na Blog.cz

Volné energie.

Jsou dávno mezi námi a jejich využití je jen v duchu energetického zákona.

"Chovej se tak, jak chceš, aby se chovali k tobě."

"Čiň to, co chceš, aby bylo učiněno tobě."

"Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá."

"To co přijímám, mohu vydat."

"To, co vydám, mohu přijmout."

Současné "Bum" o volných energiích je opět jen o nadřazenosti člověka, i když je prezentují lidé, kteří touží po jednotě a dalších privilegiích života ve světle, Lásce apod.

"Jsou zde proto, aby oslovili, ty, jež nemají schopnosti nadčasového vidění, ale mají dar lásky, bez nadřazenosti."

Volné energie jsou zde od nepaměti a jsou využívány těmi nejobyčejnějšími lidmi, aniž si to uvědomují, jsou podstatou naší existence, neboť Slunce je náš zdroj a existence každého z nás je důkazem této transformované volné energie, naše tělo je dílem volné energie Slunce.

"Nadřazenost člověka vytváří představu, že volné energie budou přicházet a budou použitelné opět bez energetické investice, tady se jich opět ve smyslu nadřazeného lidstva zmocníme. Teď již nebudeme ždímat jiné lidi, nebudeme ždímat naši planetu, ale budeme ždímat Vesmír."

Jsem obyčejný sedlák, celý život žiji s realitou a obyčejný fyzik ví, že zákony, pro mne Boží, pro něj vědecké, nelze lidskou nadřazenosti přelstít.

Je to jedna jedinečnost, jeden dipolární magnet.

Universální inteligence, Bůh, to ví a těší se ze zákonité transformace planety.

Země se dál bude zbavovat uhlíku, neboť by ji zahubil, jen využití nebude nesmyslné.

Byl shromažďován po miliardy let, aby mohl být využit, ne zneužit.

Člověk s bez podmíněnou Láskou nepotřebuje technologie, stačí mu víra v jeho boží podstatu,

pak dokáže vše.

A tady reálná logika jasně říká, že jedině transformované vědomí, dokáže vše.

Z vnějšku přichází jen tlak, ale změna, musí proběhnou uvnitř, a pak se realizuje i ve hmotě.

Až přestanete počítat milióny a naučíte se používat " jedna, dvě, tři," pak pochopíte.

Křemíkové destičky, diamantové destičky, k ždímání energie Vesmíru?

Jejich výrobu opět zneužít k ovládání?

Přijímat volnou energii Vesmíru a opět ji promarnit v nesmyslech úžasné civilizace?

Utápět se ve vlastním luxusu, bez jakékoliv vlastní investice?

Nemusíte se však pokořovat, ponižovat, jen přijímat jeho zákony.

Jen je nevidíte, nechcete vidět, díky své nadřazenosti nemůžete vidět.

Ptejte se starých, vyrovnaných babiček.

Ptejte se bláznů, kteří nevyčnívají.

Ptejte se selského filosofa.

Ještě více byste svítili, už ne jen kostely a vaše monumenty, ale každý dům by chtěl svítit.

(Vánoce, vánoce, vánoce po celý rok.)

Ještě více a vše byste vytápěli všechna místa, kde se pohybujete.

Ještě více byste cestovali, převáželi, vrtali a nakonec bojovali o prostor.

Uvědomíte si vaši energetickou podstatu a přijmete energetický zákon, který platí v celém Vesmíru.

Uvědomíte si vlastní energii a pochopíte.

Jakými nesmysly byla ovládána, jaký nesmyslný lidský systém nadřazenosti tuto vaší energii, buď povyšoval, nebo ponižoval.

Od počátku civilizace obchodujete jen s vlastní energií, kterou vkládáte do svých potřeb.

Cena všeho je ale určena ne množstvím energie, ale její nadřazenosti, to se stalo příčinou kolapsu všech civilizací. Kdysi jsem již napsal, že od ostatních organismů na této planetě se lišíme tím, že pracujeme a prodáváme svou energii, popíráme zákon o zachování energie proto, že jsme ji podřídili lidskému systému doposud časově funkčních povídaček od šlechtické krve až po dnešní energie vládnoucích a otitulovaných a o zasluhovaných jedincích, jejichž energie je nadřazena.

Další kroky vám prozradím, až přijdou, snad mi bude dáno dopsat "Organickou společnost".

To, co vidím dnes, by bylo jistě zkresleno mým ještě ne zcela transformovaným vědomím, možná, že to bude již úkol pro někoho jiného.

Energie investované do nesmyslu módy a luxusu.

Energie investované do nesmyslného boje s přírodou.

Energie investované do ovládání.

Až si uvědomíte tento jednoduchý již existující všudypřítomný zdroj, pak teprve pokročíte, ale první krok musíte učinit jen sami v sobě.

Ti co přicházejí a mluví o volných energiích, mi připadají stejní jako papež, jenž mluví o Kristu a sám je nejvyšším představitelem nejdokonalejší hierarchie - lidské nadřazenosti.

Tajemství volných energií není o tom je hledat, ale jen se rozhodnout je využívat.

Stanou se zcela funkční, když začneme skutečně věřit v zákon o zachování energie, když začneme spotřebovávat tolik, kolik sami vytvoříme.

Je to jednoduché a platí to od samotné existence Vesmíru.

Jestliže jsme v roce 1989 nadřadili nadevše čas a chtěli jsme všichni rychle zbohatnout, přestože v tomto státě nikdo netrpěl hladem a nikdo nebyl bezdomovcem, tak jsme začali žít na úkor prostoru, nejprve jsme ho rozdělili a pak začali vyprodávat. Přestali jsme udržovat rovnováhu časoprostoru, vnímali jsme odděleně čas a prostor. Zcela v rozporu s energetickým zákonem jsme se domnívali, že tento prostor poskytne neskonalé bohatství 10 miliónům Čechů. Dalším omylem bylo, že jsme věřili, že investice přicházející zvenčí nás pozvednou. Stali jsme se místem, kde špička víru západního ekonomického tornáda vysála podstatnou část bohatství této země.

Současný stav je jednoduchým důkazem porušení této rovnováhy.

Asi polovina prostoru již nepatří Čechům, ještě horší je situace v prostorové inteligenci tohoto místa. Většinu myšlenkového bohatství jsme nechali vysát do západního prostoru.

V reálu část našeho území již patří někomu jinému a většinu myšlenek prodáváme cizím zemím.

To je podstata malého zla, žádné velké zlo nevznikne, pokud není poskládáno z malého zla.

Tady je důkaz snadnější. Všichni velcí dobyvatelé, od dejme tomu Alexandra Velikého, přes Napoleona, po Hitlera, jsou dobyvatelé prostoru.

Zde stačí jen vnímat čas, těchto prostorových nadřazeností a jednoznačně musíme přiznat jejich velmi krátkodobé trvání.

Zdravím tě,

v nekonečnosti

tvého vesmírného díla.

Zdravím tě,

v podobě

časoprostoru planet a hvězd.

Zdravím tě,

v dokonalosti

všech ubíhajících cest.

Zdravím tě,

v existenci

mého srdce, duše, těla.

Zdravím tě,

v kráse

objímajícího světa.

Zdravím tě,

ať tebou je naplněná

každá moje věta.

Zdravím tě,

ať každá chvilka

je mi milá.

Pro současný stav, pokud máte zorganizované hmotné tělo.

To znamená, pokud jste dokončili vývoj hmotného těla, věk 17 - 21 let.

Vaše genetická informace neumožňuje jinou transformaci, chcete-li být dokonalí, musíte mít hotové i své tělo, a to nelze dotvořit jinak, než příjmem atomů z hmotné stravy.

To je dáno:

Vaši umírající babičku, matku uchováte při životě, pokud ji poskytnete, nepodmíněnou Lásku.""

Každé dítě je jedinečnost, je individualita.

Ví, co potřebuje, ví, co je pro jeho tělo a vývoj správné.

Jsem s dětmi denně a pozoruji je.

Jsou děti, které jsou z našeho pohledu hubené, málo jedí, ale překypují energií.

Jsou děti hmotné - tlusté, vzhledem k objemu i energetické.

Jsou děti hmotné - tlusté, vzhledem k objemu, ale bez energie, pomalé, zesláblé, lenivé.

V poslední době přibývá dětí tzv. hyperaktivních.

A také dětí týrané, bez energie Lásky, ale i bez energie jídla.

Pokud chcete směřovat děti k pránické výživě, je cesta snadná, ale pro vás náročná.

Má -li dítě chuť jíst, má jíst, nemá-li chuť jíst, jíst nemusí.

Pokud je zdravé a aktivní, pak je vše v pořádku a jakýkoliv náš zásah je přesně to pokřivení.

Po stránce tělesné má mít dostatek pohybu a má být úměrně věku aktivní.

Po stránce duševní, mozkové činnosti má být rovněž zatěžováno, především učením, ale velmi vhodná je kombinace - spojení tělesné a duševní činnosti v čemž se nejvíce osvědčila práce u našich předků, kdy děti od útlého věku měly již své povinnosti. Dnes jsou bohužel děti z jednoduchých, ale i mozek zatěžujících činností vyloučeny.

Poslední je srdce, které je bohužel nejvíce zanedbáváno, neučíme děti milovat, mít rád své okolí, své kamarády, přírodu, zvířata a především věci. Ano jednoduché obyčejné hračky. Hračky podléhají módě a mění se, nejenže je děti dnes nemilují, ale nemají k nim úctu a zde, se úcta tvoří.

Zde se tvoří Láska a bez ní pránická výživa není možná.

To je stav zamilovanosti, bezpodmíněné Lásky, kterou zvládáme lépe k zájmům, koníčkům, než ve vzájemných vztazích.

Naše zamilovanost, naše okouzlení končí tím, že do vztahu najednou začínáme vnášet vlastní podmínky. Podmíněná Láska znamená konec vztahu, konec láskyplné energie.

Vaší Lásku, nezabije partner, ale vaše vlastní podmínky, které do vztahu vnášíte, najednou chcete partnera měnit. Pokud se nedokážete zbavit svých podmínek, raději vztah opusťte.

Hledejte v dětství, životě všechna místa, kdy jste byli schopni zapomenout na vše, a byli jste pohlceni. To jsou oblasti vaší budoucí obživy a pozor, mohou to být místa i vašeho skutečného přijímání potravy, chuti apod. Všechna místa, kde jste cítili Lásku, rozkoš, pohlcení, naplnění, ano, ta místa, kde jste se přímo různě ukájeli a podléhali všem rozmanitým vášním. (Ano, to poslední je prostor, který je od nepaměti vnímán jako hřích, ale pokud vaše vášeň pohlcuje a neubližuje, naopak tvoří a rozdává, vysílá, odevzdává se, pak je to projev Boží Lásky a je vše v pořádku.)

Tady platí jedno jediné universální morální pravidlo, neubližovat, nebo-li to, co řeklo více moudrých dávno přede mnou v mnoha obměnách:

Čím více láskyplných pocitů ve svém životě najdete, tím více zdrojů energie Lásky budete mít.

No a pak už stačí jen tyto situace začít opět znovu vnímat, ve své mysli oživovat, ve svém okolí, opět hledat, vnímat, vidět.

Vašim morálním průvodcem se stane vaše srdce, pokud mu dáte šanci, tělo si bude užívat, a mozek bude mít jediný úkol:

Hlídat universální morální pravidlo, když si nebudete jisti, zda to, či ono ještě můžete.

Snažte se pomocí vědomí mozku přesunout na opačný pól, to co chcete cítit, zda jste schopni vnímat i z druhé strany.

Například:

Milujete, vlídná a srdečná slova přítele, nebo jen prodavačky v obchodě. Nejste si jisti, zda můžete až v takové míře přijímat.

Přesunete-li se na opačný pól, začnete tato slova rozdávat, pokud je váš pocit stejný jako při přijímání, pak jste se začali pránicky živit.

Vždy se snažíme do svých darů vkládat jakési malé programy, podmínky, třeba jen v podobě dobře myšlených představ, jak by měl být dar přijat, použit, jakou by měl udělat radost.

Dáváme-li z Lásky, ale s nějakým přáním, nějakým účelem, stejná podmíněná Láska se nám vrací.

To však již přijímáme zcela jinak.

Milujeme určitou osobu, projevujeme se Láskou k ní. Ona získá sebevědomí, které jí naše Láska pomohla oživit a zamiluje se do zcela jiné osoby. Cítíme se okradeni o vlastní energii, cítíme se podvedeni vlastní Láskou.

Byli jsme pohlceni, když jsme dávali, žili jsme Láskou, naše Láska byla přijímaná, byli jsme tvůrci.

Vložili jsme však malou podmínku, nevědomě, ale vložili.

Tak nás zamilovanost druhého začala okrádat o energii, kterou opět jen my tvoříme ve své mysli. Žárlíme, závidíme další negativní projevy, které tvoříte a necháte v sobě působit. Požíráte vlastní energii Lásky, chřadnete, ale především začnete tvořit opačnou energii, tím se dostáváte do začarovaného kruhu zla, a pokud vám nepomůže čas, pak zatrpknete.

Stanete se pro okolí naopak zlem.

Nevěnujeme jí pozornost, neboť by nás mohla strhnout k opačným emocím.

Soustředíme se na situace, kdy jsme cítili skutečně jen pocit Lásky, bez jakéhokoliv omezení, především z našeho vnitřního pohledu vnímání.

Většinu článků jsem napsal během jednoho pohlcení, pak jsem poopravil, nebo vůbec ne.

Tento text vznikal nezvykle dlouho, někdy hodně textu, někdy věta, myšlenka, zkrátím, měsíc?

Jen momentálně již cítím potřebu tuto část předat, možná bude něco změněno, možná…

Všimli jste si, jak v poslední době přicházejí informace, jakoby ve vlnách, objeví se určitá oblast informací, vystoupá nahoru, proběhne různými médii a pomalu intenzita opět klesá. To je zákonitost, která nás stále častěji bude potkávat. Dle universálního zákona je to stav organizace kmenových buněk, kdy přicházející informace jsou pro ty, co si vyberou, ale to je delší povídání o organické společnosti.

Dnes bych si rád všiml tohoto fenoménu, neboť v uplynulých týdnech více méně ovládal internetové informace. Je o energiích a v mém historickém podvědomí byl zachycen. Slyšel jsem již dříve o jogínech, kteří nejedí, nechali se zakopat, také o lidech z různých částí světa, kteří údajně nejedli několik let.

Informace se objevily znovu a to v době, když jsem již přijal filosofii universálního zákona, a tak jsem se pokusil podívat se na tento fenomén z jeho pohledu. Také proto, že mne jistým způsobem oslovil.

Než přejdeme k některým podrobnostem uváděných v textech, podívejme se nejprve na způsob výživy lidí z pohledu filosofie Vesmíru.

Když jsem se začal zamýšlet, ihned jsem pochopil, že by to bylo téma na zcela samostatnou knížku, budu se tady snažit být stručný a pochopitelný, snad se alespoň částečně povede.

Naše tělo je z pohledu filosofie dipolární v různých pohledech. Zůstaneme u stavby a funkce, u hmoty a energie. Naše tělo je tedy hmotné a energetické. Dipolární jedinečnost, jsme jedno i druhé, bez hmoty bychom neexistovali, bez energie rovněž.

Vnímáme především hmotné tělo (své energetické pole nevnímáme) a z jeho pohledu také takto na sebe nazíráme. Víme, že energii potřebujeme, ale jen v podobě opět hmotné potravy, kterou z ní uvolňujeme.

Zde je zásadní rozdíl ve vnímání, neboť si neuvědomujeme, že od počátku existence života, jak ho vnímáme, přijímáme potravu jak hmotnou, tak energetickou. Současný pohled na pránickou výživu nese opět ještě stopy duality, kdy předkládáme alternativu, že nemusíme jíst hmotnou potravu, stačí nám pouze energetická.

Naše hmotně energetické tělo od počátku je vyživováno jak jídlem, tak energií Vesmíru, jen tu druhou část výživy jaksi nevnímáme.

Jíme, jsme schopni vytvořit energii z jídla a žít, ale pozor jen za podmínky, že budeme dostávat, tedy konzumovat tepelnou energii Slunce. Když vám přísun této energie odeberu, umístím vás v prostoru bez tepla, tedy v absolutní nule, pak váš život okamžitě skončí. Zatím jste nebyli schopni přijímat teplo, jako svou základní potravu a přitom to je tak jednoduché a prosté. Takto přijímáme i další energie z Vesmíru, jen si je neuvědomujeme.

Pokud jste pochopili, pak snadněji budete uvažovat o tom, že pránická výživa není rozhodnutí, nejíst hmotnou potravu, ale je to otázka změny poměru energetické a hmotné potravy, a tak se nám již ukazují jiné možnosti v chápání a přijetí pránické výživy.

Jste právě oplozenou buňkou ve vejcovodu své matky, rozhodnete se pro život a cestujete vejcovodem do dělohy, zatím máte dostatek své vlastní energie vložené do vajíčka, a proto žijete, dělíte se, proděláváte první stádium svého života. Padáte do dělohy a již jen čekáte na přijetí. Pokud tělo matky je schopné vydávat láskyplnou energii, jste přijati. Děložní sliznice se vzepne a pohltí vás vlastní touhou Lásky tvoření. Pokud ne, jste buď vypuzeni, nebo pohlceni, stráveni.

Od počátku přijímáte energetickou potravu v podobě tepla matčina těla, ale zároveň základní energii Vesmíru - Lásku, kterou produkují buňky matčina těla, neboť vám nabízejí nejen molekulární hmotu pro vaši stavbu, ale také energii Lásky a vše odevzdávají zcela dobrovolně, s Láskou. Dokonce tak, že nedbají už na tělo matky, ale soustředí pozornost jen na vás. Dítě z vnějšího pohledu funguje jako parazit, neboť bere, spíš dostává i látky, které jsou nedostatkové v těle matky. Je li například nedostatek vápníku, dostává ho tím způsobem, že tělo matky bere ze své podstaty. Toto vědomí je dáno kolektivním vědomím všech buněk, ale matka dodává i svou Lásku, neboť vědomí tvořícího se nového života v jejím těle ji zcela pohlcuje a také naplňuje.

Porodem přicházíte na svět a jste odkázání na nové vnější prostředí. Zmizelo přímé spojení hmotné výživy prostřednictvím pupeční šňůry, zmizelo přímé spojení kontaktu s matčiným tělem, byli jste uvnitř a jste vně. Začíná boj o přežití, potřebujete hmotnou potravu, potřebujete energetickou výživu. Jste vybaveni zbraní, jež se jmenuje pláč, pláčete z hladu, pláčete při nedostatku Lásky. Tlak okolí je vžitý, měli byste být spokojeni, pokud jste nakojeni. Již od této chvíle, jste tvarováni pro přijímání jen hmotné potravy. Nepoměr se projevuje všemi možnými problémy dětí, každé z nich je jedinečností, individualitou a každé z nich se tímto nedostatkem různě vypořádává. To by bylo opět na jednu knihu. Zde to ukončím.

Pokud dítě ve svém raném vývoji má více-méně vyrovnanou potravu hmotnou a energetickou není ani hubené, ani tlusté - hmotné. Netrpí ani žádnými dalšími chorobami.

Podívejte se na děti pralesních lidí, nebo jiných pro vás primitivních národů.

První zamilovanost, zamilovanost všeobecně, jste otevřeni zcela Lásce.

Tato energetická dotace vám umožňuje žít ve velkém poměru přebytku energie Lásky na úkor hmotné potravy - jídla. Všimli jste si mladých zamilovaných, téměř nemyslí na jídlo, přesto jsou v přebytku energie, jejich hmotnost se zastaví na optimu, a přesto, že téměř nejedí, jsou stále spolu, milují se, procházejí se a vyvíjejí další aktivity. Určitě jste to zažili, a to vždy, kdy jste byli zamilovaní. Opadla chuť na jídlo.

Otevřenost Lásce se neprojevuje jen v Lásce k opačnému pohlaví, ale Lásce všeobecně, Lásce k práci, zájmu, koníčku, Lásce k jakékoliv zcela pohlcující činnosti, ale i Lásce k pro vás neživým předmětům. Pokud jste zcela pohlceni, jako někteří vědci, umělci, ale i kutilové, nemáte téměř potřebu hmotného jídla, opět se vaše hmotnost zastaví na optimu a vy vydáváte a překypujete tvůrčí energii. Jste otevřeni Lásce a z Lásky žijete.

Lidé, kteří přežili utrpení v koncentračních táborech.

Vědci zjistili, že kdyby člověk dostával tak malé dávky jídla v jinak normálních podmínkách, bez psychického strachu, tak by nepřežil. Jak je možné, že tito lidé přežili, dokonce i stavy, kdy jim bylo odmítnuto teplo, museli stát v zimě, mrazu s minimální dávkou hmotné energie?

Přežili ti, kteří byli schopni stvořit a žít z kolektivního vědomí sounáležitosti, Lásky. Ti, kteří byli schopni i v tak krutých podmínkách cítit Lásku k spoluvězňům, dokonce se ještě dělit o nedostatečnou potravu vytvořili toto kolektivní energetické pole Lásky a díky tomu přežili. Naopak ti, jež zatrpkli, nebo se snažili soupeřit, většinou umírali hlady. Odepřeli si energetickou potravu.

Tady bych své příklady zakončil s připomenutím, že se i vy dnes živíte energetickou potravou a jste na ni zcela závislí.

Vrátíme se k pránické výživě a pokusíme si ukázat možnosti změny poměru hmotné stravy, tedy jídla a energetické stravy.

První je samotný pojem pránická výživa breatharianismus, a další pojmenování universální energie, třeba cchi z čínské medicíny.

Přiznám se, že všechny pojmy jsou pro mne více méně abstraktní, ale především neosobní.

Filosofie Vesmíru má universální sílu zákonitost všeho a nic v pojmu Boha a jeho ztotožněním s pojmem Láska.

Tento pojem je pro mne přijatelný a reálně chápatelný.

Proto si celý tento fenomén v prve řadě přejmenuji na:

Tuto energii si mohu daleko snadněji představit, mám se o co opřít.

Dále z informací o pránické výživě vyplývá, jakási přechodná příprava přes různá zasvěcení, meditace, případné vegetariánství, veganství apod. Trvající měsíce i roky.

Pak jednadvaceti denní přechod založený na jistém druhu pevné vůle.

Tady se musím opět zastavit.

Přiznám se, že v době, kdy jsem ještě nevnímal filosofii Vesmíru, lidé oplývající pevnou vůli, budili ve mně obdiv. Dokázali ze dne na den přestat třeba kouřit, dokázali soustředit pozornost na určitou věc a dosáhli svého cíle, dokázali žít zcela bez jakýchkoliv zlozvyků, dokázali se přinutit k různým technikám meditace, jógy apod.

Nějak vnitřně, vždy, kdy jsem to zkoušel, jsem cítil, že to není pro mne.

Jediná možná omluva v té době:

Všiml jsem si ale, třeba, že člověk, který přestal kouřit, měl najednou jiné zdravotní problémy. Že ti, co dosáhli svého pevně stanoveného cíle, nebyli nijak zvlášť naplněni a většinou vlivem nové nespokojenosti si stanovovali nové, další cíle,

Všiml jsem si, že někteří dobří, žijící super zdravě, sportující umírali dříve, než někteří tzv. zhýralci. Všiml jsem si, že lidé věnující se meditaci nezářili životem, jako některé obyčejné babičky, které jsem znal.

Pochopení universálního zákona mi ukázalo, jak to funguje:

Protože se můj život neskládal jen z neúspěchů, ale i úspěchů, přeci jsem něco dokázal, začal jsem se zabývat tím, kdy, jak, a za jakých podmínek se to stávalo.

Každá dobrá, chcete-li, ušlechtilá potřeba, vzniká přirozeně v srdci, to ji vyšle do těla.

Mozek přijímá jako myšlenku a hodnotí. Protože žijeme v dualitě a v dualitě jsme byli vychováni, tak i tuto myšlenku takto přijímáme a hodnotíme, neznáme jinou alternativu, a takto začneme také se svým tělem zacházet.

Stejně, jak si myslíme, že ve společnosti musí někdo vládnout.

Pokud mozek se snaží ovládat ostatní tělo, nastávají problémy, naše nemoci.

V čase tělo jako celek přestává fungovat, některé funkce zaostávají a pokud nenalezneme společné téma, umíráme.Nemoc nás upozorňuje, že musíme navrátit jednotu srdce, těla a mozku.

Zde si nemohu dovolit, nevložit dosazení do geniální rovnice Einsteina, která je pro mne opět výchozí k chápání stejně jako stavba magnetu, kamene mudrců.

Srdce - je prvotní, co se v hmotném těle realizuje, je první orgán lidského embrya, je první, co uvidíte, když prosvětlíte vajíčko vyvíjejícího se kuřete. Nádhera, žloutek a na něm tepající srdce.

Je to váš Boží základ, je svým vědomím nezávislé na těle, je nezávislé na mozku, je to, co máte dáno, je to, co nabízí, je to, co vás po celý život provází.

Srdci dáme jedničku, srdce je prví, je jedinečné, je super, je jednička.

Srdce je kavalír, je borec, je Kristus, je Bůh a řekne:

A rovnice funguje, neboť:

Ejhle, vypočítavý mozek si řekne:

Co zbude pro tělo?

Pevná vůle se prosadila, půlka těla trpí, stagnuje, nefunguje, je nemocná.

Ejhle, vypočítavé tělo si řekne:

Co zbude pro mozek?

Droga se prosadila, půlka mozku trpí, stagnuje, nefunguje, je nemocná.

Světlo.

Když jsem psal filosofii Vesmíru, narazil jsem na světlo, slíbil jsem samostatné téma, ale nějak ode mne odešlo a vrátilo se v době, kdy je mnohokráte skloňované a používané v mnoha obsahových významech. Z Bible víme, že bylo první, čím se Bůh vyjádřil, neboli projevil svou existenci. Zůstaneme u symboliky, neboť symbolika Bible je pro filosofii Vesmíru manuálem.

Světlo je tedy prvotním projevem Boha, je prvotní energií, je boží Láskou, je ve všem, neboť vše z ní počalo.

Připomeneme si základní vědomosti ze základní školy a budeme opět používat pouze logiku a filosofii Vesmíru.
Z fyziky, víme že:
Světlo je energie.
Světlo je vlnění.
Pohybuje se velmi rychle, vědci změřili, že je to 300 000 km/s.
Pohybují se jakési malé částice - fotony.
Víme, že když projde hranolem ze skla, rozdělí se díky vlnové délce na barevné spektrum - duhu.
Ta je naším okem viditelná, kromě toho je tu ještě ultrafialové a infračervené světlo, jehož vlnová délka je na jedné i druhé hranici viditelnosti.

Z přírodopisu, víme že:
Máme pět základních smyslů.
Zrak, sluch, chuť, čich a hmat.
Všechny smysly nás informují o prostředí, které nás obklopuje.
Vnímáme však jen určité, nám dané spektrum, které je omezené na obou stranách působení.
Někteří z nás, mají schopnosti přesáhnout určitou část hranice.

Znáte je:
lidé, kteří lépe vidí - malíři, mají větší spektrum vnímání barev, architekti, prostorové vidění apod.
lidé, kteří lépe slyší - hudebníci, dirigenti, kteří vnímají falešné housle mezi desítkami hrajících nástrojů apod.
lidé, kteří lépe vnímají chuť - gurmáni ochutnávající jídlo, znalci vín apod.
lidé, kteří lépe cítí - opět ochutnávači vín, znalci parfémů apod.
lidé, kteří lépe vnímají hmatem - slepci, sochaři apod.
lidé na druhé hranici vnímání, kteří jsou na tom hůře než my.
Nás v této chvíli bude zajímat zrak.
Víme, tedy, že část světelné energie jsme schopni vnímat, jinou už ne, závisí to na vlnové délce pohybujících se fotonů.
Z teorie relativity víme, že co se pohybuje rychleji, než světlo, to zmizí a to, nevidíme.

Proč?
Jednoduché, neboť fotony nemohou dohnat daný rychleji se pohybující předmět.
A tady si pozveme na pomoc logiku:
Naše smysly nám totiž neumožňují vůbec světlo vidět, pohybuje se tak rychle, že žádné světlo nevidíme.
Co tedy vlastně vidíme?
Místo, kde světlo vzniká, zdroj - hvězdu, nebo třeba baterku a pak hmotu, která se mu postaví do cesty, třeba planetu, nebo člověka ve tmě, na něhož posvítíme. Ve Vesmíru vidíme pouze tělesa, která vyzařují světlo - hvězdy a tělesa na které světlo dopadá - planety, měsíce, planetky apod.
Světlo, které k nim míří, nevidíme.
Přesto si myslíme, že vidíme světlo.

Znovu, co tedy vidíme?

Nejdříve k tělesům, jež jsou osvícená:
Představte si velký stadión, halu, zhasne světlo, je absolutní tma. Někdo uprostřed stadiónu zapálí svíčku, nebo rozsvítí žárovku. Ta začne uvolňovat fotony, světlo se šíří všemi směry, čím jsme dál od světla, tím hustota fotonů klesá. Jsem až u stěny haly, daleko od zdroje, mám popsaný papír, chci ho přečíst, ale téměř nic nevidím, je šedý a písmena splývají.
Přibližuji se k žárovce, papír je bělejší a písmena získávají obrysy.
U žárovky je již papír bílý a pohodlně čtu text.
Jak je to možné?
Jednoduchá odpověď - hustota fotonů je blízká hustotě fotonu zdroje.
Co se stane?
Foton zopakuje podstatu Vesmíru v okamžiku, když narazí na papír, vybuchne, vesmír Velkým třeskem, foton, fotonovým třeskem, uvolní energii nových fotonů, předmět svítí, jako třeba Měsíc, odrazí se, zákon zachování energie, odražený foton dorazí do našeho oka a na sítnici vytvoří obraz. Když zvýším hustotu fotonů třeba čočkou, dokáže při srážce s papírem uvolnit tolik energie, že vybuchne i papír, začne hořet a vydávat vlastní světelnou energii, znáte to, jako děti jste lupou určitě zapalovali papír.
Povrch těles, jež vyzařují světlo, se stává vlastně opět zdrojem fotonů, září, proto ho vidíme, neustálé nárazy fotonů spotřebovávají hmotu tělesa. Důkaz je opět jednoduchý, papír vystavený dlouhodobě světlu časem tmavne a posléze se rozpadá. Chceme-li tento proces urychlit, vystavíme papír intenzivnímu světelnému záření, nejdříve zežloutne, pak zhnědne, pak zčerná a rozpadá se.
Toto je jednoduchý logický důkaz toho, že na povrchu ozářených těles dochází k malým, Velkým třeskům fotonů, tělesa začnou zářit vlastní energii a spotřebovávají svou vlastní hmotu, z níž se tato světelná energie uvolňuje. Naše oko pak registruje pouze fotony, které dorazí do oka, narazí na sítnici a vybuchnou, tím stvoří obraz, pokud jich je mnoho, mohou svým výbuchem poškodit zrak dočasně nebo trvale, závisí to na intenzitě výbuchů.

Z toho logicky vyplývá, že jsme schopni vnímat pouze fotony, které dopadnou do oka, jiné které se pohybují v prostoru, nevnímáme, nevidíme, tedy světlo nevidíme.

Jak světlo vzniká? Zdroj fotonů.
Tady se na chvíli vrátíme do okamžiku před Velkým třeskem, Vesmír dosáhl všeho, veškerá jeho hmota se zorganizovala, už nezbylo Nic, spotřeboval veškerý čas ke své realizaci, už nezbylo Nic, naplnil se veškerý prostor, už nezbylo Nic.
Všechno, co bylo na počátku, se změnilo v Nic na konci.
Ve filosofii Vesmíru je popsáno, jak Nic opět nastoupí cestu ke Všemu.
Trojelementárnost Vesmíru se naplnila, veškerá počáteční energie se spotřebovala v organizované hmotě, dipolarita časoprostoru se rovněž naplnila, prostor dosáhl maxima, čas se spotřeboval tedy minimum. Vesmír nemá energii, hmota v prostoru je zorganizovaná, čas se naplnil.
Mýdlová bublina praská.
Zůstává to jediné co, bylo na počátku - přitažlivost.
Jedinečnost.
Vesmír se hroutí, poslední vesmírná sekunda před Novým Velkým třeskem.
Přitahují se galaxie a noří se do sebe, přitahují se hvězdy a planety a noří se do sebe. Přitahují se molekuly a noří se do sebe, přitahují se atomy a noří se do sebe, přitahují se částice a noří se do sebe, zde dojde ke gigantické srážce, která opět překoná přitažlivost a vyrazí z Ničeho do Všeho.
To je okamžik Velkého třesku.
A první jsou pravděpodobně fotony, které můžeme registrovat, pokud dorazí do našeho smyslového orgánu - oka.
Toto je prvotní zdroj fotonů:
"Budiž světlo."

Proč svítí hvězdy?

Vědci vám odpoví, protože v nich dochází k termonukleárním reakcím, ale proč k nim dochází?
Proč fotony po Velkém třesku nemíří dále do rozpínajícího se Vesmíru, ale organizují se ve hvězdy, galaxie a planety? Zde už vědci více méně mlčí.
Za vše může rotace.
Připomeneme si, že rotace je zodpovědná za všechny fyzikální zákony a chemické reakce. Stvoří odstředivou a dostředivou sílu, ale také organizuje chemické reakce hmoty.
Jednoduchý důkaz:
Vezměte si obyčejnou smetanu, dejte ji do šlehače a míchejte, rotuje a začne se organizovat bez jakékoliv další podmínky, nejdříve vznikne hustá hmota šlehačky, což jsme chtěli, ale budete-li míchat dále, zorganizujete tuto hmotu do hrudek másla, ještě hustější hmoty.
Toto je podstata organizace hmoty ve Vesmíru. Vidíte, nemusíte být super vědci, stačí být vnímavým cukrářem a rozumíte Vesmíru mnohem více.
Co by se dělo dál, dnes nebudeme rozebírat, toto nám postačí.

Pozorujete-li rotující vír na vodě, zachytíte, že na jeho okraji vznikají malé víry, které u rozpínajícího se Vesmíru se stávají i jeho vnitřní součástí. Vesmír tedy rotuje celý, ale rotují i jeho jednotlivé části.
To snad není nutné dokazovat.

Fotony, které vyrazily po Velkém třesku do rozpínajícího se Vesmíru, se však začaly vlivem rotace zahušťovat, zhmotňovat, byly polapeny přitažlivostí malých vnitřních vírů,stejně, jako když vzniká šlehačka. Vznikají hmotné částice, ty se opět vlivem rotace přitahují, a pokud přitažlivost překoná pevnost organizace atomů, naruší se elektronový obal, atomy se rozpadají, opakuje se proces Velkého třesku, výbuch, jež je zdrojem nových, opět uvolněných fotonů.
Vzniká nový zdroj - hvězda.

Barvy.
Zastavíme se na chvíli ještě u barevného vnímání.
Fotony jsou jako vše ve Vesmíru opět jedinečné, každý z nich má jedinečnou vlnovou délku, my však vnímáme jen ty podobné, stejného druhu, přibližně stejné vlnové délky. Skleněný hranol, nebo kapka vody způsobí, že se v hustějším prostředí každá vlnová délka jinak ohne, to nám světlo rozdělí podle vlnových délek a my vidíme pak jednotlivé druhy světla, barvy.
Co však to jsou barvy?
Vědci opět odpoví, že světlo různé vlnové délky, dál již nic moc.
Tady si pozveme na pomoc opět jeden z universálních zákonů Vesmíru:
"Vše je postaveno tak, aby to správně fungovalo, vše funguje tak, jak je postaveno."
Barva není nic jiného, než membrána, která je postavena tak, že propustí všechny fotony až na jeden druh, určité délky, který díky této délce nemůže stavbou membrány projít a odrazí se, tyto odražené fotony dorazí opět do našeho oka, ale jsou to třeba jen červené, proto vidíme červenou. Barvy jsou tedy membrány, které odrážejí jednotlivé druhy fotonů podle své stavby.
Čím více fotonů odrážejí, tím je barva světlejší, také studenější, čím více jich pohlcují, tím více je barva tmavší a teplejší. Černá, pak pohlcuje veškeré světlo, fotony odevzdají veškerou svou energii, proto se také velmi rychle zahřívá. Teplo se uvolňuje jednoduchým procesem třením, jak fotony pronikají membránou, nevybuchnou, ale třením vytvoří teplo, zahřejí. Protože, ale pronikají do barvy - membrány, mění i její stavbu, černá barva dlouhodobým působením světla bledne.
Není to zajímavé, že bílá působením fotonu tmavne a černá bledne?
To je opět důkazem filosofie Vesmíru, kterou jsme představili, že vše se mění, bílá v černou, černá v bílou, pulsující Vesmír.

Pokusíme se to nyní shrnout.

Pohyb fotonů nevidíme, pouze jejich explozi a odraz, pokud narazí na pro ně nepropustnou membránu a dorazí do našeho oka.
Naše oko vnímá pouze určitou vlnovou délku, tedy kratší a delší již nevidíme, ultrafialové a infračervené světlo není našim okem vnímáno, přesto existuje, můžeme ho dokázat pomocí již vynalezených přístrojů.

Světlo se pohybuje v časoprostoru (pro vás v čase a prostoru).

Tady se podíváme na naše časové a prostorové vnímání pohybu.

Nejdříve prostorové vnímání, neboť je názornější:
Naše oko je schopno vnímat řádově hodnoty lidmi určených prostorových jednotek, na jedné hranici řádově milimetry, co je menší, tam již nevnímáme detaily, na druhé hranici vnímání, pokud se podíváme do krajiny z rozhledny, vnímáme kilometry, ale detaily se opět již ztrácejí.
Shrneme, vnímáme od milimetrů do kilometrů v prostoru.
Zde jsme byli úspěšní, neboť jak pro jednu, tak pro druhou hranici jsme objevili přístroje, které nám pomáhají vnímat i svět mimo naše schopnosti, tedy různé typy mikroskopu, pro vnímání mikroprostoru, na druhé straně, dalekohled, pro vnímání makroprostoru.

Jsme tedy schopni akceptovat mikrosvět a makrosvět.

Přesto, žádná vědecká byť teorie není schopna přijmout existenci inteligentní organizace na úrovni, jak mikrosvěta, tak makrosvěta. Představte si civilizaci Egypta, Mezopotámie, Číny, Indie zmenšenou na velikost roztočů, nebo dokonce bakterií, je pro nás nepostřehnutelná, může existovat ve vaší posteli ve škvíře mezi parketami a nic o ní nebudete vědět.
Jen proto, že ji nepředpokládáte. Zcela reálně je to však pravděpodobné. Nevymyká se to logice a filosofie Vesmíru takové to organizace předpokládají.
Na druhé straně je tu naše planeta Země, kterou rovněž nejsme schopni vnímat jako živý celek součástí makrosvěta.
Logika filosofie Vesmíru však potvrzuje tyto alternativy, neboť vše je jen účelné pro existenci Vesmíru, nikoliv existenci lidského pohledu na jeho nadřazenost.

Vnímání času:
Zde jsme na tom podstatně hůře, než ve vnímání prostoru. Vnímání času se u nás teprve formuje. Máme dokonce přístroje, které nám opět umožňují vnímat pomalejší čas, i čas velmi rychlý.
Naše vnímání času je limitováno naším životem. Vnímáme čas sekund a roků, staletí tisíciletí, dle písemných záznamů, milióny let dle metod rozpadů izotopů v hmotě.
Pomocí kamer jsme schopni čas zrychlit, nebo zpomalit.
Neumíme však ještě těchto dovedností zcela využít.
Tady se na chvíli vrátím do ne příliš vzdálené minulosti. Před léty jsem zhlédl přírodopisný film o ostnokožcích - mořských hvězdicích a jejich příbuzných. (Zde mi promiňte, že nebudu již zcela konkrétní, určitě bych to našel, ale můj mozek pokud něco vidí, nebo přečte, registruje podstatu a zapomíná obal, není vědecky důsledný, proto jsem se nikdy nestal vědcem, nám však postačí podstata a je jedno kdo a kde se toho účastnil.)
Podstatou tohoto filmu bylo, že jistý člověk, už starší, někde v Americe rád pozoroval mořské hvězdice, všiml si, že se sice viditelně nepohybují, ale když se jde na ně podívat po čase, buď už tam nejsou, nebo zaujímají jinou polohu. Napadlo ho, že by bylo možné je snímat podobně jako rostliny s časovým intervalem a pak tento film zrychlit. Objevil se svět nám zcela podobný, hvězdice se pohybovaly, lovily, soupeřily, bojovaly mezi sebou jen v jiném čase, který my nevnímáme. Vědci byli tímto jevem zcela fascinováni a samozřejmě začali takto hvězdice studovat.
Proč na to nepřišli sami?
Proč to objevil obyčejný amatér?
Tento film mne velice oslovil a odhalil podstatu lidského vnímání a především podstatu vědeckého bádání. Vědci, jakmile dostanou určitá fakta, ponoří se do složitosti vlastního zkoumání a již nejsou schopni hledat souvislosti mimo svůj obor. Zapomněli dávno na filosofii.

Podstata našeho vnímání času mi jasně odpověděla, že jestliže existují organismy, které žijí v pomalejším čase, musí existovat i organismy žijící v čase rychlejším. U všech smyslů máme ohraničené vnímání, jak na jedné, tak na druhé hranici, totéž musí platit i o čase.

Vše dále můžete třeba považovat za teorii potvrzující existenci duchů, víl, skřítků, andělů apod. Zároveň však vylučující existenci jiných světů, paranormálních jevů a především paralelních Vesmírů. Vše je zcela reálné, existující v našem Vesmíru, je součástí naší reality. Jen ji nevidíme.

Proč?

Začneme jednoduchým a logicky chápatelným důkazem. Naše oko nejenže nevnímá rychle se pohybující světlo, ale není schopno vnímat předměty pohybující se daleko pomaleji. Představte si, že vám řeknu, že budu velmi blízko vás, dokonce mne uslyšíte, ale nebudete mne vidět. Ihned tvoříte představy nějaké magie, nějaké zázračné barvy, případně vědecké fantazie hologramů apod.
Znova opakuji, budu zcela hmotný, jen mne neuvidíte.
Přitom vysvětlení je zcela prosté, stačí, když se rozpohybuji tak, abyste mne přestali vnímat.
Představte si vrtuli letadla, je hmotná, je viditelná, pokud je v klidu. Jakmile se roztočí, zmizí vám stejně jako výplet kola bicyklu, listy ventilátorů apod. Nepohybují se rychlosti světla, přesto je nevidíte. Když tento jev vysvětluji dětem, říkám jim: Představte si, že mně přivážete na list vrtule a nastartujete letadlo, asi to bude bolet, budu řvát, vy mne uslyšíte, ale stejně jako list vrtule neuvidíte.
No a na světě máte ducha letadla, co na vás mluví, ale není vidět.
Tento příklad vás však pravděpodobně utvrdí, že organismus jako já to nemůže přežít, tedy vědecký závěr je, že takovéto organismy neexistují.
Já jsem dnes přesvědčen, že existují.

Proč?

Opět pozveme na pomoc logiku a filosofii Vesmíru.

Jestliže budu hledat mezi organismy tvory, kteří mají takovou schopnost, přinejmenším narazím na ty, které vnímám, ale mizí mi z dohledu jejich části těla. Křídlo kolibříka, křídlo včely, kteréhokoliv hmyzu nevidíte, pokud se pohybuje. Když je v klidu, tak ho můžete vidět, pokud ho organismus použije k letu, tak vám zmizí. Pokud tedy existují částí organismů s touto vlastností, proč by nemohl existovat celý takový organismus.

Logika filosofie Vesmíru říká, že když máme jednu polaritu, existuje i druhá.

Vědci starověku, středověku i současnosti jsou na tom stále stejně, potřebují důkaz, pokud ho nemají, pak to neexistuje, nebo to přenášejí do jiných světů, v historii to byli různí bohové, svět bohů, svět duševna apod., dnes jsou to paranormální jevy, paralelní Vesmíry, tedy jinak nazvaní opět nadřazení bohové.
Já vnímám jeden zcela reálný Vesmír, jehož jsem součástí, a vše je v něm reálné, jen některé věci zatím nevidím, nejsem schopen je identifikovat. Pokud však zjistím jednu polaritu, pak vím, že existuje i druhá. To je universálnost zákona tohoto Vesmíru a nemusím ubíhat k pseudo fantaziím bohů, paranormálních jevů a paralelních světů.

Vše je jen otázkou naší nevědomosti.
Všechny nevysvětlitelné jevy, které jistým způsobem registrujeme, jsou opodstatněné, ale také reálné, v nám nejbližším reálném okolí. Vždy je to otázka jen nalezení důkazu a ten bývá většinou velmi prostý a jednoduchý, s tím však již věda neumí pracovat.
Je paradoxem, že dnešní věda je daleko více vzdálená realitě, než u primitivních národů, věřících v bohy.
A tak vždy musí přijít amatéři, lidé mimo vládnoucí oficiální vědu, aby učinili objev, který vrátí vědu na určitou cestu. Tak to bylo i s organismy pomalu se pohybujícími - hvězdicemi.

Nyní si uvedeme několik již vědci potvrzených faktů.
Existují tedy organismy, které se pohybují tak pomalu, že je nevnímáme jako živé, pokud ano, pak na jakési nižší úrovni, příkladem jsou především rostliny.
Existují organizmy snášející tlak v několika kilometrech pod hladinou světového oceánu, tlak, který by nepřežil žádný suchozemský tvor.
Jejich těla jsou postavena tak, že obsahují až devadesát devět procent vody, přesto jsou plně funkční.
Existují organismy, které snášejí teploty v blízkosti podmořských vulkánů takové, které by rovněž nepřežily jiné, nám známe organizmy.
Existují organismy, které nepotřebují kyslík ani fotosyntézu, přesto vytvářejí, koloběh přeměny látek.
Jestliže existují tyto organismy, pak musí zákonitě existovat organismy druhé polarity.
Především organismy pohybující se rychleji, než jsme schopni vnímat.
Proč je tedy nevidíme, když jsou v klidu?
Jednoduše proto, že nikdy v klidu nejsou, ani to nedokážou. Tak jako hvězdice, nebo rostlina se nedokáže sama pohybovat rychleji, tak tyto organizmy nemají opačnou schopnost se pohybovat pomaleji. Druhým důvodem je, že jejich stavba musí odpovídat tomuto pohybu, je tedy možné, že jejich těla jsou tvořena více jak devadesáti procenty vzduchu, nebo vodní páry, nebo jiné substance.
Jestliže existuje energie zorganizovaná již v hmotu, a neproniká našimi těly, například kámen, jestliže existuje energie pronikající našimi těly, ale ničící naše buňky, například jaderné záření, jestliže existuje energie, která proniká našimi těly, buňkami i menšími organelami a nepůsobí větší škody, teplo, radiové vlnění a další signály,
pak:
Proč by neměly existovat organismy s takovouto stavbou těla?
Nejen, že je neuvidíme, nebudeme je cítit, ale velmi snadno mohou procházet celým naším organizmem, aniž to zaregistrujeme, aniž nám to ublíží.

Jakým právem nám to vědci popírají, když vše je zcela reálné?

Nakonec několik rad jak se s těmito organismy vyrovnat, seznámit,
pro vědce, je konečně potvrdit:

Nejdříve nadřazeným vědcům:
Máte kamery, které dokážou dnes zachytit rychlost střely, rychlost pohybu křídla kolibříka, či hmyzu, snímáte však obrazy v minimálním prostoru, ve kterém pohyb organismu okamžitě mizí. Prosím zkuste, když se dozvíte, že v určité lokalitě, domě se například vyskytují duchové, jeden pokoj, jednu místnost filmovat touto kamerou a budete se určitě divit, co zachytí.
Potvrdíte existenci organismů lidským okem nevnímaných.

Pro vás, kteří si nedovedete vysvětlit, proč v domě, který byl dlouho opuštěný, tzv. starý straší.
Jen ho obydlely organismy rychleji se pohybující, měly zde klid, nikdo je nerušil, nikdo jim nepřekážel. Nemusíte zvát vymítače ďáblů, lidi, jež tyto organismy vnímají, ale pouze jako nějaké zlé duchy. Jsou to pouze organismy různých vlastností, různých schopností, různých nálad.
Uvědomte si, že nenajdete dva psy stejných povah a můžete je vnímat různě, některé budete milovat, jiní vám neučarují, jiní vás budou zlobit. Pak vezměte v úvahu další druhové rozmanitosti, někomu vadí psi, jinému kočky, dalšímu myšky apod. Tyto organizmy jsou rovněž různě rozmanité, proto jsou duchové příjemní, neškodní a zlí. Je to však otázka vašeho osobního vnímání. Zaujmete-li kladný postoj k těmto vnímaným skutečnostem ve vašem domě, vašem životě, vše se okamžitě změní, začnete pociťovat to, co nazýváte strážnými anděly.
Přestože uděláte chybu, nevyhoříte, nezakopnete, nezraníte se apod.
Vyrovnali jste se s organismy vámi nevnímanými, ale přijímanými.

Pro vás, kteří jste schopni toto vše akceptovat:
Začněte s nimi komunikovat, mluvit, vysílat chápající energie, projevit touhu se seznámit, sblížit.
Určitě dosáhnete pokroku a přesvědčení, se kterým se možná budete bát svěřit, ale pocítíte něco, co jste doposud nezažili a budete ode dneška vědět, že je to zcela reálné. Zde na tyto stránky můžete psát své zážitky, zkušenosti, nebo jen své pocity.

"Zde je svět reálných, přesto nevnímaných organismů, mých i vašich přátel.
Nevadí, když je budete stále nazývat duchy, anděly, skřítky, vílami apod.
Ale možná si zaslouží vaše reálné pojmenování."

Tajemství světla a jeho všech energetických bratrů a sester je, že se snaží projevit v tom, co jiní nazývají hrubo hmotné struktury a obracejí se k jemno hmotným strukturám.
Celý pohled dnes na transformaci je převrácený, neboť se domníváme, že máme přejít "od hrubo hmotného k jemno hmotnému".

Pravda je taková, že Vesmír se organizuje v hmotě a čím je hmota pevnější, stálejší, tím více si uvědomuje svoji podstatu v jemno hmotném stavebním základu.

Vím, těžko pochopitelné, vede nás touha k vnějšku, dívat se do oblak, dívat se na Boha nad námi, dívat se do galaxií, dívat se na vzdálené civilizace.

Až obrátíme pozornost k vnitřku, podíváme se do sebe, najdeme Boha, najdeme universální inteligenci, najdeme sounáležité přátele.

2.telegram od Boha

Zákon je ze zákona.
Tak jsem stvořil sebe.
Tak jsem stvořil tebe.

Když rakovina nadřadí se nad tělo, co jí čeká?
Když parazit nadřadí se nad hostitele, co ho čeká?
Když člověk nadřadí se nad svého stvořitele, co ho čeká?

Dám ti jednoduchou posloupnost.
Desetileté dítě ji umí rozlousknout.
Jen nadřazený vědecký mozek je hloupý.

Poznal jsi tajemství látky, stvořil střelný prach a zabil člověka.
Poznal jsi tajemství molekuly, stvořil dynamit a zbořil dům.
Poznal jsi tajemství atomu, stvořil jsi bombu a zahubil město.

Chceš poznat tajemství částice, co stvoříš?
Jehlu, jež propíchne bublinu a bublina praskne.
Proletí Vesmírem a ten se zhroutí.

Tví byznysmeni jsou jen blechy, co mi sají krev.
Tvé války jsou jen hnisající rány na mém těle.
Ale tví nadřazení vědci jsou rakovinou, co mne chce sežrat.

Kdesi uprostřed Evropy v tunelu jsou rakovinné buňky.
Daly ti peníze, nadřazenost a strach.
V klidu tak mohou mou podstatu žrát.

Já ti říkám, kde máš mít strach.
Jinak, proměníš se v prach.
Odřízni rakovině živiny.

"Jinak:"

Zahubíš sebe.
Zahubíš Zemi.
Zahubíš mne!

Já však jsem věčný.
Já zhroutím se.
Však v nový svět:

"Probudím se."

Zákon je ze zákona.
Tak jsem to chtěl.
Tak jsem nekonečně věčný.

To si nemohu nechat pro sebe.

Tento článek je psán v jakémsi předstihu času, kdy se mi zjevila určitá vize, kterou nemohu odložit na další zpracování.
V posledních měsících se mi jevilo, že nějak stagnuji, přiliž mnoho myšlenek, otevíralo se ve vědomí mnoho nových témat a k tomu jistá tělesná únava. Prostě to nešlo, jak bych si přál. Vím, že vše je zákonité a tak jsem to již neznásilňoval a dopisoval pomalu. S novým rokem jsem si uspořádal své psaní tak, že jsem chtěl dokončit tři témata, která mne oslovila a nosil jsem je delší čas v hlavě. Téma transformace vědy, znovu volné energie a k tomu fenomén pránické výživy. Vše mne vedlo na společné souvislosti.
Píši pomalu, ale najednou, nevím, zda se mi povede to správně popsat, jako bych přeskočil jednu celou úroveň, dostal se za kvantový skok. Vím, málo pochopitelné, ale podstatné je to, co bych chtěl vyprávět.
Co bude za tímto předpovídaným koncem?
Je to možná jen má fantazie, ale co je to fantazie?
Vše, co vnímám, jsem se naučil chápat z jednoduchého universálního zákona Vesmíru, který jsem na těchto stránkách představil ve Filosofii Vesmíru. Vše chápu jako zákonitý jev a tak již před dvěma roky jsem vyloučil katastrofické vize proroků ve svém vlastním proroctví.
Vše přijímám jako postupnou organizaci vesmíru opakující se na jednotlivých úrovních, nikoliv jako vývoj od jednoduchého k složitému, ale od jedné jedinečnosti k další jedinečnosti, bez jakéhokoliv nadřazení.
Za dva roky jsem viděl, jak vše do této skládanky zapadá.
A jaká je konečná organizace planety Země a člověka?
Když jsem formuloval text pro "Organickou společnost" předpokládal jsem, že konečnou fázi organizace člověka bude jednotná civilizace, která vytvoří nový fungující organismus.
Mýlil jsem se ve svých představách, proto jsem nemohl ještě text dokončit, dnes již vím proč, pohled z druhé strany mi ukázal a odpověděl na mnoho otázek.
Byl jsem ve stavu, jako bych se ocitl už v této konečné organizaci, žádný paranormální jev, paranormální svět, jak dnes s oblibou používají vědci, ale jak předpokládá filosofie vesmíru cestování v budoucnosti prostřednictvím vlastního genetického kódu, který je nám dám od počátku, vše již máme v sobě, jen některé geny ještě nezačaly pracovat, spí.
Je to stejné, jako když nefungují geny určující pohlavní vývoj ve vašem raném dětství, máte je, ale spí.
Co jsem spatřil?
Nejprve svůj omyl:
Konečnou jednotnou organizací není jednotná civilizace jako samostatný organismus, ale naše planeta Země. Stane se nadále živou fungující buňkou organizujícího se Vesmíru.
Celý Vesmír je již dnes zcela jinak organizovaný, to, co vidíme, jsou milióny let staré struktury. Ve Vesmíru se dnes organizují jednotlivé buňky podobné naší planetě, ty vytvářejí struktury tkání dále se organizujícího Vesmíru, buňky se spojují a budou navazovat kontakt spolupráce na tvorbě opět většího organizmu.
Funkcí, chcete-li, úkolem buňky - naší Země, bude v konečné podobě zpracovávat světelnou energii, transformovat ji do energie Lásky, čisté boží energie, ze které bude fungovat, ale zároveň vytvářet přebytek, odpad, který se stane životodárným pro ostatní struktury ve Vesmíru.
Princip je stejný, jako když rostlinná buňka zpracovává pomocí energie světla, vodu a oxid uhličitý, žije z energie cukru, v níž je světlo Slunce a jako odpad vzniká životodárný kyslík.
Planeta Země již vytvořila všechny důležité organely pro svou existenci, zbývá to, co v rostlinné buňce nazýváme chloroplast, tím se stane lidstvo.
Z pohledu organizace buňky budeme chloroplastem na zpracování světelné energie, z pohledu mnohobuněčného organismu budeme tkání, která přijímá různé podoby energie a rozvádí je po těle, přebytek vyzařuje v podobě aury do okolí.
Budeme tedy z tohoto pohledu krví této planety.
Planeta Země již připravila všechny důležité organely, nebo chcete-li tkáně v podobě, jak nazýváme - říše. Říši rostlin, říši ostatních živočichů, říši bakterií, říši hub, ale i říše vody a říše litosféry, které zatím nevnímáte jako živé.
Lidstvo svým uvědoměním si své existenční závislosti na těchto strukturách se stane transformační součástí tohoto fascinujícího organizmu.
Láska z nás proudící doslova, jakoby Zemi vyžene do rozkvětu, pro vás zatím nepředstavitelné, pro ostatní Vesmír již toužebně očekávané, neboť se stane zdrojem čisté boží životodárné energie pro své okolí.

"Má vize byla místy tak živá, jako bych nejdříve proplouval obrovskou energii Lásky obklopující naší Zemi jako silná vrstva zlatomodré aury, pak se ocitl na Zemi, která spíše místo vzduchu měla tok této láskyplné energie, připomínalo mi to, jako bych proudil v cytoplazmě vlastních buněk.
Přesto svět byl velmi podobný dnešnímu, jen bez nesmyslných civilizačních vynálezů, vše mělo různé podoby Lásky, vše bylo dostupné a vše zářilo. Viděl jsem energie Lásky barev, energie Lásky tvarů, energie Lásky vztahů…"

Možná se vám to zdá příliš bláznivé, je to bláznivé, ale jsem opět za toto bláznovství vděčný a děkuji, že mne to mohlo potkat.
Měl jsem jen potřebu to sdělit, vyprávět, vaše je vůle rozhodnutí, jak to přijmout.

Z druhé strany se mi naskytl rovněž pohled, který mi ukázal současnou úroveň organizace, co všechno ještě přijde, ale vše jsem už vnímal z pohledu úrovně pochopení.
Mnoho věcí nevím a ani to nebylo určitě cílem, jediné vím, že vše je zákonité, vše probíhá dle univerzálního plánu, vše se bude zrychlovat, stále více se budeme sbližovat a odumírat bude jen to, co bude chtít odumřít.
Vše ostatní, bude-li mi dáno, bude v mých dalších vyprávěních, dnes vím, že se mi psát bude již daleko snadněji, radostněji.

Zůstanu u pojmu transformace, jelikož je v současné době všeobecně přijímán jako změna zahrnující kvalitativní proměnu, z energetického pohledu je to kvantový skok.

Pravděpodobně se zeptáte:

Kvantové skoky jsou zákonitým projevem posunu v časoprostoru po naplnění tří úrovní.

(Šifra existence.) Dnes nebudeme do toho zatahovat vědce, jen využijeme některé poznatky, které nám předali.

1. úroveň - hledání

2. úroveň - poznání

3. úroveň - pochopení

Současná existence člověka je na druhé úrovni - úrovni poznání.

Co z toho vyplývá?

Logicky máme jedenu transformaci za sebou, při přechodu z první do druhé úrovně a čeká nás přechod z úrovně poznání do úrovně pochopení. Kvantum poznatku je u konce, je třeba tyto poznatky začít chápat. Opět na třech úrovních.

Vědci nashromáždili obrovské množství poznatků, nejsou však schopni vnímat souvislosti a jednoduchý universální princip, jsou hluboce vnořeni do jen své vědy.

Jelikož tato transformace se zabývá transformaci člověka, vezmeme si dvě vědy studující člověka: antropologii - zabývající se evoluci člověka jako živočišného druhu a embryologii - zabývající se vývojem člověka před narozením.

Vědci pozorují jakousi řadu opakovatelnosti ve vývoji embrya, jež je zaznamenána v genetickém kódu, projeví se ve vývoji i lidského embrya, kdy jsme jen jednou buňkou, pak máme žaberní oblouky a pod, ale dále především v plodovém období již nejsou schopni číst opakovatelnost naší evoluce. Až to dokážou, pak jedni potvrdí poznatky druhých a budou se dále rozvíjet, neboť pochopí, že si mohou vyměňovat i nezodpovězené otázky.

My se dnes pomoci jednoduchosti filosofie Vesmíru podíváme na první transformaci, kterou máme za sebou a nastíníme si tu očekávanou.

První transformace - člověk na úrovni hledání.

Základní, nezodpovězená otázka: Proč u člověka, zhruba před 35 tisíci lety se zakončil růst mozku, kam zmizeli neandrtálci - v současnosti několik teorií.

Na úrovni hledání lidský mozek rostl úměrně tomu, jak hledal v daném časoprostoru, tedy na zemi vše, co ho obklopovalo, to co poznal, se zakódovalo do jeho genetické paměti a mozek se zvětšoval. Člověk fungoval tak, že při narození měl všechny již získané vědomosti, vědci to nazývají vrozené instinkty, nebo také nepodmíněné reflexy. Nové zkušenosti z prostředí se opět kódovaly do našich genů. Na konci této úrovně již má člověk všechny informace, našel vše a vše ví o tom, co ho obklopuje.

Toho byli schopni neandrtálci. Zde by se evoluce (pro mne organizace)zastavila. V této chvíli se odehrává první transformace v organizaci lidského jedince. Objeví se skupina lidí, kteří prodělali transformaci mozku, ten si již nepamatuje, nemá schopnost vše vědět, zpočátku velký hendikep, který je ale velmi rychle nahrazen schopnosti mozku poznávat - je už na druhé úrovni - úrovni poznání. Vědomosti nalezeného přijímá formou učení po narození, vždy pro dané místo, daný časoprostor. Mozek již neroste kvantově, ale mění se kvalitativně - proběhne kvantový skok. Poznává stále více ve svém okolí, díky tomu se může daleko rychleji rozmnožovat a zaplňovat další části planety. Poznání filosofie přechází v poznání jednotlivých věd. Tím se však ponořuje do složitosti a začíná zapomínat na svůj základ.

Na úrovni poznání poznává vše, co ho obklopuje, a již více nemůže poznat.

Toto je současnost, toto je doba očekávané druhé transformace v organizaci lidského jedince, kdy mozek prodělá kvantový skok a napojí se na svou podstatu - božskou podstatu. Začne chápat opět na všech třech úrovních.

Jestliže úroveň hledání trvala řádově v miliónech let, úroveň poznání řádově tisíce let, pak úroveň pochopení bude probíhat v řádu stovek let, což odpovídá filosofii Vesmíru o zrychlujícím se čase, jak bylo mimo jiné i předpovězeno.

A jak to souvisí s embryologií?

Ta vám poskytne odpověď, a pokud ji jste schopni přijmout, pak i důkaz.

Na počátku je každý z nás buňkou, jednou jedinou buňkou.

Ta je spojena s božskou podstatou a ví vše. Důkaz je jednoduchý, nikdo ji neučí, nikdo ji nevede, nikdo ji neřídí, vše co potřebuje vědět má ve svém genetickém kódu a dokáže postavit lidské tělo. Tím je spojena s božskou podstatou.

V prvních týdnech rekapituluje organizaci života na Zemi, tedy to, co se odehrálo řádově v miliardách let od jednobuněčných k mnohobuněčným, zvládne za pár týdnů.

Na konci tohoto embryonálního vývoje je asi tři a půl centimetrový človíček s několika miliony buněk. Dál se formuje opět sám v prostředí pro něj připraveném a opět využívá spojení se svou božskou podstatou. Roste, zvětšuje svůj mozek až na několik miliard buněk.

V okamžiku, kdy ve svém prostoru našel vše, co potřeboval, aby postavil své tělo, rozhodne se tento prostor opustit formou porodu, zároveň však opět rekapituluje proces první transformace z doby před tisíci lety a zapomíná vše, co má v sobě zakódováno pro funkci mozku, vše ostatní zůstává v podvědomí, které řídí další vývoj těla. Vědci sice vědí, že vývoj lidského jedince je řízen genetickým kódem v jediné oplozené buňce, že ona sama jen o všem rozhoduje, ale už nejsou schopni pochopit, že je to její inteligence, její vědomá činnost, proto nemohou postřehnout souvislosti mezi vývojem jedince a vývojem druhu.(ontogenezi a fylogenezi) Jejich zákony platí, protože platí, tady jsou stejně na tom, jako věřící, kteří Boha ztotožňují s vousatým, bělovlasým staříkem sedícím v oblacích. To je zákonité pro druhou úroveň poznání, poznáváme, ale nejsme schopni pochopit.

Druhá transformace - člověk přejde na úroveň pochopení.

Na této třetí úrovni projdeme opět cestu všech tří úrovní. Pochopení znamená hledání souvislostí, poznání souvislostí, pochopení souvislostí, tedy pochopení pochopeného.

Tento kvantový skok do úrovně pochopení již na počátku nás posune tak, že se opět spojíme se svou božskou podstatou, chcete-li universální inteligenci.

Tato transformace změní vnímání světa stejně jako, když noví lidé zapomněli a začali poznávat vše, co už před tím našli, jako dítě, které opustí tělo matky a ocitne se v zcela jiném světě. Toto je důkaz, to není fantazie.

Pokud jste pochopili až k tomuto, pak možná získáte průvodce pro svou vlastní transformaci.

Uvědomte si to podstatné, vše máte v sobě, tak jako oplozená buňka má zakódovaný celý váš život, toto nemůžete popřít, nenarostly vám hnědé vlasy proto, že si to někdo přál, někdo to nařídil, ale proto, že vám to bylo dáno, nikdo vám v těle matky neříkal, co máte dělat, jak postavit srdce, plíce a vše ostatní.

Touto druhou transformací se opět spojíte se svým božstvím, vše budete vědět, budete hledat, budete poznávat, budete chápat. Vše je ve vás a jen cesta dovnitř je cesta k vaší podstatě. Na úrovni poznání, v dualitě byli vládci, vůdci, průvodci, guruové, mystikové, učitelé a podobní, o něž jste se zákonitě potřebovali opírat.

Toto zmizí.

Nebudou andělé, nebudou galaktické rady, avataři a další bytosti o které se chcete opírat, to jsou jen fantazie odumírající nadřazenosti.

Ve Vesmíru jsou však podobně organizované bytosti, s nimiž navážete kontakt. Mnohým se to povedlo, navázat s nimi kontakt, ale myslí stále v dualitě, a proto je přijímají jako nadřazené bytosti.

Na úrovni pochopení jsou jen vyprávěči, ti vám budou vyprávět o různých světech bez nadřazenosti, neboť universální zákon platí v celém Vesmíru a jeho organizace se odehrává dle universálního zákona.

Vyprávěči jsou, jak rád používám přirovnání, motýli, kteří létají, a vy rozhodnete, s kterými poletíte. Vaše spojení s universální inteligencí vám napoví.

nastává stav nula.

Začátek i konec,

kruh se uzavírá.

V rovině kružnice

v prostoru šroubovice.

V konci

rodí se začátek.

Co na konci je

nekonečností pulsuje.

Bůh rozplynul se

a ve Vesmíru skládá se.

Kristus rozplynul se

a v Lidskosti skládá se.

Stav nula

okamžik zrození

okamžik tvoření

okamžik jednoty nového člověka

okamžik jednoty nové Země.