, žádná námi klasifikovaná
mutace = degenerace. Každá tzv. mutace je odpovědí vnitřní inteligence buňky, je zákonitá není náhodná, podléhá však zákonu kvantové informace, proto se v krátkém časovém pojetí může zdát chybná.
Z toho vyplývá druhý zákon:

"Genetická informace je výsledkem inteligence buňky a potvrzuje inteligenci vesmíru."

Ve vnějším důsledku je pak přijímána jako odpověď vývojovým změnám prostředí. Chcete li přizpůsobování se prostředí.

V této souvislosti se však nemůžeme opět vyhnout filosofickým úvahám cestování v čase a prostoru. Toto je jeden z důkazu jeho nemožnosti v současném vesmíru.

Buňka v průběhu dalších miliard let prodělala další vlastní vnitřní vývoj, tedy je nesrovnatelná s buňkou na počátku vývoje, nemůže se vrátit cestou času a prostoru - odbouráním genetické informace, ale pouze cestou dalšího vývoje, i když se nám to může jevit jako cesta zpět.
Všeobecně známý fakt, kdy savci - kytovci se vrátili do původního prostředí, tedy vody. Přizpůsobení nevzniklo degenerací až na ploutev a tvar ryby, ale jako vývoj na další úrovni, pokračující vývoj, který vedl k nové dokonalé ploutvi a novému tvaru těla.
Tedy cesta v prostoru a čase ne zpět, ale vpřed. Jinak to není možné, dokážeme i jinde.

Víc v této publikaci nezvládneme, jen si zopakujeme:

Vývoj nechápeme pouze z vnějšku, jako přizpůsobení vnějšímu prostředí, ale také směrem dovnitř, vývoj vnitřního prostředí.
Vnější vývoj organizmů je podmíněn jejich vnitřním vývojem.
Vnitřní vývoj je důsledkem vnitřní inteligence a ta potvrzuje inteligenci vesmíru.
Mezi vnějším a vnitřním prostředím organismu existuje vzájemná komunikace, buňky přijímají informace od organismu, organismus od buněk. To se projeví jako vývoj.

Než opustíme Darwina a život na Zemi, chtěl bych požádat pány přírodovědce, aby ještě jednu věc opravili ve svých učebnicích. Vztahuje se k rostlinám, které jsem musel zatím vynechat a to jen proto, že by se vám obtížně vnímala jejich inteligence a komunikace. Alespoň opravíme jejich organizační strukturu.

Struktura živočichů:...........................Struktura rostlin:

Živočišná buňka -------------------- Rostlinná buňka
Tkáň...................................................Pletivo
Orgán.................................................Orgán
Soustava orgánů.................................není
Organismus - živočich -------------- Organismus - rostlina

Řekli byste, že to co jsem představil u živočichů, neplatí u rostlin.
Platí.
Jen je třeba upravit učebnice, ne filosofii.
Přírodovědci klasifikují orgány rostlin jako: kořen, stonek, list, květ a plod.
Jestliže charakterizujeme orgán živočichů jako soubor tkání vykonávající dílčí funkci, pak nemůžeme přijmout, že kořen, stonek, list, květ a plod jsou orgány.

1. Plní základní funkce.
2. Nejsou soubory pletiv, ale soubory orgánů.
3. Jsou tedy soustavy.


I rostliny tedy mají své soustavy.

Soustava krycí - různé typy pokožky (kořene, stonku, listu)
s různými deriváty jako u živočichů.
Soustava opěrná a pohybová - tvořena kořenem, stonkem, listy,
to jsou části těla jako ruka, noha, hlava…u živočichů
Soustava cévní - síť jednotlivých cév v kořeni, stonku, listu,
je propojená
Soustava vylučovací - systémy průduchů a lenticel
Soustava rozmnožovací - tvořena orgány jako je pestík, tyčinka
kalich, koruna, okvětí….
Soustava řídící - neumíme anatomicky identifikovat, pochopíte
v knize "Inteligence."
Soustava asimilační - je stejná jako trávicí u živočichů pomocí
asimilačních orgánů zajišťuje výživu organismu.
Soustava šířící život - plod, řekli bychom, že živočichové
nemají, i s touto soustavou se setkáme u živočichů

Chápete, že i rostliny mají organizaci podobnou nám živočichům, musíme se jen správně podívat, vím, že někteří přírodovědci budou trvat na dogmatech.
Já jen ukazuji svůj pohled.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama