Kapitola 4. - Dest čísel

16. listopadu 2009 v 23:30 | selsky filosof |  Moje I. kniha - Vesmír 1,2,3.
Deset čísel.

Třetí úroveň, nám umožní pochopit.

1. Úroveň - deset prstů - nám umožní hledat
2. Úroveň - desatero - nám umožní poznávat
3. Úroveň - desítková soustava - nám umožní pochopit.

Když jsem hledal vysvětlení, kde se vzala desítková soustava, tak jsem si uvědomil, že matematici ani dnes nemají pro svou přísně zákonitou důslednou vědu, zákonité vysvětlení svého základu, laicky řečeno, ke svým výpočtům používají soustavu čísel, ale nevědí proč. Jsou i jiné soustavy, u umělé inteligence, počítačů, dvojková, ta je dána fyzikálními vlastnostmi vodičů, jediné logické vysvětlení, jiné s dvanácti, šedesáti se prostě nejlépe hodily, nebo používaly.
Proč?
Dnes jen odhalíme tajemství desítkové soustavy.
Když jsem formuloval filosofii vesmíru, nemohl jsem se vyhnout astronomickým poznatkům a především matematické prostorové představě vesmíru. Mnohokrát jsem vytvářel představu prostoru ve své mysli v podobě krychle, uprostřed osní kříž a pak matematiku, jako vědu snažící se počítat v tomto prostoru.
Tehdy mne to napadlo, vesmír je v neustálém pohybu, to se nedá počítat, musíte ho zastavit, stabilizovat a nad tím jsem začal přemýšlet. Aby matematici byli schopni cokoli spočítat, musí být vesmír v klidu. Nemůžete měřit, neboť začátek i konec jsou v neustálém pohybu, nemůžete počítat povrchy, objemy, neboť se vše rozpíná, prostě je to možné jen když to uvedete do klidu.
Jak to udělat?
Tak nad tím jsem přemýšlel a výsledek byl jako vždy úchvatný, dokážete to jen pomocí deseti prvků. Jak, budeme postupovat. Pomalu, neboť to vyžaduje prostorovou představivost.

Základní předpoklad: matematika jako věda funguje pouze v případě nehybného vesmíru.

Pojďme tedy zastavit vesmír.

Nejdříve si představte prostor - vše kolem vás, nahoru - dolů, doprava - doleva, vpředu - vzadu.
A začneme počítat.
Jedna - místo, kde stojíte, je pevné, je dané, můžete se však
.............vydat kamkoli chcete, nic vás neomezuje.
Teď vás začnu omezovat.
Dvě - nahoře
Tři - dole
Čtyři - vpravo
Pět - vlevo
Šest - vpředu
Sedm - vzadu
Když si ta omezení představíte jako stěny, ocitnete se v krychli,
řeknete si, jsem uzavřený, nemám kam jít, tedy i prostor je v klidu, nehybný. To však platí jen pro krychli, nebo chcete li, pro pevné skupenství. Vesmír je však kulatý a stěna se vám začne vyklenovat, tedy může se prohnout, ale jen do pozice koule, dále už ne, neboť to by už byl jiný tvar a ne vesmír.
Takže sedm prvků je málo, jak tedy dál.

Zůstaneme u představy krychle, ale dáme ji podobu opsané koule, podobu skutečného vesmíru a zkusíme znovu počítat.

Jedna - jsme ve středu krychle i koule, která je jí opsaná.
.............Všechny vrcholy krychle jsou ve stejné vzdálenosti
.............od středu.
Dvě, tři, čtyři, pět - čtyři horní vrcholy.
Šest, sedm, osm, devět - čtyři dolní vrcholy.
Máme devět prvků, osm směrů, uzavřeli jsme vnitřní prostor koule, nemůže se hnout, zastavili jsme vesmír?

Máme rovněž všech devět čísel desítkové soustavy, další číslo nula je posun, vzdálenost od středu, tedy devět prvků stabilizuje prostor, ale nezabrání jeho rozpínání, koule se může zvětšovat, dokud neurčíme o kolik. Desátým prvkem je tedy vzdálenost od středu, chcete li poloměr. Tak a teď máte teprve vesmír v klidu.
Chápete i matematici, proto můžete počítat i své, pro mne mnohdy složité nepochopitelné vzorce, mně stačí znalost deseti a dokážu rovněž vše. Bez klidové pozice by vaše matematika nefungovala.

A nyní ještě, proč desítková soustava má devět čísel a kvalitativní nulu. Použil jsem slovo kvalitativní, neboť jsem si vzpomněl, když jsem kdysi psal veršovanou matematiku pro malé děti, na každé číslo byl krátký verš, pro nulu: "Nula je nic a přesto svým postavením v řádku, změní každou částku".
Nula je tedy opravdu nic a přesto určuje posun z našeho principu vnímání.


Pomocí desítkové soustavy, tedy deseti prvků se pokusím i matematicky dokázat tuto filosofii "Jedinečného, dipolárního, trojelementárního vesmíru.

Prosím, teď budeme opět počítat do deseti, ale ne v prostoru, ale
v ději, vývoji, chcete li v životě.

1 2 3 - tři základní prvky - první úrovně
......4 5 6 - tři základní prvky - druhé úrovně
............7 8 9 - tři základní prvky - třetí úrovně
.................10 11 12
...........................13 14 15
.....................................16 17 18 a co 19?

Takto to ve vesmíru nefunguje, desítka není opět číslo, je to kvalitativní posun, musíme počítat:

1 2 3
......4 5 6 - I. Úroveň jednotek
............7 8 9
................10 20 30
..........................40 50 60 - II. Úroveň desítek
....................................70 80 90
............................................100 200 300
..........................................................400 500 600
........................................................................700 800 900 - III. Úroveň stovek

Nový kvalitativní posun tisíců, opět:
I. Úroveň tisíců
II. Úroveň desetitisíců
III. Úroveň statisíců
Další kvalitativní posun miliónů
a tak dále, celou nekonečnou řadu kvalitativního růstu čísel.

Nebo, chceme li zůstat v systému, tedy pohybovat se směrem dovnitř, znázornit kvalitativní posun tří úrovní, pak počítáme takto:

1 2 3
......4 5 6
............7 8 9
................10 I. úroveň
................11 12 13
..........................14 15 16
....................................17 18 19
..............................................20 II. úroveň
..............................................21 22 23
........................................................24 25 26
..................................................................27 28 29
............................................................................30 III. úroveň

a tak dále, celou nekonečnou řadu čísel.
Číslo s nulou musíme vynechat, neboť začínáme vždy od počátku, číslo s nulou je kvalitativní posun, je obsaženo v první číslici, jedničce u desítky,
dvojkou u dvacítky, trojkou u třicítky atd. To je zákonitost, kterou budeme sledovat vždy, když se budeme ve vesmíru dívat dovnitř.
Směrem ven musíme absolvovat kvalitativní posun, vždy po dosažení 3 x třetí úrovně, tři nuly = tisíc, šest nul = milion, devět nul = miliarda, další kvalitativní posun atd.
Desítková soustava nám tedy matematicky potvrzuje v první části představenou filosofii vesmíru. Namítnete, že se tam ale mluví o jedinečnosti, dipolaritě a trojelementárnosti a najednou je tu deset, nebo respektive devět, plus nějaká nula.

Tak ještě jiné zákonité vysvětlení desítkové soustavy, dle výše uvedené filosofie.
Na počátku všeho bylo nic, tedy nula 0 - I.
Ta je dipolární, tedy jedna a dvě 1 a 2 - II.
Ty stvoří třetí element, 1+2=3, tedy tři 3 - III. -- I.
A filosofie říká, že máme vše.
Když postoupíme do druhé úrovně
3+1=4 I.
3+2=5 II.
3+3=6 III. II.
Když postoupíme do třetí úrovně
6+1=7 I.
6+2=8 II.
6+3=9 III. III.
A máme hotový nový celek, novou nulu, nový posun, ale především jsme stvořili devět čísel vesmíru devět stabilizujících prvků, posun je uvnitř, posun je nula.

Ještě jednu důkazovou představu vám nabídnu pomocí vzorce monády:
Jedna - nakreslíme kružnici - máme uprostřed nic - hledání
Dvě - středem kružnice uděláme vlnovku - z ničeho máme
najednou dvě části - poznání
Tři - stvořili jsme dipolaritu - zničeho máme něco - pochopení
Čtyři - černá tečka
Pět - černé pole
Šest - černé pole a tečka nám stvoří bílou tečku
Nakreslení monády nás dovedlo k rovinovému obrazu, na druhou úroveň - poznání
Ještě jednou:
Jedna
Dva
Tři - první úroveň - hledání
Čtyři
Pět
Šest - druhá úroveň - poznání
Třetí úroveň je pochopení, teď už nemusíme malovat, teď se snažíme pochopit:
Sedm - proměna černé v bílou
Osm - proměna bílé v černou
Devět - proměna je jedinečná, souběžná, současná, podmiňující,
Měním li černou v bílou, měním současně bílou v černou
a naopak, to je pochopení, to je třetí úroveň.

Souhlasím, že počítání do deseti se může zdát obtížné, pokud vás zklamala představivost, nebojte se, že nepochopíte. Stačí umět počítat do tří, neboť od ničeho a tří to začalo, s třemi můžete namíchat jakoukoliv barvu, stvořit jakýkoliv organismus, stvořit vesmír.

Poslední velmi jednoduchou představu vám věnuji, protože chápu, že ne každý z nás má prostorovou představivost, mně, třeba chybí hudební vnímání, vím, že hudba je postavena na stejném principu, každá harmonická skladba je modelem vesmíru, rád bych to předvedl na hudbě, ale nemohu,
Snad se toho ujme nějaký skladatel.

Víme tedy, že matematika používá desítkovou soustavu, víme, že počítat lze pouze, když elementy jsou v klidu, tak je zkusme ještě jednou zastavit.
Představte si tentokrát kostku, trochu větší, abyste se mohli chytnout rohu, ke každému rohu postavíme jednoho člověka, osm rohů = osm lidí drží pevně kostku, aby se nepohnula, řeknete - stačí sedm, nemůže se hnout, může, neboť začnu li tuto kostku kolem osmého rohu otáčet všichni budete neustále stejně od sebe vzdálení a pohyb nebudete vnímat, protože všichni budou podle vás na stejném místě, tedy všech osm musí pevně držet, to je osm prvků, devátý je střed kostky, který rovněž musí někdo držet, protože pokud se bude kostka otáčet kolem středu, zase nikdo z těch osmi to nepozná, všichni budou stejně vzdálení, jako když stojíme na Zemi a nevnímáme její pohyb, tedy potřebujeme devět lidí, kteří udrží kostku v klidu, stejné je to s vesmírem, devět prvků ho zastaví, abychom mohli počítat, kde je desítka, desátý prvek je naše vzdálenost od středu, ten musí být pevně dán, já mu říkám posun, nesmí se hnout, jelikož kdybychom se všichni stejně rychle vzdalovali od středu, opět by to nikdo nepostřehl, neboť v dané chvíli bychom byli stále na stejném místě.

Tak, teď už víte, proč máme desítkovou soustavu, proto, abychom mohli počítat, v neustále se pohybujícím vesmíru, to není možné, musíme ho zastavit a na to potřebujeme právě deset prvků.

III. úroveň - pochopení

Chcete li jinak, bylo nám dáno deset čísel, abychom pochopili vesmír, svět Boha. Jiné číselné soustavy jsou vždy odvozené od desítkové, nejsou jiné, rozumíte, dvanáctková soustava využívá dvanáct čísel z desítkové soustavy, kdyby byla skutečně dvanáctková, tak by nemohla mít číslo 11 a 12, protože 11 a 12 pocházejí z desítkové soustavy.

Prosím tedy upřímně pány matematiky, aby nás zbavili mýtů různých číselných soustav, poopravili své učebnice. Neexistují jiné soustavy, je jen jediná možná desítková, nám dána, stejně jako deset prstů, deset božích přikázání, abychom mohli pochopit svět kolem sebe.
Ostatní soustavy jsou odvozené, stvořené z čísel desítkové soustavy.
Jinými slovy, páni matematikové, jste již hodně, hodně vysoko na svém žebříku matematické vědy, slezte dolů a podívejte se na své první tři základní příčky, poopravte je, zpevněte, aby žebřík vydržel pevně stát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 libor libor | E-mail | 8. února 2013 v 16:46 | Reagovat

Ahoj. Přečetl jsem to celé, a neštymuje mi to. Desítková početní soustava byla odvozena z počtů prstů, né, že bych to někde vyčetl, možná je to všeobecně známo - nevím. Kdyby měli lidi na ruce pouze čtyři prsty, tak by byla osmerečná soustava. Z matematického hlediska je to úplně jedno, zda by lidstvo počítalo v šesterečné, desítkové, nebo patnáctkové, je to úplně jedno, vždy by se dopočítali ke stejnému výsledku. Píšeš, že číslo jedenáct se skládá z deset a jedna, prostě by byl pro ni jiný znak, třeba obrácená dvojka atd.. Proč zastavuješ prostor krychlí? není jednodušší jej zastavit jehlanem? trojúhelník je pevnější než čtverec, jehlan než kostka. Obému můžeš opsat kouli, i vzdálenost od středu je stejná a vystačíš si s mnohem menším počtem bodů. Proto se mi tvoje desítkové opodstatnění matematiky nelíbí. pic libor

2 selskyfilosof selskyfilosof | E-mail | Web | 9. února 2013 v 15:32 | Reagovat

Zdravím Libore,
především dík, že jsi četl a přemýšlel. Nejdříve trochu k pochopení toho, jak to vše bylo napsáno. Psal jsem to již před pár lety, a tak jsem si musel pár svých myšlenek oživit.
Můj mozek pracuje stejně jako před léty, prostě se v něm něco zjeví a já to potřebuji rychle přepsat, většinou si to znovu přečtu s odstupem času: hodin, dnů i měsíců, má-li to pro mne stále ještě klid pro "moji" logiku, tak to nechám, jak bylo napsáno. Vše, co bylo napsáno ve Filosofii Vesmíru, vzniklo velmi rychle. Pokud se objevují nové myšlenky, často se vracím k původním textům a snažím se je do tohoto principu začlenit.
Nejsem matematik, mé matematické vědomosti sahají k hranici opět pouze mé matematické logické představivosti.
Tu se však snažím začlenit do všeho souvisejícího principu.
A tak jsem si včera přečetl tvůj komentář, večer jsem cítil potřebu odpovědi, ale zcela jsem ji neznal. Nechal jsem to být, vím a naučil jsem se již takto se svým mozkem pracovat, že odpověď přijde.
Ráno se zformulovala zatím do této podoby, zda je konečná nevím, ale tvá připomínka přišla v době, kdy se občas objevuje v mé hlavě myšlenka vztahu úhlového měření prostoru a desítkové soustavy. Připomnělo se mi, že tehdy mne to také napadlo, ale nenašel jsem vztah.
Díky tvé připomínce se začal rýsovat a tak druhý dík.
Promiň ten zdlouhavý úvod, k tvým pochybnostem:
1.pochybnost:
Desítková soustava byla odvozena od deseti prstů, čtyři prsty, tři prsty…
Ve filosofii Vesmíru je to chápáno jako zákonitost.
Zákonitost deseti čísel je stejně zákonitá jako zákonitost deseti prstů a ještě hůře chápatelná zákonitost deseti Božích přikázání.
Z matematického hlediska je skutečně jedno v jaké soustavě počítám, ale v jiné soustavě nemohu najít zákonité souvislosti mezi „ostatním vším“.
2.pochybnost:
Znaky čísel, označení čísel, obrácená dvojka…
Souhlasím, že může být různé, ale opět ztratí logiku představivosti 3x3 úrovní a kvantového skoku v časoprostoru. To umožňují pouze arabské znaky číslování 0 – 9. Někde jsem viděl představu, jak tyto znaky vznikly, jsou odvozeny z prostorových úhlů, a proto jsou v matematice opět zákonitě používány. Máme latinskou abecedu, ale latinské znaky čísel
I – X tuto představu neumožňují a nemají znak pro nulu, právě proto byly zákonitě matematiky vybrány arabské symboly pro čísla.
3.pochybnost:
Proč zastavuješ prostor kouli…
Tak tady jsi trefil hřebík na hlavičku a já včera hodně nevěděl. Proto bude odpověď delší, tak jak šly mé myšlenkové pochody.
Trojboký jehlan, máš pravdu, tady mohu Vesmír zastavit, potřebuji čtyři vrcholy a jeden střed, tedy pět prvků, je minimum, je odpovědí na pět prsů jedné ruky, tři pro stabilitu, dva pro manipulaci. Mám čtyři osy, vycházející ze středu pod úhlem 120 stupňů, to je počátek expanze Vesmíru, tvarování koule s nejmenším povrchem, největším objemem.
Základ beztvaré hmoty.
Uvědomil jsem si, že má představa prostoru je odvozena z mineralogické trojosé stavby hmoty – osního kříže jednotlivých soustav.
V druhé fázi své organizace Vesmír stvořil časoprostor, kdy mám polaritu i za místem, kde se právě nacházím. V okamžiku vzniku tento prostor neexistuje, Vesmír se rozpíná z jednoho bodu a to všemi směry, nejmenší počet jsou čtyři osy spojující střed právě zmíněného trojbokého hranolu. Tyto osy nemají pokračování do tzv. záporné polohy, za nulou nic neexistuje. V okamžiku však vzniku prvního úseku časoprostoru mám i cestu vzad, vzniká horní a dolní, pravý a levý, přední a zadní.
Toho Vesmír zákonitě využije v organizaci hmoty a formuje již krystaly. Ty pak mohou mít přední a zadní plochu, horní a dolní plochu, pravou a levou plochu. Nejmenší počet prvků s těmito vlastnostmi má právě krychle. Proto jsem byl pravděpodobně veden touto představou.
Čtyři osy jehlanu nemají pokračování za nulou, tedy nemohly by existovat v matematice záporná čísla. Nemohly by vzniknout rovnoběžky, protože v této soustavě neexistují rovnoběžné plochy. (není zajímavé, že trojboký jehlan potřebuje k vymezení v prostoru čtyři osy a krychle pouze tři, to je návrat ke třem prvkům po kvantovém skoku do další úrovně, zde budu muset ještě trochu přemýšlet)
A k deseti prstům, tedy k pěti na jedné ruce:
Ještě jednou, potřebuji tři prsty, abych zajistil stabilitu v prostoru (trojnohá židlička, stojan,) další dva, jako nejmenší počet prvků k manipulaci (uchopení, ruka robota).
Mohu manipulovat, pohybovat v prostoru.
Co nemohu?
Nemohu spolupracovat.
Mohu uchopit šroub, ale nemohu ho zašroubovat do matky.
K tomu potřebuji protipól druhé pětiprsté ruky a pak jsem schopen spojit matku se šroubem.
Což je pro mne opět kvantový skok.
Moc ti děkuji za tvůj příspěvek, sám jsem si nyní zdůvodnil existenci významu dvou pětiprstých končetin a jejich genialitu v součtu deset.

Dnes tolik, jen ti chci říci, že jsem se dlouho trápil na vztahu koule a krychle v souvislosti s Ludolfovým číslem. Cítím jeho jednoduché odvození, jen jsem se stále potýkal s matematickou složitostí výpočtu.
Navedl jsi mne, kde možná najdu odpověď.
Díky s.f.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama