Kapitola 9. - Monáda

13. listopadu 2009 v 23:27 | selsky filosof |  Moje I. kniha - Vesmír 1,2,3.
¨
Monáda - jin - jang.

"Monáda je skutečný obraz Boha."


Jestliže jsem monádu v úvodu této knihy uvedl jako rovinný vzorec vesmíru, tak jsem to myslel doslova, je všechno a nic, je obrazem universa, je obrazem Boha. Náboženská-lidská podoba Boha nikdy nemůže zachytit jeho božství, neboť sebelepší obraz člověka je nedokonalý a Bůh dokonalý je. Je harmonicky jednoduchý, jak na první pohled nám monáda připadá a zároveň nekonečně složitý což je znázorněno tvarem monády.

Mé první setkání s monádou bylo spojeno s absolutním pocitem klidu vnímajícího dokonalý tvar. Postupem času se stala vodítkem poznání a chápání věcí složitých i všedních, dnes je nekonečným vzorcem hledání a poznávání času a prostoru. Je nekonečným dobrodružstvím nevyčerpatelné inspirace.

Monáda - symbol východní filosofie, která byla pro mne vyrůstajícího v křesťanském západním světě deformovaného ideami komunismu, dlouho jen symbolem dvou rovnovážných sil, bipolaritou. Po pádu komunismu se otevřela daleko širší cesta a přístup k dalším filosofiím. Já sám jsem však rovněž již více pochopil z principu a při čtení jiných filosofií cítil nepotřebu hlubšího studia. Řeknete si, co nám tedy chce vykládat, když nemá ani pořádné základy. Dnes vím, že to bylo určeno, neboť třeba jen studium filosofie jin-jangu, by ze mne udělalo filosofa - umělce barev jin-jangu a dál bych pravděpodobně v rámci jednoho života nedošel.
Vím, že všechny filosofie a všechny ismy, které známe, směřují k hledání jediného cíle - rovnováhy, harmonie a je jedno, jestli to je křesťanství nebo třeba rasismus.
Zásadní chyba jejich současného neúspěchu je, že se nedokážou zbavit principu nadřazenosti a my z předcházejících kapitol už víme, že jen bez něj je možná funkčnost.
Pro znalce východních, ale i jiných filosofií, chci jen podotknout, že bude li se vám zdát, že jste to již četli, že jsem to jen opsal, myslete si, co chcete, to je nepodstatné a nemám potřebu to vyvracet, já nic netvrdím, nic nepopírám, jen uvádím svůj úhel pohledu. Nejsem nadřazen. Pro ty, jenž věří, že jsem něco opsal, pak jsem to opsal, pro ty, jenž věří, že jsem to uviděl, jsem jen viděl viděné - objevil objevené. Jen na okraj, to mi připomíná nesmyslnou při vědců, zda život vnikl na Zemi, nebo byl na zemi přinesen. Nepodstatné, podstatné je "Jak vnikl?", neboť to se může odehrát v kterékoli části vesmíru.

Po delším úvodu k monádě, postoupíme nejdříve jako k modelu filosofie vesmíru - jedinečného, dipolárního, trojelementárního.
Snažte se vnímat vždy postup, neustále stejný, nekonečně opakovatelný, pro vše co chcete.

Obraz monády.

Jeden, jedinečný kruh, kružnice.
Dva vnitřní útvary dokonale rovnovážného rozložení vnitřního prostoru s nekonečným množstvím možností.
Třetí je vlna, která tvoří hranici mezi těmito dvěma vnitřními prostory.

Tři úrovně:
Jedna
- jedna kružnice - jedinečnost
Dvě
- dvě kružnice - dipolarita
Tři
- spojení dvou polovin kružnic (vlna) - trojelementárnost

Dvě vnitřní tečky, středy dvou kružnic, které určují vnitřní rozdělení prostoru, nám v rovině ukazují překreslení prostoru do roviny, tedy monáda ukazuje i prostorovou existenci vesmíru a všeho v něm. Zároveň jsou základem nového celku, tedy mikromonády - chcete li mikrosvěta. Samotná monáda je zase středem kružnice jiné makromonády - chcete li makrosvěta.
Tím je vyjádřeno nekonečné opakování, stejně, jako když se postavíte mezi dvě zrcadla, nebo lépe do kruhového zrcadla a pak ať pohlédnete kamkoliv spatříte nekonečno, nekonečné opakování omezené pouze vlastnosti oka a vlastnosti zrcadla.
Takový je i pohled pokud se podíváte kamkoliv ve vesmíru jak ven, tak dovnitř.

Poslední vlastnost monády jsou dvě základní barvy - černá a bílá.
Symbolizují jednak dipolaritu, ale také neustálou proměnu, tedy monáda zachycuje i třetí úroveň - pochopení.
Jak?
Vysvětlíme si, jak se jedno mění v druhé a jak se vnější, mění ve vnitřní.
Tedy nejdříve jak se jedna polarita mění v druhou, zůstaneme u základních barev, tedy černé a bílé. Jak se tedy změní černá v bílou?
Je to vůbec možné?

Proměna.

Pozor! Už se učíte používat tento geniální vzorec.

Položte si monádu před sebe a začněte si představovat. Vidíte dvě stočené kapky, nebo slzy, jak chcete, do uzavřeného kruhu.
Uvnitř největšího prostoru kapky vidíte tečku, v černé kapce bílou, v bílé kapce černou. Vezmeme třeba bílou kapku, vnitřní tečka je černá a představuje černou barvu, začneme li ji rozptylovat do prostoru bude stále světlejší až nejmenší body budou tak vzdálené, že se mezi ně vejdeme, přestaneme je vidět a černá se mění v bílou, ale pozor i opačný postup je možný, tedy si opět představte, že všechny bílé body plochy kapky začnete zhušťovat, jako by jste je zametali metličkou do jednoho místa, tedy všechny bílé body nahromadíte na černou tečku, stane se bílou, ale bílý prostor kapky zůstane černý, neboť tam nezůstane jediné bílé smítko. Abychom si to zopakovali, přeměníme bílou v černou. Vezmeme opět kapku, ale tentokrát černou a soustředíme se na vnitřní bílou tečku, kterou začneme rozptylovat až na takovou vzdálenost, že se ocitneme mezi bílými body a přestaneme je vnímat, uvidíme jen černo, ale stejně opět budeme zhušťovat, zametat černá smítka až do jednoho bodu, ten překryje bílou tečku, stane se černou, ale plocha kapky zůstane bez černých smítek, stane se bílou.
Pochopili jste, přeměnili jste černou v bílou a naopak, ale nejen to změnili jste zároveň polaritu, neboť oba děje probíhají současně. Jinak, nemůžete změnit černou v bílou, aniž byste zároveň nezměnili bílou v černou a naopak, měníte i polaritu.
Pokud jste to zvládli, už víte, že vesmír je neustálá proměna.
Poslední co je třeba správně chápat je:

Vně a uvnitř.

Jsou hranice celku, vnitřní tečka je uvnitř, ale zároveň vnější ohraničení mikromonády, mikrokostu. Vnější kružnice je vnější hranici monády, ale zároveň vnitřní hranici makromonády, makrokosmu. Tedy vnitřní se stává vnějším a vnější se stává vnitřním.
Pochopili jsme?
V představě nám nepomohou zrcadla, ale díky Bohu člověk poznal čočku a ta umožňuje pohled, jak vně, tak dovnitř.

Čočka dalekohledu nám umožňuje pohled do vesmíru, tedy ven, vně, co vidíme?
Postupujme pomalu po krůčcích, abychom správně pochopili. Nejdříve zaostříme blízká tělesa, která můžeme pozorovat, třeba planety, chceme li jít, však dál dívat se na vzdálené hvězdy musí být větší a větší, čím větší vzdálenost tím větší těleso je pouze pozorovatelné, pozor kvalita dalekohledu na principu nic nemění, pouze posouvá hranice.
Výsledek - čím větší vzdálenost, tím větší těleso musí být.(matematici pozor, zde se vrátíme, až budeme hovořit o matematických zákonech). Uvědomíme li si, že jestliže se díváme do vzdáleného vesmíru, nevidíme jeho skutečnou podobu, ale jeho minulost, víme, že světlu jen z nejbližší hvězdy Slunce to trvá zhruba osm a půl minuty, tedy, kdyby slunce zhaslo, poznáme to až za osm a půl minuty, u hvězd vzdálených stovky světelných let vlastně nemůžeme potvrdit ani jejich současnou existenci, ani podobu. Pohlédneme li do nejvzdálenějších míst, což se nám začíná dařit, vidíme prvopočátky vesmíru jeho první vnitřní stavbu - slyšíte dobře vnitřní stavbu, jsme uvnitř vesmíru, přestože jsme se vydali cestou ven. Ještě jednou - cestou k vnějšku, jsme dorazili dovnitř vesmíru.

Čočka mikroskopu nám umožňuje pohled dovnitř, třeba buňky, čím menší útvar tím menší vzdálenost mezi jednotlivými částmi, tady narazíme na možnosti čočky a světla, to je příliš velké, je součástí našich pozorovacích schopností, našeho vesmíru. Naštěstí umíme nahradit elektronovým mikroskopem a pokračovat dál, ale i tyto možnosti jsou omezené a můžeme již jen spekulovat, vyslovit teorii, kterou jinými důkazy potvrdíme.
Jestliže pohled do vesmíru je pohled do minulosti, pak pohled do vnitřku hmoty je pohled podle této filosofie zákonitě - pohled do budoucnosti. Struktury, které spatříme, jsou struktury, které bychom viděli, kdybychom měli možnost vidět vesmír z vnějšku - ano slyšíte správně z vnějšku, vidíme vnější stavbu vesmíru.
Ještě jednou - cestou dovnitř jsme dorazili na povrch vesmíru.

Úžasné, dobrodružné a to jsme jen znázornili jeden příklad dosazování do vzorce - monáda.

V následujících kapitolách budeme si všímat jednotlivých části a událostí naší společnosti od historie až po třeba módu a odhalovat zcela jiný obraz pohledu. Mnozí z vás, pokud správně pochopí, ve svém oboru mne velmi rychle předstihnou a budou šířit tyto obrazy dále. Základní pravidla vyvarování se omylů uvedu v doslovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama